Vodotěsné motobrašny Ortlieb

Text: Petr Poduška | Foto: Petr Poduška | Zveřejněno: 14.7.2011 | Zobrazeno: 20 505x

Se značkou Ortlieb jste se mohli setkat na zavazadlech určených pro nejrůznější outdoor aktivity. Stěžejní část sortimentu téhle německé firmy tvoří brašny a batohy pro cyklisty, ale v katalogu najdete i bágly na trekking, vodácké pytle, obaly na foťáky a dokonce postranní tašky na koně! Jedno mají všechny produkty společné - nepustí dovnitř vodu, což je podstatná vlastnost také u motobrašen, které jsme si vypůjčili na redakční test.

Nabídka výrobků značky Ortlieb určená speciálně pro použití na motocyklu není zatím příliš široká - zahrnuje tři druhy bočních brašen a jeden tankvak. Kromě toho můžete na motorku přidělat univerzální nepromokavý pytel ve tvaru válce, jehož variantu Ortlieb vyrábí pro motorkáře také v podobě batohu s popruhy na záda nebo brašny s jedním ramenním popruhem.

Do našeho testu jsme si vybrali sadu bočních brašen Speedbag a tankvak s odepínatelnou magnetickou podložkou, který se většinu času vozil připevněný síťkou na místě spolujezdce coby třetí brašna. Jako skvělá příležitost k vyzkoušení se nabídla cesta na evropský sraz BMW Motorrad Days do německého Garmische, kam bylo třeba vzít s sebou oblečení na tři dny plus nějakou pracovní výbavu. Motocykl BMW R1200R sice má integrované držáky bočních kufrů, ale ty zrovna nebyly k dispozici, takže brašny Ortlieb dostaly skvělou šanci.

Boční brašny Speedbag vypadají na první pohled podobně jako většina ostatních textilních motobrašen. Způsob připevnění na motorku také ničím nepřekvapí - dva širší popruhy se suchými zipy na přehození přes sedlo, případně podvlečení pod sedlem, a pár užších popruhů s přezkami na bezpečné přichycení. Plastová očka umožňují stáhnout brašny ještě vlastním gumicukem, a nechybí ani ucha k přenášení. Model Speedbag se vyznačuje poměrně malou výškou, která vyhovuje i motocyklům s výfuky nasměrovanými mírně vzhůru.

Při bližším ohledání zaujme systém zavírání brašen. Kdo byl někdy na vodě, asi bude vědět o čem je řeč; vodácké pytle jsou vybaveny stejným patentem. Funguje to jednoduše. Vstup do brašny lemují dvě plastové lišty, a jedna z nich je na obou stranách zakončena popruhem a přezkou. Při zavírání lišty srovnáte k sobě, a několikrát (podle toho, co dovolí zbývající prostor uvnitř brašny) je rolováním zabalíte do okolního materiálu. Pak se přezky zapnou do svých protějšků na boku brašny, a je utěsněno. Uprostřed se ještě brašna stáhne pojistným popruhem.

Stejný princip zavírání využívá i testovaný tankvak, kde se ale přezky na koncích lišty zapínají rovnou do sebe - v tomto případě je příměr k vodáckému pytli ještě trefnější než u brašen. Pogumované plátno, ze kterého jsou brašny i tankvak vyrobeny, působí z hlediska vodotěsnosti velice důvěryhodným dojmem, a systém zavírání vytváří také poměrně uklidňující pocity, takže teď můžeme směle bagáž naplnit a naložit na motorku.

Pokud jde o kapacitu brašen, v řeči čísel výrobce hovoří o 47 litrech u brašen Speedbag, a 10 litrech u tankvaku. To nejsou nijak závratné hodnoty, ale na druhou stranu, bavíme se o zavazadlech pro příležitostné použití, k jejichž instalaci na motocykl stačí pár minut, a není nutný sebemenší zásah do konstrukce motorky. Méně náročnému cestovateli by asi kapacita stačila i na delší cestu, ale na tři dny se oblečení pro jednoho včetně civilních bot směstnalo naprosto s přehledem do jedné brašny. V druhé našla svojí místo technika - přiznávám, že notebook a foťák jsem před první zkouškou těsnosti stejně raději obalil igelitem. V tankvaku zbylo po uložení drobností a nepromokavé kombinézy ještě volné místo. Zpevněné boky ale poloprázdnotu dobře zamaskovaly, a vak stažený síťkou k zadnímu sedadlu solidně držel tvar. Magnetická podložka, určená k uchycení tankvaku k nádrži, odpočívala zatím také uvnitř. Při jízdě ve dvou, či v případě kdy chcete vidět za jízdy na mapu, stačí podložku připnout k vaku čtyřmi přezkami a vznikne plnohodnotný magnetický tankvak. Stejně tak se k podložce dá připnout jen samotná slída, opatřená rovněž vodotěsným zavíráním.

Se zavíráním tankvaku nebyl nejmenší problém, ale u bočních brašen se i po zkrácení zavíracích popruhů na minimum zdál popruh vodotěsného systému příliš volně zapnutý. Teprve v této chvíli vyšel najevo význam nafukovacích polštářů, dodávaných k brašnám. Systém vodotěsného zavírání totiž funguje stoprocentně pouze když je brašna plná, a její obsah vytváří zevnitř protitlak. Volné místo je proto lepší vyplnit právě přiměřeným nafouknutím polštářů.

Instalace brašen na motorku je skutečně otázkou pár minut. Díky šikovně zpevněným zadním stěnám brašny dobře drží tvar, a hlavní popruhy stačí přehodit přes zadní sedlo - vyrovnání a nastavení výšky snadno vyladíte pomocí suchých zipů. Pokud popruhy přijdou po zavěšení do styku s podsedlovým plastem, vyplatí se jej opatřit ochrannou samolepkou proti poškrábání. Popruhy samy o sobě sice plastu neuškodí, ale nečistoty usazené pod nimi mohou způsobit nepěkné zmatnění laku. Ostatní popruhy podle možnosti zachytíte za podsedlový rám nebo držáky zadních stupaček, a můžete bez obav cestovat stejnou rychlostí jako bez brašen. V testu mi nekapotované R1200R dovolilo po německé dálnici držet maximálně 160 km/h, ale uchycení brašen by jistě sneslo i mnohem vyšší tempo.

Nepromok se uvnitř tankvaku bohužel dlouho neohřál. Současně s jeho navlečením odstartovala kousek za Pasovem zkouška vodotěsnosti brašen, která trvala prakticky až do Garmische. Brašny tedy absolvovaly z pětisetkilometrové cesty zhruba polovinu v dešti, a chvílemi pršelo opravdu vydatně. S blížícím se cílem se stupňovaly moje obavy o to, zda budu mít něco suchého na převlečení nebo budu muset absolvovat sraz v motoobleku. Nakonec se ale ukázaly jako liché, a v brašnách ani tankvaku jsem nenašel jedinou kapku vody (kromě matonky, na kterou nějak cestou přešla chuť). Ani uchycení brašen neutrpělo během zběsilého hltání kilometrů žádné újmy, a všechno zůstalo na původním místě.

Během nedělního návratu proběhla ještě kontrolní opakovaná zkouška, když pro změnu začalo vydatně pršet zase u Pasova, ale déšť provázel navíc silný boční vítr. Ani uragán , který se proháněl po nekonečných pláních okolo Strakonic však neměl na dobře upevněné a zapnuté brašny šanci, a tak maturita dopadla na výbornou. Do třetice jsme pak ještě zkoušeli škádlit vodotěsné uzávěry brašen pistolí tlakového mytí u benzínky, ale ani tady se je nepodařilo překonat. A když se dovnitř nedostala voda, znamená to, že se tam nedostane ani prach. Brašny Ortlieb tak můžete bez obav o jejich obsah vzít nejen do deště, ale také mimo zpevněné silnice.

Pokud někdo jezdí na dlouhé expedice pravidelně, nejspíš už si dávno pořídil hliníkové, nebo plastové kufry. Když ale vyrážíte mimo domov na delší dobu jen sporadicky, brašny určitě svůj účel splní také, a za podstatně menší vstupní náklady. Navíc nemusíte hyzdit svého miláčka žádnými držáky, nebo dokonce nenávratně upravovat podsedlové plasty. Na druhé straně nevýhodou brašen je jejich menší kapacita a absence možnosti jakkoli je zabezpečit proti krádeži.