Na Pinckoj mezi Skoty 2013

V létě roku 2013 jsme se vydali na severozápad a ověřili, že stroje československé výroby dokážou zdolat drsnou skotskou krajinu. Také se poprvé vydáme do ostrovního království Velké Británie.

Na Pinckoj mezi Skoty 2013

Kapitoly článku

0. den   30.6.2013  180 km Bělá u Turnova

Ve 2 hodiny odpoledne jsem vytáhl po delších přípravách Pincka z garáže, rozloučil se s rodinou a vyrazil na cestu. Cesta nebyla moc příjemná - jel proti docela silnému větru.Po chvíli balení a příprav u Martina jsme vyrazili. V Rovensku očekával Krťouz. Rozlili jsme velký kanystr oleje do PET lahví z kontejneru a rozjeli se dál. Na náměstí v Turnově nás vítalo asi 5 lidí od Víti z rodiny, ale během tři čtvrtě hodiny, kterou jsme zde strávili, se tu objevilo okolo 40 lidí. Většinu jich znal jen Víťa. Dnešní den jsme zakončili u Bílků v Bělé. Chvíli jsme poseděli a popíjeli venku. Mezi tím přišel soused a předal nám na cestu litr slivovice – naše zásoby se podstatně rozrostli. V garáži proběhla velká debata, jak opravit utržený kožený popruh. Povečeřeli jsme výborné tortily od Bohunky. Krťouz do noci vytvářel nabíječku.

1. den  1.7.2013  172 km  Meissen

Po ranní sprše Víťa důrazněji vysvětlil babičce, že opravdu nepotřebuje 5. pár ponožek. Z turnovského náměstí nám všichni popřáli šťastný návrat, málo poruch a příznivé počasí. Na rozloučení jsme chtěli slavnostně objet půlku náměstí, ale Krťouzovi se očekávaně porouchal Pincek, takže jsem trasu absolvoval pouze já, Víťa a ještě jeden pinckař. Následovala oprava u bufetu pod náměstím. Kamarád s doprovodným strojem Škoda 110 nás vyprovázel až za Mimoň. Několikrát jsme zastavili kvůli Víťovi – vynechával mu motor. Po dlouhé zastávce jsme pokračovali chvíli bez problémů. V Děčíně jsme natankovali a  Krťouz směnil pár Eur. Po letech jsme opět na hranicích snědli první řízky. V Pirně jsme nuceně strávili relativně dost času v zácpách. Několikrát jsme tlačili po chodníku. Ve městě Meissen (Míšeň) se Krťouzovi opět rozbil Pincek, během oprav jsme si, ač ne německy, popovídali s nějakým podnapilým Němcem o tom, že má Jawu GVT a Jawu 05. Naše oprava se poněkud protáhla. Pincka jsme se snažili rozjet s přestávkami 6 hodin a téměř bez výsledku. Osobně jsem zoufalý nebyl, měl jsem hodně času na focení zámku nad městem. Okolo půl 11 v noci k nám přišel místní pejskař se slečnou a nabízeli nám, abychom nechali Pincky u nich na dvoře a šli přespat asi na 500 m vzdálený festplatz. Sváťa se tam byl podívat – dvůr byl pěkný, vešli bychom se tam všichni i se stroji, ale to nám nebylo nabídnuto. Samotné Pincky bez nás jsme nikde nechávat nechtěli. Protože se náš dobrodinec nedal odradit, poslali jsme Krťouze napřed odtlačit nepojízdný stroj a my ostatní jsme ho zatím přesvěčovali, že je to dobré. Plán byl takový, že až Krťouz zmizí, my sedneme na stroje a ujedeme. Naštěstí jsme nemuseli použít toto radikální neslušné řešení. Německý pár se nás po chvíli nechal odjet. Krťouze zatím kontrolovali policisté. Protože jim nerozuměl, řekl, že nemá benzín (byl asi 20 m od benzínky) už se o něj nestarali. Přespali jsme na festplatzu pod mostem s nepojízdným Pinckem. Celý večer se blýskalo skoro ze všech stran, ale do rána nesprchlo.

2. den  2.7.2013  210 km Aschersleben

Ráno Krťouz opět trochu poladil stroj. Chytnul! Po více než 6 hodinách ladění a oprav běží. Nádhera! Zhodnotili jsme, že byl extrémně uchlastaný. Přesunuli jsme se k benzínce, které ležela téměř nad námi. Trochu jsme se zkulturnili a nabrali vodu. Vypadalo to na hezký slunný den. Před odjezdem nás ještě zastavil německý výletní cyklista a ukázal nám svůj volný drát v kole. Po chvíli spravování mu Krťouz vysvětlil, že má stržený závit. Když jsme chtěli vyjet, opět to nešlo. Znovu jsme několik hodin opravovali Krťouzova modrého Pincka. Vyměnili jsme indukční cívku, karburátor, x krát seřídili odtrh a neustále dokola měnili svíčky. Po 3 hodinách nových pokusů jsme se rozhodli, že se přesuneme do stínu pod most. Krťouz využil příležitosti a pustil stroj z kopce; zázrakem naskočil! Nikdo z nás tomu nevěřil! Poledne klepalo na dveře; po 17 hodinách jsme opustili Meissen.
Ujeli jsme asi 50 km, Sváťu začal zlobit Mustang. Zastavili jsme na louce. Závadou byl povolený šroub u optické závory zapalování. Následně začali s Kťouzem ladit dobíjení. Po dvou hodinách sério-paralelního a paralelně sériového zapojování cívek jsme konečně odjeli, i když Krťouz musel tradičně vyměňovat ještě svíčku. V Lipsku se Krťouz nerozjel z jedné křižovatky. Mile nás překvapil, že rychle vyměnil svíčku a závadu odstranil. Sváťa a Víťa zatím našli za rohem klidné zákoutí ve stínu.
Další zastávka v Lipsku měla být tankovací, ale Sváťa ji změnil na servisní. Mustang nejel podle jeho představ. Vyčistil výfuk a s ostatními členy expedice rozebral motor – zkontrolovali pístní kroužky i klikovou hřídel – vše OK. Před odjezdem ještě borci nastavili pomocí ampérmetru předstih a odtrh. Mustang jel o poznání lépe a my mohli pokračovat. Ujeli jsme asi 10 km a Sváťa zastavil na polním odpočívadle z panelů u hromady hnoje. Já si zatím odskočil vyfotit policejní Škodu 120. Zacpaný vzduchový filtr pročistil Sváťa o pár km dál na benzínové pumpě. Sváťovu závadu jsme odstranili jenom krátkodobě, takže jsme museli zastavit o kus dál u pole s odkvetlou řepkou olejkou a bodlákem. Začínalo se pomalu šeřit. Opět jsme kus popojeli. Na všech kopcích okolo nás stály desítky větrných elektráren a začaly se zde objevovat ohromné hromady břidlice z místních dolů. Asi k druhé homoli vedla zarostlá cesta. Už byla skoro tma, takže jsme to vzali, jako krásnou příležitost ke spaní. Já jsem se s Víťou podíval až na vrchol. Bylo zde nádherně. Sváťa ladil do půl 12 v noci Pincka. Uvařili jsme polévku a poprvé ochutnali Víťovu meruňkovici.

3. den  3.7.2013  210 km Bad Pyrmont

Noc jsme měli klidnou, tulilo se k nám pouze pár hlemýžďů a slimáků. Drobný déšť nás donutil převléknout se do nepromokavého oblečení. Několikrát jsme zastavovali kvůli Sváťovi na Mustangovi – nesvítí, došel benzín, nejede to… V Harzgerode jsme natankovali, o kousek dál Víťa pošteloval kladívka.
Cesta začala stoupat a vlnit se. Počasí nám přálo. Kousek od města Herz jsme zastavili u překrásného jezera. Všichni jsme se chtěli strašně moc vykoupat, ale hlad byl silnější. Poté, co jsme se najedli, začalo pršet, ale včas jsme se převlékli do pláštěnek a čekali pod stromem, po největším chcanci jsme vyrazili. Že nepromokavé oblečení fasované firmou SŽDC není určeno do deště, jsem zjistil docela brzo. Kluci na tom byli mnohem líp. Všem nám znamenitě sloužili rukavice gumové zvané Červy. V další vlně lijáku jsme zastavili pod střechou benzínky, aby Sváťa mohl utáhnout svíčku, která se působením špatného počasí povolila. Po necelé hodině se počasí umoudřilo a přestalo pršet. Trochu jsme profoukli a u pekařství ve městě Kreinsen jsme vykoupili poslední chléb. Nálada se nám zlepšila, i když bylo stále zamračeno. Mezi mraky na nás vysvitlo i slunce a začalo nám být teplo. Na konci města Wenzen se Víťovi rozladil odtrh. Když jsme sundávali gumové oblečení, přišla k nám z protějšího domu mladá paní a nabízela nám motorkářskou bundu. Nejdříve jsme nevěděli, která bije. Poté prohodil Sváťa pár slov anglicky, já si zkusil bundu. V tom paní odešla. Trochu jsem nechápal, ale děkovali jsme. Dopadlo to tak, že jsme dostali ještě 4 piva na cestu. Bohužel jsme vyjeli špatným směrem. Na konci města jsem musel zastavit na benzínce. Dřív než Krťouz s Víťou zjistili, že za nimi nejedu, Sváťa naladil správný směr a setkali jsme se všichni na benzínové pumpě, kde i kluci natankovali.
             Další zastávka byla jídelní. Před námi byl docela velký mrak, dívali jsme se na něj ledabyle, takže jsme špatně odhadli jeho směr. Možná jsme místo lovečáku s chlebem měli jet, protože nás zastihl pěkný slejvák. Dnes podruhé jsme vytáhli pláštěnky. Počkali jsme přes nejhustší déšť a krom Víti vyjeli. Ten si zapomněl otevřít benzín, takže se chvilku zpozdil. Neplánovaně jsme museli zastavit ve městě Bad Pyrmont, Sváťovi totiž přestal dobíjet Mustang. Zjistil, že se mu ulomilo ukostření jedné cívky. Než ji vyměnil, začalo opět pršet. Pomalu se stmívalo. S Krťouzem jsme obešli okolí seskupených obchodních domů a Penny Marketu. Našli jsme luxusní ubytování v boudě na košíky; a i naši Pinckové měli vlastní garáž. Bilda málem pomočil Sváťovu karimatku, protože si na toaletě neuvědomil, že z druhé strany spíme.

4. den  4.7.2013  251 km Enschede

V 6 ráno nás probudil pekař, který šel do práce. Nejdříve německy, potom anglicky nám řekl, abychom se do hodiny sbalili a vyklidili přístřešek na košíky. Také se zmínil, že je za rohem pekařství. Byli jsme rádi, že na nás nezavolal třeba policii.  Po půl hodině byl pekař zpět. Přinesl nám termosku s kávou, krabičku mléka a 5 nádherných kelímků. Výborná káva po ránu bodla. Po vrácení termosky, jsme vyjeli špatným směrem. Než nás nasměrovala GPS, zajeli jsme si asi 4 km.
             Po hlavní silnici se jelo celkem dobře a kilometry ubíhaly; do kopce 2 – 3 rychlost se zalehnutím, z kopce plné otáčky na 1/3 plynu. Při jenom sjezdu se před námi začala zatahovat obloha černými mraky. Sváťa měl skvělý nápad zastavit na odstavném parkovišti a obléknout si nepromoky. Naše předpověď se nevyplnila a spadlo snad jen 5 kapek. Za odvrácení špatného počasí jsme vděčili nepromokům, protože když bychom si je neoblékli, jistě by začalo pršet. V gumovém oblečení nám to frčelo snad ještě více, než před tím. Alespoň mě to tak připadalo. Po nějaké hodině se Sváťovi uklepalo kolínko ke karburátoru jeho vlastní výroby. Zastavili jsme na odpočívadle a pomocí malého vařiče letovali zpět. Zhruba po hodině jsme pokračovali dál. V nejbližším městě jsme koupili něco k jídlu a pití. Občas Víťovi zlobilo zapalování. Okolo půl 3 jsme zastavili na pěkném štěrkovém parkovišti. Víťa to zase poladil, Krťouz si nalepil pár sponzorských nálepek, Sváťa nastavil karburátor. Ohřáli jsme 2 hotové polévky, zhodnotili situaci, že jsme 60 km od Holandska. Neujeli jsme mnoho kilometrů. Víťovi zase Mustang vynechával. Zastavili jsme na cyklostezce u silnice a opravovali jsme. Moc se nám nedařilo. Každý chvilku ladil nefunkční stroj a Víťa to jel vždy projet. První cyklista, který projížděl, z nás byl docela mimo. Byli jsme rozloženi po celé cestě. Pánovi na kole se rozklepaly řídítka. Chtěl se vyhnout, ale stezka byla úzká a nebylo možné naši pojízdnou pinckotechnu objet. K našemu údivu to pán projel prostředkem všech rozmontovaných dílů z motoru a rozházeného nářadí.  Naštěstí nespadl a pouze Sváťovi přejel balíček s nářadím. Znovu jsme provedli pár neúspěšných pokusů o opravu Mustanga. Zde jsme se stali svědky autonehody. Z hlavní silnice odbočovalo auto na vedlejší, auto za ním možná koukalo na nás a jeho řidič to dobrzdil na poslední chvíli. Karavan za ním to však už neubrzdil a pošťouchnul auto před sebou stejně tak i další auto. Ostatní to ustáli. Během nehody se nikomu nic nestalo; opadaly plasty, poslednímu účastníkovy nehody vylítly airbagy. První auto a karavan odjeli vedle na odstavné parkoviště. Nikdo od nás pomoc nepotřeboval, takže jsme se radši uklidili asi o 200 m zpět do obce.
U šťastného domu číslo 7 se nám povedlo Víťova Mustanga rozjet. Po autoštrade nám to docela jelo, ale není tam ten požitek z jízdy, alespoň na našich strojích ne. Rovina, mírně do kopce, mírně z kopce. Pomalu se blížil večer. Dojeli až na hranice s Holandskem. Vjeli jsme do města Enschede. Mají tu, asi jako v celém Nizozemí, černobíle pruhované sloupy semaforů, na kterých než zhasne červená, už svítí zelená. Navíc zde při rozjezdech nepoužívají oranžovou. Připadalo nám, že si to tu bliká, jak chce. Domy tu jsou všechny jednoho stylu a to cihlové, i když je každý více či méně jiný. Dále tu jezdí davy cyklistů i cyklistek blondýnek a to docela pěkných! Mopedy můžou na cyklostezky. Také jsem neviděl nikoho jet na skůtru v helmě. Buď na to všichni kašlou, nebo zde platí jiná pravidla. Nevím, jestli to bylo rovinou, nebo tím, že bylo ve městě stále na co koukat, ale profrčeli jsme zde docela rychle. Až na konci města se Víťovi opět znepojízdnil Mustang. Opět šel ladit kladívka. Mezi tím u nás zastavili 2 mladí Holanďani. Skoro je překvapilo, že umíme anglicky. Prý se o prázdninách chystají na nějakém mopedu do Čech, ukázali nám fotku své Jawy 350. Víťa se Sváťou mezitím objevili závadu – upadlý drát na cívce. Nejspíš jsme celý den opravovali něco jiného. Už se stmívalo. Vyjeli jsme z města a asi po 2 km jsme zahlédli na louce perfektní budku. Samozřejmě jsme jí jeli obhlídnout. Tvářila se jako naprosto dokonalé místo k přespání. Pincky jsme narovnali ke zdi a my si lehli ke kraji, kde nebyl bordel s pískem. Vymysleli jsme, že jediné využití mohlo být pouze jako chlívek. Naštěstí pro nás nedostavěný.

5. den  5.7.2013  177 km Amsterdam

Ráno jsem se vzbudil jako první po sedmé hodině,  nepršelo. První zastávku, kterou jsme naplánovali, a skutečně nám vyšla, byla ve městě Haaksbergen před supermarketem. Zjistili jsme, že jídlo je za podobné, snad i menší peníze než u nás. Najedli jsme se chleba a Vítova posledního salámu. Krťouzovu vysočinu jsme na místě vyhodili, protože farma penicilin nevypadala nejlépe.  Během oběda jsme se stali středem zájmu nejednoho kolemjdoucího. Jízdu jsme si užívali maximálně, cesty jsou tu perfektní a sem tam i hezká slečna.

Okolí mimo město je taky nádherné. Občas pár domečků, nerozbité silnice a hlavně všude vedou cyklostezky, po kterých můžeme, jako mopedisti jezdit. Místní mají ve velké oblibě koně, takže podél cest je spousta výběhů nebo různých sošek s koněm. Některé cesty jsou asfaltové, jiné dlážděné kruhovými dlaždicemi z betonu. Po jedné takové cestě jsme projeli okolo větrného mlýna z roku 1936. Samozřejmě jsme u něj zastavili. Všichni krom mě něco poladili na Pinckách. Po pár desítkách kilometrů, (kdy jsme zastavovali kvůli navigaci) jsme udělali jídelní pauzu. Víťa přitom opět šteloval kladívka. Chvíli jsme poklábosili se starším párem cyklistů. Všichni jsou zde strašně milí a přátelští. Stále se ptají, zda nepotřebujete s něčím pomoct.
Následně jsme popojeli do města Zwolle. Skoro v centru se Krťouz nerozjel z křižovatky. Chvíli opravoval na protější straně. Já mezitím pozoroval zvláštní dopravní prostředky. Jezdí zde nečekaně mnoho cabrio veteránů, ale také spoustu zajímavých kol - s podélným rámem na zavazadla či s různě zakřiveným rámem… Nejlepší však bylo kolečko-kolo, ve kterém se rozváželi vždy 2 malé děti. Krťouz na závadu nepřišel. Přesunuli jsme naše stanoviště za roh do stínu. Asi po půl hodině Pincek šlapal. Bohužel než Víťa sbalil tašku na Mustanga, už to nebylo takové, takže jsme po 200 metrech zase stáli. Sváťa s Krťouzem šli opravoval, já s Víťou jsme si sedli na chodník, podiskutovali, prohlédli fotky a zhodnotili situaci. 

Město zde už nebylo tak hezké, jako předchozí. Cihlové domy nahradily domy s omítkou a přibyla zde spousta paneláků. Když se závadu podařilo vyřešit, vyjeli jsme dál směrem na Amsterdam. V dalším městě jsme nabrali benzín z tankovacího automatu na platební karty. Před nejbližší křižovatkou Krťouz zjistil, že tam zapomněl rukavice. Když nás dohonil, ocitli jsme se v neuvěřitelné dopravní zácpě. Rozhodli jsme se, že nemáme čas v ní 2 hodiny stát a proto jsme se jí snažili objet postranními uličkami. Moc jsme ale postup neurychlili a do kolony jsme se vráti zhruba ve stejném místě, ve kterém jsme z ní vyjeli.  Opět jsme čekali. Po tom, co jsme se vymotali z města nám cesta ubíhala úžasně rychle. Na cyklostezce byl jen mírný provoz a místy vedla krásně z kopce. Párkrát jsme zastavili kvůli Víťovi. Na jedné ze zastávek přišel na volný autokonektor a povolenou vačku. Já jsem se preventivně podíval do výfuku a vyklepnul jsem pár černých škvarků. Okolo nás byl les stejný, jako doma, pouze oplocený pletivem. V další městě měli dokonale vyřešenou situaci pro chodce, cyklisty a mopedisty – nad hlavní křižovatkou byl krátký most se dvěma zatáčkami. Jeho průjezd jsme si všichni vychutnali.
Opět jsme nějakou chvíli jeli. Navigace nás vedla chvíli po hlavních cestách, poté po cyklostezce (tentokrát vedle dálnice). Na křižovatce, kde jsme najížděli na stezku, ztratil Víťův Pincek sílu v otáčkách; asi po kilometru nás dojel. Zastavili jsme na mostě Stichtse Brug. Fotili jsme mořský záliv s projíždějícími plachetnicemi i velké množství větrných elektráren na druhé straně. Zaujali nás dvoulopatkové, které jsme jinde neviděli. Od páru cyklistů, se kterými jsme se dali do řeči, jsem dostal plechovkové pivo, ale „užít až po cestě, před spaním“. Prý byli v ČR už dvakrát – Plzeň, Lipno, Kutná Hora… Když odjeli, přišel Víťa s tím, že mu v krabičce upadnul vzduchový filtr. Oprava již byla rychlá. Nevím, jakým nedopatřením jsme po pár kilometrech najeli na dálnici. Cesta nebyla příjemná, držet se při mrňavé krajnici a dávat pozor v hustém provozu. Zato kilometry ubíhaly. Místy jsme drželi 75 km/h. Cože je na 40 leté stroje obložené zavazadly skvělý výkon. Pouze Víťa měl maximálku na 60 km/h, takže to jistil zezadu. Z dálnice jsme sjeli přímo do Amsterdamu. Po pár kilometrech jsme přijeli ke stanici metra, kde bylo hlídané parkoviště, jen měli v půl 9 večer už zavřeno. Pincky jsme zaparkovali na spodní nehlídané a úplně prázdné parkoviště. Vzali jsme si nejdůležitější věci, přikryli stroje plachtou a vyrazili do víru města. Když jsme chtěli koupit lístky na metro, dali jsme se do řeči s jedním velice milým právníkem, který šel zrovna s manželkou na procházku. Když zjistil, že jsme turisti v Amsterdamu, varoval nás před drogami a poradil nám něco, jako levný bufet za rohem, kde se rychle, dobře a levně najíme i v 9 večer. Trvalo asi  hodinu, než jsme našli ten správný roh, přičemž jsme ještě jednou potkali onoho právníka.
Metrem jsme popojeli do centra, kde jsme si za stmívání pochodili mezi vodními kanály a prohlédli si místní architekturu, např. kostely Sint Nicolaaskerk či Oude Kerk. Nejvýsadnější postavení mezi dominantami Amsterdamu mají ale jízdní kola, která se vyskytují naprosto na každém volném místě ve stovkách kusů. Závěrem jsme prošli vyhlášenou Red Light Distric. Zjistili jsme, že cena za 20 minut v zatažené červené výloze je všude stejná - 50€. I “kokain, kokain, free test” nám kdosi za rohem ulice hlasitě šeptal. Byť nás pohled do červených okýnek udržoval při vědomí, dlouho jsme to nevydrželi a vyrazili jsme spát na okraj města k Pinckům.

6. den  6.7.2013  54 km IJmuiden

V 7 jsem vstal opět jako první, než jsme se nasnídali a sbalili, bylo půl 11. Nevyjeli jsme, Krťouzovi spadnul řetěz. Když ho nandával, zjistil, že mu na něm chybí spojka. Po opravě jsme popojeli na benzínku. Když jsme se vyhrabali, bylo čtvrt na 12. Začínali jsme mít strach, zda stihneme trajekt. Odjížděl sice až v půl 6 večer, ale v přístavu jsme měli být už ve 14 hodin. Amsterdam jsme docela projeli. Nejdříve jsme zastavili v jednom přístavu, poté jsme popojeli na jinou část k větším lodím. Po chvíli jízdy v městském provozu jsme dojeli k prvnímu zvedacímu mostu ve městě. S Pincky jsme na něj nemohli. Na náměstí Dam Square jsme potkali pár Čechů. Přestože jsme na vyhlášené ulici Red Light Street našli otevřené muzeum erotiky a muzeum marihuany s hašišem, vymotali jsme se z města bez jejich návštěvy. Z některých červených okýnek se na nás smáli spoře oděné slečny.
Na ceduli Amsterdam, kde jsme zastavili kvůli fotce, Krťouzovi opět uchlastal Pincek. Mobil ukazoval čas 13:50. Znervóznili jsme. Naštěstí suchá svíčka Bosch nás nenechala ve štychu. V Lumenu jsme nakoupili jídlo na trajekt a posvačili banány a levný kefír (koupil jsem ho omylem místo mléka). Do přístavu jsme dorazili přesně v 15 hodin. Nic se nedělo, jen nás překvapila velikost lodi. Všichni jsme čekali mnohem větší! 

Po pasové kontrole jsme se stali středem pozornosti okolních motorkářů, kteří také čekali na trajekt. Nalodění proběhlo bez problémů, jen jsme tradičně zakouřili zadní část trajektu našimi zplodinami. Modrý dým se nelíbil zejména cyklistům. Hledání kajuty ve II. patře nám dalo docela zabrat. Pokoj byl extrémně malý; i tak jsme se do něj vešli. Hřál nás maximálně pocit, že levněji to nešlo.
Nejprve následovala rychlá sprcha. Jakmile jsme ale zaslechli, že loď startuje motory, hned jsme rychle vyrazili na palubu. Na zádi jsme ochutnali místní pivo z plechovky a loď se mezitím rozjela z přístavu. Nejdříve jsme trávili čas na zadních palubách, poté jsme se přesunuli na přední, kde jsme se najedli a poté pokročili se slivovicí. Následně jsme prošli loď a navštívili například kino. V nyní prázdné restauraci na zadní palubě jsem napsal pohled, poté jsme s Víťou napsali vzkaz do lahve a za účasti všech pinckařů ho poslali do moře. Dále jsme navštívili whiskey bar s ochutnávkami. 

Při západu Slunce jsme se seznámili na palubě se skupinou holanďanů. Nalévali nás whiskou, my je slivovicí. Docela jsme si rozumněli, naučili nás například: „húúr“ (kurva), na oplátku se jim velice líbila naše „čupka“ a podobně. Čas rychle ubíhal. Po setmění zavřeli palubu a my se přesunuli do pohodlných křesílek kousek od baru. Naštěstí měl Sváta rozum a vytáhl nás odtamtud v 1 ráno.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.24
Známkováno: 34x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist