Honda NT700V Deauville

Úvod, design, posez

Design a konstrukce

Konstrukční prvky zůstaly nezměněné - dvojitý ocelový páteřový rám, stejné brzdy i odpružení (jen zdvih zadního odpružení se zvýšil o 2 mm), stejný úhel hlavy řízení. S novým motorem ale přišla také úplně nová kapotáž a přístrojové vybavení. Předek se pořádně rozšířil, vysoké stavitelné plexi a ostřejší hrany - to vše přispívá k tomu, že sedmistovka vypadá o hodně mohutněji než předchůdce. Nová Deauvillka se celkovými rysy přiblížila svému vzoru a etalonu v této kategorii - řadě BMW RT.


Zaoblená šestsetpadesátka svými tvary moc nadšených pohledů nepřitahovala - sice si našla své příznivce, ale většině motorkářů se moc nelíbila. Sedmistovka je mnohem propracovanější a líbivější. Velký klínovitý světlomet a rovnější plochy, trojúhelníkový výfuk a čiré směrovky v rozích kapotáže působí moderním a efektním dojmem. Mně osobně se trochu nezamlouvalo zadní sdružené světlo - připomínalo mi velké svítilny skútrů. Na fotkách také trochu rušivě působí hnědé svody výfuků (copak je nemohli dát taky v chromu) z motoru, ale v reálu to tak nepůsobí.


Za zmínku určitě stojí plastové trojúhelníčky vystupující po stranách bočních kapot, které zakrývají trubkové padací rámy. Opticky nepůsobí rušivě a díky chytrému prohnutí ochranné trubky nabízejí perfektní ochranu. U testovacího stroje jsem samozřejmě padáky netestoval, ale ještě si pamatuju, jak mi u mé staré Deauvillky jednou sklouzla bota při stavění na hlavní stojan. Celá mašina sebou pořádně práskla na bok na asfalt. Strašlivá rána, já málem v mdlobách při představě roztřískaných kapot... a motorce se NIC nestalo. Stačilo narovnat sklopené zrcátko a otřít špínu z krytu padáku
Když už jsme u designu, zklamala mě nabízená paleta barev - béžová metalíza Dusk, modrá metalíza Petrol, šedá metalíza Anchor a černá. Decentní, klasické, ale všechno dost nudné tóny jakoby cílené na řidiče nad 50 let. Aspoň jedna živější barva pro nás mladíky (no dobře, tak vás mladíky) by neškodila.

Posaz, ergonomie

Po usazení do sedla jsem měl zvláštní pocit - na jednu stranu to sice byla ta stará známá DV, ale na druhou stranu pořádně zmohutněla, roztáhla se do šířky a navozuje pocit obrovského korábu. Pocitově se opravdu víc podobá RT než staré Deauvillce. Výška sedla se proti minulému modelu snížila o dva centimetry na hodnotu 79 cm, takže ani menší postavy se už nemusí obávat přejít na cesťáky. Podstatně se změnilo i tvarování sedla - širší sedlo má výraznější profil a na delších cestách je určitě ještě pohodlnější než starší verze. Na druhou stranu ale větší šířka sedla v místě řidiče trochu odtlačuje nohy do strany při opírání nohou o zem.
Posaz je ryze cestovní - pohodlně odložené nohy, vzpřímená poloha, vyšší řidítka sama vklouznou do napřažených rukou. Velký plexištít nemá chybu - pro běžnou postavu - my dlouháni se ale přeci jen musíme přikrčit, aby nám i v nejvyšší poloze nešly turbulence do horní části helmy. Nejvyšší polohu (+17 cm) si asi všichni majitelé nastaví natrvalo - nižší polohu má smysl nastavovat snad jen pokud by někdo chtěl vyrazit na okruh a mít menší odpor, nebo při cestě na Sicílii kvůli vedru? Při menším deštíku jsem objevil geniální věc - výstupky kapotáže se směrovkami slušně odklánějí vítr i déšť a ruce jsou schované před nepřízní počasí - u předchozí verze se musely montovat ošklivé plastové kryty, tady je to vymyšleno jako prvek kapotáže, velká pochvala konstruktérům.
Suchá váha se u nového modelu vyhoupla z 223 kg na 236 kg. Se všemi náplněmi to je 257 kg a to není úplně málo. Hmotnosti ale není třeba se bát - NTV se sice při stání tváří jako široký obrcesťák, ale jde jen o pocit - po rozjezdu veškerá hmotnost zmizí a vykružování nejužších zatáček i manévrování v městském provozu jde až nebezpečně snadno - v tomhle na Deauville prostě žádný velký cesťák nemá. Jen je třeba dát pozor na větší šířku motorky - kam se předchozí model ještě nacpal, tam se nová motorka u možná neprotáhne a proplétání mezi auty bude o něco riskantnější.

Přístroje, ovladače

Přístrojová deska doznala proti předchozí verzi velkého pokroku a teď prostě nemá chybu - přehledné kulaté budíky, zřetelné písmo na černém pozadí, palivoměr a teploměr chladicí kapaliny, to vše pod antiodrazivým sklem. Nechybí ani nutnost moderní doby - multifunkční displej, který mimo jiné ukazuje celkové počítadlo kilometrů, dvě denní počitadla a okamžitou a průměrnou spotřebu paliva. Jediné, co proti dvakrát dražším velkoobjemovým cesťákům schází, je ovládání multifunkčního displeje pomocí tlačítka na řidítkách. Takže pozor při hraní s displejem a přepínání údajů - je nutné pustit řidítka a ta tlačítka jsou dost mrňavá... nechte si to radši až po zastavení. Zapalování je i u nové verze vybaveno kódováním v klíči - systém HIS, který zvyšuje zabezpečení motocyklu a klid v duši majitele.

Přední světlomet připomíná slavný tvar Blackbirda - však ho také Honda (a nejen ona) kopíruje i do skútrů. V noci svítí velmi slušně, ale to už lze v současné době říci skoro o všech nových modelech.
Zpětná zrcátka těží z větší šířky kapotáže a proto je v nich vidět ještě lépe než u minulé verze, kterou si někteří majitelé vybavovali prodlužovacími nástavci zrcátek. Na řidítkách zmizelo zapínání světel (zapínají se automaticky) a kromě standardních ovladačů přibyl spínač varovných blikačů - konečně můžete zablikáním poděkovat plechovkáři, který se uklidil ke krajnici. Spínač má zvláštní funkci: při zapnutém zapalování lze spustit blikání všech směrovek, pak zapalování vypnout a odejít i s klíčkem od blikající motorky (vypnout to jde i bez klíčku). To se může hodit při stání ve tmě u krajnice.