Na Goldwingu GL1000, s přáteli, do Kijeva, Oděsy a zpět domů.

Je to sice už nějakej rok, ale byla to jedna z nejlepších cest co jsem na motorce podnikl. Kijev a Oděsa .. tam se přece jen tak nepodívám. Rozhodně bych rád doporučil všem, kteří se chtějí vydat na východ, aby tak učinili, je to nezapomenutelný zážitek

Na Goldwingu GL1000, s přáteli, do Kijeva, Oděsy a zpět domů.

Kapitoly článku

2.8. 2008


Celá akce začíná na benzince JET v Olomouci směr Hranice na Moravě. Vyjíždíme kolem 10.00. Ještě tankujeme a vyrážíme na cestu. Cesta probíhá v poklidu, žádné problémy, na poslední benzině u nás bereme plnou nádrž a pak už vyrážíme na Slovensko. Hranice skvělé, bez kontrol. Pepan se chvílemi ztrácí, ale pak nás dojede, takže to je úplně v pohodě. Zastavujeme na jídlo, guláš v akci za 15 Sk, jedno pivo k tomu, cena asi 40 Sk, to jde. Pak jedeme dál, asi jsme předtím na oběd zastavili vhodně, nevjeli jsme do deště, cesty jsou strašně mokré a jsou velké kaluže, to Pavel skutečně pěkně vychytal. Překvapuje nás kolona aut, asi 10 km, ale jsme na motorce, takže ji odborně objíždíme středem. Tankujeme, cena obdobná jako u nás. Žere mi to 13,7 na 215 km, peklo, kluci jedou, tak za dvě třetiny. Zastavujeme v restauraci, nealko pivo, já řízek, Pepan halušky, tak nějak jsme si to mezi sebe rozdělili. Frčíme dál, Pepan se nám ztrácí, píše sms že se sejdeme na místě, nakonec ho cestou ještě potkáváme a tak na místo dorážíme všichni společně.Ve Snině Pavel volá kamarádovi a ten nás vede k domu s garáží. Převlíkáme se a vyrážíme do města. Mají tu zajímavé funkcionalistické náměstí. Sedáme do restaurace a popíjíme pivko a na úvod celé akce si dáváme borovičku. Pak jdeme ještě do jedné hospůdky, mají Plzeň, dáváme si dvě. Pak ještě bowling klub, jedno poslední závěrečné a vracíme se na spaní. Cestou ještě Pavel odbočí na diskotéku, ale hned jdeme dál. Vytahujeme věci a ukládáme se ke spánku. Máme za sebou pěkný první zahajovací den.

3.8. 2008

Ráno poprchává, ale nic hrozného, za chvíli jsme sbaleni a můžeme vyrazit. Loučíme se s Pepanem, jede domů. A já, Pavel a Slávek jedeme dál na Ukrajinu. Slovenská strana celkem v pohodě, jen chtějí vidět čísla rámů motorek, přejí nám pěknou cestu. Přejíždíme na Ukrajinskou část a začíná pršet, skvělé, vypíšu papírek a pak hned oblíkám nemok. Pavel odborně prodává slivovici za 10 hřiven, než proběhne degustace, musím čekat. A pak už hurá dál. Jedeme dědinkama, pak zastavujeme u obchůdku. Jdeme dovnitř, sedíme s místními a povídáme a popíjíme pivko. Dáváme ochutnat slivovici, chutná jim. Pak popojíždíme k benzince, tankujeme a pak už jenom jedeme.
Zastavujeme na oběd v malé hospůdce. Dáváme si polévku a kotlet, což je karbenátek s hranolkama, dalo se to, ale mnoho toho nebylo. Pokračujeme po silničkách do Solotvina. Cestou Pavla chtějí zastavit policajti, ale jede dál a zastavujeme až na benzince. Našli nás a vyžadují, aby se Pavel vrátil, jedeme všichni a Pavel má zaplatit 250 hřiven pokutu, ovšem ani překladatel ani nikdo nám neřekne za co. Hlavně jak jsme v zápětí pochopili, překladatel je s nima domluvenej a říká nám že musíme dát úplatek aspoň 100 hřiven. Původně chtěli soud, ale poučen od znalých poměrů Pavel řekl, ok, ať ho napíše k soudu a po delší chvilce přišel a vzal si ho stranou že teda má dát 50 hřiven, Pavel dal 20 hřiven ať se víc nezdržujem. Jakmile dostali peníze, tak skáčou do auta a okamžitě mizí. Pak asi za 3 km parkujeme v Solotvinu, bereme chatičku v kempu. Motorky jsou zaparkovány dobře, skoro nejsou vidět. Pak jdeme hned do vody, však jsme řádně spoceni. Pavel se Slávkem jedou pro vodku, po návratu mluví o parádním jezeru. Jdeme tam. Skutečně, teplé a mooooc slané, popíjíme pivo. Je skutečně moc zajímavej pocit ležet na vodě bez hnutí na pupku mít pivo a nepotopit se. Je to jak mrtvý moře ale o dost blíž a taky o dost levnější. Pak dáváme družbu s dovolenkáři. Slivovice, vodka, pivo. Ještě jdeme do hospůdky a popíjíme, taky si dáváme sušené ryby.
No a pak už jenom spát.

4.8. 2008

Ráno jdeme na procházku k dolu. No to je něco, všechno napůl rozbité a rozpadlé. Fotím.
Pak cestou se ještě zastavujeme v nejslanějším jezeru. Je to opravdu super zážitek. Pak se balíme a vyrážíme směr Ternopil. Jedeme přes karpaty, krásné kopce, nádherná příroda. Zastavujeme na oběd. Dostáváme vcelku chutné torteliny a pivo, za 30 hřiven, směšné. Slávek ještě prováží ženu jednoho místního, říkáme jí ať se pořádně drží, po projížďce je nadšená. Nasedáme na stroje a jedeme dál. Ty kopce jsou vážně moc krásný, jsou tu přes řeku takový lanový mosty, jako někde v tibetu, fakt pohoda. Každých 200 km tankujeme, kvůli mně, pro jistotu, abych někde nezůstal bez benzínu. Někde před Ternopilem uvažujeme o spaní, zastavujeme a kupujeme proviant na večer, pivo, vodu, sušené ryby. Táboříme za chvíli za stromy na kraji pole, sedíme popíjíme, povídáme si, pak si připravujeme spaní. Začíná se blýskat, pak začíná trošku pršet. Leháme jenom tak pod celty, já usínám. O půlnoci mě budí Slávek, ať jsem kamarád a postavíme stan. No tak jsem to pro kamarády udělal :-). Pak už v klídku spíme až do rána.

5.8. 2008

Ráno se balíme, všechno je mokré a špinavé, fakt paráda. Pak mě ještě Pavel vytlačuje z pole, na mě je to moc. No a pak na cestu a hurá, frčíme. Cesty jsou tu fakt strašné. Zjistil jsem že držák na levý kufr to neudržel a tak mám kufr přitaženej gumicukem. No proste se nedá nic dělat, nechám svařit až se vrátíme.
Cesta je zvláštní, silnice mezi poli, občas se pase kráva. Tohle u nás člověk neuvidí, někdy to působí až depresivně. Do Ternopilu přijíždíme, poměrně v pohodě, cestou vidíme několik policejních hlídek. Ptáme se v opravně zda mají žárovku pro Slávka, nemají, ale radí nám kde zakoupit. Zastavujeme a jdeme na něco jako je burza, kupodivu žárovku mají, tak bereme dvě, cena je 4 hřivny, co na tom že jsou použité. Na oběd se zastavujeme v motorestu, nealko pivo, supa a velkej karbenátek s kaší, dobré, platil jsem 78 hřiven. A pak už letíme dál na Kijev.
Překvapující je ta věc co je v mapě zakreslená jako dálnice, prostě 4 pruhy, poměrně slušný asfalt na Ukrajinu, ale žádné podjezdy, odbočuje se přes protisměr, prostě zajímavé. Do Kijeva nakonec dorážíme, sice náš kemp přejíždíme, ale úplně všechno je v pohodě, na dálnici se dá otočit. Pozor, nesmíte přejet silnici, která vede pod mostem kolmo na směr který jedete. Prostě hned za posledním mostem do prava, je to taková bílá brána. No a pak už jsme se mohli konečně ubytovat. Pavel přináší točené pivo, po celodenní jízdě přijde k chuti. Při rozbalování věcí Pavel zjišťuje, že spray na řetěz se mu vyšplíchnul do kufru a tak má spacák pěkně impregnovanej. Mýdlo moc nepomáhá, benzín je lepší. Stavíme stan, věci dáváme do něj a vyrážíme na večerní obhlídku. Dáváme si místní točené pivo, v obchodě kupujeme uzenou rybu, pivo a vodku. Sedíme venku na ulici, jíme rybu, pijeme pivo, pohoda. Zapadáme mezi místní, aspoň si nás nikdo nevšímá. Pak se vracíme do kempu a jdeme spát, na zítřejší Kijev day.

6.8. 2008 Kijev day

Ráno vstáváme a vyrážíme do města. Kupujeme za hřivnu dvě jízdenky na metro, je to směšné. Metro je zajímavé, někde se tu zastavil čas, pořád tu jezdí ty staré ruské vagóny, všechno je docela zanedbané a špinavé. Všímám si že do centra to máme jen pár zastávek, jenomže doba jízdy mezi stanicemi je několikanásobně vyšší než v Praze. Vystupujeme na zastávce, kterou nám poradil australan v kempu. Venku prší, ale jenom chvíli, takže za chvíli už putujeme po ulicích a hledáme zajímavosti. Objevujeme demonstraci, před sídlem premiéra.
Demonstruje se proti gas systému, to zjistil Pavel, když se ptal reportérky o co se jedná. Pochopili jsme, ale ona myslím poprvé litovala, že se líp neučila anglicky. Po té procházíme k fotbalovému stadiónu, večer bude zápas, a tak přemýšlíme že bysme vyrazili, uvidíme. Každopádně si v blízkém stánku dáváme pivo. Pozor na tomto místě je vhodné upozornit, že stánky ani hospůdky nemají záchody a musí se volně do terénu. Člověk si na to musí zvyknout, když ví, že za ním všude chodí spousty lidí. Místní zámeček v parku, je moc pěkný, fotíme se u sochy, všichni, no nasmáli jsme se. Po té vyrážíme dál objevujeme místo o kterém všichni mluví, nádherná vyhlídka na město. Děláme fotky a tak podobně. Taky Pavel vybírá různé druhy piva a zkoušíme zda na Ukrajině umí pivo navařit. Myslím, že to zvládají poměrně slušně a obstojně. Budovatelské sochy jsou něco co už u nás není a tak se taky fotíme a napodobujeme postoj oněch figur. Pavel chce navštívit pláž u řeky a tak se vydáváme dolů pod kopec a přecházíme most. Je zajímavý tím že končí zdí, prostě pěší projde, ale auto nemá kam projet. I mostní konstrukce vypadá pěkně zanedbaně. Přecházíme na druhou stranu a tu nápad, co takhle ochutnat vodku? No proč ne, jedna ještě nikomu neuškodila a tak si dáváme po jednom panáčku. Nu a pak jdeme na pláž u řeky, fouká vítr a začíná pršet, vyklízíme pole a jdeme se schovat do místní hospůdky. Prší opravdu hodně a tak si dáváme pivo a kupujeme sušené ryby. Povídáme si dlouho, protože déšť nechce přestat. Nakonec se ale povedlo, sluníčko prorazilo mraky a my se můžeme zase vydat na cestu. Vracíme se zpět přes most, pak kopcema nahoru a Pavel vybírá místo vedle dvou místních studentek. Tvrdí že umí německy, ale moc to nevypadá, chvíli s nimi Pavel debatuje a pak odcházejí. Vracíme se zpět k zámečku, Pavel dává návrh že kdo obejde kašnu dokola dostane láhev vodky, myslel tím samozřejmě obejde vnitřkem ve vodě. No, tak to nakonec zvládáme všichni, aspoň jsme se osvěžili. Vycházíme ven z parku a nacházíme zřejmě střed života v Kijevě. Hlavní ulice, různé obchůdky, spousty lidí. Na dnes již známém náměstí Nezávislosti, objevujeme sochu koně, neváháme, každy si na sochu vylezeme a fotíme se s „Šemíkem“.

Dál procházíme městem, zdá se mi to obrovský. Na dost místech se staví nové domy. U jednoho takového výškového domu chceme ukecat dělníky, aby nás vzali na střechu na prohlídku, nechce se jim, ani za nabízené peníze. Ochranka nás rychle vyvádí, je to škoda, rád bych viděl Kijev z vršku. K večeru začínáme hledat stadion Dynama Kijev, nakonec nacházíme, ale policajti u vchodu jsou neúplatní a nechtějí nás tam pustit, proto Pavel volí cestu legální, kupuje si lístek a tak se dělíme, Pavel na fotbal a my se Slávkem zpět do kempu. Cestou nás ovšem přepadne hlad a tak někde pod zemí objevujeme velké centrum a tam objednávám jídlo, nějaké pečené párečky, hranolky, vepřové maso v pikantní omáčce a dvě piva. Slávek zajišťuje salát, no ležel vedle bez povšimnutí, vlastně jich tam leželo víc, tak jsme odebrali daň. A pak už jenom metro. Tak dochází k pěkné situaci, když chceme nastoupit, těsně za mnou se zavírají dveře a Slávek už to nestihl, ukazuju mu ať zůstane na fleku a nikam nechodí, že se vrátím zpět. Ve vlaku zjišťuju kde jsme kam potřebujeme a na které lince pojedeme. Takže po návratu zpět jdeme se Slávkem změnit trasu na červenou a vracíme se na naši stanici. A pak už jenom do kempu. Dáváme si vodku a připravujeme spaní. Za chvílí doráží i Pavel, tak ještě kupuje pivo, pijeme vodku a pak usínáme.


7.8. 2008

Ráno balíme věci, ale až pozdě, nechtělo se stávat. No a pak hurá do sedel a směr Oděsa. Fotíme se ještě u koncové cedule Kijev.
Po poměrně pěkné silnici, u nich by se asi řeklo dálnice, frčíme poměrně rychle. Tu náhle mě překvapuje věc nevídaná. Traktor v protisměru, v rychlém pruhu, sečící trávu mezi oběma pruhy, tak to jsem opravdu nečekal. To bylo prostě neuvěřitelné. Na půl cesty zastavujeme a konečně objevujeme šašlik, už jsme si mysleli že to je jenom legenda. Dáváme nealko pivo a šašlik, moc dobrá věc. Pak zase jedeme dál, nakonec nás přemáhá odpolední únava a tak zajíždíme na boční cestu a leháme si pod strom. Odpočinek nemůže škodit. K večeru dorážíme do Oděsy. Hledáme kemp dle referencí z internetu, ale kemp Delfin je uzavřený a žádný jiný se nám ani po více jak hodinovém hledání nepodařilo najít. Takže kupujeme proviant, jíme rybičky na ulici před obchodem, sedáme na motorky a jedeme mimo město. Už za tmy Pavel nachází místo, kousek od silnice, na poli, teď už toho moc nevymyslíme, takže popíjíme pivo a uleháme ke spánku.

8.8. 2008

Vstáváme asi v šest hodin. Ptám se kluků. Jestli když jsme dojeli takhle daleko, jestli pojedeme až k moři, je to jasné, moře musíme vidět a musíme se v něm okoupat. Takže jedeme po silnici do malého města, cestou zastavujeme, abychom si poprvé vyfotili moře. A pak dle rady místního hlídače parkoviště, nacházíme příjezd k moři, sice přes zákaz vjezdu, ale motorky stojí téměř na pláži. Fotíme se, spousta fotek. Tohle byl můj sen, aby moje motorka byla u moře a já si mohl udělat fotku.
Pak lezeme i do moře, je to strašně studený, ale jsou pěkný vlny, takže je sranda. A pak se jenom sušíme, malá procházka po pláži, sběr mušlí. No a pak se balíme, vyjíždíme kopeček od pláže a na cestu. Ve městě ještě měníme Eura na hřivny, budou se zřejmě hodit. A pak jsme zase na cestě, jedeme po docela hrozných cestách, pak jsme si sami udělali i teréní vložku, když jedeme asi 25 km po místní komunikaci. Bahno, díry takové že by se tam schoval traktor. Ona ta paní když jsme se ptali na cestu povídala, „sama jama“, a já si myslel, že to je legrace. Jedeme se Slávkem hrozně pomalu, protože to prostě rychleji nejde. Pavel to valí, transalp zvládne všechno. Pak se pro nás po delší době vrací, už seděl u obchůdku a měl roztočené pivo. To musela být pohoda. Pak nacházíme trošku lepší cestu a šviháme si to. Pak dokonce i něco skoro jako dálnice, no neuvěřitelné. Cestou ještě Slávek dotahuje řetěz, už byl docela volnej, pamatujte všichni, kardan je kardan. K večeru nacházíme skvělé místo na kempování, je to kousek od silnice po polní cestě v lese, dá se rozdělat oheň, prostě pohoda, a tak sedíme, plkáme, pečeme maso, pijeme pivo a vodku. Tohle byl prostě móc krásný večer, pohodové spaní, prostě paráda.

9.8. 2008

Ráno uklízíme a balíme. Slávek zjišťuje, že mu nepracuje sytič a že bez něj nenastartuje, takže se pořádá menší rozborka a sborka, nakonec všechno nějak funguje, takže můžeme vyrazit na cestu. Cestou začíná pršet, ale pořád se to dá, chvíli prší, chvíli zase ne. Jde to. Na jednom sjezdu na dálnici přejíždím nějakej kus železa, myslím že upadlo ze mě a tak zastavuju a pěšky se vracím. Udělám dva kroky a motorka leží na zemi, zase spojková páčka, ach jo. Tak probíhá klasická akce s izolepou. Nacházíme jakýsi tržiště, kupuju dvě umělohmotný páčky za 20 hřiven, úpravu musím udělat až cestou. Daří se, zrovna bez deště Pavel výborně zastavuje u jídelny a hned vedle je autoservis, takže si domlouvám úpravu. Borec zapne brusku a jde pryč, takže si to upravuju sám, všechno funguje, pohoda. Dáváme si ještě nealko pivo a takovou dobrou hustou polívku. A zase do sedel a valíme, musíme být dneska na slovensku. Cestou, jak se blížíme ke Karpatům se spouští horší a horší liják, pak už prší poměrně slušně, mám strach aby mi nepřestala jet motorka, ale jenom občas si zakašle na tři válce, jinak celou dobu jede pořád v pohodě a bez problémů.V obchůdku kupujeme vodku a cigarety, co by to bylo za návštěvu ukrajiny kdybychom si to nedovezli. Na poslední benzince tankujeme a kupujeme za zbytek hřiven všechno možný. Pak nás čeká státní hranice, všechno jde docela v pohodě a rychle, ale už jsme mokří jako myši, tak Pavel volá kolegovi z práce, který bydlí ve Snině, jestli by se nedalo využít jeho pohostinství, je to dobrý člověk, nabízí garáž na motorky a horní patro ve svém domě pro nás, paráda. Přebalujeme se. Kupodivu nemok z Lídlu opět nezklamal a vydržel 350 km jízdy v dešti. Byl jsem malinko mokrej na pravém stehně a malinkej flek jsem měl na mikině. Na nemok nedám dopustit. Kluci jsou jako by se vykoupali. Já mám zase strašně mokré rukavice a boty, ale to máme všichni. Pak jenom převlíct a do města na jídlo, pak zpět, umýt a spát.

10.8. 2008

Balíme, kupodivu jsem první, Pavel mění žárovku a Slávek si hraje se sytičem, takže já stojím a pokuřuju, jsem sbalenej. No nakonec se loučíme, děkujeme za všechno a vyrážíme na stíhací jízdu k domovu. Při jedné ze zastávek se Pavel ptá, jestli sebou máme rodný listy, že až nás změřej, tak nám je odeberou. No zase tak rychle jsme nejeli. Každopádně na rozdíl od včerejška svítí sluníčko a tak si můžeme užívat sucha. Cestou stavíme na jídlo, ale dáváme si aspoň polívku, jídlo by prý bylo až za dlouho. No a pak za hranicema nás čeká Pepan, chvíli sedíme, Pavel spěchá domů a tak odjíždí dřív. My za chvíli, po cestě si ještě v hospůdce dáváme dobrotu z udírny. No a pak rychle Olomouc, rozloučení a domů na Šternberk. Zase když jsem vyjel nahoru na kopec, chytl jsem takovou nostalgickou náladu, jsem doma, já i motorka jsme to vydrželi, ukápla mi slza.

Najeto 3724 km, s průměrnou spotřebouHondy GL 1000 - 6,2 litru na 100 km.

Postřehy a rady:

- pozor na silnice, používejte pouze ty, které jsou v mapě značeny červeně. Žluté jsou hrbolaté, téměř nepoužitelné. Jiná je situace, pokud jedete na Ukrajinu právě kvůli těmto cestám.
- kotleta není kotleta, ale karbenátek
- motorka bez problémů fungovala i na 92 oktanový benzín, dokonce bych řekl že jela klidněji, transalp údajně umí jet i na 80 oktanů
- pozor na záchody, v hospůdkách a barech nejsou, chodí se za ně, a turecký záchod, to je opravdu zážitek
- jak získat hřivny, u nás je nevýhodný kurz, to znamená nakoupit Eura u nás a potom všude dle potřeby směnit Eura za hřivny
- Ceny: oběd pro tři (pivo, polívka, hlavní jídlo, pečivo) do 100 hřiven, cigarety od 1 hřivny do 5 hřiven (Marlboro), vodka 0,5 litru od 8 hřiven (doporučujeme Nemiroff), sýr, mléko, chleba, vše levnější než u nás
- rozhodne zkuste místní sušené a uzené ryby, a místní sýry, opravdu to stojí za to
- policista má malý plat, chce si vydělat,  vyhrožování soudem je to jediné na co má pravomoc a navíc ani na Ukrajině nemají tak efektivní soudy aby byl hned druhý den jak tvrdí, pokud má člověk dost času, tak nemají páku jak ho donutit zaplatit jedinou hřivnu, nemají právo cokoli zabavit, nebo cizince někam odvézt, takže trvat na svém "dajte miňa v sud" a buď ho to omrzí, nebo je to na vás a nějakou drobnost mu dáte
- detailnost mapy v navigaci - Stalo se nám že jedeme a najednou cestu křižuje 5ti proudá železnice, tu jsme museli překročit po přechodu pro pěší. Ve velkých městech jakš takš.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.38
Známkováno: 24x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist