Jak se stát mechanikem motocyklů?

Nastává období, kdy si žáci 9. tříd základních škol vybírají, na které střední školy si dají přihlášku. Letos lze ještě (zřejmě naposled) podávat tři přihlášky, nabídka škol a oborů je navíc široká, a tak mají žáci ve volbě své budoucnosti velkou svobodu. V posledních letech se mohou realizovat i ti deváťáci, kteří mají rádi motorky, zajímá je jejich technika a rádi se v nich vrtají. Už nemusí chodit na automechanika, neboť brněnská Integrovaná střední škola automobilní nabízí specializovaný učební obor Mechanik jednostopých vozidel a k tomu také nástavbové studium s maturitou Diagnostik motocyklů. Pojďme si tyto motorkářské obory představit.

Jak se stát mechanikem motocyklů?

Kapitoly článku

Brněnská Integrovaná střední škola automobilní byla zřízena před více jak padesáti lety. K „tradičním“ učebním oborům z oblasti automobilů (automechanik, karosář, autolakýrník, …) se v roce 2004 přidal také nový učební obor s názvem Mechanik jednostopých vozidel. K tomu škola v posledních dvou letech nabízí i nástavbové studium ukončené maturitou pod názvem Diagnostik motocyklů. Důkazem, že to v ISŠA myslí s motorkami opravdu vážně, jsou navíc i plánované kurzy celoživotního vzdělávání pro budoucí motomechaniky. Takovou nabídku výhradně „motorkářských“ oborů nenajdete nikde jinde v ČR, a proto jsme ISŠA navštívili a zajímali se, co může škola uchazečům nabídnout a jak vlastně výuka v jednostopém prostředí vypadá.
V brožurce, která se nám dostala do ruky, stojí, že "příprava v učebním oboru Mechanik jednostopých vozidel vytváří předpoklady k tomu, aby jeho absolvent mohl po příslušné praxi provádět nejnáročnější opravy motocyklů, včetně používání diagnostických přístrojů. Absolvent může znalosti a dovednosti uplatnit také v oblasti prodeje motocyklů a příslušenství". Součástí je i příprava k získání ŘP skupiny A a B. Nástavbové studium Diagnostik motocyklů je potom zaměřeno na konstrukci, údržbu, opravy, ale zejména na diagnostiku motorek. Konkrétnější informace o výuce jednostopých oborů na ISŠA nám poskytl Mirek Rollinger. Toho znáte z našich stránek jako autora článků o technice. Na brněnské škole působí jako učitel odborných předmětů motocyklových oborů, a tak nás ochotně provedl po škole. Dovídáme se, že první ročník školy absolvují studenti ještě v areálu ISŠA v Dunajevského ulici, přičemž školní vzdělávací programy spadající pod RVP obor Mechanik opravář motorových vozidel mají v prváku zhruba stejné osnovy a jde vlastně o jakýsi „společný základ“. Ten zahrnuje hlavně ruční a strojní obrábění (fréza, pila, vrtání atd.), základní montáže a demontáže a také základy elektrotechniky. Budoucí mechanici při něm získají základní řemeslnou zručnost, která se jim v praxi bude hodit. Teprve ve druháku se motomechanici přesouvají na Křížíkovu ulici do Králova pole, kam jsme zavítali i my.
Za branou oploceného areálu se vlevo nachází prostorná moderní tělocvična, kde v době naší návštěvy probíhala mezinárodní soutěž jednostopých mechaniků EUROPACUP 20011, z níž jsme již přinesli reportáž. Vpravo vyčuhují budovy, v nichž se ukrývají učebny, dílny, kanceláře a jídelna. Procházíme tedy vrátnicí a směřujeme do útrob hlavní budovy. Na konci velké haly, kde se právě učí budoucí automechanici v praxi, jsou malé dveře, vstupní brána do království jednostopé výuky. Ta probíhá ve třech specializovaných učebnách v přístavbě budovy.
V přízemí vlevo najdeme perfektně vybavenou dílnu, kde nechybí nářadí ani měřáky všeho možného druhu a je tu k dispozici taky třeba vyvažovačka nebo zouvačka. V místnosti stojí spousta různých motorek - kroska, skútr, cesťák, supersport, bavorský veterán… Dovídáme se, že jde většinou o zakázky „zvenčí“, na nichž zkušenější studenti vyšších ročníků a nástavby provádějí zcela běžné servisní úkony. Vše samozřejmě probíhá pod odborným vedením, takže není důvod se o motorku obávat (koneckonců, výborné zkušenosti s ISŠA potvrzují i naši uživatelé ve fóru). V zadní části místnosti objevujeme brzdu na měření výkonu, na níž zrovna stojí školní skútr. Mirek Rollinger prozrazuje, že studenti na brzdě proměřovali vliv různého nastavení variátoru na výkon skútru. Zatímco zakázkové motocykly se zde opravují jako v běžném servisu, na školních strojích, kterých tu v řadě stojí taky několik, studenti buď mají za úkol najít „narafičenou“ závadu, nebo procvičují běžné kontroly, měření a montáže. Tyto důležité dovednosti se vyučují i na několika holých motorech, které jsou pro dobrou přístupnost umístěny na stojanech. Dílna je skutečně skvěle vybavena, a to ještě část zařízení (zejména špičkové elektrické měřáky a diagnostické přístroje) byly v době naší návštěvy používány na mezinárodní soutěži mechaniků.
V přízemí přístavby je ještě jedna dílna, do které se jdeme podívat. I tady je ustájeno několik motorek různých značek (BMW, Suzuki, Yamaha…) a pár rozebraných strojů v rozdílném stadium probíhajících oprav je také umístěno na zvedácích. Jak poukazuje Mirek, druhá dílna v přízemí není tak vybavená, slouží spíš k menším opravám a jako motogaráž. Zřízena byla sice poněkud provizorně z důvodu nedostatku místa (místnost byla dřív kabinetem, který se musel přesunout do patra), účel ale plní dobře.
Pokračujeme tedy za Mirkem po schodech nahoru, kde se v patře kromě zmiňovaných kanceláří učitelů nachází dvě učebny. Zvědavě se nahrneme do dveří vlevo, ale vzápětí musíme vycouvat – probíhá tu právě výuka a nechceme (a ani bychom si netroufli) přísně vypadající paní učitelku rušit ve výkladu. Prohlédneme si proto prostornou odbornou učebnu na protějším konci chodby. Lavice a tabule v přední části místnosti navozují dojem obecné školy – o tom, že zde probíhá teoretická výuka motomechaniků, ale svědčí mimo jiné nákres ojnice a dalších součástek na tabuli. Na lavicích leží nejrůznější výukové pomůcky, třeba zařízení, na němž lze modelově měřit elektrické hodnoty v motocyklu. Na tomto místě jde především o teoretickou přípravu studentů. Zadní část učebny už ale vypadá jako klasická dílna a stejně jako dole, i tady postává několik rozebraných motorek či motorů ve stojanech. Jak upozorňuje Mirek, učebna má výhodu v tom, že co si studenti před tabulí ukážou a rozeberou teoreticky, to si hned vzápětí mohou zde vyzkoušet v praxi!
Když přístavbu s motocyklovými dílnami a učebnami opouštíme, vracíme se do hlavní budovy přes rozlehlou a hlučnou autodílnu a teprve tam si vlastně uvědomujeme, jak oproti ní působily menší motodílny klidně, útulně a čistě. Už na první pohled je zřejmé, že práce mechanika motocyklů je mnohem jemnější, nepotřebuje hrubou sílu ani obrovské pracovní nástroje, ale vyžaduje spíš rozvahu, přesnost a zručnost.

Rozhovor:

Tuto domněnku nám koneckonců potvrdil i Libor Machát, který na ISŠA působí jako vedoucí učitel oboru Mechanik jednostopých vozidel a je jedním ze zakladatelů motocyklové výuky v Brně. Pana Macháta jsme se proto zeptali:

Jak vlastně obor Mechanik jednostopých vozidel na ISŠA vznikl a jakou má tradici?
Škola dříve vyučovala jen obory související s automobily a k motorkám se dostala, když vstoupila do mezinárodního projektu celoživotního vzdělávání „Evropský servisní technik motocyklů“. Já sám jsem zdejší školu absolvoval a poté jsem v Rakousku jezdil motokros a pracoval na motorkách – proto mě pan ředitel Ing. Vratislav Kšica někdy před osmi lety oslovil, abych na tomto projektu spolupracoval. Tehdy jsme si ale řekli, že přece nemůžeme vzdělávat dospělé chlapy, co už třeba deset let pracují v motoservisu, protože na to nemáme ani vybavení, ani know-how. A proto jsme začali od základu - vybudovali učební obor, aby vznikli noví mechanici. Takže jsme zavedli nejprve specializaci učebního oboru Automechanik - Mechanik jednostopých vozidel, který se v průběhu několika let přeměnil na samostatný učební obor a nyní je to už samostatný školní vzdělávací program. Dnes tedy máme v rámci vzdělávacího programu Mechanik opravář motorových vozidel specializaci jak na automobily, tak na motorky. Všechno má společný základ, který se vyučuje v prvním ročníku. Tento základ, a tedy i výuční obor Mechanik jednostopých vozidel, vyučujeme už osmým rokem. Od školního roku 2009/2010 navíc máme dvouletou nástavbu Diagnostik motocyklů, která je zaměřena na elektronickou diagnostiku a odstraňování závad.

Jaký je o učební obor a nástavbu zájem? Odpovídají kapacity počtům uchazečů, nebo máte velký převis? A v čem vlastně spočívají přijímací zkoušky?
Do prvního ročníku „motomechanika“ nabíráme 24 žáků. V drtivé většině se hlásí fanoušci motorek nebo lidé, kteří už mají nějaké příbuzné vzdělání za sebou. Asi 40-50 procent našich studentů už má nejméně jedno střední vzdělání. Například ve druhém ročníku máme i žáka ze Slovenska, kterému je 23 let. Uchazeči, kteří už absolvovali příbuzné vzdělání, které jim můžeme uznat místo prvního ročníku, například strojaři, automechanici a další, vstupují rovnou do druhého ročníku a dobíráme je do celkového počtu 30 žáků. Minimálně jich je tedy šest, obvykle ale osm až deset. Žebříček uchazečů sestavujeme na základě průměru známek z vysvědčení z 8. třídy a z pololetí v 9. třídě ZŠ. Původně jsme sice chtěli udělat po vzoru konzervatoří jakési talentové zkoušky, ale to by nešlo objektivně ohodnotit. Uchazeče ani nemůžeme zkoušet z něčeho, co zatím neznají, co se chtějí u nás teprve naučit. Rozhodující jsou proto výsledky z předešlého studia na ZŠ. Na rozdíl od jiných oborů máme úbytek v prváku jen asi dva až čtyři žáky. No a o širokém zájmu uchazečů hovoří i přijaté dívky; máme dvě v prvním ročníku, dvě ve druháku a dvě v posledním ročníku. A tyhle holky mnohdy předčí i kluky! No a co se nástavby týče – nabíráme 10 studentů, kteří musí být vyučeni buď přímo v našem oboru motomechanika, nebo v příbuzném (automechanik, autoelektrikář,…). Nástavba funguje druhým rokem, takže letos z naší školy vyjdou první maturanti!

Povedlo se vám úspěšně rozjet učební obor i nástavbu. Neplánujete proto nyní, že byste se pustili i do původního projektu celoživotního vzdělávání?
Dosavadní systém našeho vzdělávání funguje dobře. Nyní bychom proto chtěli začít i s celoživotním vzděláváním, čímž bychom se vlastně vrátili na začátek, jak celý projekt motocyklového vzdělání začal. Zatím se pracuje na stohodinovém plánu kurzu v rámci celoživotního vzdělávání „Mechanická a elektrická diagnostika motocyklů“. Tento kurz budeme letos ověřovat ve skupině asi 12 lidí. Pokud projekt úspěšně dopadne, nabízeli bychom potom už kompletní vzdělání pro mechaniky jednostopých vozidel – tedy učební obor, nástavbu s maturitou i celoživotní vzdělávání, o něž je už nyní velký zájem; já sám mám ještě z dob, kdy jsme vše rozjížděli, asi 80 přihlášek. Bohužel to tehdy s kurzy ještě nevyšlo, rozjeli jsme „jen“ učební obor a zájemce jsme s poděkováním museli odmítnout. Nyní ale plánujeme všechny znovu oslovit. Zájem je obrovský, dokonce znám i absurdní případ, kdy zájemce má již zcela vybavený servis a čeká jen na to, až si u nás bude moci udělat kvalifikaci na motomechanika. I to je pro nás velká motivace!

Postavit od základu nový obor bylo jistě velice náročné. Co je podle vás pro jeho úspěšné fungování nejdůležitější?
Všechno je to samozřejmě o kvalitním vybavení, o přístupu učitelů a o zájmu samotných studentů. Například v Německu je učeň vlastně zaměstnancem firmy, kde získává dovednosti a do školy chodí pouze na odborné předměty, takže si jej firma vlastně sama vychovává. U nás probíhá kompletní výuka ve škole, proto je role pedagogů mnohem důležitější a učitelé mají na žáky zásadní vliv. Tím, že jsou motocyklové obory kapacitně spíš menší, panuje tu mezi učiteli a žáky úzký vztah, což se samozřejmě projevuje v kvalitě výuky.

A na závěr ta nejpodstatnější otázka: jaké je uplatnění vašich absolventů? Neuvažujete třeba o rozšíření kapacity oborů?
Co se uplatnění týče, je to jednoduché - pokud někdo má zájem, práci si najde bez problémů. V ČR je asi 1200 servisů motocyklů. Mechanici se sice nemění každý den, ale pracovních míst je dost. Když uvážím, že po třeťáku pokračuje asi 10 absolventů dál na nástavbu, někteří jdou na jinou nástavbu nebo už s předchozí průmyslovkou nastupují na vysokou školu, tak nám nakonec zbyde asi 10 vyučených motomechaniků ročně a ti nemají s uplatněním potíž. Motorky jsou perspektivní moderní obor, navíc jsou tak technicky složité a specializované, že se ukázalo, že jejich údržbu a opravy nemůže provádět jen „poučený“ automechanik, ale je potřeba samostatné zvláštní vzdělání. O rozšiřování oboru neuvažujeme, přes všechna zmíněná pozitiva jsou motorky pořád spíše sezónní záležitostí a nechceme tak produkovat zbytečně moc absolventů. Navíc nechceme rozmělňovat vysokou úroveň našich absolventů.

Díky za rozhovor!


O kvalitě výuky, kterou pan Machát zmiňoval, hovoří i skvělé třetí místo, které na mezinárodní soutěži mechaniků vybojoval domácí student. Brněnská ISŠA je zkrátka to správné místo, kde může motorkový fanoušek splnit svůj sen a vydat se na životní dráhu, která bude lemována vůní benzínu a důvěrným kontaktem s jednostopými stroji.

Termín na podání přihlášek je do 15. března 2011.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 34x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist