Zakarpatská oblast Ukrajiny
Text: Marfin | Zveřejněno: 29.9.2009 | Zobrazeno: 29 277x
Prvotně mne Ukrajina oslovila typickými kostely, které byly nejenom udržované, ale i ve výstavbě. Nakonec jsem se přesvědčil, že symboly víry můžete naleznout všude. Dle fotografií jistě uvěříte, že opravdu všude ….
V ukrajinských horách se mi dostalo také srdečného přijetí i upřímného pohoštění.
Co bylo k jídlu, a pití se můžete jenom domnívat, ale mne to chutnalo i pilo dobře. Rozhodla o tom asi nezanedbatelná náhoda a pozoruhodná maličkost.
Takřka před otočkou zpět jsem se zatavil u malého krámku, kde jsem si chtěl otřít kšilt, koupit něco malého k jídlu a na památku, zastavila před obchůdkem udržovaná Jawa.
Slovo dalo slovo a mladý moloděc mi vyjednal ubytování a naplánoval na druhý den projížďku na motocyklech… Moloděc na Jawce se mnou za zády, častokráte i mezi kravskými zadky vyšplhal cestou necestou do nadmořské výšky, kde už ani ptáci nezpívali a tak zbyl čas se obdivovat jak překrásné a nedotčené přírodě, tak i jeho řidičskému uměni a stroji, který i po letech sloužil v tak těžkých podmínkách dobře a oddaně.
Když se podíváte po vesnici, tak uvidíte mnohé. Svérázný život zakarpatských předků i probouzející se podnikatelskou euforii a místy možná i středoevropskou nabubřelou kýčovitost.
Asi největší dojem na mne udělala chaloupka na břehu skoro vyschlé řeky. Na fotografii z jejího komínu stoupá kouř a v kuchyni jistě praská oheň v peci, okolo které je milo a útulně. Na zápraží jsou pověšeny pracovní kabáty, které voní lesem, smůlou a koňským hnojem, opodál je opřena sekera, která nejlépe padne do upracované dlaně. Dlaně mozolnaté, ale poctivé….
Příroda je tam opravdu krásná. Siněmirské jezero opředené mnoha pověstmi a bájemi. Vodopády, sice na hony vzdálené těm niagarským, ale podmanivě ukrytých ve skalách kde dojít bylo pro mne fyzickým zázrakem (viz foto)….
Večer byl pro mne ve znamení neplánované návštěvy, která se odehrávala dílem v lukách a polích, kdy jsem si mohl pohladit a poplácat koně, bloumat nad malým rybníkem přetékajícím kapry, mohl jsem ochutnat pravý ovčí sýr, který voněl úplně jako kůň, ale jenom do té doby, než jsem si sousto přendal do druhé ruky, kterou jsem koně ještě nehladil.
Přenocoval jsem opět na stejném místě v ložnici, kde jsem si s úklidem mnoho starostí nedělal, a druhý den mi Ukrajina ukázala záda – dle poslední fotografie z Ukrajiny spíše zadky ........
..a já jsem odfrčel do pracovního procesu vzpomínat na tak nečekaně prožité chvíle.
Navigace mi ukázala na zpáteční cestě cca 800 km. Délka pohybu byla cca 10 hodin a s přestávkami na hranicích a na čerpacích stanicích to dalo na celkových cca 12 hodin v sedle Kawasaki ZR 7 S. Mohl bych ještě napsat souřadnice, webové odkazy a možná i adresy ubytování. To vše si v krajině Ivana Olbrachta a Ilji Muromce můžeš najít na internetu taky, ale přijdeš o to nejkrásnější. O ten krásný pocit cestování, ten pocit strachu z tajemna a netušeného, ale i o tu radost, že jsi našel cestu nejenom zpátky, ale především jsi sám našel cestu k srdcím a duším, které Zakarpatskou Rus dělají tím, čím dneska v mých očích je ….