Enduroškola s Romanem Körberem

Roman Körber patří mezi naše nejlepší jezdce extrémního endura a pravidelně se umísťuje v nejvyšších patrech výsledkových listin takových závodů, jako jsou například rakouské Erzbergrodeo nebo rumunský Regiment 13. Roman, stejně jako další skvělí „extrémisté“ - například Taddy Blazusiak, Dougie Lampkin, Graham Jarvis či Andy Lettenbichler, začínal svoji kariéru v trialu, který je jednou z technicky nejnáročnějších motocyklových disciplín a „šlapačkáři“ jsou se svými motocykly doslova srostlí, vynikají skvělým smyslem pro rovnováhu a čtením terénu. Dá se říct, že vnímají motocykl doslova jako součást sebe sama a ne něco, co je třeba ovládnout, protože často tomu pak bývá spíš naopak a mašina šéfuje svému“pilotovi“.

Roman ve svojí Škole extrémního endura, endura a trialu původně nabízel trénink zaměřený hlavně na extrémní enduro, ale postupem času zjistil, že zájemců o výuku je více ze strany jezdců, kteří nemají závodní ambice, ale i tak si chtějí jízdu v terénu díky lepší kontrole a jistějšímu ovládání mašiny více užívat. Jak ale sám říká, určitě neodmítne i naprosté začátečníky, naopak – vždyť určitě je lepší od začátku získat už kvalitní základy, protože spousta samouků musí později špatné „samodomo“ návyky nejprve odbourat. To samé platí i pro výuku trialu, kterou Roman jako stále jeden z našich nejlepších trialových jezdců ve své škole nabízí.

S Romanem jsem se už delší dobu domlouval na tom, že na jeho kurz vyrazím, ale došlo k tomu v podstatě až na sklonku letošní sezóny. Využil jsem testované enduro AJP 240 a měl jsem trošku obavu z toho, jestli se s tímhle drobným čtyřtaktním vzducháčem nebudu spíše trápit. Prý nemám mít obavy – Roman „ušije“ trénink doslova na míru každému zájemci. Parťáka mi dělal Jirka – čtyřicetiletý týpek s KTM 450, který poukaz na tento kurz dostal jako dárek k narozeninám. Sraz jsme měli v prostoru nedaleko Prahy. Tahle lokalita má několik výhod – jednak je nedaleko hlavního města, a najdou se zde přírodní i umělé překážky - skvělé výjezdy, jízda korytem potoka, kameny, schody, přejezdy klád či pneumatik.

Nejprve přišlo na řadu seznámení s obsahem kurzu, následovala teorie týkající se techniky jízdy a nastavení motocyklů. Právě správné nastavení mašiny spousta hobíků podceňuje a připravují si tak už první komplikace při jejím ovládání. Roman nám vysvětil hlavní rozdíly při seřízení podvozku podle toho, na jakou jízdu se právě chytáme – není offroad jako offroad. Letmou kontrolu a nastavení našich motorek Roman zvládnul během pár minut a u „mého“ AJPéčka sešteloval podvozek právě pro typ tréninku, na který jsme se chystali. Pořešili jsme i správné nahuštění pneumatik, vhodný vzorek pro konkrétní typ terénu, nastavení spojky, brzd…

Po teorii přišlo na řadu už vlastní ježdění, ale začalo se doslova od píky. Správná poloha na motorce se pilovala na asfaltovém plácku, kde jsme se točili doslova na pětníku a vnímali to, jak mašina reaguje na přenášení váhy na stupačkách. Musím říct, že i při těchto absolutních základech jsem měl plné ruce a nohy práce a rozhodně není nic jednoduchého se točit na jedničku s řídítky na dorazu a rychlost regulovat jen pomocí spojky, zadní a přední brzdy.

Po chvilce se to samé drilovalo už v terénu mezi stromy, kořeny a kameny. Zase úřadovala jednička, spojka, brzdy a přenášení váhy na stupačkách. Roman kladl důraz na to, abychom byli co nejvíce flexibilní v oblasti kolen a mašinu nechali co nejvíce uvolněnou tak, aby si sama hledala nejlepší cestu. Byl to odlišný přístup oproti tomu, s čím jsem se dosud setkával, tedy s co nejtěsnějším sepjetí s motorkou pomocí kolen pevně svírajících sedlo. Po kličkování mezi stromy přišly na řadu kamenné schody. Při jejich sjíždění jsme se snažili co nejvíce vnímat práci podvozku, prací těla mašině co nejvíce ulevovat a koordinovat také práci brzd a tlumičů.

Při následném výjezdu pak volbu správné stopy, dávkování plynu a také jednu z nejdůležitějších věcí, kterou ale málokdo řeší – naplánování kontrolovaného odložení motorky v případě nezvládnutí a přerušení výjezdu. To samé se pak řešilo i ve výjezdech v terénu – přímých „direttissimách“, se zatáčkami, s kolejemi… Uvolněnost mašiny v oblasti kolenou jsem nejvíce uplatnil při jízdě v koleji, kterou Roman krumpáčem vyfrézoval právě pro tyhle účely. Čtyřhodinovou lekci jsme ukončili nácvikem „odskočení“ motorky pomocí správného načasování brzdění a prohoupnutí tlumičů. Tenhle pohyb se využívá jednak při narovnání mašiny v nepříznivé poloze, při překonávání kamenů nebo klád stejně jako při jízdě po zadním kole nebo otočce motorky kolem zadního kola. Tenhle dril byl ale pouze nácvik na další lekce, při kterých se budou pilovat náročnější techniky. Těchhle následujících lekcí se zúčastní právě "KáTéeMák" Jirka, kterého jsem se na závěr zeptal na to, co ho přivedlo na Romanův trénink a co mu tahle čtyřhodinovka dala.

Jirka: Na motorce jezdím přibližně deset let. Nejdříve jsem jezdil (vše hobby) asi dva roky motokros, ale nějak mě to nebavilo a tak jsem se dal dohromady s partou kluků, kteří jezdí enduro a to mi vydrželo až do teďka. Jezdíme i jednou za rok na týden do Rumunska a mohu to jen každému doporučit - není nad 11 km dlouhý výjezd, který trvá i celý den. Poukaz na enduro školu u Romana jsem dostal od kamarádů k narozkám a musím říct, že to byl dobrý nápad. Zatím mám za sebou čtyři hodiny první lekce a už při dnešní vyjížďce jsem ledacos využil. První, čím jsem začal tak jsem si nastavil motorku dle Romanových instrukcí a motorka se mi hned lépe ovládá. Hlavně nastavení zadní brzdy a zkrácení řadící páky mi zpříjemnilo ovládání mašiny. V kopci jsem zkoušel jezdit „široká kolena“, to pro mě byla celkem novinka stejně jako ovládání spojky a přední brzdy jedním prstem. Už se těším na další lekci.

Pro mě to byla určitě skvělá zkušenost a to hlavně proto, že Roman má při práci s motorkou trošku odlišné pojetí od instruktorů, jejichž rukama jsem dosud prošel. Pochopitelně po čtyřech hodinách nebude žádný hobík po „železném kopci“ prohánět Taddyho Blazusiaka - to musí být každému rozumně uvažujícímu člověku jasné. Při tomhle kurzu ale získáte správný směr, kterým byste se měli při svých trénincích dále ubírat, a na nichž budete dále stavět. Ve chvíli, kdy tyhle základy zvládnete, vám pak Roman připraví další dávku tréninkové inspirace. Jak nám během kurzu na svém Gasíku (ale i testované AJP) ukázal, tak má opravdu co nabídnout i skutečným profíkům.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE