Dvojitá nula - pět let s Rockers a Hells Angles

Tentokráte přinášíme skutečný příběh z ranných let motorkářské scény v Anglii. Na jedné straně Rockers, party mladých lidí tíhnoucí k motorkám, kteří se scházeli ve své "kavárně", jak se tomu tehdy říkávalo, trávící veškerý svůj čas s kamarády na motorkách. A na druhé straně teprve se vytvářející jednoprocentní klub Hells Angels, v syrové formě, na kterou dnes mnozí rádi vzpomínají. A nad tím vším dohlíží trochu pro nás nepochopitelně farář jménem David Collyer. Přesto je tento příběh natolik čtivý, že jej jistě přečtete jedním tahem.

Dvojitá nula - pět let s Rockers a Hells Angles


Zároveň vyšlo druhé opravené vydání knihy Cesta z pekla (Příběh Pekelných andělů vyprávěný bývalým místopředsedou oaklandského klubu a zástupce Ralph Sonny Bargera. George a Helen Wethern se v rozporu s neuvěřitelně silným kodexem mlčenlivosti Pekelných andělů rozhodli riskovat a napsat o jejich čtrnáctiletém členství v motorkářském klubu.)

Ukázka z Dvojité nuly:

Vstoupí sedm mladíků s brokovnicemi.

Sedm hrozivě vypadajících mladíků do jednoho oblečených do předpisových uniforem Pekelných andělů, každý z nich třímající brokovnici s upilovanou hlavní připravenou k použití.

Vtrhli dovnitř a seřadili se na konci kostelní síně. Ta veselá, živoucí párty náhle skončila. Všichni ti veselící se příznivci, kterými jsem byl obklopen, se náhle vytratili. Všichni mí přátelé, kteří se tiskli kolem mě, aby mi popřáli dobrého zdraví, všichni se v tichosti vydali k východům.

A tak jsem zůstal stát sám uprostřed sálu, tváří v tvář sedmi rozzlobeným střelcům. Nebyli sami. Za nimi se strkali ostatní členové jejich pobočky tlačící se kupředu ve snaze všechno vidět.

Byla to zaběhnutá rutina v krizových situacích, že kdykoliv došlo k takovéto konfrontaci, bylo to na Daveovi, aby to vyřešil. Za léta se mi podařilo přesvědčit členy a zaměstnance, že pokud se jedna strana vypaří, může se předejít krvavým přestřelkám.

„Jste ten vikář, který vede Anděly z Dvojité nuly?“ dožadoval se jejich vůdce hlubokým, sytým hlasem z Black Country.

Nikdy na něj nezapomenu. Měřil více než metr osmdesát (v tu chvíli mi přišel vyšší než dva metry) a tyčil se nade mnou jako obr. Měl na sobě nacistickou přilbu, z níž mu na ramena spadaly dlouhé, světlé vlasy. Jeho kožená bunda byla ukrytá pod záplavou cvoků a na její přední straně byly nejrůznější nášivky označující ho jako „hlavouna.“ Sedm a půl centimetrů široký okovaný pásek s rychloupínací přezkou se obtáčel kolem jeho špinavých modrých riflí. Na každém zápěstí mu visel řetěz. Z vršku jedné z jeho kožených motocyklových bot nápadně vyčníval nůž v pochvě. Byl chodící útočnou zbraní.

Ale byl to jeho obličej, který mne zneklidňoval.

Měl hluboké modré oči jako filmová hvězda a výraznou jizvu ve tvaru rozdvojeného blesku na tváři. Ve zlosti tisknul rty k sobě a zdálo se, že to zabarvuje jeho jizvu do červena, jako by zářila.

Knihu možné objednat zde.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 3.12
Známkováno: 8x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist