Expedice Skotsko 2005

1.6.

Ráno vstávám první v 7 hod., budím Standu a ten ač nechtíc vstává taky. Hygiena a balení probíhá v suchu a v pohodě. Zastavil se u nás chasník, který přijel včera na kole přes celou Anglii za jedenáct dní. Byl s námi v baru. Půjčil jsem mu klíče od umývárny a on nám za to popřál „safety trip“. Po snídani a poslání pohledů vyrážíme. Jedeme přes Wick na Inverness. Na hradě Dunrobin Castle jsme udělali i prohlídku za 6.80 lib. Myslím, že expozice na našich hradech je lepší. Jen co odjedeme od hradu začíná zase pršet, tak opět pršáky. Ten můj už jeví známky stáří a přibývá v něm děr. Padá rozhodnutí, že pojedeme na Loch Ness a uvidíme.
Loch Ness je klasická komerční atrakce, která nás vůbec nebere. Zmokneme u Urguhard Castle, který patřil k největším hradům Skotska a fotíme. Přestává pršet, takže hledáme spaní v kempu. První kemp je předražený, tak kotvíme až ve Fort Augustus na druhé straně jezera. Pak už klasicky prší, neprší, prší, neprší atd. Následuje prohlídka městečka, zdymadlo na přítoku Loch Nessu a místní pub.

2.6.

Ráno se budíme do deště, rozhodujeme se nebalit a nechat stany stát, aby alespoň něco zůstalo suchý. Máme čas, tak nikam nejedeme. Snídani řešíme v závětří na sušárně a stáváme se pro všechny s karavany dobrou atrakcí. Za neustálého deště platíme další noc 4.75 lib/os. a jdeme do města. Zapadli jsme do občerstvovárny s internetem, napíšeme známým a snažíme se dopátrat počasí na zítra. Prohlídka města byla rychlá. Standa si koupil apartní klobouček, aby nenosil na hlavě igeliťák. Já zjistil, že nemám dost peněz, vybírám 30 lib. Obědváme poprvé v hospodě a volba padá na místní specialitu Haggis, neslavnější kulinářský vynález této země, který je Skoty milován, všemi ostatními nepochopen a odsouzen. Nezasvěcení se totiž leknou při představě vařeného ovčího žaludku, nadívaného směsí ovčích vnitřností (srdce, játra, plíce) s ovesnou moukou, skopovým lojem, cibulí, solí a pepřem. Moc nám chutnalo. Teď už jen zabíjíme čas kecáním a popíjením pivka. Zítra se sbalíme a pojedeme na jihovýchod, kde by podle předpovědi nemělo pršet. Máme najeto asi 3100 Km.

3.6.

Snídaně je bez deště a obloha slibuje, že bude lépe. Naším cílem je Edinburgh. Vybíráme jednu z posledních pěkných silniček, fotíme starou přehradu a náš znamý Ben Nevis, ale z druhé strany. Pak už najíždíme na hlavní a bez potíží nalézáme kemp u Edinbughu. Na recepci potkáváme Belgičana na Valkyrii, kemp je drahý 10 lib./os., ale sprchy horký a teplo v nich. Postavili jsme stany, najedli se a jedeme autobusem do města. Hrad je už zavřený, tak rychle probíháme ulicí do centra. Standa vybírá 30 lib., protože mu na benzině zase nevzali jeho kreditní kartu. Zapadli jsme do Music clubu, popili čtyři pivka a kecali s Belgičanem.

4.6.

Ráno snídáme pod přístřeškem, protože přišla přeháňka, ale obloha slibuje dobré počasí. Belgičan nás obdaroval prášky proti mořské nemoci, loučíme se a jedeme směr Hawick. V Edinburghu se motáme asi půl hodiny než najdeme naši výpadovku. Do Hawicku párkrát drobně sprchne, silnice je ale pěkná a tak tomu vždycky ujedeme. Pláštěnky vytahujeme až na skotsko-anglickém pomezí. Pokračujeme na Newcastle, žádný slušný kemp nenacházíme a tak dojedeme až do cíle. Značení je katastrofa, motáme se než najdeme značky k trajektu. Dojeli jsme až do přístavu. Kemp nikde. V informacích dostávám tip a mapku. Za Upon Tunel platíme 0.2 lib., pak už jen tápáme a mě dochází trpělivost. Standa se ptá v putice a nakonec kemp najdeme. Je dobrej a za 4.50 os. Dlabanec a hup do města.
Jsme na třídě plný hospod a barů. Dojdeme až do doporučené hospody a dáváme pivo. Cestou zpět pivo v baru s muzikou a nestačíme se divit, jak jsou tu ošklivý a tlustý ženský. Ani způsob zábavy není to pravý ořechový. Vzpomínáme na zlatý skotský bary. Tady si připadáme jak v lapidáriu plným mutantů. Rychle pryč do kempu a prospat poslední noc na ostrovech.

5.6.

Včera jsme viděli zásah policie. Sbalili motorkáře na místě do auta, motorku asi hodili do dodávky a odvezli. Ještě že jsme neměli tu čest. Noc byla dobrá. Ráno při snídani jsem zjistil, že nemám zadní destičky, pojedu na přední. To se už domů zvládne. Ve 12 hod. jedem do obchodního centra v přístavu a procházíme krámy. Smůla je, že tam je všechno, jen ne potraviny. Jíme vlastní zásoby a na loď si bereme jen sušený ovoce a oříšky od bylinkářky. Ve frontě na trajekt se k nám přihlásila Němka z Weidenu. Jmenuje se Gudruun. Byla ve Skotsku sama tři týdny.

6.6.

Po vylodění jsme natankovali a společně s Gudruun razíme na Čechy. Cesta byla v pohodě jen na jednu průtrž mračen, ale ta nás už nemůže zastavit. Ve Werbergu se loučíme s Gudruun a už se vidíme doma.