Motoroute č.2 / 2008

Nové číslo vyšlo 9. dubna.

Motoroute č.2 / 2008

První jarní vyjížďka

…Rozhodím dotázky po kámoších, ale jako kdybych volal do jiného časoprostoru. Nulová odezva, dokonce i parťačka prý dá přednost praktické aplikaci daňové soustavy před „větrem ve vlasech“. Dobrá, vyrazím tedy sám. Koneckonců, napoprvé je to možná líp, courat se sám a svým, po zimě nerozježděným tempem.
Sobota ještě z meteohlediska nic moc, dopoledne poprchává, odpoledne fučí. Alespoň umyju, zkontroluju a dofouknu GéeSo, a když už jsem v tom, umyju i auto. V podvečer se živly utiší a předpověď v TV dá jasný pokyn – pojede se! Ale samo, pro slušnou informaci se musí člověk mrknout na „veřejnoprávní“ médium, na tom komerčním dominují spíše impozantní poprsí a podobné nepodstatnosti . Něco mejlů s parťačkou a ve finále že se ráno uvidí, jestli se přidá.
Nějak jsme se špatně dohodli – já čekám na její telefonát, ona na můj . Už mám mašinu připravenou a sám jsem navlečený (sakra, kalhoty jdou nějak hůř zapnout – tohle se mi stává každé jaro s pravidelností hodnou lepší věci... časy hojnosti jsou fuč, bude se shazovat), když se parťačka ozývá, že tedy jako jede…


Nepálem na Enfieldu

Prvních 70 km k hranicím s Nepálem probíhá hladce ve znamení seznamování se s motorkou (nožní brzda vlevo, řazení vpravo) a specifik indického provozu. Jezdí se vlevo, přednost má silnější, ale také posvátné krávy, kdokoliv může udělat cokoliv a všeobecně panuje vzácná ohleduplnost, očekávající se i od nás. V provozu je třeba dát o sobe vědět klaksonem - však také BLOW HORN (pořádně zatrub) čteme zezadu na každém náklaďáku.
Naše stroje se mohou chlubit novými nosiči zavazadel, což ale není v tomto případě zrovna výhodou. Soudruzi nezvládli technologii ohybu držáku nosiče, a tak první musíme nechávat svařovat již před hranicemi. Žádný problém, 4 držáky jsou svařeny a vyztuženy za necelou hodinku. Indicko - nepálská hranice z Banbasy do Mahendranagaru se podobá té v pohádce Tři veteráni. Úřednici si zapíší do tlustých knih několikrát naše údaje - pořádek musí být.
Zatímco na indické straně se nesmí fotit, Nepálcům to vůbec nevadí. Rovněž se nám ochotně nabízejí s výměnou peněz. Vyberou dolary, někam zmizí a po půl hodině přinesou částku posbíranou snad po všech sousedech. Stejně nám nebyli schopni vyměnit vše, ale aspoň něco, směnárnu jsme tu hledali marně.

Rychlí ptáci na Sardinii

….Za čárou se zlepšujícím se asfaltem nasazujeme cestovní rychlost. Natěšení a s vidinou alpského řádění vjíždíme do Mnichova, kde dáváme německé kafčo z automatu a něco k zakousnutí k tomu. Oblékáme nepromoky, protože se začínáme brodit jednolitou vodní zdí směrem Garmisch-Partenkirchen. Čím jsme blíže Garmische, tím víc se plán jet směrem Švýcary horskými sedly rozpadává. Nejprve je sníh jen na dohled na vršcích hor. Nakonec se ale začne kolem čtvrté odpoledne šeřit, sníh je už i na silnici a my se rezignovaně vzdáváme a opatrně se plazíme na Brennerskou dálnici. Volíme bezpečnější přesun do tepla. Přesto i Brennerská dálnice je pod vrstvičkou sněhu.
Podařilo se tu šlamastyku projet, ale rozmrzáme až se západem slunce u krásného Lago Di Garda. Jedeme po západním pobřeží, avšak kemp ani místečko pro širák nikde. Po ujetých 760 kilometrech v zimě toho máme docela dost. Je celkem pozdě, benzin v nádrží se ztrácí…


Plakát

Vložený plakát Suzuki Hayabusa

Ostrovní story – 2.část: Guernsey

Počasí opět ukazuje svoji mírně odvrácenou tvář – drobný deštík po vylodění na východním pobřeží v „hlavním“ městě St. Peter Port houstne a stává se vyloženě nepříjemným. Už dříve, na suché palubě v polstrovaných „leteckých“ sedačkách, jsme si z místních mapiček vybrali kemp Le Vaugrat (GPS N49 29,490 W2 33,595), tentokráte v severovýchodní části ostrova. Leadera Tomáše s navigátorkou Ladou i nás zbylé poněkud zaskočil místní zvyk (zlozvyk?). Ten spočívá ve skoro absolutní absenci směrovek či podobných navigačních vymožeností, značeny nebo alespoň číslovány jsou opravdu jen ty nejzákladnější a nejdůležitější cíle. Přehršel vedlejších silniček, v šedi deště podobných jako by si ze zadku vypadly, vnáší chaos do navigačního systému a posléze způsobí jeho totální kolaps .
Na jedné z benzínek stavíme a civíme do provlhlé mapičky, po pravdě nevíme, kde se vlastně motáme. Základní navigační pomůcka, Slunce, pracuje ve skrytém módu, a GPSka se základní mapou Evropy taky moc nepomůže. Když je nouze nejvyšší, poučky i zkušenost velí odchyt lokality znalého domorodce. Zadaří se, jeden z řidičů se dokonce sám nabídne, že nás na místo dovede.


Hrady a zámky

Pokračování seriálu o hradech a zámcích. V tomhle čísle lovecký zámek Kozel a zřícenina hradu Lichnice




Test: Interphone

S Čezetou na světa kraj

…Nakonec nás však pouštějí a po pěti dnech jízdy vjíždíme na území největšího státu světa, Ruské federace. Z hranic nabíráme směr Volgograd, někdejší Stalingrad.
Jsme velmi unavení, přes noc jsme jeli nonstop. Je šílené vedro a chvílemi na motorce usínám. Asi 100 km za hranicemi proto zastavujeme a střídáme se po hodině ve spaní. Vždycky jeden hlídá, druhý spí. 250 km před Volgogradem máme první závažné technické problémy. Mně se opět uvolnil zámek na pístu, následně se rozlámal kroužek a vylámal kus pístu…

a další…

V prodeji od 9.4.2008


Cena: 65 ,- Kč (100,- Sk)

Předplatné: na 1 rok (6 čísel) 330,- Kč vč. poštovného

Web: www.motoroute.cz

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist