Výlet za Lochneskou příšerou

Den druhý

Na dnešek jsem měl naplánovanou pěší prohlídku centra města Edinburgh vzdálené 10 km a hlavně relax po včerejší cestě.
Po snídani jsem vyrazil v 8:30. Při balení příručního baťůžku jsem držel chvíli v ruce opalovací krém, který mi přibalila má přítelkyně, abych se nespálil od sluníčka. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem si ho nevzal, protože předpověď na dnešek zněla zataženo a déšť.
Asi v 9:15 chůze směrem centrum města, jsem si začal uvědomovat, že slunce na obloze pálí a pálí čím dál víc a nikde ani mráčku. V tom sem si představil, jaké by to mohlo být kdybych si spálil své uši a pak bych cestou nasazoval a sundával helmu. Brrrr škaredá představa. A protože se mi nechtělo vracet zpět na hostel, tak jsem našel nejbližší obchod, kde jsem koupil opalovací krém a hned jsem se natřel. Prostě kdo je blbej ten je i ztracenej. Nejvíc mě potom rozesmálo, když se po půl hodině na obloze začaly objevovat mraky jak v Simpsonech a za další půl hodinu už jsem slunce skoro neviděl :D
Edinburg je nádherné historické město a abych nezapomněl, je to hlavní město Skotska. Prošel jsem Edinburgh co to šlo. Těžko odhadnu kolik kilometrů jsem dnes ušel. Ale nadával jsem si do starých bláznů, protože kromě půl hodiny co jsem seděl v hospodě na oběd, jsem celý den chodil pěšky. A vzhledem k tomu, že jsem vyšel v 8:30 a na hostel přišel v 18:00, tak mě nohy bolely až až až. A já si napustil plnou vanu a konečně začal relaxovat.

Den třetí

Po časné ranní snídani jsem hned vyrazil. V plánu jsem měl objet Loch Ness a to mě čekalo nějakých 520 km.
Bylo trošičku chladno, ale já se utěšoval, že se oteplí a bude líp. Na druhé zastávce někde za městem Perth na úpatí hor, jsem si zašel na šálek horkého Anglického čaje. Podle mírného třesu v rukou při popíjení čaje jsem si uvědomil, že jsem zastavil akorát včas. Pořád jsem se utěšoval, že slunce svítí a každou chvíli bude tepleji.
Následoval nádherné dlouhé stoupání mezi horami. Na křížení A9 a A889 kde jsem zastavil zimou. Už jen pohled na fleky sněhu, které byly ode mě co bych kamenem dohodil, mě ochlazovaly až k nepříčetnosti. Hned jsem si nasadil na sklo otáčkoměru hodiny Oxford s teploměrem, abych zjistil jaká, že to je vlastně zima. Bylo deset stupňů :D
Další cesta už byla malebnou Skotskou krajinou, až jsem se zahřál kocháním krajiny. Byl jsem tak pln dojmů, že jsem ani zimu necítil.
Skotská příroda je nádherná i Loch Ness je překrásné. Jen jak už tady někteří psali je to hodně komerční.
Takže nakonec žádné Family-Ness. Přes zamáčklou slzu si přesto myslím, že to stálo zato. Ke konci mě ještě čekalo dlouhé klesání horami v délce 75 km, kdy kamiony přetlačovali omezovače a já viděl na tachometru rychlost 115 km/h.
Rekapitulace dneška:
Start: 7:30
591 km
Vypnutí motorky: 22:00

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE