Adam Shand – Psanci – války australských motorkářů

Australský novinář Adam Shand přibližuje moto scénu a její historii - střety MC scény s justicí, která se nebála použít na míru schválených zákonů ke zničení motorkářů - největší MC kluby Austrálie (Hells Angels, Descendants, Rebels) se však spojily v boji proti politikům a policii.

Adam Shand – Psanci – války australských motorkářů
Adam Shand je předním australským spisovatelem a žurnalistou. Je reportérem, který získal Walkleyovu cenu, a má mnoho zkušeností z televize, tisku, rádia i on-line médií. Shand je autorem tří dalších titulů literatury faktu. Během své pětadvacetileté kariéry přinášel Shand informace o světě velkých financí, událostech v Africe, o zločinu a spravedlnosti. V současné době je nezávislým žurnalistou a filmovým scénáristou.

Tento příběh začíná v roce 1996, kdy se tehdejší jihoaustralský opoziční vůdce Mike Rann stal zvěstovatelem nového temného věku. Varoval před hrozící válkou motorkářů, kterou vláda státu dosud ignorovala, ačkoli je to pro ní prý velké nebezpečí.
Rann parlamentu sdělil, že vyšetřování novozélandské policie týkající se činnosti transtasmánského gangu odhalilo, že do roku 2000 zde bude pouze šest australských klubů: Hells Angels, Outlaws, Bandidos, Rebels, Black Uhlans a Nomads. To bude zbytek z původního množství přesahující padesát klubů, které prý budou redukovány násilím nebo dohodou na těchto jmenovaných šest exkluzívních klubů.
Tato otřesná představa údajně dokazovala, že motorkáři se stali novodobou hrozbou pro společenský pořádek. Dříve to byla neorganizovaná chátra, ale dnes by motorkáři mohli zřejmě vytvořit paralelní vládu právě tak, jako to udělal z mafie ve třicátých letech americký gangster Charles „Lucky“ Luciano při vzniku Národního zločineckého syndikátu.
Kořeny motorkářské subkultury, která vznikla v Adelaide koncem šedesátých let, byly čistě sociální. Každé sobotní odpoledne se shromažďovali před barem u Burnieho na Rundle Street dlouho předtím, než se tato ulice stala pěší zónou. Potloukali se tu celé odpoledne, bavili se o motorkách a vyměňovali si nedávné válečné příběhy ze života na silnici. Všichni motorkáři byli vítáni, i když se formovali do klubů pod různými znaky. Dřívější kluby zahrnovaly Undertakery, kteří byli většinou synové evropských emigrantů, a Iroquois, jimiž byli angličtí chlapci z Elizabeth. Z klubu Filthy Few se stal klub Mandamas (což znamená latinsky „rozkazujeme“) poté, co Hells Angels protestovali proti názvu Filthy Few, který považovali za vlastnictví svého klubu. Byli tam Reapers, Barbarians a řada dalších klubů tvořící v roce 1974 populaci asi 200 motorkářů.

Někdy až stovka motorkářů včetně jejich žen a strojů lemovala chodník na Rundle Street, aniž by způsobili z pohledu policistů jakoukoliv katastrofu. Popíjeli, líně postávali a bavili se o hloupostech. Plánovali svůj další prostopášný život a pak se vydali dál vstříc noci. Vždycky se našel nějaký večírek, na který bylo možné vyrazit, nebo se vetřeli někam, kde se cítili dobře. Tam měli možnost příležitostně kritizovat fotbalové hráče nebo jiné motorkáře.
V Austrálii za posledních třicetpět let doslova zmizely stovky podobných nezávislých klubů, jako jedni z mála přežili např. Descendants. Kluby byly přejmenované buď na základě vlastní volby, nebo násilím. Přeměnily se ve velké kluby podobně jako v USA a ty pak vládly domácí scéně. Jiné zmizely jednoduše tak, že byly uštvané policií nebo manželkami a rodinami svých členů, které vynaložili snahu k tomu, aby jejich vzpurní manželé či synové nakonec dostali rozum.

Dnešní veteráni na tyto dny s laskavostí vzpomínají. Případné vážnější spory mezi kluby se urovnávaly starodávným způsobem – ránou na diskrétním místě mimo dohled veřejnosti.

Ovšem po té, co získal Rann podporu nejen ve vládě, ale i v médiích, rozběhl se kolotoč zaměřený na členy různých klubů, což vedlo paradoxně ke spojení jejich sil. Do té doby si nikdo nedovedl představit, že by se soupeřící kluby dokázali na něčem dohodnout a spojit síly. Museli se spojit proti vrůstající policejní šikaně, nátlaku a snaze zničit MC scénu v Austrálii.
Shand glosuje na často nepochopitelnými postoji nejen policie, ale i vlády, která utratila nemalé prostředky v boji s „iluzorním nepřítelem“, který představovali právě motorkáři. Zajímavý je také poměrně rozsáhlý rozhovor s legendárním Sonny Bargerem.

Kniha már 272 stran + barevnou přílohu

Cena na eshopu je 299 Kč

www.bodyartbook.cz

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist