Anglie, Wales a Skotsko

Po loňské motodovolené bez jediné kapky v Rumunsku a Moldávii se rozhodujeme pro trochu civilizace a možná taky trochu toho pršení. Okruh členů oproti loňsku se trochu zúžil a jedeme v tom samém obsazení jako před třemi lety do Albánie. Tedy já a má žena Iva na Suzuki Dl 650 a kamarád Jirka na novém stroji BMW 1150 RT.

Anglie, Wales a Skotsko

Kapitoly článku

Den 1 - středa 23.5.2012

Naše letošní motodovolená začíná trochu netradičně. Jelikož máme na celou Velkou Británii jen 14 dní, volíme přejezd Německem 800 km autem s motorkami na platě.
Vše zařizuje Jirka a můžeme tedy 23.5. 2012 ráno startovat. Jsem po noční, tak podřimuji a vše nechávám v Jirkových rukou. Na hranice s Lucemburskem, kde máme známé a chceme tam nechat auto, přijíždíme krátce po 17,00 hodině. Marcela nás již očekává, tak rychle moto dolů, do hadrů a  chvilku jet po svých. Lístky na trajekt máme koupené, odjezd je zítra v 16,00 hod a máme to ještě nějakých 400 km do Dunkerque, tak chceme ještě něco najet. Po 20 km vjíždíme do Lucemburska, je to pěkná zvlněná země, čistá, krásné kamenné domy a hlavně levno. Je  osm hodin a my jsme skoro na hranicích s Belgií,  v městečku Wiltz natankovat do plna za 1,31 E a do nějakého kempu. Ten nacházíme asi 5 km za městem v Umbiergu. Je to pěkný kemp, skoro ještě prázdný, dáváme pouhých 7E za stan, nějaké to pivko, víno a jde se spát.
Dnes 98 km.

Den 2 - čtvrtek 24.5.

Vstáváme v osm, snídaně, balení a za krásného slunečního dne jedeme za tou naší lodí. Většinu cesty zvládáme po dálnicích, vše v probíhá plynule, jen kolem Bruselu se to trochu štosuje.
Do přístavu přijíždíme v 14,00 hod a zrovna náš trajekt odplouvá, ale on se ještě ukáže, jezdí každé dvě hodiny. Lístky máme koupené, den před odjezdem stály přes net 15E na motorku. Nedá mi to a jdu se zeptat kolik stojí lístek na místě. Dostávám jednoznačnou odpověď, neuvěřitelných 100E za jednu motorku a dva lidi. To vše za jednosměrnou jízdu, Jirka hned zařizuje přes kamaráda v Čechách lístky na zpáteční jízdu. Dunkerque je malý přístav, ale že tam nebude otevřený ani nějaký bufet, jsme nepočítali, tudíž čekáme hladoví. Nalodění bez problémů a hned do fastfoodu na něco k jídlu. Plavba proběhla bez problémů, snad jen že nebylo přes všudypřítomnou mlhu vůbec nic vidět. Po 18,00 hod rychlé vylodění, hodinky o hodinu dozadu, přesměrovat se do leva a rychle do Londýna. Kemp, který jsme si našli už doma, nacházíme bez větších problémů. Po deváté začínáme stavět stany a ještě stíháme výborné Guinesse v nedalekém pubu. Dnes 120 km.

Den 3 - pátek 25.5.

Kemp Crystal Palace se nachází na jižním předměstí cca 3 míle od samého centra. Po ranní očistě a breakfastu fasujeme v recepci mapu Londýna a radu, kde lze koupit jednodenní lístky na MHD. Musíme na procházku, cca 1,5 míle, lístky nelze koupit na bus stanici, ale musíme nejdříve na vlakové nádraží, tam koupit lístky za 7,5 libry na osobu a pak na bus č 3, který jede až do centra. Hned zabíráme v doubledeckeru přední horní místa. Jízda trvá přes hodinu, ale stojí za to. Čím více se  blížíme k centru, doprava houstne a je docela zážitek to sledovat z patra.
Vystupujeme u Hyde Parku a jdeme se toulat pěšky. Přes Green Park přicházíme k Buckingham  Palace, kde se zrovna nacvičuje na oslavu výročí 60 let královny, pak známá premiérská ulice Downing Street, parlament, Big Ben, Westminster a rychle metrem  pod London bridže na něco k jídlu. Je tu vyhlášený trh, kde se nají  napije a nakoupí snad každý člověk planety. Rozmanité vůně se linou z různých grilů, udíren a snad metrových pánví. Je zajímavý sledovat ten cvrkot, kde je vedle sebe černoch a číňan, bezdomovec a nějaký bankéř, prostě dokonalá globalizace. Nasyceni a  napojeni přecházíme na druhou stranu Temže a po  Tower bridge znovu na metro bus a do kempu. Celodenní procházení nás slušně zdolalo, ale Guiness nás staví zase na nohy.
Dnes  snad 10 km, ale pěšky!

Den 4 - sobota 26.5.

Balíme, platíme 34 liber za stan a dvě noci a doufáme, že sobotní ranní provoz bude lepší, opak je pravdou. Táhneme se předměstím snad dvě hodiny než se dostáváme za město a máme namířeno do Brooklands museum ve městečku Weybridge, které se nachází cca 30 km západně od Londýna. Stojí rozhodně za návštěvu, hned vedle je výrobní závod Mercedes a zkušební polygon. Chvilku pozorujeme, jak se vozy testují a je nejvyšší čas zase popojet. Máme namířeno na sever do městečka Stow on-the Wold v krásné krajině The Cotswold. Tomuto městečku se říká medové, je postaveno skoro celé z místních kamenů opravdu medové barvy.
Den se chýlí ke konci a nás čeká najít kemp, což ve VB není vůbec složité. Na příští den jsme si naplánovali západní pobřeží, tedy Irské moře, tak se vydáváme tímto směrem a po 30 km mi GPS hlásí kemp Farm u Church road vlevo 5 km. Poslechneme a děláme dobře, kemp na kopci s výhledem do údolí je opravdu na farmě. Farmář nám ukazuje místa, tentokrát za 13 liber za stan a na otázku, kde si můžeme dát něco k pití, nám dováží chlazená piva v igelitce s omluvou, že je vše dost daleko. Za bečení nedaleko se pasoucího stáda usínáme.
Dnes 272 km.

Den 5 - neděle 27.5.

Je neděle, tak si přispáváme. Snídaně, hygiena a výjezd po desáté hodině. Menší prohlídka města nesoucího název Worcester. Dále máme v plánu prohlídku historického města nám doporučeného – Shrewsbury. Cca 20 km před městem zahlédneme na levoboku zajímavý hrad na pokraji vesnice Craven Armsk, následuje prohlídka a odpolední káva z ešusu. Po hodině jízdy konečně moře. Město Bournemouth je velmi vyhledávané místní letovisko s nádherným mořem a písečnými plážemi, ale draho - 25 liber za stan.
Při obhlídce nás oslovuje první Češka žijící ve VB, která byla s rodinou na víkend zakempovat. No, cena nás nepotěšila, tak tedy dále na sever k ostrovu Isle of Anglsey. 20km před ostrovem máme kemp za 10 liber, ale než postavíme stany jsou kolem nás miliony mušek. Tak rychle dostavět, sprchu a pryč. U recepce je malá chatka s info-letáky, stolem  a křesílky. Tak tedy plánujeme, ačkoli je teplý večer jsme raději za okny. Při plánování pomocí lonely planet narážíme na zajímavé upozornění. Zrovna dnes. „VB je mimo jiné známá velkým množstvím pakomárů. Jsou to krvesajné mušky opravdu hodně otravné.“ Je tma, mušky se troch rozptýlily, tak do stanu a spát!
Dnes 318 km.


Den 6 - pondělí 28.5.

Mušky. Ani nesnídáme a rychle pryč, je to nesnesitelné. Po pěkně dlouhém a vysokém mostě Pont Britannia se dostáváme na ostrov, kterým se dáváme po pobřeží, pak středem na druhou stranu a pak zase podél moře druhým starým a velice zajímavým mostem Menai Bridge zpět na „pevninu“.
Ostrov opravdu stojí za to, zátoky a pláže, uprostřed Snowdonia národní park, prostě paráda ani se nám nechtělo dál. Teď chvilku musíme zatnout zuby a po dálnicích minout nehezké průmyslové souměstí Chester, Liverpool, St. Helens, Preston a jsme na hranicích Yorkshire Dales národního parku na který se moc těšíme. Kdo četl knihy od Jamese Herriota o zvěrolékaři, tak ví proč. Kotvíme ve vesničce Setlle a děláme opravdu dobře. Kemp který vlastní svérázná postavička Chris stojí opravdu za to. Jedna louka ohraničená klasickou kamennou zdí je vyčleněna na kemp, ostatní patří ovcím, z chlívků sparťanské sprchy a záchody, recepce ze záplatovaného 5x10 metrů velkého stanu, uvnitř kdo neuvidí neuvěří.
Když zvony na kostele zvoní již po páté během půl hodiny, nedá nám to a jdeme se podívat co za tím stojí. Průzkumem zjišťujeme, že se učí děti v kostele zvonit na čtyři zvony. Zajímavé a hezké, stejně tak hospůdka naproti přes silnici. 8 druhů piv, ani neochutnáme všechny, každý dvě, trochu pokec z partou chlapů z kempu, kteří parkují hned vedle nás a chystají se druhý den na túru. Kemp je opravdu supr a myslím pro nás motorkáře jako dělaný. Nejenže byl nejlevnější ze všech /za dva stany 13 liber/, ale polohou a hlavně zařízením a supr majitel. Dávám sem pro ostatní i souřadnice N 54°08,755´  W 2°17,600´
Mr. Chris Sutclihe, Holme Farm, Settle  tel. 01729860281.
Dnes  352 km.

Den 7 - úterý 29.5.

Už jsem začínal vymýšlet název tohoto cestopisu, něco jako „14 dní ve VB bez jediného mráčku“, nebo „vyprahlá Anglie“. Dnešní ráno mi to trochu zkomplikovalo. Je docela zima a pod mrakem.
Po okreskách se kocháme parkem směr severozápad někam pod ostrov Skye. Míjíme město Glasgow a postupně se dostáváme na skotskou vysočinu zvanou též Highlands, a je to opravdu znát. Je nám stále víc a víc zimněji, ale stojí to za to. Průsmyky a okolní hory jsou úchvatné, na nejvyšší hoře této vysočiny i celého království Ben Nevis 1344 m nad mořem jsou zbytky sněhu, to jsme teda nečekali. Pomalu sjíždíme dolů do zálivu Atlantického oceánu. Vybíráme podle GPS ty nejopuštěnější místa a samoty. Paráda, mnoho ostrůvků, útesů, malých pláží, ale nevlídno a zima.
Kempujeme nedaleko města Fort William. V prvním kempu se nechytáme, je jen pro karavany a ten zrovna netáhneme. Tak aspoň rada od paní recepční, kde je kemp pro nás stanaře. Je 10 km vzdálen a nacházíme ho bez větších problémů, ale recepci nebo nějakého zřízence ne a ne najít. Potkáváme v kempu dva motorkáře, teda pár, každý na své úplně nové 800 GS, přijímáme radu že se máme v klidu ubytovat a že si nás ráno majitel sám najde. Dobrá, ještě zjišťujeme, že jsou to skoro sousedi  z Magdeburgu. A zase ty komáři, sice ne v takové míře, ale otravné jsou úplně stejně. Vedle stanu máme otevřený altán a tam nejsou, že by jim vadil průvan? Itinerář na další den tedy zpracováváme tam.
Dnes 516 km.


Den 8 - středa 30.5.

Jak řekli, tak se stalo. Hned po osmé hodině nás přijel zkasírovat pan majitel. Pakomárci jsou zase otravný, tak platíme, balíme a ujíždíme. Nejdříve najít nějaký shop - potřebuji dolít olej do motoru. Ne, že by Stromik už papal, ale před odjezdem jsem měnil a samozřejmě jsem pak zapomněl dolít, co si vzal filtr. Při té příležitosti nakupujeme řádnou snídani a hned za městem se do ni pouštíme. Vydáváme se hledat otevřený oceán. Celé dopoledne trávíme zajížděním do těch nejzapadlejších koutů a při tom nacházíme drsné, ale krásné samoty, zátoky a jezera a to vše je propojeno supr asfaltovými, něco málo přes dva metry širokými silničkami. Tak a dost kochání, ještě by jsme dnes rádi okoukli Loch Nees a dojeli někam na druhou stranu, tentokrát k severnímu moři. Vracíme se do města Fort William a kolem jezer Loch Lochy, Oich, Uhanagan, Tarf, Mhor, až k samému Ness. Stavíme a hodnotíme, že je ve Skotsku mnoho hezčích míst než docela profláklé Loch Ness. Nevadí, valíme dál na Inverness a Nair, kde by měl být kousek za městem u moře kemp. Je.Klasika - postavit stany, uvařit večeři, něco málo popít a protože jsou mušky, ačkoli je jen 7 stupňů, tak rychle  do stanu. 
Dnes 357 km.

Den 9 - čtvrtek 31.5.

Ráno se probouzíme do zimy a lehkého mrholení. Když balíme, zastavuje u nás pár postarších skotů a jak mají zvykem pozdraví, zeptají se, jak se máme a politují, že nemáme hezké počasí. Uklidňuji je, že We have a nice day. Udiveně zavírají okna, zamávají a odjíždí. Po chvilce už mrholí tak, že jdeme do nepromoků a děláme dobře, po další chvilce suverénně prší. Jelikož mě večer potrápil můj benzinový vařič, a to tak že jsem ho málem poslal po moři do Ruska, jdu koupit plynový. Až doma zjišťuji, že to bylo palivem. Kupodivu bez problémů zchroustával benzin z celého Balkánu, Pobaltí s námi projel, levný moldavský mu nedělal problém, ale britský s ním zatočil a dokonale zalepil. Takže vybaveni novým vařičem zavítáváme nad městem Aberdeen do zátoky, kde se velmi často objevují delfíni. Na místě zjišťujeme, že se nejen objevují, ale i rozmnožují. Je zde velká pozorovatelna s cedulí, kdy a kolik delfínů bylo k vidění, jsou tu různé přístroje a samozřejmě shop s upomínkovými předměty. Máme smůlu, asi i na delfíny je zima, tak popojíždíme kousek po pobřeží, kde jsou zase známé útesy. Kempujem před městem Dundee. Rituál a večer nám volá ségra naší kamarádky. Věděli jsme, že bydlí někde ve Skotsku, ale kde, to ne. S radostí zjištujem že je to necelých 40 mil od nás, takže domlouváme zítřejší odpolední návštěvu.
Dnes 280 km.

Den 10 - pátek 1.6.

Dnes chceme v nedalekém městě Dundee navštívit muzeum, ale hlavně loď Discovery, na které výprava Roberta Falcona Scotta  doplula 17,1,1912 k jižnímu pólu. Stojí za návštěvu, vše je uděláno opravdu do detailů včetně figurín. S Luckou jsme domluveni, že přijedeme po 16,00 hod, tak zabíjíme dvě hodinky prohlídkou útesů „cliffs" nedaleko za městem. Skály jsou zajímavě zbarvené, červenorezavé, a podle nás asi nejhezčí, co jsme viděli. Odpoledne a večer trávíme u našich „emigrantů“. Jak to tak bývá, jdeme spát hodně po půlnoci.
Dnes 125 km.


Den 11 - sobota 2.6.

Dnes jen přejezd do Edinburghu. Hlavní město Skotska má téměř půl milionu lidí a je zapsáno v UNESCO a myslíme že právem. Obzvláště jeho historická část v čele s hradem, kde se uvádí, že některé jeho části pochází z roku 1100. Celý den tedy trávíme kulturně. Večer ještě romantická procházka po pobřeží u kempu a spát. Zítra nás čeká přejezd až k Londýnu, tedy cca 600  km.
Dnes 38 km.

Den 12 - neděle 3.6.

Probouzíme se do řádně zamračeného a velmi chladného dne - 7 stupňů. No nic, jedeme a rovnou v nepromokách. Dnes není skoro co psát, jen jízda v řádném dešti, kdy teplota nevystoupala nad 7 stupňů. Ani časté zastávky u pump na čaj už nepomáhají, tak po 500 km začínáme hledat kemp, s tím, že zbytek dáme druhý den, „snad bude lépe“.
Opět nemáme větší problém ho najít. Stavíme stany v dešti na břehu nějakého kanálu, kde kotví několik hausbótů. Kemp patřil k těm dražším - 33liber za dva stany a překvapení nakonec. Zvlášť placená sprcha.  Shrnuto: neděle nestála zanic. Ani vlastně nevím, kde jsme to spali.
Dnes 541 km.

Den 13 - pondělí 4.6.

Neprší, ale je pořád zima. Snídáme u supermarketu a směřujeme opět do Londýna. V jeho severní části se nachází vyhlášené muzeum RAF. Nacházíme ho bez větších problémů a věnujeme mu  skoro celý den. Co dodat? Nic, prostě je třeba ho navštívit. Jelikož pracuji na letišti už nějaký ten rok, tak mi letadla nejsou cizí, ale to snad i skoro každému motorkáři. Prostě technika. Zde přikládám odkaz na oficiální stránky muzea: http://www.rafmuseum.org.uk/london/
Je před šestou a my musíme opustit brány tohoto stánku a jet hledat nějakou internetovou kavárnu a kousek popojet směr Dover do nějakého kempu. Internet sháníme, protože Jirkův kamarád zajišťoval lístky na zpáteční cestu a vouchery poslal mailem. Dvakrát se ptáme a máme ji. Lístky vytištěny a zbývá najít to spaní. Máme štěstí, kemp vzdálený 10 km od přístavu je pravý opak toho včerejšího. Stavíme skoro za tmy. Pivko, konzerva a spánek, a to vše v suchu. NEPRŠÍ!
Dnes 175 km.

Den 14 - úterý 5.6.

A pořád neprší. Trajekt odplouvá ve dvanáct hodin místního času. Máme tedy spoustu času. Dosušujeme, dlouho snídáme a jako by se nám ani nechtělo domů. Ještě nakoupit nějaký proviant na loď a do přístavu. Ještě jsme podrobeni důkladné prohlídce, při které je zabaven Jirkův nůž a s minutovou přesností zvedáme kotvy. Je skoro jasno a my se můžeme tedy kochat bílými doverskými útesy, Lamanšským průlivem a vzpomínáme na Františka Venclovského, který v roce 1971 jako první Čech tento kanál přeplaval. Klobouk dolů.
Rituál. Přiražení do doku, odkurtování motorek, vrata dolů a již po pravé straně směr levné Lucembursko. Nemáme chuť něco hledat, tak míříme do osvědčeného kempu Um-Bierg.
Přejezd Francií  a Belgií nám zabral celé odpoledne. Je krátce po osmé večerní a mi bereme za kliku restaurace kde je zároveň i recepce. Objednáváme pořádnou večeři a jdeme stavět stany.
Po chvilce jsme voláni ke stolu. Pan domácí nám servíruje jídlo na terasu s pěkným, až kýčovitým pohledem do údolí se západem slunce. Už při první návštěvě kempu, se zmiňoval že vlastní taky motorku co má Jirka, tedy BMW 1150 RT, tak trochu vyzvídal, jaká byla cesta a tak. Jenže jazyková bariera udělala většímu rozhovoru přítrž. Odhadujeme něco mezi Francouzštinou a němčinou. Třeba  Schwätzt dier Däitsch  /Mluvíš německy ?/  Jo  /Ano/ nebo  Merci  /děkuji/. Ale i přesto si dokážeme objednávat další a další pivka. I když bylo večer jasno, v noci pro změnu prší a prší skoro do rána.
Dnes 345 km.

Den 15 - středa 6.6.

A je to, poslední den a večer jsme doma. Balíme totálně mokré stany a vše, co jsme nechali bláhově venku. Je potřeba natankovat. Jedeme tedy k nejbližší pumpě a to je ta, kde jsme tankovali před 14 dny. Naproti je nákupní centrum a my máme do 13,00 čas. Tak se vrháme do centra, nejdříve vydatná snídaně v bistru, pak kávička a zákusek pěkně v koženým křesle, zkouknout krámy, něco malého nakoupit svým blízkým, a protože nám při tom nakupování trochu slehlo dáváme si obrovskou porci zmrzliny. Přejezd Lucemburskem a po 13,00 nakládáme motorky, děkujeme kamarádce Marcele a vydáváme se na únavnou cestu německými dálnicemi. Pár uzavírek a kolon udělalo své a domů dorážíme skoro o půlnoci.
Dnes 105 km a autem 800 km.

7 dnů bez mráčku
4 dny zataženo
1 den mrholení
2 dny pořádný slejvák

Najeto 3642 km a já spálil 185 litrů paliva.
Najeto autem 1600 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.27
Známkováno: 11x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist