Scotland Tour 2016 aneb Skotsko se sluncem nad hlavou

No a to je vlastně všechno. Skotsko je krásná země a Skotové jsou skvělý národ – kamkoliv jsme přijeli a vypadali jsme, že nevíme co a jak, do minuty byl u nás někdo z místňáků s nabídkou pomoci. Na naše občasné pokusy přesvědčit místní vlastním příkladem o výhodách jízdy vpravo reagovali obvykle shovívavým pokynutím, a my jsme se na oplátku snažili, abychom tohoto nadhledu využívali co nejméně.

Prožili jsme ve Skotsku nádherný týden s ohromnou klikou na počasí – za celou cestu jemně pršelo asi tak pět minut a většinu doby se dalo chodit v tričku. Jak si laskavý čtenář jistě povšiml, nejsme úplně „památkové typy“ – spíš jsme se těšili na přírodu a pěkné povožení, a toho jsme si ve Skotsku užili vrchovatě. Silnice jsou kvalitní - sice ne tak, jako třeba v Rakousku nebo Německu, ale odkojeni našimi tankodromy jsme si chrochtali blahem. Tu a tam to zadrncá na nějaké té záplatě, ale opravdu jedovatá díra je absolutně výjimečná. Singletracky jsou naprosto skvělé, jen je potřeba dát pozor na spousty ovcí, které se kolem nich pasou a občas mají nutkavou touhu polehávat nebo procházet se po vyhřátém asfaltu. Skvělou pomůckou je proto interkom, kterým se dá včas varovat před překážkou, ať už má čtyři kola, nebo čtyři nohy. Skotsko zkrátka není stavěné na nějaké rychlostní rekordy a hoblování sliderů, pokud si ale chcete zajezdit vyloženě na pohodu, jste tady víc než správně.

Skotská krajina je nádherná - příjemně kopcovitá, se spoustou vody, ale z pohledu Středoevropana má jednu estetickou chybu – je dočista holá. Lesy jsou ve Skotsku dost velkou výjimkou, a když už někde nějaké jsou, obvykle je to hned „Forest park“, nebo tam přinejmenším velké cedule lákají na „Forest walks“. V dávné minulosti přitom bylo Skotsko prakticky celé zalesněné, ale činnost člověka, stavba lodí a zejména průmyslová revoluce v 18. a 19. století si vybrala svoji daň v jejich prakticky úplném vykácení. Velké množství pasoucích se hospodářských zvířat navíc zastavilo přirozenou obnovu lesa a výsledkem je to, že nyní tady dominují trávy a vřesoviště, občas zpestřené zářivě žlutými ostrovy pichlavé rostliny s podivuhodným názvem „hlodáš evropský“, zatímco na les se lidé jezdí dívat jako na atrakci.

Bydlení mimo civilizaci není absolutně problém – my jsme sice spali v kempech, ale kdo by chtěl stanovat na divoko, místa je spousta a jedna noc se toleruje i bez toho, že by člověk jezdil po okolních samotách a sháněl majitele kvůli souhlasu. A stejně i z opačné strany – v každé vesnici je dostatek „bedendbrekfestů“, pokud by nás snad stanovací romantika třeba pod tíhou počasí opustila.

Přes veškeré přípravy (nekecám!) nás technika v úvodu trochu pozlobila, ale pak už se chovala způsobně. Kupodivu i „náhradní vozidlo“ v podobě X-maxe stíhalo úplně bez problémů – přece jen skotské kopce nejsou až tak strmé a dálniční přesuny z Česka k moři a zpátky jsme – s notnou dávkou štěstí – absolvovali prakticky výhradně se silným větrem v zádech, což u této kubatury hraje dost významnou roli. Devítisetkilometrový přesun z Prahy do Amstru a zpátky byl i tak nejslabším článkem našeho plánu. Ne že by se to nedalo, ale je to prostě vopruz. Příště bychom se možná víc snažili sehnat nějaký vlek, kterým bychom motorky přes tu půlku Evropy dopravili. Benzín je v Británii o dost dražší než u nás (až 40 CZK za litr N95), jídlo taky, ale při pozornějším výběru se ve správných supermarketech dá nakoupit srovnatelně s našimi cenami.

Takže pokud váháte, neváhejte a vyražte – s trochu štěstí na počasí je Skotsko fakt země jako stvořená pro parádní motovýlet.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE