Dunnet Head - Skotsko

Dunnet Head je poslední výspa severu Scotland a také UK. Od nás z Edinburghu je to kolem 280 mil. Vzdálenost  ne velmi velká, ale s ohledem na kategorii silnic potřebujete zhruba 7 hodin jízdy, včetne pohodlných 2x 45 min přestávek na čaj. Tahle destinace  byla dlouho na mém top listu, kam jsem si přál se podívat. Kompromis práce, počasí a dalších negativních vlivů určil datum odjezdu na 20.8., navrat 21.8., výročí to ruské intervence. Pořád si to pamatuji i po 43 letech.Well, počasí nemohlo byt vic "Scottish", dešťové přeháňky se střídaly s modrou oblohou jak na Moravě v květnu, teplota se držela na příjemných 21 celsiových a do Inverness, což je zhruba na půl cesty,  jsem dojel již v 10 ráno. Pozdní snídaně v Tescu, haggies, vajíčka, toast a slanina vcetne opečených rajčat mi dodala potřebnou energii.Z   malého městečka Hemsdale jsem odbočil na A 897, která je "single track". Single track roads vedou vždycky nádhernou krajinou, daň platíte v tom, že musíte zůstat stát na "passing place", pokud vidíte z dálky přijíždějící auto, anebo on tam musí stát. Záleží na intuici obou řidičů, slušnosti a komplikovanisti okolností. Byla to dobrá volba, na 39 mílích jsem potkal 4 protijedoucí auta, minul jsem říčku, kde se rýžovalo zlato a dokonce jsem i viděl člověka přesívajícího písek. Kde to místo je neprozradím, příští týden tam jedu taky.Můj stroj mne dovezl spolehlivě jako vždy až k Severímu moři, odbocil jsem na Thurso - cca 20 mil, nádherna asfaltka kopírující mořské pobřeží, a poté na Dunnet Head. Tady nastal velký problém. V podvečer jsem postavil stan, ale ne na pobřeží, ugriloval naložené, otevřel lahev whisky a příliš pozdě postřehl, že se vítr utišil. To byla příležitost pro "midgies" - komáři jsou v porovnání  s midgies neškodní - opustil jsem vše a zavřel se do bezpečí stanu. V noci nádherné hvězdy, tady na severu jsou větší, nad ránem déšť a pak modrá obloha.
Že se na Dunnet Head potkám v 7 hod. ráno s krajanem ze Zlína bych nečekal.
Bohové byli na mé straně. Nechali mne projet deštěm, což jsem moc nepocítil, dali mi dobré světlo pro fotky a akceptovali mou slabost, když jsem na "dual carrigway" šel přes 100 mil, vím, že se to nemá, bylo to jen na chvíli, ale "speed ticket" nepřišel.Well, snažím se to vrátit. Když předjedu kolonu aut, nikdy nezapomenu poděkovat kývnutím ruky, když předjíždím, vždy uberu plyn a snížím hluk. Britové jsou neskutečně slušní řidiči a shledal jsem příjemné a pohodlné je následovat.

Václav Macek
Edinburgh