Amerika a Zlatý Okruh 2010

Pokračujeme směrem na jihozápad a v dálce vidíme velice černé mraky. Zastavili jsme se na oběd a opět jsme si dali pravý americký steak. Ještě doplnit plnou nádrž a jedem dále! Projížděli jsme národní park Capitol a obloha se pořád více zatahovala. Nenechali jsme nic náhodě a oblékli jsme se do deště. Silnice, která se jmenuje Cesta časem, nás zavedla až do výše 2,865 metrů. Trochu tady mrholilo a teplota klesla až na 4 C. Takže veliká změna v teplotách -kolem poledne bylo skoro 30 C.

Naštěstí jsme to měli už asi jenom 50 km do naší cílové stanice. Do městečka Boulder jsme dojížděli za deště. V blízkosti našeho hotelu byla velice dobrá a výhlašená restaurace, kde všechno vaří z místních potravin a bio. Takže den jsme zakončili opět v pohodě a spokojeni 

Dnešní první zastávka je v NP Bryce. Už jsem zde jednou byl, ale nestačil jsem opět žasnout. Kluci také nevěřili svým očím. Bryce Canyon vypadá jako červená krápníková jeskyně, ale otočená naruby. Je vytvořená z vápencových útvarů a za vše může voda, vítr, mráz a čas. Udělali jsme si tady malý výšlap. Po šesti dnech v sedle motorky to byla příjemná změna.Stále jsme na takzvané Coloradské plosině a pohybujeme se ve výšce mezi 1,200 až 3,800 metrů. Takže počasí se tady může změnit během chvilky. A taky, že jo; zase se na nás něco žene. Ale ujeli jsme tomu. Dnes nás čekal ještě národní park Zion. Protože jsme dnes ráno vyjeli s malým zpožděním tak tam přijíždíme v podvečer. Mohutné skalnaté útvary mají unikátní podobu a jsou zbarvené do červena díky západu slunce. Po projetí dlouhým tunelem, se před námi otevřelo krásné údolí. Připadal jsem si jako v nějakém indiánském filmu.

Ubytovali jsme se v přilehlém městečku Springdale a na večeři jsme šli do místního saloonu.

7. den, 13. červen, Zion – Las Vegas, 330 km

Hned po ránu jsme najeli do terénu. Nic obtížného, ale užili jsme si to. Stále jsme ve státě Utah. 

Po krátkém úseku po dálnici jsme vjeli do státu Arizona. Ale pouze na 45 km. Tady nás čekala opravdová poušt a další prašná vložka. Málem jsem přejel pravého amerického chřestýše. Všichni jsme zastavili a obdivovali jsme ho z bezpečné vzdálenosti.Den se blížil k poledni a my jsme vjeli do státu Nevada. Takže zase povinná zastávka u státní cedule. Značně se tady oteplilo. Sjeli jsme totiž z Coloradské plošiny do výšky jen asi 800 metrů. Moc cest tady není, tak musíme jet zase kousek po dálnici. Je to dost bezpečné, protože řidiči tady motorkáře dost akceptují. Každou chvíli míjíme někoho na Harleyi. Je to přece jenom nejoblíbenější motorka v Americe.Je skoro 35 C. Pěkné horko. To ale jěstě nevím co mě čeká v příštích dnech. Blížime se k Las Vegas a jedeme okolo jezera Mead. Chtěli jsme si zde zapůjčit vodní skůtry, ale po druhé hodině odpoledne už nám nechtěli nic zapůjčit. Co se dá dělat.

Vjíždíme do světoznámého Las Vegas v pozdních odpoledních hodinách. Obrovské hotely a kasína jsou všude okolo nás. Je tady dost rušno a cesty jsou plné aut s turisty. Jsem velice rád, že už přijíždíme k našemu hotelu Treasure Island. Tomáš nás šel přihlásit a vyzvednot kliče od pokojů. Velice mile nás překvapilo, že nám odnesli naše zavazadla až na pokoj. No prostě Las Vegas!Na večeři jsme museli zkusit tzv. buffet. A nebo taky - all you can eat. Pěkně jsme se nadlábli.

A hurá do kasína. Každý jsme si dali limit, kolik chceme prohrát. Jediný Petr měl štestí a odchazel od rulety o 400 dolarů bohatší. Do postele jdu s vědomím, že zítra nás čeká den volna.

                                                                KONEC PRVNÍ ČÁSTI

                                  Pokračování příště, děkuji za Váš zájem a pochopení.