Amerika a Zlatý Okruh 2010

Přidal se k nám ješte Petr, Rasto a Miro. Za 14 dní jsme měli najet okolo 4000 km a projet Colorado, Utah, Arizonu, Nevadu a kousek Kalifornie. Tomáš to měl pro nás připraveno perfektně. On má totiž malou cestovku (usamototravel.com) a pořádá zájezdy na endurech.

1. den, 7. červen, Brno – Denver  

Cesta z Vidně do Denveru proběhla bez problému. Celkem nám to vzalo 24 hodin, co jsem se rozloučil s rodinou v Brně. Miro letěl jiným letem a byl v Denveru o 2 hodiny dříve. Po příletu jsme zjistili, že Rastovi nepřisel kufr. Letěli jsme s United Airlines - dali nám naději, že kufr snad přijde příštím letem. Tomáš navrhl jet nejdříve k němu domů a vrátit se pro kufr později. Všichni jsme to přivítali. Už jsem se nemohl dočkat sprchy a postele. Po chutné večeři a připitku na úspěch naší cesty jsem padl do postele jak mrtvola.

Kufr pořád nepřišel. Takže musíme počkat a odložit náš odjezd na motorkách o jeden den. Nejdříve jsme navštívili místní půjčovnu motorek a konečne už jsem se dočkal. Přidávám plyn a BMW 1200 GS šlape jako hodinky. Miro si půjčil BMW 800 GS. Rozhodli jsme se, že si uděláme malou vyjíždku do hor. Ale nejdříve jsme se zastavili v motorkařské prodejně. Každý si něco koupil na doplnění výbavy (přilbu, kalhoty, rukavice). (Pozn. Denver leží ve výšce 1,600 metrů a počasí se tady může změnit běhen pár hodin. Dnes bylo polojasno a asi 23’C.) Takže po nákupech a obědě v mexické restauraci vyrážíme směr hory. Náš první kaňón se vine až do výše 2,800 metrů. Trochu se tady ochladilo. Jsme přece jenom ve Skalistých horách. Navštívili jsme zlatokopecké městecko Central City, které se v dnešni době přemenilo na město s hernami. Takové malé Las Vegas. Jediné místo v Coloradu, kde se můžou hrát hazardní hry. 

Tady nás taky čekal první prašný úsek. Cesta s názvem "Oh my god road" ve mě trochu vbuzovala obavy. Ale vše bylo OK. Měl jsem možnost si vyskoušet jak se můj bavorák bude chovat na šotoline. Byl jsem ale rád, že mám gumy Continental TKC 80. Zpět do Denveru jsme se vrátili jiným údolím a nakonec jsme najeli 150 km. Kufr už dorazil a Tomaš ho jel vyzvednout na letište. Jeho manželka Celia nám připravila večeři a pak už jen zbývalo nabalit naše mašiny a těšit se na zítřejši odjezd.

Jedeme na jihozápad po US 285. Po obou stranách cesty jsou Skalnaté hory. Na vrcholcích je ješte snih. Už asi po půl hodině jízdy jsme si všimli, že provoz v horách je minimalní. Příjemná změna proti rušné Evropě. První zastávka na kafe je v Buenna Vista. Pořad je jestě teplo, ale to se vše změnilo při našem výjezdu na průsmyk Cottonwood pass ve výšce 3,696 metrů. Miro si přivezl svůj Garmin, tak nám to jen potvrdil. Po stranách cesty je ještě sníh. 

Druhá strana průsmyku je prašná cesta, ale pro naše BMW to není žádný problém. Sjíždíme nekonečným údolím až do města Gunnison. Za 50 km jsme potkali možna dvě auta. No prostě paráda! Později odpoledne se začla projevovat únava z letu a taky časový posun o 8 hodin. Všichni jsme se rychle probrali po najezdu do dalsiho prašného úseku. Dost se tam prášilo, tak jsme si museli nechat větší rozestupy.

4. den, 10. červen, Moab – Moab, 260 km

Po zdatné snídani v Moab dinner nás čeká první státní park – Dead Horse Point. Cesta zde končí nádhernou vyhlídkou na NP Canyonlands. Kousek se svezeme po prašné cestě dolů do kaňonu. Rád by jsem jel dál, ale Tomáš mi to rozmluvil s poznámkou, že cesta se stane za pár km trochu obtížná pro naše 1200 GS. Budu se sem muset někdy vrátit na lehčí motorce. 

Na oběd jsme se vrátili do Moabu. Odpoledne nás čekal Arches Národní park. Zde jsme projižděli krajinou plnou přírodních oblouků a červených sklanatých útvarů. Trochu jsme se dnes zapotili. Teplota stoupla až na 30’C. Nasledovali jsme řeku Colorado a objeli jsme okruh okolo pohoří La Sal. Zde se trochu ochladili, což jsme vsichni přivitali. Dalši krásný den!