Expedice Skotsko 2005

28.5.

K ránu proběhla větrná smršť, takže stany slabší konstrukce se poroučely. V 9:00 hod. začalo klasicky opět pršet. Rychle balíme mokré věci a valíme na Skye. Cesta probíhá v pohodě. Na Skye opět déšť, který zalézá všude, mlha pro kterou nejsou vidět krásné scenérie. Dojeli jsme do přístavu Armadale, kde jsme koupili nelepící samolepky na kufry a dále nahoru na Dunvegan. Pro déšť a zimu bylo vyloučený spát v kempu, tak jsme ani nejeli nahoru do Vig. Hned za mostem v Kyle of Lochals nacházíme azyl. Opět za 20 lib/os.
Večer jdeme do městečka a do baru. Naše první návštěva místní palírny byla příjemná. Holka na baru měla triko „PRAGUE“, byla zde nějaká oslava a tak čtvrtý pivo bylo jen za jednu libru, oproti klasickým 2,4 lib. Hrála místní lidová kapela a my poté ulehli v suchu a spokojený. Jen Standa nemohl rozchodit sprchu. Až ráno jsme přišli na to, že má vypínač u větráku.

29.5.

Snídaně je vydatná, spolunocležník umí německy, tak dáváme klábos. Vyrážíme fotit „Filean Donan Castle“, začíná pršet, to už nás nepřekvapí, svižně jdeme do pršáků. Fotíme a hurá na pobřežní silnici Wester Ross. Stalo se to po čem jsme prahli, neprší, scenérie nádhera a tak fotíme, jedeme, fotíme a zase jedeme. Prostě užíváme si to, proč jsme tady. Náš cíl je Ullapool. Do kempu dorazíme asi v 17 hod., v recepci není nikdo, tak uvidíme zítra.
Ježdění vlevo už je hračka. Když si vzpomenu na první den, kdy vyhozeni z trajektu rovnou do víru Newcastle nevíš která bije, tak nyní už žádný problém. Benzín tady podražil, je třeba hlídat čerpačky, taky supermarkety tu nenajdeš, zato pivko je levnější cca 2 lib. Tak jsme nějaký utrhli. Zítra dál na sever, snad vydrží počasí.

30.5.

„Noc byla hrozně studená“, tak tyhle slova z Landovy písničky sedí. Vydržíme tu jen do 5:30 a balíme. Výhoda je, že neplatíme. Benzina má otevřeno, dáváme kávu sušenky. Vyrážíme bez pršáků a jedem vstříc horským cestičkám a zapadlým místům. Našli jsme malý přístav a mě napadlo, sjet k vodě kvůli fotce. Pravý prst drží tlak na páčce neomylně, ale najednou adheze pryč a já jen zázrakem ne na zemi, ale v kamení a na levý noze celou váhu motorky.
Obědváme na majáku za krásného počasí. Zkoušíme off road, ale s našima otesánkama nic moc. Okolo 17. hod. dorážíme do Durness u Cape Wrath, to je nejsevernější bod Skotska a tím i naší cesty. Rovnoběžka nám ukázala, že jsme v úrovni Osla. Večer klasika v Pubu. Personálem k naší radosti, jsou krajané. Holka z Chebu a kluk z Liberce, zavírají s námi lokál. Půjčili mi deku a já spal krásně, ač byly v noci 2 stupně nad nulou.

31.5.

Další den ráno bylo hezky a tak jsme v klidu posnídali, rozloučili se s lidma z večera a v klidu vyrazili. Okoukli jsme jeskyni Cave of Smoo a za krásného, i když studeného dne pokračujeme na Thurso. Tankujeme, měníme eura v židovském kurzu a jíme u Liedla na parkovišti. Nakoupené zásoby vměstnáme do kufrů a šup na Dnnet Head. Fotíme a dál na Duncansby Head, kde najdeme kemp a spočineme. Dnes jsme jeli poprvé bez pršáků. Uvidíme zítra, strašili nás, že bude pršet. Začneme se vracet na jih.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE