Skotsko a Orkneje 2018

Den 1. Šimonovice – Markkleeberg 270 km

13. června nastal den D, hned z několika úhlů pohledu. Po absolvování autoškoly na motorku jsem 13.6. měla termín na zkoušky. Datum bylo zvoleno výborně, pověrčivá nejsem, i když vzhledem k tomu, že od rána lilo, si (ne)pověrčivostí nejsem úplně jistá. Takže testy, první řízení motorky v dešti, ale řidičák jsem udělala. Ještě požádat o vydání nového řidičáku, dobalit poslední věci a můžeme se vydat na naši zatím nejdelší motocestu…… Vyrážíme celkem podle plánu v 16:50. Motorka je plně naložená – kufry, stan ve vaku, tankvak (kde spoustu místa zabírá foťák). Při odjezdu drobně mrholí, ale než překročíme první hranice (do Německa) déšť přestává a po úplně suchých silnicích ukrajujeme první kilometry. S přibývajícím časem klesá teplota a na dálnicích je nám dost zima. Spíme v hotelu, takže vše OK – teplo, večeře, postel.

Den 2. Markkleeberg – Oischrot 582 km

Dnes nás čeká dlouhý přejezd – cílem je Holandsko, konkrétně Oischrot. Takže dálnice, dálnice a zase dálnice. Počasí nám přeje, kazí se až za Dortmundem a u Duisburgu trochu zmokneme. Ale zase nás čeká hotel, takže v pohodě.

Den 3.  Oischrot – Rotterdam – (Hull) 147 km

V pátek nás čeká jenom krátká cesta do Rotterdamu a přejezd k trajektu. V Rotterdamu chvilku v centru hledáme parkoviště. Poprvé platíme parkovné kartou (musí se zadat SPZ) a jdeme se podívat po městě. Je celkem vedro, takže obejdeme pár zajímavých budov a míst – socha Erasma, budova radnice, Markthal, patrové parkování jízdních kol u metra. Dáme si oběd, kupujeme něco k večeři a s předstihem míříme do přístavu. V přístavu jsme už v 15 hod. a čekáme do 17 hod., než se můžeme nalodit. Motorky najíždějí jako první. Jsme trochu nervózní, jestli motorku dobře přivážeme (je to naše první cesta s motorkou na trajektu). I tady funguje motorkářská soudržnost a vzájemně si pomáháme. Ubytujeme se v malinké kajutě s vlastní koupelnou a večeříme koupené housky se sýrem. Poprvé nás čeká noční „nabíjecí rituál“ – mobily, interkomy, kamera. Na odjezd z přístavu se jdeme podívat na venkovní palubu a ve 20:50 VYPLOUVÁME SMĚR BRITÁNIE.

Večeře 7 EUR – trajekt 230 liber

 

Den 4. Hull – York – Scarborough – Durham 283 km

Z lodi se dostáváme po osmé hodině ranní, takže jsme si ušetřili poměrně hodně kilometrů po Anglii a vyspaní a odpočatí se těšíme na cestu za našimi cíli….. Anglie nás vítá mrholením a my doufáme, že nám celých 10 dní neproprší. Po hodinovém popojíždění k celní kontrole se konečně vydáváme směr Skotsko. Provoz je příjemně malý, takže si Dan může celkem v klidu zvykat na jízdu vlevo. První zastávka musí být York (za pár dní se zastavíme i v Lancasteru inspirováni válkou růží…). Před katedrálou York Minster je fronta a zvažujeme, jestli budeme na vstup čekat. Vzdáme to ve chvíli, kdy zjistíme, že ještě delší fronta je i v katedrále. Takže se jen projdeme kolem úchvatné stavby, parkem, kolem válečných památníků a kupujeme si první jídlo – bagetu a čaj na zahřátí. S drobnými problémy (máme staré neplatné bankovky, ale naštěstí ne všechny) jídlo platíme a snídáme venku před katedrálou. Už neprší a celkem jsme se procházkou zahřáli. A vyrážíme dál do Scarborough. Toto město spadá do našich cílů inspirovaných písněmi (Simon a Gurfunkel, Spirituál Kvintet). Počasí se vylepšilo a my se procházíme kolem hradu, přístavem a kolem jednoho z mnoha krásných kostelů. Dál míříme na sever, projíždíme Noth Moor´s National Parkem a zažíváme správnou Anglii – střídavě prší více a méně, vidíme krásné kopce, soustu ovcí…… Parkem vedou malé silničky s poměrně malým provozem, někdy sjíždíme poměrně příkrými sjezdy do údolí. Pokračujeme směrem do Durhamu a pár kilometrů před další zastávkou nás zbrzdí pořádná průtrž mračen. Takže zastavujeme na benzínce, dáváme kafe a plánujeme, co dál. Ještě bychom podle itineráře měli ujet spoustu kilometrů, ale jsem dost zmrzlá, takže se rozhodneme zůstat v Durhamu. Čímž z plánu (doufáme, že jen prozatím) vypouštíme Hadriánův val, snad ho stihneme cestou zpět. Jakmile sedneme na motorku, samozřejmě vysvitne slunce. Ubytujeme se (bed and brakfest) a ještě se narychlo jedeme podívat do města. Pospícháme, abychom stihli otevřenou katedrálu (památka UNESCO). Nakonec se do katedrály dostaneme, protože je otevřená déle, pravděpodobně kvůli bohoslužbě. V krásném podvečeru se ještě procházíme kolem hradu a na náměstí. Kupujeme večeři a jedeme zpět do ubytování.

Jídlo 20 lb., ubytování 70 lb.

 

Den 5. Durham – Alnwick – Edinburgh – Falkirk 407 km, neděle

Ráno nám milý pan domácí připraví ke snídani vajíčka a my v 8:15 vyrážíme. Míříme do Alnwicku, kde je hrad, který inspiroval Bradavice Harryho Pottera. Do hradu i k němu se může až od 10 hodin. Zvažujeme, jestli počkáme, ale nakonec po vzoru jiných ranních ptáčat  obcházíme bránu a jdeme se na hrad alespoň podívat. Dál pokračujeme po velkých silnicích a bohužel si dopředu neuvědomíme, že se blíží hranice Skotska, takže jí míjíme bez povšimnutí. Ale jsme tu a užíváme si to. Kolem poledne se dostáváme do Edinburghu, hledáme parkování (které nakonec stojí nekřesťanských 13 liber) a nejdříve míříme k hradu. Naplánovala jsem, že se od hradu projdeme po „královské míli“, což je cesta lemovaná kostely, sochami, muzei, atp. Zjišťujeme, že i když není sezóna, tak je centrum plné turistů, pouličních umělců a prodavačů. Davy lidí nemáme rádi, takže si nakonec míli ani neprojdeme celou, obědváme (Dan si dává tradiční skotské haggis) a vracíme se zpátky k motorce a před 15 hod. odjíždíme. Vydáváme se do Falkirku, kde je zajímavá stavba Falkirk wheel. Je to lodní výtah, kterým loď ve vodě překonává 50 m. Máme štěstí a než vypijeme kafe, tak zařízení vidíme i v akci. Sice zase drobně poprchává, ale stojí to za to. Dnes už nás čeká jen cesta do Pitlochry, kde budeme ubytovaní v Youth Hostelu. Po cestě si zase kupujeme večeři a snídani. V ubytování nás překvapí vlastní koupelna na pokoji a využíváme i topení, protože venku je kolem 12 st. A na motorce je celkem zima.

Benzín 38 liber, parkování 13 liber, jídlo 32 liber, ubytování 52 liber

Den 6. Pitlochry – Newtonmore – Inverness – John O´Groats 366 km

Ráno vyrážíme v 8 hodin a jedeme k jezeru Tummel s vyhlídkou Queen´s view. Turistické centrum u vyhlídky je ještě zavřené, takže si první krásný pohled na jezero a kopce užíváme sami. Pokračujeme dál s plánem se nasnídat v Newtonmore, dalším městě, které máme na seznamu díky písničce (v češtině od Asonance). Už jsme se dostali do kopců, takže sice jedeme po větších silnicích, ale nevíme, kam koukat dřív. Zase je dost zima a tu a tam prší, ale v Newtonmore si dáváme full scottish snídani (toast, vejce, fazole, klobásky, haggis, čaj) a chytáme pravou skotskou náladu. Větším městem na dnešní cestě (a posledním na několik dní) je Inverness. Parkujeme pod hradem, který slouží jako policejní stanice. Během krátké procházky centrem města úspěšně měníme všechny neplatné peníze, dáváme kafe a já si kupuju spodní rukavice, aby mi tak nemrzly ruce. Prohodíme pár slov s motorkáři z Rakouska a z Inverness pokračujeme po východním pobřeží stále na sever. Několikrát přejíždíme zálivy a užíváme si krásné počasí. Dorážíme do Wicku, tankujeme a pátráme po kempu, kde bychom si chtěli pronajmout karavan. V kempu je moc milá paní, která nám sice řekne, že karavany nepronajímají, ale že o kousek dál pronajímají malé chatičky. Telefonicky si ubytování zamlouváme, kupujeme jídlo na večeři a snídani a pokračujeme až do vesnice John O´Groats. Chatičky jsou na přespání super (chatičky jsou 4 – 3 ubytovací a v jedné je koupelna s WC). Definitivně se rozhodujeme, že vyrazíme i na Orkneje, takže zůstaneme ubytovaní 2 noci. Počasí je krásné – slunce, vítr, takže se ještě nalehko bez kufrů večer vydáváme k jednomu z hlavních cílů naší cesty – majáku John O´Groats. Je to neuvěřitelné místo na úplném severovýchodě Velké Británie, kde je nejen maják, ale i nádherný záliv se skálami čnějícími z moře. Vracíme se do tepla naší chatičky a po krásném dni se těšíme na další velký cíl – Orkneje.

 

Jídlo 32 liber, ubytování 50 liber

Den 7. Orkneje 214 km

Ráno snídáme v chatičce, oblékáme všechny vrstvy a pospícháme do přístavu Gill´s Bay k trajektu. Pořád fouká hodně silný vítr a doufáme, že trajekt nezruší. Ale místní jsou na vítr asi hodně zvyklí, takže v 9:30 pojedeme. Objednáváme trajekt do St. Margaret´s hope i zpět. Cena je dost vysoká, 96 liber za zpáteční lístek za motorku a 2 dospělé, ale kdy se sem zase podíváme, že? Nejdřív sledujeme, jak nakládají nákladní přívěsy a osobní auta a Dan najíždí na trajekt jako poslední. Na tomhle jediném trajektu motorku uvazují chlapi z lodě. Za což jsme hodně rádi, protože jakmile jsme opustili přístav, tak začala auta houkat, protože se loď opravdu slušně houpala. Naštěstí netrpíme mořskou nemocí, takže v pohodě. Při odjezdu je nad pevninou nebe dost zamračené, tak doufáme, že výlet bude stát za to. Po hodině plavby připlouváme do přístavu na jednom z menších orknejských ostrovů. Trajekt opouštíme jako první a přejíždíme po kamenných valech na hlavní ostrov orknejského souostroví. Než dorazíme k totemu u vjezdu na ostrov, spadne pár kapek deště, ale pak se mraky rozeženou a my si užíváme krásu sluncem zalitých ostrovů. Nejdříve míříme směrem k hlavnímu městu Kirkwallu, ale město navštívíme až cestou zpět. Teď zastavujeme u dvou mystických míst – Standing Stones a Ring of Brodgar. Ring of Brodgar je neolitický kamenný kruh – v průměru má 104 m, původně ho tvořilo 60 kamenů, dochovalo se jich 27. Kruh je památkou UNESCO. Vzhledem k tomu, že ještě není hlavní sezóna, tak neplatíme vstupné a potkáváme jen pár turistů. Po procházce kolem kruhu míříme dál na severozápad. Střídavě jedeme blízko moře a více ve vnitrozemí. Provoz na silnicích je minimální, jediný menší problém občas dělá vítr, který je hlavně v nárazech nepříjemný. Další zastávkou má být městečko Birsay, resp. Nejzápadnější cíp hlavního ostrova s výhledem na ostrov Brough of Birsay. Poslední kousek cesty vede po uzounké silničce podél pobřeží a nám se začíná otvírat neskutečný pohled – ostrov s majákem, modré nebe a moře, bílé vlny, červené skály….. Na ostrov vede jen příležitostná cesta, která je vidět pod hladinou moře. Zastavujeme a užíváme si tu nádheru. Pro mě je to jedno z nejkrásnějších míst celé cesty. Protože musíme stihnout trajekt zpět, tak se můžeme kochat jen chvíli a vyrážíme do hlavního města Oknejských ostrovů. Cestou projíždíme nejsevernější bod naší cesty – takhle daleko na severu jsme ještě nikdy nebyli. Hlavní město Kirkwall je největší město souostroví (cca 9 000 obyvatel). Ještě před městem tankujeme a míříme do centra. Parkujeme přímo před katedrálou Sv. Magnuse. Kostel si prohlédneme i zevnitř a pak si dáváme toast a čaj – na větší jídlo ani prohlídku města nám bohužel nezbývá čas. Míříme ještě na východ k místu The Gloap. I tady frčíme po prázdných silničkách. Krátkou procházkou se dostáváme k zajímavé průrvě ve skalách na pobřeží. Pár fotek a musíme zpátky k trajektu, který odjíždí v 17:00. Tentokrát musíme zajet až dozadu na trajekt, ale aspoň si ještě na horní palubě (než nalodí všechna auta) naposled užijeme pohled na ostrovy. Shodneme se, že na pořádnou prohlídku ostrovů by bylo potřeba víc času, ale i tak to byl krásný zážitek. Po 18. hod. se vracíme do přístavu Gill´s Bay. Tady už není tak krásně, ale ještě se rozhodneme zajet k dalšímu majáku – Dunnet Head, což je nejsevernější místo pevninské Anglie. Pak už míříme zpět do naší chatičky. Dnes si dáme večeři v sousedním hotelu a zítra míříme do Highlands.

 

Trajekt 96 liber, jídlo 38lb. Ubytování 50lb.

Den 8. John O Groats – Smoo cave - LochNess 391 km

Ráno prší, ale než se sbalíme, tak přestane a dokonce se utišil i vítr. Teda, ne že by vůbec nefoukalo, ale už je to takový normální vítr. Ještě jednou se zajedeme podívat k majáku a pak vyrážíme na západ podél pobřeží. Projíždíme městem Thurso a pak už se v dálce začínají zvedat první kopce.  Stejně jako na Orknejích (kde nejsou stromy v podstatě nikde) jsou kopce holé a i proto jsou výhledy i celá cesta neskutečné. Počasí je tak trochu aprílové – chvíli svítí sluníčko, chvíli prší. Ale jsou to takové menší přeháňky, takže na Skotsko pořád super. Před další větší zastávkou objíždíme celkem veliký záliv a pořád se kocháme – moře nebo jezera, kopce – prostě nádhera. Silničky jsou tu hodně úzké, ale mají tu doslova každých pár desítek metrů rozšířená místa na vyhýbání. Větší zastávkou je Smoo cave – jeskyně, ve které by měl být vodopád. Vodopád jsme neviděli – asi bylo málo vody – mile nás překvapil text o jeskyni i v češtině a dobrovolné vstupné, které slouží jako zdroj financí na údržbu jeskyně. Kromě jeskyně si ještě uděláme krátkou procházku k útesům s výhledem na moře a pak si chceme dát oběd. Naivně jsme si mysleli, že v jediném městečku v celkem velké oblasti bude restaurace. Po marném hledání jsme narazili alespoň na „čokoládovnu“. Protože jsme celkem promrzlí a hladoví, tak zastavujeme. Nakonec tady mají i čerstvé obložené bagety, takže obědváme, odpočíváme. Posilnění a zahřátí pokračujeme krásnou skotskou krajinou plnou jezer, kopců, deště, sluníčka a ovcí. Míříme zase zpátky na východ, protože nemůžeme vynechat jedno ze skotských nejznámějších jezer – LochNess. V Beauly je kemp a zase zkoušíme dotaz na možnost nocování v karavanu. Karavany nemají a tak se nakonec – protože jsme po celém dni docela mokří a utahaní rozhodujeme pro ubytování v hostelu kousek od jezera. Po ubytování v obrovském, ale studeném pokoji se ještě vydáme na večerní projížďku k jezeru. Přestává pršet a my chceme zajet k hradu Urquhart. Je už skoro půl sedmé, takže čekáme, že hrad už bude zavřený. Ale když zaparkujeme na téměř prázdném parkovišti, zjišťujeme, že hrad je otevřený do 20:00. Krátce zvažujeme návštěvu, ale nakonec zaplatíme vstupné (18 liber), projdeme podzemním průchodem a naskytne se nám úžasný pohled na zříceninu hradu ozářenou sluncem, nad kterým se z jezera klene duha. Procházíme zříceninu na ostrohu nad jezerem a zase se kocháme. Vracíme se do hostelu, večeříme zásoby nakoupené v Beauly a snažíme se zahřát alespoň teplou sprchou.

 

Jídlo 26liber, ubytování ????

Den 9. LochNess – Sky Bridge – Kilt Rock - Dunvegan 330 km

Dneska míříme na ostrov Sky. Ráno zase snídáme vlastní zásoby a vyrážíme – nejprve zpátky do Beauly a pořád krásnou skotskou krajinou (jezera, zálivy, kopce…..) přejíždíme do Kyle of Lochalsh, kde zastavujeme u vyhlídky na Sky Bridge, po kterém se za chvíli dostaneme na ostrov. Počasí nám pořád přeje. Zastavujeme v Portree na krátkou procházku k vyhlídce nad záliv a pak i na jídlo. Na parkovišti si u stánku dáváme burger z místního hovězího a je to fakt dobrota. Odpoledne nás čekají přírodní krásy ostrova. Nejdříve jen projíždíme kolem hory Storr a pak zastavujeme u vodopádu Kilt Rock. Z útesu tu voda padá několik desítek metrů přímo do moře. Místo je to krásné, ale nám dojem trochu kazí davy turistů. Na parkoviště se proplétáme mezi auty a spoustou autobusů a u vodopádu mezi zástupy hlavně Japonců. Takže se moc nezdržujeme a pokračujeme dál. Na výběr máme buď cestu podél pobřeží nebo přímo přes hory. Podél pobřeží jsme teď jeli dost dlouho, tak vybíráme vnitrozemí a naivně si myslíme, že tam bude menší silnice i provoz. Silnice opravdu menší byla, ale evidentně je uprostřed hor velmi využívané parkoviště pro turisty, takže provoz celkem hustý. Nicméně krajina opět nádherná. Na jedné skále se zrovna fotil ženich s nevěstou, pozadí pro fotky měli fakt super. My sjíždíme z kopců dolů do města Uig a pak už zase jedeme podél pobřeží. Dojedeme do Dunveganu, krátce diskutujeme, jestli chceme na tu chvilku (už je dost pozdě) než zavřou do hradu a zahrad, ale nakonec to vzdáme. A protože počasí drží, tak konečně budeme spát v kempu. Trochu řešíme, jestli nám vydrží baterky všech našich zařízení, ale v recepci je možnost si něco nechat nabít, tak to aspoň trochu využíváme. Já jdu pěšky do místního krámku pro večeři. Po drobných komplikacích s vařičem – nefunguje nám integrovaný zapalovač, ale soused v kempu nám vařič ochotně zapálil – vaříme těstoviny s omáčkou, odpočíváme a po západu slunce zalézáme do spacáku a jdeme spát.

Jídlo 27 lb, kemp 20 lb.

 

Den 10. Dunvegan – Mallaig – Glenfinnan – Loch Lomond - Bonhill 322 km

Z kempu ráno vyrážíme poměrně brzo. Nechceme se z ostrova vracet stejnou cestou přes Sky Bridge a rozhodli jsme se vrátit zpět trajektem z Armadale do Mallaigu. Nemáme koupené lístky, tak chceme do přístavu dorazit trochu dříve, abychom se na loď vešli, další trajekt jede až za 2 hodiny. Po cestě zase drobounce sprchlo. Do přístavu dorážíme včas a ještě stíháme kafe. Lístek nás (pro 2 osoby a moto) stál necelých 11 liber. Na rozdíl od ostatních trajektů se tak nějak nakládalo vše najednou, takže jsme stáli s pár dalšími motorkami uprostřed paluby obklopeni auty. Chlapi z lodi říkají, že není potřeba motorky přivazovat. Nikomu z řidičů se to moc nezdá, takže když vyplouváme a v autech zase houkají alarmy, tak se všichni motorkáři vrací ke strojům a celou cestu si své miláčky hlídají. Je pravda, že to zdaleka nehoupe tolik, jako na Orkneje, ale jistota je jistota…… A nikomu by se nechtělo řešit opravu motorky nebo poškození cizího auta. Před polednem se vylodíme zpět „na pevnině“ a pokračujeme v cestě kolem zálivů a několika jezer. Další zastávkou má být další harrypoterovské místo – most, po kterém jezdil vlak do Bradavic. V Glenfinnanu koukáme po parkovišti u mostu a omylem zastavujeme u malého kostelíku. Když už jsme tady, tak se podíváme dovnitř. Svým způsobem jsou tohle (kromě přírodních krás) naše nejoblíbenější místa – nikde nikdo, krásný kostelík, kopce a jezero kolem – nádhera. Naproti tomu u mostu (a co si budeme povídat, je to prostě most) je spousta lidí, člověk jde na vyhlídku ve špalíru a pak čeká, až mi lidi zmizí ze záběru, aby měl fotku. Ne – bylo to fajn se tam podívat. Naproti přes silnici je ještě u zálivu památník historické bitvy. Pokračujeme dál podle zálivu. Za Fort William se snažíme zahlédnout Ben Nevis, ale je schovaný v mracích. U městečka North Ballachulis se můžeme vydat buď rovnou do Glencoe nebo ještě objet jeden záliv. Rozhodujeme se pro delší a samozřejmě krásnou cestu a plánujeme, že se v městečku na konci zálivu najíme. Nakonec zastavujeme u restaurace ještě o kus dříve. V restauraci podávají čerstvé ryby (člověk má pocit, že je tak před hodinou vylovili) a i když já je moc nemusím, tak tenhle losos byl dobrota. Po výborném jídle pokračujeme dál po A82 a pomalu opouštíme skotské Highlands. Dnes nás čeká ještě poslední velké jezero – Loch Lomond (a zase inspirace písničkou, tentokrát W. Matušky) cože je se svými 71 km2 největší skotské jezero. Ráz krajiny je najednou jiný, přibývají lesy a zmenšují se výhledy. Krátce zastavujeme u jezera a největší britské vodní elektrárny, elektrárnu stavěli 4 roky a při stavbě zahynulo 21 dělníků. Pokračujeme dál kolem jezera a pak hledáme ubytování, které jsme si během oběda zamluvili. Je to maličký pokojík nad indickou restaurací, s koupelnou společnou pro několik pokojů. Na jednu noc v pohodě. Večeři jsme zase ulovili v místním supermarketu a odpočíváme.

Jídlo 37 lb, ubytování 56 lb.

 

Den 11. Bonhill – Glasgow - Slaggyford  372 km

Ráno vyrážíme zase hned po snídani (sušenky a džus) a míříme do Glasgow. Celkem dobře zajedeme do centra a parkujeme na prázdném parkovišti kousek od katedrály sv. Munga. Jsme tu brzy, katedrála je ještě zavřená, ale stačí pár minut počkat a podíváme se dovnitř. Já se pak zajdu podívat i na glasgowský hřbitov kousek za katedrálou. Údajně je zde pohřbeno 50 tisíc lidí, ale samozřejmě ne všichni mají hrob s náhrobkem. Od katedrály popojíždíme kousek městem k George Square. Když jdeme pěšky k náměstí, tak si všimneme motorky, kde je na kufru i česká vlajka. Dáme se s majitelem do řeči a zjišťujeme, že má za manželku češku a párkrát už v Čechách byli. Chvilku povídáme, pak mrkneme na náměstí se spoustou soch a památníků a opouštíme velkoměsto. I během jízdy je na co koukat – po městě je spousta zajímavě pomalovaných budov. Z Glasgow frčíme na jih po A7 až do Carlisle, kde sjíždíme a budeme hledat Hadriánův val. Trochu se motáme po vesničkách, ale nakonec zbytky téhle monumentální stavby najdeme, kousek se podél zdi procházíme. Počasí je pořád dobré a tak se rozhodneme pro druhou noc v kempu. Kemp chvíli hledáme uprostřed polí a silniček s živými ploty. Kemp je malý, ale fajn. Zase sousedy prosíme o oheň a vaříme jednoduchou večeři. Připadáme si trochu divně – ve dvou vrstvách funkčního oblečení je nám dobře a kolem pobíhají děti v kraťasech a polívají se vodou….. Noc je v pohodě a ráno si uvědomujeme, že se tu naštěstí nevyskytují typické midges.

Jídlo 20 liber, ubytování 15 liber

Den 12. Slaggyford – Lancaster – Liverpool – Nottingham – Notrhampton 386 km

Ráno balíme stan a pokračujeme směr Lancaster (ta inspirace válkou růží). Zajíždíme přímo k hradu, kde plánujeme i prohlídku. Hrad Lancaster byl historicky soudní dvůr a vězení, soudy se zde konají dodnes. Lístky na prohlídku jsme si koupili v hale, kde jsou ukázky historických cel a ve vyšších patrech jsou poměrně novodobé cely pro vězně. Po prohlídce se shodujeme, že budeme muset trochu oprášit angličtinu, protože ne všemu jsme rozuměli. Nicméně je výklad velmi zajímavý, i když trochu ponurý – čarodějnické procesy, popravy, atp. Po prohlídce se jen krátce podíváme ke kostelu za hradem a pokračujeme za trochou moderní kulturní historie do Liverpoolu. V centru chceme zaparkovat, ale zjistíme, že na tomto parkovišti nesmí stát motorky. Shodou okolností je u parkoviště policista, kterého se ptáme, kde tady můžeme zaparkovat. On zjišťuje, jak dlouho tu chceme stát a pak nám řekne, ať motorku dáme kousek vedle parkoviště a že tam můžeme chvíli parkovat. Turisticky zajímavá část Liverpoolu na mě udělala dojem – je to v podstatě nábřeží řeky (pěší zóna) s různými památníky, sochami, muzei, stánky. Vedle sebe je tu moderní architektura i historické budovy. Samozřejmě nesmí chybět fotka s Beatles, pak něco k jídlu u jednoho ze stánků a míříme dál. Je stále větší vedro, takže se těšíme, že se za jízdy trochu ochladíme. Tuhle část Anglie už mastíme po velkých silnicích a další zastávka je v Nottinghamu. Bohužel už jsme tady pozdě a do hradu už se nedostaneme. Ale socha Robina Hooda je naštěstí mimo hradby, tak aspoň fotka zbojníka bude. Ubytování jsme tentokrát zarezervovali v hotelu, který byl nakonec dost luxusní a tentokrát jsme si i dali v hotelu večeři.

Jídlo 53 liber, ubytování 35 liber

Den 13. Northampton – Oxford – Bexhill – Deal   417 km

Dnešní snídani si plánujeme dát v Oxfordu – čaj, english brekfeast, pohodička. To netušíme, že nám Oxford náladu trochu zkazí. Město je to krásné, spousta historických budov, samozřejmě univerzita i snídaně byla výborná. Pak jsme ovšem několik hodin řešili pokutu za parkování. Takovej ten pocit, když zaplatíte za parkování a stejně dostanete pokutu. Přímo na místě se to Danovi nepodařilo vyřešit a ještě se dohadoval trochu mailem. Výsledkem teda byla pokuta, protože tam prý bylo napsáno, že tam motorky nesmí stát (takové upozornění miniaturním písmem kdesi uprostřed dlouhého textu). Tak jim Dan napsal, že by bylo vhodnější tam mít třeba piktogram i pro anglicky nemluvící. A popřál jim, ať se k nim jako k turistům všude chovají lépe…….. Po tomto super zdržení po rychlých silnicích z jihu objíždíme Londýn (už jsme tam byli a na motorce se nám tam nechce) a zastavujeme až v Bexhillu na pobřeží. Cestou zjistíme, že někdo ??? (cestu jsem plánovala já) trochu blbě spočítal dny a máme jeden den k dobru. Takže přemýšlíme, jestli ještě zůstat. Zastavujeme na benzínce a chlápek u pokladny mi řekne, že ty peníze, co mám, nechce, že to jsou skotské libry. Chvilku se dohadujeme, ale nakonec to nějak vyřešíme. Musím říct, že to byl první a jediný nepříjemný člověk, se kterým jsme se setkali. Ale dojem z lidí ještě ten den vylepší personál hotýlku v Dealu, kde budeme ubytovaní. K hotelu dojíždíme při západu slunce kolem 9. hodiny. Podle domluvy se ptám, jestli bychom mohly zůstat 2 noci. A tady není nic problém – můžeme zůstat, dostaneme lepší pokoj za stejnou cenu, věci nám v pohodě z pokoje do pokoje přestěhují….. Ve 21:15 se ptáme, jestli ještě dostaneme něco k jídlu. Kuchyň sice vaří do 21hod. , ale prý jestli nám stačí fish and chips, tak nám to uvaří. Takže krásný závěr náročného a dlouhého dne.

Jídlo 53 liber, ubytování 45 liber

Den 14. Deal – Canterbury – Marden – Deal  199 km

Protože máme jeden den k dobru, tak jsme se rozhodli si ještě nalehko udělat malý výlet. Já jsem ráno neodolala a šla fotit východ slunce nad mořem. Pak snídáme v hotelu a vyrážíme do Canterbury. Je tady katedrála (památka UNESCO), kterou zrovna opravují. V centru je hodně historických domů, ale taky davy turistů a k tomu je docela vedro. Tak si dáváme zmrzlinu a vyměňujeme skotské libry za ty britské, které snad platí všude. A pak vyrážíme za Danovými vzpomínkami. Před 25 lety byl na letní brigádě na jedné farmě v Mardenu a teď se jí pokusíme najít. No, je pravda, že nám to chvíli trvalo a museli jsme se i zeptat na místní benzínce, ale nakonec jsme ji našli. A na závěr míříme na hrad Dover. Už několikrát jsme do Doveru přijížděli trajektem, ale na hradě jsme nikdy nebyli. Vstupné stojí 20 liber za osobu, ale rozhodně to stojí za to. Hrad Dover je veliký komplex, kde je kromě např. nejstaršího doverského majáku, kostela atp. středověká část, která je velmi impozantní. Dover byl nejen ve středověku první obrannou linií Anglie. Je zde i expozice radiostanice z první světové války. Nestíháme projít všechno, ale navštívíme polní nemocnici v podzemních tunelech. Jako nemocnice toto zařízení sloužilo ve druhé světové válce a v padesátých letech. Celá prohlídka je velmi sugestivní a autentická, včetně zvuků náletů a blikání světel. Takže jsme pobyt v Británii zakončili velmi zajímavě.

 

Jídlo 39 liber, ubytování 45

Den 15. Dover – Dunkerque – Soest 512 km

Den 16. Soest – domů 627 km

Shrnutí:

Na Skotsko resp. Anglii jsme měli obrovské štěstí na počasí. Většinu dní trochu pršelo, ale užili jsme si i spoustu sluníčka. Na severu byla celkem zima (6 st.), což na červen není moc, ale v kvalitním oblečení to samozřejmě jde. Zjistili jsme, že takovéhle cesty nás budou opravdu bavit a už se těšíme na další. Skotsko je nádherná země s krásnou přírodou, často malými silničkami a nízkým provozem, spoustou hradů, jezer, kostelů, kopců, ovcí a milých lidí. Anglie je na dopravu horší – hustý provoz, spousta kruháků, příroda v podstatě stejná jako u nás. Takže Anglie fajn, místa zajímavá, ale Skotsko naprosto super.

Celkem km: 5.825 km

Benzín: 13.000 Kč (v Británii průměrně 40 Kč za 1l)

Trajekty: 11.000 Kč

Jídlo 11.500 Kč

Vstupy, parkování: 2.700 Kč

Ubytování v Británii: 15.000 Kč (cca 500 liber, tj. průměrně 44 liber za noc pro 2 osoby)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE