sumoto_leden



Vietnam – rýže, rákos a offroad

Asi většina z nás má Vietnam spojený jako zemi rozrytou tisíci bomb, spálenou napalmem a svázanou vojenskou a komunistickou disciplínou. Skutečnost je ovšem jiná. Turisté tu nachází malebnou krajinu posetou rýžovými políčky, dlouhé písčité pláže, hektická města a starobylé pagody, které uchvátí svou krásou. Naše partička si vybrala nejsevernější oblast Vietnamu za cíl motorkářské dovolené. Známe se z Nepálu a Thajska, kde jsme společně cestovali na motocyklech Royal Enfield (Nepál)a Kawasaki (Thajsko). Obě cesty organizovala tak jako tuhle CK Rajbas.

Kapitoly článku

Cesta začíná v hlavním městě - Hanoji. Po příletu se setkáváme s Phunem, který vlastní 50 motocyklů všemožných kubatur a značek. Pro nás má nachystané Hondy 250 XR Baja – cestovní endura určena do terénu, která zvládne i průměrně zdatný motorkář. Váha stroje je kolem 120 kg, má dostatečný výkon, aby vyjel příkrá stoupání i se se zavazadlem. Závratné rychlosti nedosahuje, ale závodit jsme sem nejeli. Přesto jsme na místních cestách nejrychlejší.
Zbytek dne věnujeme poznání některých památek. Bydlíme ve staré čtvrti Hoan Kiem a tak to máme kousek k stejnojmennému jezeru obklopenému rušnými ulicemi. Je neuvěřitelné, že v samotném centru třiapůl milionového Hanoje, uprostřed zmatku nad zmatek, údajně žijí v tomto jezeře se zelenou vodou obří želvy. Důkazem je nalakovaný dvoumetrový exemplář, který je k vidění na malém ostrůvku. Na něm stojí Chrám Nefritové hory Den Ngoc Son - svatyně založené ve čtrnáctém století. Je zasvěcena skupině, jenž vévodí národní hrdina generál Tran Hung Dao, který v roce 1288 porazil mongolské vojsko a tím uchránil zemi před ničivým pádem.
Výjezd z Hanoje není až tak hektický, jak by se zdálo. Phun jede s námi jako mechanik a bezpečně nás vyvádí z města. První noc spíme ve vesnici Mai Chau v tzv. homestay – v domácnosti u domorodců. Okolní krajina je jak vystřižená z prospektů – v zelených políčkách rýže se hrbí v špičatých slamácích domorodci po kolena ve vodě. Jedeme ještě nalehko 20 km směr hranice s Laosem. U cesty navštěvujeme výrobnu hůlek – typický nástroj místo příboru v jihovýchodní Asii. První dojmy z jízdy jsou pozitivní, máme tu bezesporu nejsilnější a snadno ovladatelné motocykly. Ve Vietnamu platí zákon, že motocykly mohou mít nejvyšší obsah maximálně 175 ccm. Naše dvěstěpadesátky jsou ještě s přimhouřením očí akceptovatelné a v techničáku mají pouze 174 ccm.
Následující den odbočujeme z hlavní silnice a sjíždíme k přehradě, která vznikla na Dark River. Ještě že máme sebou Phuna, který se domluví a určuje správný směr ve spleti různých cest. Cesta se postupně stává sjízdnou pouze pro motorky a domorodci v chýších vypadají, jako by tu bělocha viděli poprvé. Folklor je to parádní. Sem tam vlají na bambusových chýších rudé státní vlajky se žlutou hvězdou a do toho plakáty na telefonního operátora Vientiel a pivo Bia Hanoi. K Dark River se přibližujeme ještě jednou, abychom ji přepluli na svérázném trajektu za 20 Kč pro řidiče i s motorkou. Z okolní krajiny jsme nepříjemně překvapení, téměř všude v této oblasti jsou sebestrmější stráně vypálené a vysekané za účelem zemědělského využití. Původní pralesy tu vzaly za své. Nyní na vymýcených plochách budou něco pěstovat několik let, aby půdu vyčerpali a posléze nechali zarůst sekundárním pralesem – převážně bambusem, který udusí ostatní rostliny.
Provinční městečko Dien Bien Phu je přestupní stanice pro cestovatele směřující do Laosu – nejméně rozvinuté a zalidněné země jihovýchodní Asie. Nedá nám to, abychom se nevpravili na hranici a nepokusili se proniknout do této svérázné země. Celníci na hranici jsou vstřícní, nejprve obdivují naše motorky – zkoušejí si na ně sednout, ale s tím mají problém. Tak jako všichni Vietnamci jsou malého vzrůstu a nedosáhnou nohama na zem. Ani nedává příliš práce je přemluvit, aby nás pustili za celnici na samotnou hranici, i když máme pouze jednovstupové vízum. Není to samozřejmě zadarmo, 5 USD za osobu je přijatelná varianta pro obě strany a tak si můžeme ,,odškrtnout“ další navštívenou zemí, byť jsme v ní byli pouze několik metrů za hraniční čarou. Dien Bien Phu je historické místo, kde roku 1953 Vietnamská armáda rozstřílela francouzské jednotky a tím definitivně skončila éra Vietnamu jako francouzské kolonie. I my navštěvujeme bunkr, odkud velel prohrané bitvě generál de Castries.
Směřujeme stále na sever do nejznámějšího turistického města Sa Pa přejíždíme nejvyšší motoricky dosažitelné sedlo 1 970 m. n.m. Nahoře je mlha, že by se dala krájet a z očekávaného výhledu na nejvyšší Vietnamský vrchol Fan Si Pan 3 143 m není nic. Sa Pa již dávno ztratila atmosféru venkova, coby hlavního tržiště horský kmenů okolních vesnic. Právě ty sem stále lákají spousty turistů, pro něž je tu nastavěna spousta nových hotelů. Sa Pu rádi opouštíme a sjíždíme po ranním slejváku do Lao Cai ležící na hranici s Čínou. Kousek dál sklízejí na strmých svazích vesničané úrodu ananasu. Pro obě strany je setkání nezapomenutelným zážitkem.
Krajina u čínské hranice je fascinující. Do nekonečna se na obzoru tyčí vysoké porostlé homole, tolik typické pro sever Vietnamu. Zatáčka střídá zatáčku, dlouhé výjezdy a sjezdy. Nejlepší úsek je offroadový závěr 160 km dlouhé etapy, kdy vede cesta i korytem potoka. Dostávají mne šestileté holčičky na hřbetu vodního buvola, jenž se vrací domů z pastvy při západu slunce. Všude vládne atmosféra klidu a pohody, kterou v naší západní společnosti tak postrádáme.
Máme štěstí, že jsme v Bac Ma v neděli ráno, to se tu konají vyhlášené nedělními trhy, na něž se schází vesničané z širokého okolí. Ke koupi je tu prakticky vše. Od rýže, všemožného levného tropického neznámého ovoce až po vodní buvoly. Vesničanky s pejskem na provázku nejdou na procházku, ale na trh s cílem pejska prodat na talíř. Scény jsou pro našince značně nechutné a ochránci zvířat by tu zkolabovali. Na to, že ve Vietnamu převládá buddhismus jsou Vietnamci pěkně necitelná hovada.
Vrcholem je neznámé zvíře podobné naší kuně, které visí na tržišti v železech za packu. Nebo krysa přiškrcená drátem kolem krku, kterou prodává na první pohled pohádková babička. Prasata kolem 100 kg se tu vozí na skútrech přivázaná (přiškrcená) na zádech k nosiči a vypadají na první pohled jako mrtvá. Někteří z nás si naivně myslí, že jsou uspaná, když se vůbec nehýbají. Dle mého názoru jsou na hranici bezvědomí. Ale může být i hůř. V nedalekém Thajsku patří k pochoutkám ještě teplý opičí mozek. V restauracích platí - vyber si, zabij a otevři lebku své opičce v kleci u stolu.
No nic, raději nebudeme dále rozvádět toto téma a popojedeme dále. Hlavní off-roadové přejezdy nás teprve čekají. Jeden z nejlepších úseků nás čeká za Hoang Su Phi a máme ji doporučenou od místního offroudového specialisty. Pokyny zní jasně, po 5 km před mostem doleva a dále se již doptáte. Cesta se stává užší a užší, mezi terasovitými rýžovými políčky nechybí bambusové mostky, které se hroutí pod váhou našich strojů. Sem tam zkříží pěšinu potoky. Kamenité úseky, za jejichž zdolání by se nemusel stydět žádný šlapačkář zdoláváme potupně s nohama pádlujícími po zemi. Tento den se neobejde bez pádů, které jsou naštěstí v malých rychlostech a bez zranění. Dojem drsné expedice nám kazí chlapíci na skútrech, pro něž je tento terén dennodenním chlebem.
Ve vesničce o třech obchodech z rákosu probíhá oprava Uvazu – vozidla, jejž znají snad všichni vojáci základní vojenské služby. Tato auta zároveň s Uvazem sanitkou jsou tu běžným dopravním prostředkem, jenž tu zůstala jako dědictví po sovětské armádě. Ta odtud odešla s nepořízenou teprve v roce 1989. Dalším nostalgickým vozidlem je zdejší nejběžnější náklaďák IFA (na té jsem dělal v roce 1997 na učilišti autoškolu), který na našich silnicích není k vidění již spousty let. Ještě musíme připomenout Simson – (ťimťon), jehož éra v ČSSR byla kolem roku 1986. Kdo jej vlastnil, byl na vyšším stupni motorkářského žebříčku než majitel fichtla (Jawa 21) nebo Mustangu. Vietnamci, kteří před léty v ČSSR pracovali, skupovali tyto stroje a vozili je domů, kde byli za totáče hodnoceni jako největší bossové, srovnatelní jako u nás majitelé Mercedesů. Simsona jsme tu spatřili pouze jednou a to v luxusním stavu, jako by vyjel z linky. Stroj by se v budoucnu hodil do sbírky veteránů. To jsme ale trochu odbočili od cestování.
V městečku Ha Giang vyřizujeme povolení do pohraniční zóny s Čínou a směřujeme do nejodlehlejších oblastí Vietnamu. V některých průvodcích se oprávněně o této oblasti píše jako o motorkářské výzvě. Silnice se tu vine v kolmých stametrových svazích v tisících zatáčkách, kam oko dohlédne se tyčí porostlé černé vápencové homole. Je obrovská škoda, že všudy a stále přítomný silný opar znemožňuje daleké výhledy a hezčí fotografie. 800 výškových metrů pod námi se vine řeka Ngo Que a je nepochopitelné, kde všude v neuvěřitelně strmých svazích jsou políčka kukuřice. Vietnam jedním z Asijských dravců, průměrný nárůst HDP je ročně 7,5%. Ještě před pěti lety jezdil Vietnam na kolech, které rychle mění za skútry. Potkáváme je ne nejnemožnějších místech s nejnemožnějšími náklady. Od palivového dříví, přes 100 kg pašíky, slepice, psy (třeba i s dvaceti psy v kleci), šestičlenné rodiny či tabule střešní krytiny. Výjimkou není ani převážení skútru na skútru. Minimálně to šetří náklady na PHM.
V severovýchodním cípu Vietnamu navštěvujeme obří jeskyni Hang Puong a fotogenický vodopád Dau Dang na řece Quay Som, jenž tvoří hranici s Čínou. Vydáváme se na plavbu pod vodopád na bambusovém voru, ale vystoupit na druhý břeh nesmíme. To bychom vstoupili do Číny mimo hraniční přechod a to znamená spoustu velkých zbytečných problémů. Do této oblasti vedou mizerné silnice a díky tomu o turisty téměř nezavadíme.
Závěr cesty patří národnímu parku Ba Be – jezeru prostřed nedotčené přírody. Zde nás překvapuje 300 metrový tunel, kterým protéká řeka Ha Hieu, po níž jsme se sem vydali 20 km proti proudu na klasické bárce. Prastaré obří krápníky a údajně 7 000 netopýrů podtrhují jedinečnost tohoto místa.
Naše motorkářská cesta končí v Hanoji sedmnáctý den s 2 350 najetými kilometry. Podnikáme ještě třídenní výlet do Dračí zátoky v Hallong Bay, kde je 1972 ostrůvků a skalisek. Jednu noc trávíme na palubě dřevěné lodi, jež vypadá, že byla postavena ještě za francouzů a druhou v hotelu na ostrově Cat Ba. Nechybí samozřejmě koupání v moři, plody moře a krásný holky v plavkách. Zátoka je v seznamu kulturního světového dědictví UNESCO a tak se sem sjíždí tisíce turistů z celého světa. Naštěstí jsme tu mimo sezonu a záliv je tak obrovský, že máme jen pozitivní zážitky i z tohoto místa.
Dovolená končí a nebývá než plánovat další destinaci. S největší pravděpodobností vyhraje blízký Laos s Phunem a jeho dvěstěpadesátkami. Offroad tam má být náročnější s brody po nádrž a to je důstojná výzva.

Vietnam v číslech
:
Rozloha: 29 560 km²
Hlavní město: Hanoj
Počet obyvatel: 90 000 000 (14. na světě)

Jazyk: vietnamština (úřední), angličtina, francouština
Najeto 2 350 km za 17 dní
Jak se tam dostat:
Letecky (11 hodin letu, letenky 13 000 – 20 000 Kč), nebo po zemi z Thajska, Kambodže, Laosu, Číny.
Měna: dong, d. 1 USD = 20 100 d, neboli 1 Kč = 1000 dongu.

Ceny: pivo 20 000 d, litr benzínu 22 000 d, večeře – 50 – 100 000 d, ananas 10 000 d, bageta 10 000 d.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (26x):
Motokatalog.cz
Související firma
  • CK Rajbas - Outdoor Travel

    Pořádáme a zájezdy na motocyklech do Indie, Nepál, Thajsko, Maroko, Peru, Bolívie, Kostarika, Kolumbie, Austrálie, Nový Zéland,... Přeprava motocyklů na vleku po Evropě.



TOPlist