Po stopách Route 66

Chicago - začátek Route 66

Naše cesta po USA začala v Chicagu a v plánu bylo cestovat během tří týdnu od severu na jih přibližně středem USA po stopách Route 66, dobré muziky a řeky Mississippi až k jejímu ústí do Mexického zálivu u New Orleans. Vzhledem k ročnímu období - byl říjen- jsme si netroufli hned v úvodu nasednout na motorku, ale první část jsme překonali autem. To se ukázalo vzhledem k počasí jako zbytečně zbabělé - říjen je v centrální části USA naprosto ideální na stabilní a pro turistiku vhodné počasí. Sice se brzo stmívá, takže již kolem šesté večer musíte myslet na to, kde složit hlavu, ale jinak je teplo, a pokud prší, tak to má charakter májového deštíku. Studenější byl pouze jeden jediný den, ale jinak to bylo na tričko. Svetr se hodí maximálně do hospody, protože Američané klimatizují všude a všechno, a tak je běžné, že venku chodítě v tričku, ale v hospodě vám v něm je zima, protože klimatizace je automatická a ani obsluha restaurace jí neumí ovládat, natož vypnout. Takže jít do hospody v "motorkářských hadrech" bych v USA považovala za naprosto ideální. Route 66 začíná v samém centru Chicaga. Na Adams Street je jí dokonce věnována dopravní značka. Adams street je velmi dlouhá, a tak nám dalo dost úsilí značku R66 najít, ale nakonec se to podařilo! Denně se u ní vystřídají desítky turistů, protože každý, kdo cestuje po R66, se u ní pochopitelně musí vyfotit!

Další kroky správného turisty na stopě R66 vedou do proslulé restaurace Lou Mitchell´s. Ta se nachází na Jackson Boulevard a vzhledem k dopravnímu značení je dost složité se k ní na motorce od výše zmíněné cedule R66 z Adams street dostat, protože je v jednosměrce. Každopádně se ovšem do ní vyplatí zajít, protože (a to jsme mohli ocenit až později) tam servírují kafe do porcelánu a když si řeknete o  lžičku, tak dostanete pravou z nerezu, a nikoliv vše v plastu, což je jakýsi americký standard, nakterý jsme si později na své cestě dlouho nemohli zvyknout. Zkrátka v Lou Mitchel´s dostanete výborné kafe - a na uvítanou hned ve dveřích koblížek a dámy navíc malu krabičku s rozinkami. n ídelní lístku je všechno možné, ale vzhůru na R66!!

Route 66 v Illinois

Route 66 je historická silniční trasa vedoucí napříč USA. Vznikla v roce 1926 a umožnila cestovat z Chicaga až do Kalifornie. Měří bezmála čtyři tisíce kilometrů a stala se ikonou cestování po USA. My jsme na své cestě prozkoumali její začátek - od Chicaga do St.Louis, tedy jejích prvních 500 kilometrů.  První část R66 je poměrně nudná. Illinois je placka jako u Kolína, s tím rozdílem, že je několikanásobně větší - přejet se dá tak za den - a nikde nic zajímavého kolem, jenom lány kukuřice a soji. Před cestou jsem nastudovala významné body trasy podle nesčetných webových stránek R66. Sestávají většinou ze starých čerpacích stanic a motorestů, které bych na dnešní poměry označila spíše jako bufety. Navíc původní trasa R66 je dost těžko nk nalezení, většinou kopíruje dnešní dálnici č.55. Navštívit pár takových míst samozřejmě patří ke koloritu turizmu na R66.

Je až dojené, jak si Američani svou R66 "piplají". Kdekoliv je to možné, najdete o ní nějaké turisticky zajímavé informace. Na mapě jsem vyznačila pár bodů, které jsme navštívili. Snad nejzajímavější bylo muzeum R66 v městě Pontiac. Zde jsme navíc zašli i do muzea automobilů zn. Pontiac, kteří právě slaví 50 let od vzniku značky. V muzeu R66 mají venku "fotoateliér"- na stěně budovy velký znak R66, u kterého vás obsluha muzea zdarma a velmi ochotně vyfotí.

Po této vydařené zastávce v Pontiacu nás trochu zklamal Springfield, hlavní město státu Illinois. V turistických průvocích se holedbají, že jejich hlavní turistickým magnetem je -vedle muzea a hrobu Abrahama Lincolna- slavná R66, které je ve městě věnováno hned několik proslulých "atrakcí". Návštěva amerického hřbitova byla sice velmi zajímavá, protože tam můžete vjet autem či motorkou, a Lincolnova hrobka si co do velikosti a majestátnosti nic nezadá se Schwarzenberskou hrobkou v naší Třeboni, ale jinak nám přišlo, že v samém centru Sprinfieldu "chcípl pes", a to byl pátek večer! V hotelu "R66 hotel & conference center" probíhala akce pro důchodce, jejíž českou podobu známe z filmového dokumentu "Šmejdi", a tak jsme horko těžko hledali ve městě jinou možnost na slušnou večeři.  Druh den ráno naše dojmy nebyly o moc lepší, protože namísto proslulé benzínky starého pana O´Shea jsme našli pouze malou pizzerii, evidentně mimo provoz... Tím jsme se na pár dní s R66 rozloučili a náš program probíhal jiným směrem.

St.Louis - zapůjčení Harleye a jízda městem

Pár dní jsme pobyli u St.Louis, a protože bylo stále pěkné počasí, rozhodli jsme se podniknout ten pravý krok - zajet do půjčovny a zamluvit si na další den motorku. Na výběr bylo hned několik firem. Naše volba padla na firmu Doc´s na předměstí St.Louis v Kirkwoodu. To, co jsme zažili, se nedá popsat. Jakmile vstoupíte dovnitř, vše vás tam pohltí. Naleštěné mašiny, reprodukovaná stylová muzika, dokonce i WC bylo naprosto stylové a designované do barev HD. Všude černa, oranžová a chrom. Atmosféra v prodejně byla fantastická a personál byl naprosto úžasný - ti lídé chápou, že máte svůj den a že si jedete stroj užít. Vybaví s vámi nezbytné formality. Důležité je mít kreditní kartu, protože vám z konta strhnou bezpečnostní depozit ve výši 2 tisíc dolarů. Samotné zapůjčení na jeden den stálo něco málo přes sto dolarů. Motorku vracíte až druhý den ráno přibližně ve stejnou dobu. Dostanete plnou nádrž a plnou nádrž zase vracíte.

 

Na výběr bylo několik strojů, všechny byly vystaveny před prodejnou a mohli jste si je "osahat" . zde je krátké video:                                Protože jsme na motorce cestovali ve dvojici, výběr padl na HD Heritage Softtail. Byl to docela zážitek. Po krátkém zacvičení a dekorování českou vlajkou (která nám vzápětí někde hned po sjezdu na dálnici spadla), jsme se vydali spolu s naším doprovodným vozidlem, ve kterém se vezli naši souputníci Honza a Iveta, na dobrodružnou jízdu naříč St.Louis - s navigací po stopách R66!

Po stopách R66 v okolí St.Louis

Na první zastávku jsme se dostali bez potíží- podle navigace. Další body trasy už nám dělaly problémy, protože jsem do GPS zadala trasu s jednotlivými body, ale Honza není na naší GPSku zvyklý, a proto se párkrát stalo, že jsme nesjeli včas z víceproudé silnice, a tím se výlet po St.Louis stal kroužením kolem stále nedosažených průběžných cílů, až jsme nakonec tuto variantu vzdali a postupovali bod po bodu - a tak jsme po dlouhém přejezdu po "zvláštně" obydlených čtvrtí, připomínající město duchů, kde bychom se zdráhali opustit sedlo, dorazili k mostu,který je pro R66 doslova ikonický - jmenuje se "The Old Chain of Rocks Bridge", což se ďá volně přeložit jako "most řetěze kamenů".

Patří mezi nejstarší mosty přes veletok Mississippi, byl vystavěn v roce 1929 a okamžitě se stal součástí R66, avšak dnes je již skoro 50 let mimo dopravní provoz - slouží pouze pro pěší a cyklisty - a je povinnou zastávkou pro turisty, kteří po R66 putují z Chicaga do Kalifornie či naopak. Pouze vyjímečně -a jistě za slušný poplatek- se jeho brány otevírají předem objednaným skupinám motorkářů či automobilistů, aby si tento most mohli přejet na své cestě po původní trase R66. Na mostě je označená hranice mezi státy Missouri a Illinois, která vede uprostřed řeky.

My jsme měli to štěstí, že jsme se u mostu ocitli právě ve chvíli, kdy dobrovolnice ze spolku, který o most pečuje, přijela ve svém voze, aby otevřela obě brány mostu na obou březích pro skupinu australských motorkářů, kteří přjížděli k mostu z druhé strany od Illinois. Tato dobrá žena nás pozvala, abychom jí na motorce i vozem následovali, že se můžeme projet na druhý břeh i zpět - a kdekoliv na mostu si zastavit a vyfotit se dle libosti!!                                       

 

33 mílí podél Mississippi

 

Po nezapomenutelných momentech na mostě Old Chain of Rocks na staré R66 jsme se ještě projeli proti proudu Mississippi na pobřežní silnici, kterou v turistických průvodcích označují výstižně jako "33 magnificent miles". Jde o úsek státní silnice č.100 mezi městy Alton a Grafton ve státě Illinois. Zážitek perfektní, protože jsme si tu jízdu naprosto vychutnali - malý provoz na čtyřproudé silnici, dokonce jsme míjeli pár motorkářů, co jeli v protisměru, vedle nás ohromná řeka, na jejíž hladině se lesklo zlaté pomalu zapadající říjnové slunce, na druhé straně bělostné útesy porostlé bujnou vegetací. Naprostá pohoda!

To je tedy ve stručnosti vše, co jsme za pár dní, které byly součástí naší velké cesty po USA, zažili na začátku Route 66 a v sedle Harleye. Pokud bychom něco chtěli příště udělat jinak, tak rozhodně to, že se motorku půjčíme na více dní. Prostě ze sedla motorky z toho člověk má daleko větší zážitek!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE