Na Pinckoj mezi Skoty 2013

7. den  7.7.201  103 km Newcastle u T - Byrness

Ráno mě probudil Sváťa před 7 hodinou. V puse jsem měl značně vyschlo, hlava drobek bolela, alkohol jsem ještě cítil. K tomu se přidal červený obličej od sluníčka a nevyspání. Ranní sprcha můj stav zlepšila. Na snídani jsme odešli, když Víťa ještě spal – jeho stav byl ještě horší. Sváťa se nám pochlubil s fotkami z východu Slunce. Nádhera, ale nemůžu být všude. Alespoň jsem si pospal o hodinku víc. Ranní snídani (švédské stoly) jsem si užil víc než dost a to jsem ani neměl hlad. Víťa si jídlo moc neužil - po nějaké době nakrmil mořské rybičky skrz potrubní poštu. Pomocí brašen na foťák a batohů jsme si ještě vytvořili malé zásoby. No co, trajekt stál necelých 500 €, tak si můžeme malinko přilepšit. Po předběžném sbalení jsme se přesunuli na přední palubu. Zde jsme potkali známé motorkáře z Anglie. Počasí nám přálo až na silný vítr. Pevnina byla na dohled. Pozorně jsme sledovali příjezd lodi do přístavu a zajímavé okolní stavby, zejména pozůstatky opevnění u ústí řeky Tyne.
  Výjezd z lodi a pasová kontrola proběhla bez problémů. Borci si přehodili zrcátka na druhou stranu řidítek. Naposled jsme zamávali známým motorkářům. První zastávka -  Angel Of The North. Tento ocelový anděl je podle cedule nejnavštěvovanější umělecké dílo na světě.

V městě Newcastle nám Sváťa ujel na červené. V druhé vlně jsem vyjel jako první. Sváťu, který jel přede mnou, jsem zahlédl na poslední chvíli. Síla zvyku mě automaticky zatáhla na pravou stranu (nyní špatnou) Víťa i Krťouz jeli automaticky za mnou. Naštěstí nic nejelo a problém jsme vyřešili chodníkovou metodou. Lidé v tomto městě neměli moc pochopení pro Pincky a koukali na nás spíš nevraživě, než jakkoliv jinak.

Ani jsme neprojeli celé město a už jsme znovu stavěli. Víťův Mustang měl stříbrné tečky na svíčce, nebyl to rozlámaný pístní kroužek, ale ložisková klec na klikové hřídeli. Přesunuli jsme se k půl kilometru vzdálenému pneuservisu. Po loňských zkušenostech nám šla práce od ruky. První zádrhel byl až při sundávání spojkového koše. Neměli jsme totiž trubkovou třináctku. Druhý zádrhel nastal při sundávání ozubeného kolečka na klikové hřídeli. Zklamala nás Sváťova kombinačková metoda i moje (Bilčus-Krťouzova) metoda dvou šroubováků a kladívka. Stahovák v pneuservisu neměli.. Po chvíli jsme si půjčili velké páčidlo. Za pár minut bylo kolečko dole.
Mezitím k nám přišel cikán z Mostu(ČR). Jeho druhá věta byla: „A kluci, hulíte ganju?“ Při opravách nám povídal, že už tu je 5 let s rodinou, že pracuje na myčce… Taky nám povídal o šílené nesnášenlivosti národů a náboženství, které tu jsou. Nejhorší jsou prý muslimové.
Osvětlil nám také, proč je kostel naproti nám omotán žiletkovým drátem. Je to prý proto, aby tam černoši přes noc nevlezli a nezničili ho.Vraždy se zde prý odehrávají na denním pořádku, policie je neschopná…
Poslední zádrhel byla kulička ve spojce. Někde jsme ji vyklepali. Chvíli jsme ji marně hledali, poté Víťa usekl šroubovákem kousek hřebíku. Minutu poté našel Sváta kuličku. Motor jsme doskládali během chvíle. Na třetí seřízení kladívek motor chytnul. Za městem se rozléhala nádherně kopcovitá krajina, posetá stromy, domy a ovcemi.  Vlnitou a zatáčkovitou silnici lemovala téměř vždy kamenná zeď. Několikrát jsme zastavili a hledali Hadriánův val. V některých kopcích jsme řadili i I. kvalt. Kopce nebyly dlouhé, ale poměrně rychle stoupaly a klesaly. Jízdu jsme si užívali.  Na štěrkovitém odstavném parkovišti to Víťa rychleji zapíchnul. Krťouz prudce zabrzdil přední brzdou. Následkem toho mu na štěrku ujelo přední kolo a Pincek se už poroučel k zemi. Aby se Krťouz neodřel, byl nucen přeskočit řidítka, což vypadalo velmi směšně. Výsledkem bylo, že Pionýr ležel na zemi a blafal zatímco Krťouz dobíhal asi 5 metru vepředu. Nikomu se nic nestalo. Sebrali jsme se a jeli k jezerům. Jezera vypadala hezky, ale šeřilo se, takže jsme začali hledat nocleh. Krťouz našel vhodnou odbočku k vysílači BTS.
V noci byla poprvé trochu zima, za což jsem byl rád, protože jsem si až do té chvíle myslel, že mám zbytečně teplý spacák. Dalo nám trošku práce než jsem si vybrali vhodné místo, protože jsme se chtěli ochránit proti malinkým komárům zvaným Midges. Moc se nám ale nepodařilo se jich zbavit, proto jsem se rozložili uprostřed štěrkové cesty co možná nejdále od trávy, kde se jich vyskytovaly mračna. Usínání bylo poměrně nepříjemné, protože Midges se dostali naprosto všude, snad i skrz spacáky, a doslova nám pili krev.

8. den  8.7.2013  133 km Edinburgh

Ráno jsem vykoukl ze spacáku a viděl tam nádherný pohled. V údolí mezi kopečky pod námi (které byly samy o sobě kouzelné), se válela mlha. Do toho vycházelo na okraji skrz les slunce. Nepopsatelně nádherný pohled. Do toho v dálce z několika stran bečely ovce. Po 6té hodině ráno nelítaly mušky, o to víc jsem si tento pohled užíval. Se stoupajícím Sluncem se zvedala i mlha. Opět jsem na chvíli usnul. Za hodinu mě Víťa probudil znovu. Mlha byla zvednutá tak, že zalila téměř všechny kopce před námi. Zůstali jsme skoro jediní, jako ostrov v moři mraků. Rychle jsme vstali. Pomalu nás začala pohlcovat mlha. Chvílemi vál mírný vánek.Asi v 9 jsme vyrazili na Edinburgh. Po mnoha kilometrech jsme zastavovali poprvé kvůli mě. Ve velkém kopci se mi zastavil stroj. Od motoru se kouřilo - ucpaný výfuk. Na kopci byla hranice Skotska a Anglie. Nějaký místní motorkář; obdivoval naše stroje. Také povídal, že počasí, které máme, je naprosto nenormální v této oblasti, že 30 let nebylo takové horko. Bylo asi 20 °C. V Jedbourghu jsme zastavili,u infocentra jsme nabrali vodu a kluci poslali domů pár fotek. Prohlídku města jsme zakončili na zmrzlině. Když jsme se vraceli k Pinckům, Krťouzův ležel na zemi a dva kluci ho zvedali. Než jsme doběhli k nim, byli pryč. Z Pincka byl vyteklý olej a benzínu zbývalo jen asi na 5km. Kyselinu v baterce jsme se rozhodli nekontrolovat vzhledem k tomu, že bychom museli sundávat všechnu bagáž. Chvíli jsme vymýšleli, co se stalo. Zda si kluci zkoušeli sedat a spadlo jim to, nebo jestli ho odfoukl vítr a jen spadl… Posadili jsme se na blízkou zídku a přemýšleli jsme, Víťa si sedl do žvýkačky. Jak jsme tak seděli najednou se Pincek začal znova naklánět a Krťouz ho jen na poslední chvíli zachytl. při bližším zkoumání jsme zjistili, že se asfalt pod Pinckem na Slunci rozpálil a povolil pod stojánkem. Stojánek se tak zabořil do země a Pionýr spadl. Za moment se kluci vraceli a povídali, že ho zvedali už po druhé. Tato zkušenost potvrdila pouze skutečnost že na dvacetistupňová vedru tu opravdu nejsou připraveni. Za rohem na benzínce jsme natankovali. Na vyhlídce Scotish View jsme se najedli místního chleba a české paštiky. Kluci poladili stroje. Kurz jsme drželi stále na Edinburgh. Vedlejší cesty tu mají v celkem solidním stavu, ale ty městské jsou rozbité více než u nás.
V Edinburghu jsme nejdříve pod Arthur Seat. Nahoru jsme se vyšplhali během chvíle. Pod Caltron Hill jsme nechali stroje a šli se podívat nahoru. Celý park jsme důkladně prochodili. Jako poslední jsme si šli prohlédnout dělo. U něj nás zastihl mladý polák. Asi jsme pro něj byli dost nápadní, protože se hned ptal, jestli ty stroje dole jsou naše. Povídali jsme si jen chvíli, protože jsme byli všichni extrémně utahaní. Spíš jsme jen odpovídali jeho otázkám. Pomalu se začínalo šeřit. Naštěstí jsme měli ještě dost času. Popojeli jsme na náměstí West Princes Street Garden a vyfotili  se. Než jsme ale  odjeli, přišli k nám dva Češi. Kluci, jako my. Byli v Newcastlu na nějaké brigádě. Docela jsme se zapovídali. Na jedné křižovatce jsme se omylem rozdělili. Skoro každý Pincek jel jinam. Než jsme se znovu sešli, ztratili jsme další čtvrt hodinu. No alespoň jsem vyfotil kamenného Jamese Clerka Maxwella. Chvíli potom, co jsme se sešli, se povedlo Sváťovi projet křižovatku na červenou, ale v protisměru! Nikdo z nás nechápal, co tam ten semafor dělal. Když jsme spěchali z města ven, Krťouzovi na jedné křižovatce vypadla láhev s vodou a prorazila se o asfalt. Jak se kutálela po křižovatce a stříkala z ní limonáda, Krťouz česky na celou ulici nadával. Toto české nadávání nemohli přeslechnout opět ti samí Češi, které jsme potkali před půl hodinou na jiném konci půl milionového města. A opět jsme se s nimi zakecali. Bylo skoro 11 večer, Víťovi nesvítilo zadní světlo, Krťouzovi přední. Sváťa setřásl policii, aniž by o tom věděl, omylem totiž objel kolečko okolo náměstí. Pří výjezdu z města ztratil Sváťa láhev s olejem a pití; našli jsme pouze tu s olejem. Na hledací zastávce jsme opravili světla a lehce poladili stroje. Při výjezdu z města jsme potřetí potkli naše čechy, ale už jsme neměli sílu se znovu zakecat a s pár nechápavými větami jsme vyrazili z města ven. Na okraji města jsme našli odbočku do lesa, kde jsme přespali.

9. den  9.7.2013  173 km Dundee

Masařky nás donutily vstát v 8 hodin, ale vyjeli jsme až před 10 hodinou. Po pár kilometrech jsme se vyfotili u Fort Rail Bridge, zde Víťovi přestal ukazovat tachometr. Kousek za městem přestal Sváťovi jet Mustang. Opět ladil zapalování, ale závada byla asi v ucpaném vzduchovém filtru. Při pokusu o opravu a jeho vyčištění se ulomila guma, která ho držela. Po necelé hodině vyměnil Sváťa trysku za menší - motor se přestal uchlastávat. Za chvíli jsme natankovali. Sváťa vypral na benzínce špinavý vzduchový filtr, my ostatní prádlo. Následující zastávku jsme udělali u Falkirk Wheel – otočného zdymadla pro lodě. Prohlédli jsme si vodní dílo, najedli jsme se, pospali si a vyrazili jsme dál. Cesta byla strašná – děravá polňačka, kde jsme málem vyklepali duši. Asi po 10-ti km to Sváťovi zase netáhlo a musel vyměnit trysku zase za větší. Krťouz přitom naletoval do patice novou žárovku, aby mu konečně svítilo přední světlo. Pomalu se blížil večer a my opět opravovali. Sváťa ladil hladinu benzínu v karburátoru, Víťa odtrh, já jsem dopnul řetěz a dotáhnul kříž. Při zkušební jízdě vyjel Krťouz suverénně do protisměru, kde potkal kamión. Zachránila ho polňačka na kterou pohotově odbočil. Za celý den jsme konečně ujeli pořádný kus cesty a zastavili jsme asi 20 km před Dundee. Najednou se prudce ochladilo, zamračilo se a foukal silný protivítr. V dálce byl vidět déšť. Předběžně jsme si oblékli holínky a pláštěnky. Přibližně 5 km před Dundee jsme hledali místo na spaní. Po prohlídce okolí, jsme se rozhodli, že pojedeme dál. Na mostě jsme chytli vítr do zad. Mazali jsme to 70 na čtvrt plynu. Stále nepršelo. Natankovali jsme v non-stop Tescu a jeli hledat místo na spaní někam za město. Po pár odbočkách na polní cestu jsme natrefili na malý palouček. Asi o půlnoci jsme si lehli mezi stroje. Opět jsme ani nevečeřeli. Jen, co jsem usnul, vzbudili mě kluci a šli jsme natahovat plachtu. Začínalo krápat.

10. den  10.7.2013  102 km Aberdeen

Během noci jen chvílemi drobně poprchávalo. Ráno (no spíš dopoledne) jsme se najedli a velmi pomalu sbalili. Vyjeli jsme chvíli před polednem, místního času. Asi po 15 km jsme udělali pauzu na ladění a toaletu. Obloha byla téměř monoliticky zatažená. Silnice tu mají podle mého názoru horší než u nás. Dojeli jsme ke Scurdie Ness Lighthouse. Krťouz si krátil “čekání” házením kamenů do moře ale ve skutečnosti jsme čekali spíše my ne něj. Na další zastávce u Dunnottar Castle se situace opakovala, ale alespoň jsme se vykoupali. Dokonce se nám povedlo zachytit i několik tuleňů.
V Aberdeenu nám Krťouz domluvil u své spolužačky přespání. Michaela, které tu všichni říkali Kejla pracovala v letištním kiosku a bydlela s dalšími 2 holkami v podkrovním bytě. Ona ani její druhá spolubydlící neměla volno, takže nám otevřela jejich kamarádka, která brzy odešla, a my zůstali sami v cizím bytě. Za nedlouho přišla Kejlina první spolubydlící; slovenka, která netušila, že máme přijet… V hospodě to někdo okomentoval, nečekaný příjezd 4 kluků do bytu holek? - Vánoce!.. Pivo je tu jiné než u nás, takové mnohem hutnější, ale když se vezme náš chleba a naše pivo, tak to dohromady vytvoří stejně hutnou hmotu, jako Skotský “chleba” se Skotským pivem. Večer jsme si ještě dlouho vyprávěli zážitky.

11. den  11.7.2013  68 km Huntly

Ráno jsme vstávali okolo půl 10. Pomocí počítače jsme vyřešili místo na paměťových kartách. Kejla s kamarádkou připravili královskou snídani pro všechny. Vaječná omeleta se šunkou a zeleninou nás naprosto okouzlila. Navrch ještě čaj s pomerančem a limetkou, po cestovních podmínkách to bylo naprosto neuvěřitelné. Chvíli před polednem jsme vyrazili s Kejlou a Mícou na radnici. Ještě s jedním jejich kamarádem jsme měli VIP prohlídku. Taťka Mícy se v ČR seznámil s Colinem. Po krátké debatě zjistili, že jeho dcera studuje ve městě, kde Colin pracuje v radě města… Po pár emailech byla exkurse na světě. My přijeli náhodou přesně den před smluveným termínem prohlídky. Pohled do zákulisí radnice byl skvělý, kdybych rozuměl více než každé desáté větě, neměl by chybu.

Odpoledne jsme byli pozvaní na grilování u pláže. Chtěli jsme ochutnat místní specialitu – ovčí žaludek, jen jsme nevěděli, jestli se nám to podaří opéct. Takže jsme koupili něco podobného, ale nakrájeného. Chutnalo to, jako cizrna, takže jsme to snědli samotné (s bagetou se to jíst nedalo). Klobásy s jablkem chutnali o poznání líp. Krom krátkého koupání v moři jsme v podstatě prováleli odpoledne na louce a rovnali si záda. Když nás válení přestalo bavit, došli jsme si do bytu sbalit věci (holky na nás čekaly na pláži). Krťouzovi strašně dlouho trvalo, než se sbalil. Na louku k pláži jsme přijeli asi v 8 večer. Nejvíce nás překvapila Kejla, sedla na Mustanga a lítala na něm po louce, jako drak. Všem nám spadla pusa. Nikdo jiný si netroufl řídit, takže jsme dělali závozníky. Po dlouhém děkování a loučení jsme vyjeli na benzínku. Nejdříve dostal Krťouz přes reproduktory vynadáno, že tankuje do PET lahví, potom, že píšu u stojanu SMS. S Krťouzem jsme měli prázdnější přední kolo, tak jsme ho chtěli dofouknout. Já to stihl za peníze pána přede mnou. Krťouzovi pomohla Víťova pumpička. Sváťovi Víťova pumpička neseděla, takže skrz kovový hrot uprostřed šlaufku utekl celý obsah duše ven. Identifikovali jsme špatně závadu a vyměnili duši. Tentokrát už jsme foukali kompresorem. Na druhý pokus už seděl plášť správně. Před 10 hodinou jsme opustili Aberdeen.

Hned za městem mi přestával jen Pincek. Slyšel jsem zvuky, jakoby se přidíral motor. Pro jistotu jsem přidal olej do převodovky i do benzínu a vyčistil výfuk. Docela to pomohlo. Cestou dále jsem se malinko zamotal do štěrku u krajnice, ale ustál jsem všechno. Po 70 km našel Krťouz ideální odbočku, kde jsme rozdělali ležení. Výhoda odbočky tkvěla v tom, že byla blízko betonového mostu, pod který se bylo možno v případě deště schovat. Povečeřeli jsme sendviče z letiště od Míci. Usnuli jsme okolo jedné pod oblohou poseté hvězdami.

12. den  12.7.2013  252 km  Golspie

V půl 8 nás vzbudil Víťa, abychom vstali. Chvíli potom okolo nás projel děda na čtyřkolce. Na kopci zkontroloval krávy a přijel zpět za námi. Poptal se nám, jestli jsme měli dobrou noc, a jak se nám líbí ve Skotsku... Po pár ujetých kilometrů jsem málem začal Pionýry chválit. Neprávem, protože se mi ulomila (již svařovaná) řadicí páka. Město Elgin nás tedy nepřivítalo úplně skvěle, v nejbližším autoservisu nás odkázali na servis MG Motors. Kluci se vrátili snad za 15 minut. Já jsem zatím s Víťou „odbyl“ jednoho obdivovatele. Svaření stálo 10£. Za pár minut jsme zase jeli. Následující zastávku jsme udělali až za několik hodin u jezera Lochness. (Poprvé za celou cestu mě opravdu bolela prdel.) Umělý vodní ještěr, je jako živý, alespoň to vypadalo podle davů fotících se turistů – také jsme k nim notně přispěli. Návštěva hradu za 8£ nám přišla nepřiměřená, také jsme se ani nevykoupali, jelikož jsme neobjevili přístup k vodě. Při pozdním obědě u nás zastavilo asi 6 tříkolek, které jely charitativní okruh tří kol po Skotsku. S jezerem jsme se poměrně rychle rozloučili a začali stoupat k výšinám. Podle značky 15% po 1,5 míle. Kluci to zvládli celkem obstojně, to jen já jsem musel v půlce seskočit a tlačit; naštěstí mě nikdo neviděl. Pomalu jsme začínali vjíždět do hor, silnice se kroutila, stoupala a klesala. Po tankování jsme se přioblékli a vyjeli do skutečných hor. Krajinu, kterou jsme právě projížděli, nikdo z nás nečekal. Všude vřesy, které místy i kvetly. Mezi kamením rostly sem tam nízké stromy. Cestu jsme si užívali. Den jsme zakončili u černě zabalených balíků, které byly položeny na staré cestě v zatáčce. Při vaření večeře nám došel plyn v kartuši, takže jsme poprvé za celou cestu rozdělali oheň. Obětoval jsem ešus a pomocí tvrdého drátu jsme z něj udělali kotlík. Všechny nás překvapila rychlost ohřevu vody na ohni, který nebyl “instantní”. Večer už byla pořádná zima. Před spaním jsme přetočili na zítřek benzín do PET lahví, protože rozestupy mezi benzínkami se neustále zvětšovaly a my potřebovali mít nějakou rezervu. Nakonec jsme po chlapsku uhasili oheň a šli spát. Obloha se začínala plnit mraky, foukal vítr. I přes to, bylo dobře vidět. Spát jsme šli okolo půl 1.

13. den  13.7.2013  164 km  Durness

Ve městě Lairg se nacházela naše poslední benzínka na následující den a půl. I když stál benzín skoro 1,5£ za litr, nabrali jsme plné nádrže i PET flašky. O kousek dál jsme nakoupili chleba a vodu zhruba na stejnou dobu. Jen co jsme vyjeli z města, začala opět drsná horská krajina. Skrz ní vedla jen úzká asfaltka pro jedno auto a každých 100 – 300 m byl vyhýbací pruh ”passing place”, do kterého by se vešel autobus. Cestou jsme si povídali se dvěma cyklistkami, několikrát jsme se s nimi i předjeli. Krajina se nám opravdu líbila, takže jsme neustále zastavovali a fotili. U posledního jezera se Víťa vykoupal, voda byla sice pěkné prohřátá od Sluníčka, protože byla mělká, ale foukal silný vítr a bylo zima. Celý den jsme strávili vyhlídkami na krajinu, jezera a fjordy. Na silnicích pro jedno vozidlo se všichni zdraví – cyklisti, motorkáři, řidiči automobilů i karavanů. Je to velmi příjemné po zkušenostech z evropských silnic, kde nikdo nezamává, jak je den dlouhý.Při svačině u The Kyle of Tongue jsme pozorovali silný odliv. Přímo před námi vykouknul z moře ostrůvek, který stále rostl a rostl.
Okolo 5 odpoledne jsme přijeli k vyhlídce nad pláž u města Durness. Byli jsme docela unaveni, protože jsme jeli asi 3 den proti větru a to se i z normální jízdy po rovině stane závod o zařazení trojky. Pomalu jsme přemýšleli, kam jít spát a jestli můžeme jet s Pincky na pláž. V tom k nám přišel ze zaparkovaného karavanu nějaký Skot a doporučil nám místo na spaní na louce vedle skály. Dále povídal, že Skotsko není Anglie a že je povolené všude volně kempovat. To nás potěšilo nejvíce. Nakonec nám poradil, ať jedeme na pláž do Durness. Normálně ať si otevřeme branku a vjedeme do písku, že tam jsou krásné písečné duny – skvělé na vyblbnutí s motorkou.

Po suchém písku to moc nejelo, za to na mokrém to mazalo i na trojku. Na druhém konci pláže byly opravdu písečné duny, skrz ně vedla asfaltka, kterou místy písek už zavál. Všichni jsme si to užívali. V jednom závanu jsme úplně uvízli. Nechali jsme tam Pincky a šli jsme se podívat k „majáku“, ze kterého se vzápětí stala zkušební střelnice královského námořnictva. Překvapivě stroje mezitím ani moc nezavály. Postupně jsme sjeli zase na pláž. Blbli jsme na pláži, jako by to bylo u nás za kopcem a ne dva tisíce km od domova. Na noc jsme se vrátili zpátky k vyhlídce a našli si závětrnou stranu. V půl jedné v noci bylo stále světlo. Durness má podobnou zeměpisnou šířku jako Aljaška a v létě zde je v noci pouze šero.

14. den  14.7.2013  259 km Rogie Falls

Z ležení jsme se vyhrabali okolo půl 10, šli jsme snídat a dolévat benzín z PET lahví do nádrže. Popojeli jsme na parkoviště, kde jsme nechali stoje a šli jsme na pláž k vodě. Když jsme se vrátili, byl Sváťův Mustang podepřený přes stupačku o jeho helmu. Prý spadnul a nějaký chlap ho zvednul a podepřel. Sváťa zjistil, že mu z helmy zmizely brýle. Zřejmě je odnesl člověk, který se o Pionýra tak zajímal. Každopádně jsme je už nenašli.
Za nedlouho jsme dojeli opět do Durness, tentokrát jsme se už nezastavovali na pláži a pokračovali jsme dál. Krajina na severu byla úžasná, byť malinko poprchávalo. Kopce lemovaly domečky, pasoucí se ovce, na které jsme několikrát čekali, než nám přejdou přes cestu. Cesty jsou zde úzké, s prudkými zatáčkami a velkými převýšeními. Největší sklon (25%) jsem naštěstí zahlédl cestou dolů, jinak bych si nebyl jistý, zda bych po takovém stoupání dokázal Pincka vůbec utlačit. V místech, kde mi nejel Pincek jsem dokonce zahlédl snad nějaké malé stádo jelenů.
Asi 10 km od Inverness jsme našli dokonalé ubytování – malá stříška na parkovišti, u které byl stůl s lavicemi. K tomu se nabízely i toalety s teplou vodou. Hned jsme se zabydleli. Sváťa vyrazil na nákup do Inverness, my ostatní zatím připravili oheň. Tento večer jsme si užili – nepršelo, nefoukal vítr, nelétaly okolo nás žravé mušky… Když už kluci spali, vypral jsem si oblečení. Zalehl jsem asi v 1 ráno.

15. den  15.7.2013  192 km  Uig

Ačkoli jsem šel spát jako poslední, vstal jsem, jako první a rozdělal oheň na uvaření ovesné kaše. Než vstali ostatní, šel jsem se podívat na Rogie Falls (vodopády), okolo kterých vedla necelé 2km dlouhá naučná stezka. Asi po půl hodině jsem přišel zpátky do našeho mini kempu. Místo ovesné kaše mě čekalo rychlé balení věcí, jelikož nás navštívil místní správce a sdělil nám, že máme do půl hodiny odjet, nebo volá policii. Vyhnuli jsme se Inverness, kam tedy ani naše trasa, neměla vést. Foukal docela silný protivítr, byla zima, nikomu se nejelo dobře.
Na ostrově Skye nebylo lépe. Přijeli jsme do mlhomraku, takže k větru a zimě se přidal i drobný déšť. Kousek za mostem upadnul Sváťovi karburátor. Když ho izolačkou připevnil zpět, nerozjel se Víťa, čehož si Sváťa s Krťouzem nevšimli. Všichni jsme se sjeli až na benzínce. Netankovali jsme, pouze jsme se na chvíli schovali před deštěm. Víťa měl živý vstup do rádia Jizera. Následně jsme zaujali kluka na MZ 250. Po krátké svačině jsme pokračovali dál.
Za celý den se počasí nezlepšilo, takže jsme i výstup na nejvyšší horu po půlhodině stoupaní vzdali a vrátili se v mlze dolů. Většinu cesty jsme jeli v mlze. Na pár odpočívadlech jsem zahlédli Slunce, Krťouz toho využil tak, že usnul v pangejtu vedle cesty.Začínala nám být zima, přemýšleli jsme o ubytování… Dříve než “Free rooms” našel Sváťa vyhlídkové místo nad svažitou loukou u moře. Zde se pravdě podobně lámaly mraky, protože všude okolo nás poprchávalo. Na závětrné straně jsme poprvé rozdělali vrchní plachtu stanu. Plot oddělující svah od cesty jsme využili, jako sušák na prádlo. V nedalekém lesíku jsme nasbírali dříví na oheň. Teplé jídlo přišlo všem vhod.

16. den  16.7.2013  235 km Loch Garry

V noci jsme se moc nevyspali, protože nám silný vítr celou noc cloumal se stanem. Jednou dokonce málem uletěl, naštěstí bez Pincka, ke kterému, byl částečně přivázaný. Až ráno jsme zjistili, že pár metrů nad námi je vyhlídka, kam chodí davy turistů, kteří koukají, jak balíme.
Za nedlouho jsme dojeli k whiskárně Talisker, kde se nám nechtělo platit 7£ za vstup, takže jsme si prohlédli okolí a koupili 0,7l velký suvenýr. Následně jsme odjeli natankovat, kde jsme potkali stejného kluka na stejné MZ 250, jako včera. Než Sváťa nakoupil potraviny, pokecali jsme s ním. Ačkoli jsme měli o čem povídat, vyjeli jsme, chvílemi lehce pršelo. Přesto jsme pokračovali dál. Krajina okolo nás byla většinou v mlze, takže jsme zastavovali jen pro potřeby oprav. Krťouz strhnul šteft v motoru, ale celkem rychle jsme to opravili. Kopcovitou krajinou jsme docela frčeli. Krajina už byla obydlená, takže jsme se mohli zbavit nyní nadbytečných lahví s benzínem a pokračovat dál.
Dnes jsme přespali na mýtině u lesa nad jezerem Loch Garry. Pincky jsme připravili do proti-dešťové formace a šli dělat večeři. Těsně před spaním začalo krápat.

17. den  17.7.2013  225 km  Alexandria

Tato noc již byla klidná. Jako první vstal Sváťa a prozkoumal nedalekou potoční pod-mostní koupelnu. Ostatní probudilo až vycházející Slunce. K snídani jsme ochutnali místní melasový perník s rozinkami. Poprvé jsme zastavili až ve Fort William. Natankovali jsme, Sváťa pošteloval zapalování. Já s Krťouzem jsme šli naproti přes silnici k místní whiskárně Ben Nevis. Prohlídka za 4£ začínala za 10 minut. Neváhali jsme a šli dovnitř. I toho mála, čemu jsem rozuměl, jsme se dozvěděli, že Skotská whisky je pálená 2x, na rozdíl od Anglické, která se pálí 3x nebo to, že pitnou vodou zásobují palírnu 3 zdroje. Prohlídku jsme zakončili malou ochutnávkou místní whisky s člověkem, který byl místní whiskařský sládek.Další zastávku jsme udělali v údolí Glencoe, do kterého vozili autobusy davy turistů. S Víťou jsme nafotili propagační fotky, Sváťa čistil výfuk, takže chvílemi se mezi kopci přírodní památky rozléhal řev motoru bez tlumiče. Po pár zastávkách si Krťouz zaremcal, že pořád stojíme a jemu to špatně startuje. Hornatá krajina pomalu ustupovala a blížil se večer. Slunce ještě svítilo, ale do Glasgow, kde nás čekal Roman to bylo ještě 20 mil, což se nám jet nechtělo. Padlo rozhodnutí, že se ještě někde poblíž vykoupeme v jezeře, ale vybírali jsme tak dlouho, až mi z toho vyschlo v nádrži, takže mi Víťa musel přetočit pár decilitrů. Po dalším dlouhém rozhodování jsme zastavili na mostě u řeky a šli jsme se zeptat tábořících strejdů, jestli se můžeme přidat. Bez problémů nás pozvali dál a ještě nám ukázali, kde je naštípané dřevo na oheň. Před večeří jsme si užili vodní koupele a zdarma rybí pedikúru. Během večeře jsme zjistili, co se ukrývá v pivu Guiness krom tekutého obsahu – plastová kulička (zřejmě zabraňuje kalům a usazeninám).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE