Malé nahlédnutí do Asie - Motrkáři 60+ jedou do Turecka

13.

Po sbalení  vyrážíme směrem na sever podél pobřeží, Izmír  objíždíme po dálnici a pokračujeme směr Canakkale , město na břehu u průplavu Dardanely. Cestou jsme minuli atrapu Trojského koně, škoda, měli jsme se kousek vrátit.  Z Canakkale se přeplavíme trajektem  zase zpátky do Evropy. Ubytováváme se hned na druhém břehu  v Penzionu ve městečku Eceabat. Je to poslední noc v Turecku. Večer sedíme u vína a trochu bilancujeme . Turecko  nás překvapilo  převážně jen v dobrém. Milý a přátelští lidé, krásná krajina i  silnice, často  však ještě ve výstavbě . Až na ten benzín  za 50 a více Kč a  dlouhé  procedury na hranicích, samá pozitiva.
420 km

14.

Na řeckou hranici to máme dnes asi 150km, cestou ještě o5  pečlivá policejní kontrola, ale pak zase úsměvy a foto. V Turecku  na hranici pěkná fronta, zase ta dlouhá procedura, všude taky plno vojáků, ale řecká strana  už je v pohodě. Valíme to po dálnici a ubytováváme se ve  skoro prázdném kempu hned u moře nedaleko za  Kavalou . Jdeme se vykoupat, ale dost to fouká , vlny jsou  až nepříjemné a břeh dost kamenitý. Večer zase posezení , s  nákupem byl trochu problém, nebylo víno ani nic moc k jídlu, tak vyškrabáváme poslední zbytky zásob a  dnes popíjíme ouzo.

15.

Ráno si koupel  zopakujeme, moře je už  krásně klidné, jdeme kousek  dál na pláž pohoda . Zabalíme  a jedeme zase po  dálnici  směr Albánie. Máme dobrý čas ,tak odbočujeme ještě na kláštery v  Meteoře.  Zastavujeme na odpočívce u studánky, kde po chvilce zastavuje také pár Belgických motorkářů. Dostali jsme od nich foto z právě navštíveného  srazu  motoklubu  Česká  Třebová na kterém poznáváme  5 našich kolegů motodědků. Svět je malý. Z Meteory kde jsme se na chvíli ztratili, jen pár obrázků z dálky na kláštery,a už jedeme k Albánské hranici. Ubytováváme se v Penzionu  v obci  Ktismata u blízkého  přechodu.    Posezení  u vína a  večeře v místní hospodě, místní mají snahu diskutovat ,ale jde to ztuha. Brzo se  jde  spát.
386 km

16.

Po 2 km přejíždíme bez potíží hranice do Albánie.  Městečko Kakavia, na  pár km potkáváme 7 policejních kontrol, okukují, ale  dají nám pokoj,  stavějí  hlavně náklaďáky. Po 15 km vjíždíme do stavby, silnice rozbitá, plno prachu, náklaďáky bagry apod. Jeli jsme po té hrůze asi 40km, cesta bílá a v prachu na díry vůbec nebylo vidět.Tady už se asi policajtům tolik nelíbilo. Všude se staví, spousta  docela pěkných nových domků, to okolí je však už podstatně horší. Průjezdy  chaosem měst jsou pěkně otravný. Nemáme tu vytyčený žádný  konkrétní  cíl, Chtěli jsme Albánii jen projet a pokoukat z motorky. Často vzpomínaní toulaví psi jsou vidět  všude, stejně jako v Bulharsku ,Rumunsku i Řecku atd. Bývají  zabydleni  na odpočivadlech a žebrají o něco k snědku . Většinou jsou plaší, někteří vůdci smeček trochu drzejší, ale s nebezpečnými  jsme se nesetkali . Jednou po mě šel ovčácký pes, když jsme objížděli stádo na silnici, on dělal však jen svoji práci, hlídal pánovy ovečky. Míříme ke  Skadarskému jezeru a potom už Ulcinj v Černé Hoře. Ubytováváme se v Penzionu, na stole láhev   Rakie na uvítanou od majitele  byla velice milá a dobrá. Jdeme se vykoupat, k moři je to však víc než  km lesem. Setmělo se a cestu zpátky jsme nenašli, nevím  jestli kvůli té rakii?,Navíc v  lese hořely ohně, tábořili tam bezdomovci a cikáni,než se setmělo nikoho jsme tam neviděli. museli  jsme jít raději asi 4km oklikou po silnici. Po návratu jsme trochu  povečeřeli a dopili vše co zbývalo, včetně Mičánkovic  rumu určeného na případnou první  pomoc.
373 km

17

Balíme a jedeme na sever podél pobřeží po Jadranské magistrále. Boku Kotorskou se nám objíždět nechce, i když  to prý stojí za to. Přeplavíme se trajektem a   brzo  jsme již v Chorvatsku. Uděláme pár obrázků Dubrovníku a pokračujeme podél  pobřeží  s nádhernými výhledy. Projedeme krátký úsek Bosny a Hercegoviny a ubytujeme se hned za Hranicí v malém letovisku Klek v penzionu. Večer posezení u vína, zásoby jsme doplnili a už není  kam spěchat, zítra můžeme vyspávat máme poslední volný den.
230 km

18.

Chtěl jsem se  jet  podívat asi 65 km do Mostaru, ale nebyl žádný další zájemce. Laďa s Helčou  už tam byli a Míla s Jarynou si to nechají na příště. Tak zůstalo jen u  procházky podél pobřeží, koupání a povalování na pláži. Večeře a pivko v restauraci a volný den je pryč.

19.

Znovu pokračujeme podél pobřeží, jede to dost ztuha a pomalu , samá rušná letoviska. docela je tu  provoz, ale odměnou je stále se klikatící silnice s nádhernými  pohledy na moře. Míla a Jaryna  si cestu  raději zkracují a zrychlují  po dálnici, setkáváme se dle dohody  v Bibinje u Zadaru, kde nám už našli penzion. Večeře u vína je už rozlučková, Laďa s Helčou si chtějí přivstat a vzít to už domů jedním vrzem. Na jih Moravy to mají asi 720km. Já s Mílou a Jarynou to máme na sever  Čech o dost dál a tak máme v plánu nocovat ještě v Rakousku.

20.

Ráno zamáváme na cestu Mičánkovým, nemáme  spěch, ale není už ani na co čekat a tak i my vyrážíme dříve než obvykle, táhne to domů. Jedeme na dálnici, brzo začíná pršet, zdržíme se trochu oblékáním, ale když přejedeme kopce tak skoro  pršet přestane. Valíme to po dálnicích, něco málo přes limit, projedeme Slovinsko a kolem druhé jsme u  Gratzu. Na ubytování je brzo, naše cesty se však dělí. Císařovi to mají domů do Lípy blíž přes Dvořiště a já k Náchodu přes Mikulov. Císařovi cestou přes hory řádně promokli, ubytovali se v penzionu a dojeli domů další den. Já jel okolo Vídně pěkně po suchu a po šesté jsem byl v Mikulově, kde jsem se chtěl ubytovat. Když jsem si však  odfrknul a posilnil se, pokračoval jsem domů, bylo ještě krásně slunečno. U Svitav začalo pršet a v České Třebové to ještě vylepšila  bouřka, lijavec, vichr,  létaly ulámané větve,silný provoz kamionů a tma, nejhorší  úsek posledních 100km od domova. Dojel jsem mokrý naskrz asi 20min. po deváté ,ale šťastný, že to mám se zdravou kůží za sebou. Vždy jsem odsuzoval dlouhé štreky jako riskantní a teď se však sám musím přiznat,že už to bylo potřetí co jsem to takto přepísknul .

 

970km, nejhezčí na konec.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE