reline_unor



Turecko - Bulharsko 2015

Kapitoly článku

Hnedle za hranicí se dramaticky měni ráz země. V Turecku hustý provoz, sušší země, tady vše sťavnatě zelené a člověk jede 20km a nikoho nepotká. Vidí se tu staré škodovky, žiguly a trabanty. Jedu na Burgas a pak kousek po pobřeží na Sozopol. V centru noblesní ubytovaní, jak za starých časů. Večeře - poprvé. Krásná dřevěná restaurace, rybí polévka, sýrová mísa, smažené stejky ze žraloka...ale jsou vůbec v černém moři žraloci? Statistika úmrtí po útoku žralokem v dané oblasti v porovnání se světem leží výrazně mimo gausovu křivku. Ale stejne je to dobré.

Ráno ještě jednou projdu centrum se starými dřevěnicemi a jedu na Burgas, kde celkem nic není, jediný kostel co jsem našel je v rekostrukci. Na kostele jsou nalepená parte, to je mistní kolorit, takže človek který zavítá do obščiny, ví hnedle, co se tu v posledních pěti letech událo.

Ještě rychle Nesebar, což je spíše než zajimavé, jenom turistická komerce  a zase na koně a na západ. Je dusno, a vypadá to na déšť, ale zatím je sucho.  Jedu po státovkách, silnice podle pravítka, kolem cest prodejci ovoce, zeleniny a holky co prodávají prádlo. Některým se evidentně daří, protože jsou dost nalehko. Před Plovdivem sjiždím na okresku směrem na Bílé pole. Podle mojí dost podrobné mapy by to mělo jít, abych se nemusel proplétat Plovdivem. Zastavím, vysunu stojan, zkontroluju ho (podruhé už se mi to přeci nestane, že..), vypnu motor, sesednu....a prásk. Helen se zase válí na boku. Ty ludro jedna, říkám ji a stavím ji na kola. Jedu kousek přes Bílé pole, kde je právě nějaká lidová merenda, silnice je čím dál horší, dojíždím do další vesnice, kde už je vlastně jenom polňačka. Na konci vesnice cesta končí na koňském trhu, jehož podklad tvoří bahno smíchané s koňským trusem. Vidíš, říkám Helen, to jsou alespoň pořádný kobyly, stojej, zádná se tu neválí jak to čuně, z těch si ber příklad, ty jedna. Házím šmíra, otáčím o 180 stupňů a doprovázen nechápavými pohledy vesničanů, zbaběle prchám zpět k hlavní silnici.

U Plovdivu na jih na Asenovgrad u kterého je stará pevnost a začátek Rodop. Jedu ještě kousek do Bačkova, je tu druhý nejvýznamější pravoslavný klášter země. Mniši mají bohoslužbu, gregoriánské zpěvy, kadidlo, málo turistů. Ideální.

Na druhý den zase na západ přes Rodopy, 300 km zatáček v kuse, líbezná krajina, sem tam nějaká zastávka.

Problém jenom jednou, když se na uzoučké silničce střetnu s dodávkou. Jejímu šoférovi asi utekla manželka s motorkářem a tak se jim teď mstí. Smete mě ze silnice, ani nepřibrzdí. Skáču s Helen do blatouchů, ale nic se nám nestalo. Hosana, hosana.

S podvečerem jsem v Melniku, je to trochu zklamání, ale okolní krajina je zajímavá a je tu kousek další pravoslavný klášter. A hurá do Řecka. Na hranici ješte tankuju do plna - 1,2 EU za litr, nekupte to. Vůbec je tu levně. Snažím se utratit zbylé Leva, ale prostě to nejde. Tak dávám paní na benzínce asi 10 Leva díško. Je z toho celá vyjevená,asi si o tom budou  povídat ještě děti jejich dětí. Hopla, skoro bych zapoměl, za 3 dny jedu s rodinou do Toskánska....tak plán D. Vyrážím na úplně jinou světovou stranu....

S vecěrem jsem v Helasu, samozrějmě nemám mapu, ta je doma v šupleti, já jsem totiž v Helasu vůbec neměl být, víte, to bylo všechno naplánované úplně jinak. Valím to co to dá po dálnici na Igoumenitsu. Ale je to daleko a ještě dál. Samozřejmě sem tam míjím odbočky, trochu si zajíždím, takže nakonec po dnešních 750 km jsem ve 24.00 SRČ(středořeckého času) v prvním hotelu v Trikale, který se mi namane. Jsem na šrot.

Ranní snídaně je moc dobrá. Dělám ještě revizi po 6000 km a Helen se dočkala konečně toho servismana. V pohodě dojíždím do Igoumenitsy a kupuji lístky na trajekt do Terstu. Pak po pobřeží do Pargy a těsně před Pargou do kempu na pláž Valtos. Stavím stan a jdu pěšky přes olivový háj do města na večeři. Kupuju ještě nějaké dárky pro rodinu a pak zase do kempu. Po setmění sedím na pláži, koukám na hvězdy, malej vozík, velkej vozík, jak mě to učil táta (...ahoj tati...), jenom ten pás Oriona ne a ne najít. Piju Retsinu, kousek ode mě šplouchá příboj  a je mi dobře. Ne, je mi ještě lépe.

 

Ráno prší. Jak to, takhle to být nemělo, měl jsem se celý den válet v příboji. Balím věci a jedu alternativně na pevnost Aliho Paši ( nic moc ), Nekromanceon ( nic moc ), deltu řeky Acheron ( ještě míň ) a tak jedu na jih, kde je počasí přeci jen trochu lepší. Několik hodin se válím na pláži, ale pak se zase  valí jeden bouřkový mrak za druhým. Tak zase na sever do Igoumenitsy,  večeře a ve 3 v noci jsem na trajektu.

V Terstu jsem jsme asi za 24 hodin, a orákulo už zase drškuje, že si to jako užiju. A taky že jo. Jen co vyjedu z města, blesky na všech stranách, vlevo, vepředu, vpravo. Bleská se synchronně i s fázovým posunem. A za chvíli je tu zahradní hadice. Zatím je teplo, ale jak stoupám do Alp, jde teploměr rychle dolů. Vzpomínám si na diskuzi v recenzi o Helen, proč že jako má ta motorka kontrolku nebezpečí náledí. Teď už to vím. Zapne ve 3, vypne v 5 stupních. Po projetí tauernských tunelů zimní pohádka, všechno bílé, 2 stupně. Jsem neskutečně zmrzlej., ale valím to co to dá, až blesky aparátů dopravní policie blikají jak vanoční řetězy od Vietnamců.
     Ale povedlo se. Ještě jsem stihl menšího synka před odchodem do školy. Pak už jenom vana, víno a postel.

Rekapitulace : 6500 km, 35 000 Kč, moto OK, tedy až na ten stojan a na ty kufříky, ty se soudruhům z NDR moc nevyvedly. Buďto nejdou zamknout, nebo odemknout, nebo obojí, prostě slabý podprůměr. Nějak na mě neudělaly pozitivní dojem. Třeba jak v Istambulu nešel zamknout boční kufřík a já se celou cestu hustým provozem těšil, až se mi na nějaké obvzláš´t husté křižovatce vysypou špinavé trencle mezi Turky...
       Cesta super, ale moc rozmáchle naplánovaná, když odečtu odpočinkový čas a čas na lodi, tak si přijdu na více než 600km na den v průměru, což znamená, že jsem po dvou týdnech pěkně obroušenej. Příště zvolním.
                                                                                                               Mějte se.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (48x):


TOPlist