Za dětmi do Skotska

Den první 16.6 DEN D

Je 15:30 jsem ještě v práci ale už připraven v moto hadrech,motorka zbalená,čekám na typický zvuk Golďase u brány který se ozývá vzápětí,není čas na dlouhé lelkování zprovozníme Intercomy a vyjíždíme směr D5 na Rozvadov,cesta ubíhá celkem dobře provoz mírný takže jsme na hranici během chvíle,zastavíme u poslední České benzínky já si kontroluju upevnění zavazadel dávám cigáro na uklidnění protože čím dál víc si uvědomuji že máme před sebou tisíce kilometrů,kolega je v klidu a klidně dokáže pozřít i ten papundeklovej gambáč jednoho známého řetězce tfuj.Nasedáme a jedem směr Frankfurt nad Mohanem kde plánujem (někde) první přespání,cesta po dálnici je celkem stereotypní až u Frankfurtu se bavím pozorováním letadel který přistávaj a startujou v souvislých frontách dost hustý!no a na obchvatu města je taky hustý provoz takže se zdržíme půl hoďky motáním v kolonách štěstí že máme jen dvě kola.Zhruba sto kiláků za Frankfurtem zastavujem na odpočívadle a hledáme místo na spaní,je to docela náročný v trávě jsou odpadky všeho druhu a kdo ví co ještě,poté hodnotíme počasí pršet nebude tak pouze nafukujem matrace a dáváme studenou véču a teplý kafe,hodnotíme nájezd kiláků a jsme spokojeni máme najeto cca 600 km takže nás zítra čeká do Amsterdamu zhruba 350 kiláčků což je výborný skóre a jdeme spát... 

Den druhý 17.6

Je šest ráno,budí nás hluk desítek kamiónů odjíždějících z odpočívadla nepříjemná rosa a chlad,kolem prochází kamioňák vykonat potřebu

čumí na nás jak na zjevení a říká čus chlapi to jste teda dobrý blázni!Chcete uvařit kafe?No mi rádi souhlasíme a zjišťujem že chlapík je z Liberce,dáme pokec posnídáme kafe a dvě cigárka balíme a vyrážíme polykat dálniční kilometry,cesta opět nudná je třeba pochválit Německé řidiče jsou opravdu ohleduplní a v pohodě.Na hranicích Německa a Nizozemska u benzíny obědváme z vlastních zásob a jdeme na toalety udělat mírnou hygienickou údržbu.Cesta dál už tak nudná není Nizozemští řidiči jsou už jako mi v Česku takže je to celkem boj… Do přístavu v Amsterdamu přijíždíme v 14:30 motorky dáváme bokem fronty na trajekt což nějaký místní považuje za to že potřebujeme pomoct a už nám radí,jenže cizí jazyk není naše hobby tak ho slušně pár anglickými slovy co známe z počítače ujišťujem že jsme v pohodě.Mažem na terminál ověřit že rezervaci opravdu máme což nám potvrdili,kolega si nechal reflexní vestu což vyústilo v humorný prvek jak se stát nosičem kufru… při odchodu z terminálu jsme obdivovali stojící porsche což jeho majitel vyhodnotil jako že kolega je personál lodní firmy a jal se mu cpát kufry aby je odnesl do terminálu no a teď mu vysvětlete česky že se plete!Koukal na nás jak na mimouše.Nicméně jsme měli dost času do nalodění tak jsme zajeli do místní pobřežní kavárny na kafe… což to bylo dobré ale ten smrad kolem,bylo nám jasné že všude zpracovávaj ryby ale tohle byl fakt mrtvolný puch což nám to kafe dost znechutilo.Jedem tedy nazpátek k trajektu,brány u celnice už jsou otevřené projdeme si nezbytnou úředničinou a řadíme se do fronty dalších motorkářů což obnáší počet zhruba stovky motorek všech možných značek a národností motorkářů dokonce jsou tu i tři staré skůtry Vespa a dva z nich vezou dokonce tandem tomu říkám odvaha!Nalodění bylo pro mě vcelku drsný odcházel jsem od motorky jako poslední protože jsem nebyl schopen ji pořádně uvázat prostě nervozita zapracovala… v kajutě jsem se konečně uklidnil ale jen do té doby než jsem zjistil že jsem na zrcátku zapomněl pověšenou přilbu no nic to nevyřeším podpalubí je zamčený tak to nějak dopadne.Dávám zaslouženou sprchu a jdeme z kolegou na palubu pozorovat vyplutí trajektu,je to docela pěknej zážitek.Je půl sedmé večer a jdeme prozkoumat místní bary s tím že dáme jedno pívo a půjdem spát,jak to tak bývá vše je vždy jinak,kupujem si pivčo sedáme do pohodlných sedaček hodnotíme den a řešíme plán na další dny když tu najednou kde se vzal tu se vzal Kožak(pro ty mladší to byl před hodně lety oblíbený krimiseriál kde přestavitel hlavní role měl holou hlavu a vypadal přesně tak viz.foto galerie) z malou kytárou,si říkáme to bude ale opruz no po první skladbě jsme změnili názor byl to borec který zahrál úplně vše a božsky což mělo za následek to že z jednoho piva jich bylo najednou šest a spát jsme šli až po půlnoci a já osobně z oknem v hlavě protože jinak moc alkohol nepiju.

Den třetí 18.6

To okno mě dostalo… ve tři ráno jsem se probudil netušíc kde jsem,kolem dunění lodních motorů absolutní tma jen pod dveřmi malý paprsek světla v ten moment jsem se lekl že jsem asi umřel a tohle je peklo fakt drsný zážitek… no po pár minutách jsem pochopil a musel se jít z toho vyvětrat na palubu no tam mě čekalo další překvapení ve tři ráno světlo jak ve dne od té chvíle vím že v tom Skotsku je asi hodně věcí jinak…No žádná mimořádná situace už nenastala a mi v 9:00 vstoupili na Skotskou půdu v přístavu města Newcastle upon Tyne.Opět proběhla pasovka pod dohledem dvou plně vyzbrojených policistů,pár set metrů za celnicí stavíme sedáme na trávník a snídáme tentokrát pořádný jídlo a ne cígo a kafe a já si uvědomuju realitu toho že teď opravdu není cesty zpět zároveň se těším na nové zážitky…

No nic ujasnili jsme si jízdu vlevo nasedli na stroje a vyrazili samozřejmě pravou bránou v protisměru z přístavu ještě že ten první kruháček byl jen servisní pro přístav takže nula provoz,na dalším už najíždíme z leva a jsme na sebe náležitě hrdí jak jsme to dali telíme se do intercomu jak malý Jardové no hned nám sklaplo chytrá navigace nás poslala k nějakému supermarketu z mega parkovištěm takže na začátek dost dobrej trénink…Vyjíždíme z města na dálnici kterou naštěstí opustíme po třiceti kilometrech už nás nebaví.Dnes máme v plánu dojet na vodní kanál Falkirk takže po sjezdu z dálnice si užíváme poprvé místní silnice a krajinu co se týče silnic tak super kvalita zatáčky horizonty moc pěkný,krajina je zatím jak u nás,obloha zatažená na déšť ale jak jsme zjistili časem je tady víc druhů oblačnosti a ne ze všech nutně musí pršet…Projíždíme městem Falkirk a zde na nás čeká první past nazval bych to kruháčem bez středového ostrůvku,blížíme se k T křižovatce a koukáme jak sůvy proč se tam ty auta tak divně točej než to zjistíme projíždíme téčko rovně což se místním moc nelíbí,kruháč je totiž značen jen bíle natřeným kruhem na asfaltu,samozřejmě je označen svislou značkou ale ne všude je dobře vidět což byl tento případ,no nic dobře to dopadlo a mi zdárně dorazili na vodní kanál,je 17:10 a mi zjišťujeme že poslední výtah lodi byl v 17:00 zas nám to tak nevadí princip technického řešení je jasně vidět stavba je to zajímavá a hlavně mají tam pěkný oddechový park kde vytahujem vařič a v klidu povečeříme aniž by nás někdo vyháněl nebo jakkoliv omezoval to musím zdůraznit!po celou dobu naší cesty po Skotsku byli lidé vstřícní a se vším ochotně pomohli samozřejmě jsme se chovali stejně a vše tam funguje v klidu a bez nervů jak prosté…No protože jsme chlapi koukáme na místní dámy které si hrají se svými děcky na prolézačkách a musíme suše konstatovat že jsou opravdu moc ošklivé a otylé,říkáme… zřejmě náhoda?jinde budou hezčí!bohužel nééé až na jednu světlou výjimku(až za tři dny) v tomto směru opravdu děs běs bohužel.Takže balíme nádobí zvedáme kotvy směr hledání noclehu,po zhruba třiceti kilometrech u městečka Saline odbočíme ze silnice mezi pole a lehkým offroadem dojíždíme na slušné místo kde lze postavit stan,máme toho za dnešek dost takže po večerním kafi zhruba v 22:00 jdeme spát… 

Den čtvrtý 19.6

Budíme se v 7:00 posnídáme míchaná vejce balíme a jedem směr městečko Stonehaven vedle něhož stojí náš dnešní první cíl hrad Dunnottar castle,dojíždíme do místního přístavu dáváme pauzu a pozorujeme domorodce a blízké okolí,architektura města je dost uniformní skoro všechny stavby jsou ze šedého kamene což spolu z tmavým oblečením místních občanů a křikem racků působí ponuře,raději nasedáme a valíme na Dunnottar který samozřejmě na poprvé mineme protože jsme zvyklí od nás že hrad je prostě na kopci nebo aspoň na úrovni terénu kdežto tady je (ač podle fotek na vysoké skále) hodně pod úrovní terénu takže od silnice není vůbec vidět.Od parkoviště jdeme pěkně z kopce a schodů až na úroveň moře a pak kus zase nahoru,u kasy kupujeme vstupenky cca 250kč jeden kus abychom zjistili že uvnitř hradu jsou vlastně jen torza zdí a v jednom baráčku model jak to vypadalo v době své největší slávy,shodli jsme se že příště stačí koukat jen z venku… jdeme tedy nazpátek a ač je chladno v motorkářských hadrech se pěkně zpotíme je to hustej krpál nazpět,každopádně exteriér hradu je úžasný návštěva se vyplatila.

Vyrážíme na důležitý cíl směr Aberdeen za dcerou kolegy která tam žije z partnerem takže je to taková inspekce tatínka který zjistil že dotyčný chlapec je z Indie,přijíždíme na udanou adresu parkujem motorky a docela se o ně bojíme je to čtvrť kde bydlí přistěhovalci, všude pobíhají děcka všech možných národností atd… raději to nebudu rozepisovat,zrovna přichází mladá z Indem a já se bavím pohledem na kámoše jak si hraje na přísného fotra,berem vše co není napevno přidělané k motorce a jdeme se nadlábnout a vysprchovat což bylo velice příjemné… nakonec kluk Indickej byl docela fajn takže fotr mohl být v klidu,loučíme se a mladá jede s námi na část naší výpravy takže získáváme na pár dní překladatelku a průvodkyni Skotskem což je velká výhoda,vyrážíme směr Cairngorms national park kde najdeme nocleh.Příroda se začíná měnit na drsnou vysočinu,asfalt začíná být hrubší a kopce prudší,cítíme že tady začíná to pravé Skotsko.Jedeme po A939 a zhruba u Cock Bridge směr Tomintoul se silnice zvedá rovně nahoru jak horská dráha,během krátké chvilky překonáváme podle mého odhadu výškových tři sta metrů až nám z toho píská v uších nahoře na vrcholu mineme lyžařské středisko a pak pocitovým volným pádem čtyři sta metrů silnicí dolů fakt hustej zážitek.Zhruba po čtrnácti kilometrech horské jízdy narážíme na pěkné místo na nocleh u městečka Tomintoul,jsou to vyhrazená stání pro pět obytných vozů,nicméně je zde pouze jeden a vypadá opuštěný takže stavíme stan,dáme čaj a kafe a jelikož máme ode dneška ženský element v partě tlacháme až skoro do půlnoci a pak mažem na kutě.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE