Motocykly Rokon – svébytná cesta terénem

Další příběh o pozoruhodných motocyklech obsáhne prakticky celou historii jedné americké značky – Rokon. Ta je symbolem nenuceného ignorování konvenčních řešení.

Motocykly Rokon – svébytná cesta terénem

Skok do historie: je rok 1958 a v Kalifornii vynalézá Charlie Fehn motocykl s pohonem na obě kola a stroj záhy dostává jméno po investorovi Nethercutt Trail-Breaker. Zajímavý stroj se stane dokonce hvězdou TV show o Afrických výpravách a jakmile Mr. Nethercutt ztratí zájem o pokračování výroby (traduje se, že k tomu došlo tehdy, když jeho synové malému motocyklu odrostli), odkoupí výrobní práva jejich nadšený dealer z Vermontu – firma s názvem Rokon (roku 1964).

Trochu zahradní traktůrek, trochu elektrocentrála, trochu ATV a trochu bagr. Stroj určený pro pomalé zvládnutí jakéhokoli terénu s důrazem na praktickou stránku věci. Pojďme na to od kol – základní provedení disponuje 15" ráfky z hliníkové slitiny, které jsou duté a je možné do každého z nich napustit 4,5 galonu (cca 17l ) benzínu, nebo vody.

Prázdná kola dokonce umožňují malému motocyklu plavat! Pravda, pouze bez zatížení jezdcem a nákladem, přesto to dává mnohem větší šanci na prostup divočinou. Typickým obutím jsou šípové pneumatiky, podle různých verzí se ale mohou lišit. Stejně jako se vyskytovaly i modely s dvanáctipalcovými ocelovými disky bez výše uvedených vymožeností.
O pohon kol se starají nekryté řetězy a v převodu na přední kolo je umístěná takzvaná jednosměrná spojka, umožňující přednímu kolu otáčet se rychleji než zadnímu, ale ne naopak. Opatření přijaté kvůli řiditelnosti a zatáčení.

Trail-Breaker vystřídal během let vícero motorů. Od prvního německého Maico přes JLO až k domácímu motoru West Bend, který se jinak montoval do motorových pil. Později táž značka dodala upravený motor z motokáry, v rámci trvanlivosti se sníženým výkonem a kompresním poměrem, o objemu 134ccm. Převody obstarávala britská třírychlostní převodovka Albion ve spolupráci s hydrostatickou spojkou. Ale brzy, v roce 65, přišla modernizace a s ní nahrazení nepříliš spolehlivé a netěsnící hydrostatické spojky běžnou odstředivou. Vznikají i varianty s převodovkou CVT (variátor), alternující převodovku Albion a v sedmdesátých letech se montovala třístupňová převodovka, řaditelná ovšem pouze na stojícím stroji.

V šedesátém šestém se na předním kole vystřídala bubnová brzda s kotoučovou, která ovšem svoje místo našla na rozvodovce řetězového pohonu. Fakticky se tím Rokon stává prvním sériovým motocyklem s kotoučovou brzdou, protože často uváděná Honda CB 750 přišla do prodeje až v roce 1969! A jaké byly jízdní výkony? Uvádí se, že i do nejnemožnějšího stoupání se Rokon dokázal škrábat rychlostí půl míle za hodinu a na rovince pak podle motorizace dosáhl 20-35 mil v hodině (32-56km/h).

Rokony testovala US Army, brazilské námořnictvo, několik černě lakovaných kusů se dostalo do CIA, Izrael jimi vybavil protitankovou jednotku a používány byly prokazatelně i ve Vietmanské válce.

Po velkým finančních problémech na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let (zaviněných vývojem endura, viz níže) výroba Trail-Breakeru pokračovala. Rok 1982 znamenal nový motor Chrysler se silnějším alternátorem a napětím 12V. Reklama slibovala objem 146 ccm, ale ve skutečnosti se jednalo o stejných 134 kubíků jako dřív. 2,5 galonová nádrž je nově z plastu, stejně jako kryty motoru. V devadesátém čtvrtém se přešlo na motorizaci Honda 4T (160ccm, 5,5koně) a o pět let později se alternativně montuje i motor Kohler (208 ccm, 7koní). Dokonce vznikla malá dvacetikusová série dieselů.

Trail-Breaker je pořád v prodeji. Z příslušenství můžete volit naviják, nosiče, LED světla, ale třeba i sidecar s rychloupínáním na jeden šroub. Kromě Trail-Breakerů existují i modifikace Scout, Ranger, Mototractor (údajně zdolá až 60% stoupání!) a R-140, který jako jediný měl náhon pouze na zadní kolo.

RT340 Automatic - 1973

Rokon se nebál pustit ani do plnorozměrové enduro motorky, na které by se dalo závodit, ovšem pojali to opět po svém. Pro zcela nový stroj se řešil jako první pohon. Volba padla nečekaně na motor Sachs používaný pro sněžné skútry – dvoutaktní jednoválec 334 ccm se čtyřkanálovým přepouštěním a kompresním poměrem 11,2:1. První verze fungovaly s 38 mm americkým karburátorem, ale brzy se přešlo na lépe pracující Mikuni 36 mm. Výkon jednoválce dosahoval na klice 37 koní, na zadním kole se odhaduje 30 kobyl. Ono není zas tak důležité kolik výkonu dával, ale jak ho dával!

Nastartovat motor znamená použít ruční roztáčecí lankový mechanismus, stejný jako mají motorové pily. Síla putuje přes automatickou spojku a variátor, který udržuje motor neustále v otáčkách 6000-6700, kde má největší výkon. Spojka samotná zabírá při 2800 otáčkách, páčka na řídítku chybí.
Na startovním roštu piloti Rokonů předváděli specifické cvičení. Aby se dvoutaktu dlouhým brbláním na volnoběh nezanášela svíčka, je potřeba ho občas propláchnout přidáním plynu. Rokon se musel naklonit na bočním stojánku tak, že se zadní kolo dostalo do vzduchu, protože jinak by vás automatická spojka při vrknutí plynem poslala na trať.

Ani podvozek nebyl konvenční. V kategorii endur naprosto neobvyklá magnéziová litá kola měla rozměr 19 (přední) a 18 (zadní) palců, navíc je brzdí 11 palcové kotoučové hydraulické brzdy s jednopístkovými třmeny – stále se píše rok 1973, kdy ostatní značky používají bubnové brzdy s dvojitým klíčem, kuželové, nebo půlbubny. Dobré brzdy však byly nutností, protože pohonná soustava obsahovala volnoběžku a po zaklapnutí plynu se na zadní kolo nedostával žádný brzdný moment. Kolébkový rám z trubek i prvky odpružení od španělské firmy Betor už se tvářily docela obyčejně. Nádrž z laminátu pojmula lehce přes tři galony paliva a to dávalo šanci ujet až sto mil.
Jezdci si pochvalovali skvělé zdolávání stoupání a výjezdů, díky proměnnému převodu, a dobrou akceleraci. Zdá se vám tenhle exot málo konkurenceschopný? Na Šestidenní 73 startovaly čtyři Rokony a všechny dojely na bronzovou medaili, o rok později přibyla další bronzová a v roce 75 dokonce další dvě. To není špatné, ne?

Po modelu RT340 proběhly experimenty s motory Maico 501, konvenčními vyplétanými ráfky a zcela nekonvenčně umístěnou kotoučovou brzdou v místě malého řetězového kola (takže zpomalování zadního kola probíhalo prostřednictvím řetězu), ale v té době se společnost dostala do vážných finančních potíží a rozhodla se projekt RT v zájmu přežití nadobro zastavit.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.08
Známkováno: 36x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist