Vietnamská skútr tour (2.díl)

Zakončení cesty Vietnamem na skútru.

Vietnamská skútr tour (2.díl)

Kapitoly článku

Letecky jsme vyrazili do Vietnamu a půjčili si zde na několik dní spolu s kamarádem Jindrou skútry, abychom zažili trochu toho místního dobrodružství. Máme za sebou přeplněné město Hanoj, vodopády Ban Gioc a od čínských hranic pokračujeme po cestách i necestách asijského venkova v našem putování.
Ráno zaplatíme, natankujem a chceme dojet ke známé jeskyni Pác Bo, kde se ukrýval Ho Chi Min. Ptáme se na směr a vyjíždíme do hor k čínským hranicím, zatím je tohle pohoří nejvyšší co jsme zatím jeli, pomalu šplháme do příkrých svahů občas řadíme za jedna a jedeme krokem. Prskolety drží dobře, z kopců vypínáme motory a necháváme je taky nadechnout.


Bez roušky ani ránu

V nejvyšších horách narážíme na malou osadu, dáváme pivko s ledem, mají ho skoro všude teplý, tak to risknem a led si hodíme do piva. Majitel jede potom s náma asi tři km, a ukazuje nám odbočku, kterou by jsme fakt přehlídli, cesta v podstatě zmizí a jedeme po ostrých kamenech několik kilometrů. Cesta po vrcholkách hor je nádherná, stálo to za to. Při klesání z hor narážíme na dělníky, lamače skal, kteří ručně zbíječkami ukrajují z hory a připravují základ pro silnici. Nalámané kameny jsou velmi ostré, ale naše prskolety se derou do údolí bez zaváhání. Znovu a znovu mě překvapuje jejich výdrž. V údolí se napojujeme na hlavní silnici a valíme k jeskyni.
Po příjezdu kupujeme vstupenky, najíme se a jdeme hledat jeskyni, je skoro 4O'C ve stínu a 90% vlhkost. Po půlhodinovém výstupu na štít Karla Marxe, kdy jsme oba komplet propocený, to vzdáváme a vracíme se, dole se opláchnem v Leninově potoku, prohlédnem okolí, uděláme pár fotek a už zase uháníme na Cao Bang po silnici 203 a doufáme, že cesta bude v pohodě, ale jak jsme se mýlili... Je skoro celá rozestavěná, a tolik prachu od náklaďáků a mopedů jsme ještě nezažili, nedá se skoro dýchat, rychle se stmívá.Jedu první je tma skoro nic není vidět, oba jedeme v rouškách i v šátkách, ten prach máme všude. Najednou dostávám mohutnou ránu do prsou, po vteřině zaváhání si uvědomuji, že jsem se srazil asi s velkým ptákem. Zastavuji, vracím se podívat, je to černá sova. Vytahuji foťák, ale než jí stihnu blejskout, vzpamatovává se a zmizí ve tmě. Tak se nám oběma nic nestalo. Srandista Jindra říká, že to zezadu v té tmě vypadalo, že po mě někdo hodil mražený kuře :-) Konečně přijíždíme do Cao Bangu.

Pneuservis všude

Ráno jsme si trochu přispali a na Jindru asi něco leze, necítí se ve své kůži. Naházeli věci na motorky, a najednou koukám, zadní kolo prázdný! To je s opravou kdekoliv jinde trochu problém, nikoliv však ve Vietnamu. Začal jsem tlačit a asi po 50 m jsem měl od Vietnamce nabídku na opravu, souhlasil jsem a nechal to stát na chodníku.
Vietnamec od někud vytáhl dřevěnou bednu s nářadím, měl to dokonale zmáklý. Nechal jsem vyměnit i zadní pneu, byla už špatná. Za chvilku byl hotovej a my mohli pokračovat tentokrát do Národního parku Ba Bé. Cesta byla už většinou dobrá, jenom pár olejových louží od náklaďáků. Přijíždíme do Ba Bé, zničeho nic se z lesa vynoří hotel, akorát už se stmívá. Tentokrát máme růžová i nebesa, žertujem, že si srazíme postele. :-)
Ráno necháme věci v recepci a jedeme ke třem spojeným jezerům o celkové délce 8 km. V restauraci u mola, kde je asi 10 dlouhých lodí, si dáváme vynikající rybu, kafčo a potom si najímáme loďku na 2 hodiny na projížďku po jezerech. Byli jsme tam jako turisti zase úplně sami. Po hodině plavby jsme vystoupili a vyrazili po stezce do džugle. Po 300 metrech jsme narazili na jezírko o velikosti fotbalového hřiště plné života. Najednou mě začalo něco šimrat za krkem, bylo to něco mezi housenkou a červem, uskakuji a zjišťuji, že ze stromu, pod kterým stojím a kochám se pohledem a zvuky džungle, se spouštějí jako pavouci desítky těchto tvorů a jsou celkem rychlí. Fotíme , valíme zpátky k loďce a vyrážíme zpět.
Po příjezdu k hotelu naložíme motorky, loučíme se a vyrážíme směr na Lang So ale jinou cestou. Silnice se po chvilce mění blátivou a jedeme 40 km po červeném jílovitém blátě, které strašně klouže, po chvilce už z toho máme prču, jsme komplet špinaví od rozpršeného bláta. Za tmy a deště dojíždíme do nějaké vesnice beze jména, jen řada většinou dřevěných chatrčí podél rozbité silnice. Ale i tam po půl hodině nacházíme ubytování hotelového typu, neuvěřitelné! Jindra se začíná potit a není mu moc dobře, nechám mu udělat litr silného zeleného čaje, je to opravdu driák. A asi to pomohlo, ráno se Jindra cítí celkem dobře, a tak za slabého deště pokračujem v našem putování.

Draho jen na chvíli

Cesta vede horami, a jedna zatáčka střídá druhou, jen chvilkami poprchává a zase přestává, takže asi desetkrát nasazujeme a sundaváme nepromoky, v tom ještě přejíždíme odbočku a 20 km si zajíždíme...
Konečně najíždíme na hlavní silnici 4B, po které cesta ubíhá o poznání rychleji, a opět za tmy dojíždíme do města Tien Yen. Chvilku projíždíme městem a v podstatě v prvním hotýlku se ubytováváme. Když zjištujeme, že pokoj je bez oken, nic neřešíme, ráno stejně pokračujeme dál. Dáme si ještě v pouliční hospůdce vedle hotýlku točený pivo, rýžovou placku a jdeme spát.
Ráno natankujem a jedeme směr na Ha Long. Silnice jsou už velmi dobré, ale zase pěkně hostne provoz. Původně jsme chtěli přespat v Ha Longu, ale trefili jsme se do do Ha Longských slavností, které trvají týden. Všude je neskutečné množství lidí, skútrů, aut i policajtů. Marně se snažíme najít ubytování, vše je plné, a když na kraji města seženeme jeden volný pokoj, tak chtějí 100 dolarů za noc! Během těchto slavností totiž ceny vzrostou cca. desetinásobně.
Na nic už nečekáme a pokračujeme za šíleného provozu dál. Po pár kilometrech vidíme smrťák, mladík na skútru a čelní náraz do náklaďáku. Jindra viděl toho kluka zblízka a docela ho to vzalo. Trochu v tom provozu zvolníme a za soumraku přijíždíme do města Quang Yen. Jsou tu prý 2 hotely, ale nějak je nemůžeme najít, po hodině ježdění konečně. Rychle se ubytujem, sprcha a hurá pěšky do města. Koupíme si něco k snídani, já ještě sandále, a už sedíme v místní pouliční hospůdce, kde se vesele debatuje a kouří vodní dýmka. Jedna Vietnamka, co tam přijela s náklaďákem, se s námi dává do řeči a je velmi zábavná. Po chvilce veselé debaty ukazuje na svojí sestru a žertem říká, že pořád nemůže najít chlapa, a k tomu přidává, že Vietnamci jsou skromný, pracovití a že to je dobrá partie. Tak žertem říkám OK, domluveno, celá hospoda se směje, všichni poslouchali. Potom si ještě od místních potáhnem z vodní dýmky a jdeme bydlet.

Všechno má své meze

Ráno moc nepospícháme a ve městě hledáme holičství, chceme si nechat upravit ty naše pleše a zastřihnout vousy. Zastavujeme před holičstvím, kde jsou před ním na ulici zase malé plastové stolečky a židle, kde místní popíjí zelený čaj a kouří vodní dýmku. Usedám do křesla a trochu znervózním pohledem na starou břitvu.
Naštěstí má výměnný břit, tak nechám mladou kadeřnici pracovat. Potom mě vystřídá Jindra a já usedám ke stolečku před kadeřnictvím mezi místní. Popíjím Red Bull a Vietnamec se skaženýma zubama mně nabízí si potáhnout z vodní dýmky, přitom mi pokládá ruku na koleno a začne mě mačkat. Tak ho chytnu za ruku stisknu ho a důrazně mu ji položím na jeho koleno. Tento jev je tady dost častý, a začínám být na to alergický. Jindra platí, v hotelu se rozloučíme a vyrážíme směrem na Do Son, kde je na mapě zakreslená pláž a koupání.

Čas na odpočinek

Po příjezdu do města plný hotelů a velkého kasína kde se nám moc nelíbí pokračujeme dál na Dong Chau, kde by mělo být podle mapy také koupání. Dojeli jsme zase navečer a těšili se na moře, jaké bylo však naše překvapení, když místo moře jen špinavej písek rozparcelovanej do políček a v každém políčku dřevěná budka na nožičkách, kterých bylo stovky, kam jen jsme dohlédli, kilometry daleko. Byl to neuvěřitelný pohled...
Rychle jsme se ubytovali, a šli jsme na pivo na hráz do jedné z mnoha bambusových restaurací. A tam jsme pochopili, přišel velký příliv a absoutní tmě bylo vidět jen jak se vždy na pár vteřin různě rozsvěcuje v těch budkách, jak majitelé kontrolují velikost přílivu. Ráno bylo moře zase pryč. Tentokrát vyjíždíme celkem brzo a naplánovali jsme si, že dojedeme do Sam Sonu, města, o kterém není nikde ani zmínka. Cestou jsme zastavili na jídlo v restauraci u silnice, najednou došlo majiteli pivo, tak vzal skútra nasadil ručně udělaný držák na dva sudy a vyrazil pro pivo. Za 15 minut byl zpátky s plnými. Je ůžasné, že celý Vietnam funguje na mopedech a co na nich dokážou odvézt.
Při příjezdu do Sam Sonu vidíme konečně krásné písčité pláže a koupající se lidi. Tak tady vydržíme dalších osm dní. A jak jsme posléze zjistili, jezdí sem za odpočinkem jen Asiati, a my byli  v několikatisícovém městě jediní Evropani. Ubytováváme se v hotelu trochu bokem hlavní turistické třídy a dalších osm dní si užíváme koupání, ježdění po několikakilometrových písčitých pláží, masáže, výjezdy do okolí, prostě relaxujem!
Po návratu do Hanoje se zase setkáváme s kamarády kteří přiletěli z jihu, vracíme skútry, vše opět korektní, bez problémů dostáváme zálohu zpět. Ještě večerní pokec u pivka a ráno už hurá na letiště. Na těch třiadvacet dní ve Vietnamu jen tak nezapomenem!

Tipy a rady na cestu do Vietnamu:

• Ideální doba na vycestování do Vietnamu je konec dubna a začátek května.
• Před cestou doporučuji zakoupit si průvodce od Lonely Planet (599 Kč). Velmi se osvědčil, přestože některé informace byly zastaralé. Např. litr benzinu nestojí 6 Kč, ale 15 Kč.
• Letenku je potřeba koupit alespoň tři měsíce předem. Nejlevnější byla u Student Agency. Zpáteční letenka s Aeroflotem stála pouhých 12 300 Kč, ale bez možnosti stornaa s přestupem v Moskvě. V současné době by ČSA již měly mít přímý spoj Praha-Hanoj. Let trval cca 12 hod.
• Po příletu je třeba dát si pozor, kam vás taxi doveze. I když taxikáři ukážete adresu s hotelem, který jste si vybrali, dost často vás zaveze do hotelu s podobným nebo dokonce se stejným názvem, kde dostane od hotelu provizi.
• Na recepcích se domluvíte anglicky vždy, i v malých městečkách a vesnicích. Ve větších městech také není problém s komunikací v angličtině. My měli s sebou česko-vietnamský slovník a občas se hodil. Někdy ale bývá domluva dost strašná, hlavně proto, že místní používají úplně jiné posunky, než na jaké jsme my Evropané zvyklí.
• Bankomaty ve větších městech nejsou problém, ale dávají pouze menší částky, v přepočtu zhruba do 200 dolarů. Při cestě na sever je nutné mít s sebou dostatečnou hotovost v donzích, tam už peníze těžko směníte. Na letišti byl k výměně dolarů celkem dobrý kurz, v Hanoji je lepší projít dvě tři banky nebo směnárny a vybrat si ten nejvýhodnější kurz.
• Půjčoven je všude spousta. Nám se osvědčila půjčovna uvedená v Lonely Planet jako jedna z těch seriózních. Půjčovné bylo pět dolarů na den a k tomu 500 dolarů vratná kauce, a museli jsme zaplatit předem. Také musíte počítat s tím, že veškeré opravy v době vypůjčení motorky si hradíte sami.
• Velmi doporučuji vzít si s sebou barevnou kopii pasu s vízem, kterou necháte s kaucí v půjčovně. Jinak po vás dost často chtějí pas. Kopie to vyřešila.
• Připravte se na to, že ve většině půjčoven nechtějí půjčovat moto mimo město a pokud na to nedojde, neříkejte jim, že to máte v plánu. Na radu samotných Vietnamců se nedoporučuje půjčovat si běloruského Minska, prý je dost poruchový (možná varianta je vzít si s sebou vietnamského mechanika, což je 5 až 10 dolarů na den). Jinak opravny na motorky (XE MAY) jsou na každém rohu, a to po celém Vietnamu. Místní jsou velmi zruční a opraví cokoli.
• S sebou jsme si brali zámek na moto, nepromoky na boty, nepromokavý bágl (mně se osvědčil pogumovaný válec od Louise), gumicuky, „pavouka“ a šátek proti prachu. Ostatní věci si koupíte na místě za pár korun. My jsme si pořizovali třeba speciální nepromok určený přímo na skútr za cca 120 Kč a přilbu, která vyšla na cca 150 Kč.
• Spacák jsme s sebou táhli úplně zbytečně, ani jednou jsme ho nepotřebovali.
• Ubytování je velmi levné, běžně za dvojlůžkový pokoj od 150 Kč do 400 Kč. V Hanoji jme platili za ubytování v dolarech, a to 15 až 20.
• Ve větších městech jsou jídelníčky i v angličtině a někdy je to i s fotografiemi jídel. Jedli jsme většinou v lidových pouličních jídelnách. Vždycky je lepší chodit tam, kam chodí místní. Dá se sníst všechno, problémy jsme neměli žádné. Akorát maj‘ dost často teplé pivo, což jsme řešili ledem, a i to jsme přežili ve zdraví.
• Balenou vodu a jiné pití koupíte na každém rohu i v opravdu zapadlých koutech Vietnamu. Ceny jsou velmi mírné, cca 5 až 10 Kč. Pivo v Hanoji 15 až 20 Kč, mimo Hanoj okolo 10 Kč. Nejlevnější ½ litr piva se nám povedlo koupit za 3 Kč (výborné a silné).
• Trasu jsme plánovali jen velmi nahrubo, tedy z Hanoje k vodopádům Ban Gioc na čínských hranicích, potom přes hory podél hranice k Národnímu parku Ba Bé, odtud na jihovýchod k moři a zpět. Jinak nemá cenu žádné velké plánování, na místě je stejně všechno jinak.
• Po hlavních tazích se dá ujet maximálně 300 km za den, v horách se to odvíjí od kvality cest a můžete ujet třeba taky jen 50 km.
• Přestože jsme se nijak neomezovali, s celkovými náklady včetně letenky nás to vyšlo každého na cca 33 tisíc Kč.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.05
Známkováno: 40x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist