Turecko

Pokračujeme do městečka

Xanthos

, které bylo ve své době nejdůležitějším městem Lyků. Když město roku 545 před Kristem dobyli Peršaně, Lykové v bezvýchodné situaci zapálili své domy i sebe. Městečko je to krásné, jen kdyby nás všude neobtěžovali místní "domorodci". Zjišťujeme, že nejlepší je mluvit jen česky, to jsou pak opravdu v koncích. Většina místních totiž celkem slušně ovládá angličtinu, němčinu, italštinu a francouzštinu. Turci jsou všeobecně hodně jazykově nadaní.
Pro nocleh si nacházíme krásnou opuštěnou zátoku s pláží, hezčí než z prospektů cestovních kanceláří. A hlavně - jsme tu jen my a jeden rybář. S tím se spřátelíme a strávíme tu skoro celý následující den. Koupeme se, potápíme a opalujeme, ve stínu je tak 35 stupňů a voda má tak okolo 28. Až k večeru, když se trochu ochladí, se vydáváme na další cestu. Ráno si prohlížíme věštírnu v

Didymě

. Věštírnu stavěli více než 700 let. Nejprve byla zničena po 200 letech během jónského povstání a pak byla přes 500 let znovu obnovována. Stála mnoho zlata a nikdy nebyla úplně dokončena. Zřejmě vinou nedostatků financí na dokončení. Apollonův chrám byl definitivně zničen v 15.století při zemětřesení a je určitě nejmonumentálnějším v Turecku. V době největší slávy ho tvořilo ho 120 sloupů, každý o průměru 2 metry a výšce skoro 20 metrů.
Didyma leží asi 20 km od městečka

Milet

, které bylo politickým, obchodním a kulturním centrem zdejší oblasti. Většina trosek starověkého Miletu leží těsně pod vodní hladinou. Město bylo na svou dobu dobře architektonicky řešené, s moderním systémem pravoúhlých ulic. Jsme už ale z památek celí unavení a tak projedeme Izmirem a utáboříme se na krásné pláži u letoviska Yeni Foca.
Celý následující den se jen tak poflakujeme po plážích a přímořských letoviscích. Shodujeme se v tom, že památky jsou sice krásné, ale je jich tu až moc a všechny se stejně zvládnout nedají. Tak chodíme po trhu, ochutnáváme ovoce a okukujeme mořské potvory. Za 12 dní, které jsme v Turecku strávili, byla inflace asi 20%, takže je lepší měnit peníze tak každé tři dny. Zásoby jídla, které jsme si vezli z domova, byly v podstatě zbytečné. Jídla je tu v obchodech a na trzích dost. A ty ceny! Třeba chleba, taková větší křupavá veka, stála 150.000 Tureckých lir - necelé 4,- Kč. Rajčata se daly usmlouvat na 200.000,- TL, výborná čokoláda na 250.000,- TL. Nejvíc nám ale chutnaly místní sladkosti - opravdové kalorické bomby. Tak třeba moučník z piškotového těsta s velkým množstvím ořechů a mandlí celý plaval ve sladkém tuku. Během jedné naší cesty podél pobřeží jen tak ze zvědavosti odbočujeme doprava a po prašné cestě stoupáme do hor. Asi po třech kilometrech se nám otevírá nádherný výhled do krajiny. Všechno tu kvete, jsou tu krásní barevní motýli, ale hlavně to tu nádherně a nepopsatelně voní. Úplná idylka! V Assosu, městě známém tím, že zde slavný Aristoteles založil filozofickou školu, se nejprve dosti dlouho snažíme koupit vstupenky. Vysvětlit asi osmdesátileté stařence, která mluví jen turecky, že chceme vstupenky poloviční studentské a ne celé je nelehký úkol. Nakonec to řešíme tak, že jí prostě dáme peníze a jdeme dovnitř. Město je perfektně zachovalé, snad díky tomu, že se zde stále normálně bydlí. Zajímavý je zdejší Athénin chrám, jediný chrám dorského slohu v Malé Asii. A zde, v Assosu, si konečně prohlížíme si vnitřek mešity. Je nádherná, útulná a pohodová.
Jedeme k nejznámější turecké památce, do slavné Tróje. Cestou si ještě prohlížíme Alexandrovu Troju - celkem zachovalé zříceniny. V Tróji po nás nejprve chtějí neobvykle vysoké vstupné, a pak jsme už jen zklamáni. S tím co jsme viděli v minulých dnech se to srovnávat nedá. V podstatě zde nic není, jen davy Japonců a Američanů a drahé suvenýry.
Trója je známá především díky Homérově Iliadě a na jejím místě bylo postupně postaveno 47 různých měst což bylo dokázáno z rozborů devíti hlavních vrstev podloží. Slavný Heinrich Schliemann zde objevil zbytky bájné Tróje v roce 1871 a nalezl zde i tzv. Priamův poklad. Velké množství šperků a jiných hodnotných předmětů bylo tajně odvezeno do Německa a za dobývání Berlína Rudou armádou se velká část pokladu ztratila. Objevila se až roku 1993 v Moskvě, která jí odmítá vrátit. Tróju měli deset let marně obléhat achájští bojovníci pod vedením krále Agamemnona a nakonec ho dobyli pomocí známé lsti s dutým trojským koněm. Tak se u jeho repliky ještě fotíme a pak už honem pryč. Na tom, zda je tato Trója skutečně onou Trójou ze slavného eposu se odborníci stále nemohou shodnout. Stan si stavíme na břehu úžiny Dardanely, kde konečně vidíme vojenskou ponorku. Za prvé světové války se zde strhla velká bitva mezi Turky, kteří stáli na straně německo-rakouské a spojenci na straně druhé, pro které byla úžina strategicky důležitá pro zásobování ruských vojenských jednotek. Spojenci bitvu prohráli, ale obrovské ztráty na životech měly obě strany. Ráno přeplouváme za 3.100,000 TL do

Eceabatu

a za silného větru jedeme do

Ipsaly

. Naposledy na trhu nakupujeme rajčata a lusky a za chvilku jsme už na hranicích. Na obcházení okének kvůli razítkům se už moc těšíme, vše je na pátý pokus v pořádku. Zažijeme ještě jednu veselou příhodu s "posraným" celníkem. Vejdeme do budky k zrušení registrace motorky a vidíme tři vysmáté celníky. Jeden z nich něco vysvětluje a drží si kalhoty na zadku a druzí dva se smějí, až jim tečou slzy. Jen neradi se s tureckými celníky loučíme. Ti na řecké straně nás přijímají o poznání chladněji.

Informace o redaktorovi

Radovan Jirků - (Odebírat články autora)