Blackem světem Balkánem

Všechno to začalo snem o projetí celé Evropy na čerstvě zakoupené Hondě CBR 1100XX Super Blackbird v roce 2010. Už původně jsem měl v hlavě rozdělit tento cíl na tři etapy. Nejdříve jsem se vydal na sever do Skandinávie, o rok později do západní Evropy a také Maroka. Logicky poslední částí mého snu byla jihovýchodní Evropa a Turecko, které jsem projel minulý rok. Motorka i řidič zůstali stejní, do týmu přibyla spolujezdkyně Jája, která ještě za nikým neseděla, a já ji lákal na cestu dlouhou 8000 km. O tom, jak jsme to na silniční motorce zvládli, se dočtete v tomto cestopise.

Blackem světem Balkánem

Kapitoly článku

Přípravy:

Motorka je připravená, pouze vyměním olej s filtrem a přezuju na Pirelli Angel GT. I já jsem připraven. Jenže my berem Jáju! Sháníme kompletní výbavu. Boty, bundu a kalhoty kupujeme pro úsporu financí starší. Helmu pořizujeme až pár dní před odjezdem. Instaluju interkomy, jedeme je otestovat a jsme spokojeni. Krize nastává dva dny před odjezdem. Jája začíná pochybovat, jestli to zvládne, balí se a hledá spojení domů (údajně chvilková slabost, kterou nesmím dát do cestopisu). Pro jistotu zamykám dveře a po vysvětlení, že vlastně jedem do Chorvatska na tři týdny, jen malou oklikou přes Turecko, si opět vybalí. :) Pak už jde vše hladce, tedy, až na balení. Mám pochyby, jak se pobalí do bočního kufru na tři týdny, ale ve výsledku mám problémy i já. Vždy jsem měl spoustu prostoru jen pro sebe. V 10 hodin večer máme nabaleno. Sice netuším, kdo ten kolos bude řídit, ale ono to nějak dopadne.

Den 1 (2.7.2014):

Vyjíždíme podle plánu po 6. hodině ranní. Jedeme směr Rumunsko na Brno a pak na Budapešť. Na Slovensku sjíždíme z dálnice a hledáme pumpu. První podle GPS je zavřená a na druhé se mělo platit předem. Pozdě, benzín dává i tak. Dáváme tu svačinu a slyšíme neustále mňoukat kotě. Jája se snaží odbourat své nesympatie ke kočkám a nese jí kousek řízku. Kotě vyjadřuje své nesympatie k Jáje tím, že si od ní nic nevezme. Na Slovensko-maďarských hranicích kupuju maďarskou dálniční známku. Dálniční nudu narušuje madam v Porsche Cayenne, která nám nedává přednost a zkouší mé reakce na brzdění. Čím jsme blíže k Rumunsku, tím více povozů s koňmi potkáváme. Na hranicích nás zdrží jen malá kolona, jinak jedem dál směr Hunedoara. Silnice v Rumusku je pěkná, až na železniční přejezdy. Všichni jsou nuceni je přejíždět krokem, a tak vznikají kolony. Zastavujeme u pumpy, po natankování a svačině jde Jája otestovat rumunské záchody. Vrací se s tím, že už víc z Rumunska vidět nepotřebuje a můžeme pokračovat do Bulharska. Nějaký Rumun si totiž spletl postavičky na dveřích a Jája ho viděla v plné kráse. Cestou potkáváme spoustu kempů, ale jak to tak bývá, když už jsme rozhodnuti dnešní jízdu ukončit, žádný nenacházíme. Dojíždíme až k hradu Corvin v Hunedoara a hledáme nějaké místo na přespání. Po dohodě nebereme pokoj, ale jedeme za město hledat místo pro stan. Jedno jsme objevili, jen byl trochu problém tam vyjet. Rozděláváme stan, uvaříme si a jdeme spát.

Počasí: ráno 10°C jasno, přes den 30°C jasno
Trasa: Křesetice-Brno-Budapest-Arad-Hunedoara
Najeto: 978/978/7976




 

Den 2 (3.7.2014):

Budík zvoní včas na svítání, nechávám Jáju spát a jdu na kopec fotit východ slunce. Poprvé balíme, což je znát na čase odjezdu, ale s každým dnem se to bude zlepšovat. Jedeme zpět k hradu kolem velmi kýčovitých domů, které byly koncentrovány na jednom místě. Mezitím co jsem fotil, stihla přijít k Jáje žebrající holčička. U hradu potkáváme dvojici Slováků, kteří tu na parkovišti přespali v autě. Prohlídky nemám příliš v oblibě, a tak fotím jen zvenku. Po cestě do Sebes vybíráme peníze z bankomatu a svačíme u místního Kauflandu, kde nás ceny mile překvapily. Za útoku místních toulavých psů ujíždíme směrem na Transalpinu, což je vysokohorská silnice (č. 67C) šplhající až do 2145 m n. m. Od Sebes má úžasný povrch a pěkně se klikatí. Bohužel následuje úsek příčných pruhů bez asfaltu trvající dostatečně dlouho na to, abych začal být vzteklý. Moc tomu nepřidává fakt, že se objevují přeháňky a několikrát jsme nuceni oblékat nepromoky. Na vrcholu zastavujeme a kocháme se blížící se bouřkou. Během pár minut je u nás, a tak se schováváme v jednom z nepoužívaných stánků. Čekáme hodinu. Než se bouřka přežene, začíná být opravdu zima. Sedáme na motorku a sjíždíme do údolí. Viditelnost klesá na 5 metrů, fouká studený vichr a prší. V Horezu zastavujeme u kempu, kde beru chatku za 40 lei na jednu noc. Hned po příjezdu k chatce nás vítají dělníci ze sousední chatky, kteří do sebe ženou zlatavý mok. Po sprše jdeme omrknout restauraci. Obsluha přináší menu a hned čeká, co si vybereme k jídlu. Ještě, že tam mají obrázky, protože tady umí jen rumunsky. Něco jako jídlo dostáváme, ale cena neodpovídá ani kvalitě, ani kvantitě. Už si zvykáme i na psy, kteří žebrají u stolu. Chci si dát další chod, ale obsluha se někde zašívá. Dochází mi trpělivost a jdu na bar zaplatit, protože bychom tam čekali asi doteď.

Počasí: ráno 13°C jasno, přes den 10-24°C bouřka, kroupy, mlha, vichr
Trasa: Hunedoara-Sebes-Sugag-Horezu
Najeto: 256/1234/7976

 

Den 3 (4.7.2014):

Po nabalení motorky jedeme hledat místní klášter. Nejdříve dojedeme ke kostelíku, který nestojí ani za fotku. Po podrobnějším prohledání připravených materiálů už jedeme přímo pod klášter. Po příchodu vidíme jeptišky s biči v rukách a během několika vteřin opouští smečka toulavých psů komplex kláštera. Radši si dáváme pozor, abychom nevstoupili někam, kam nemáme. Mohli bychom taky dopadnout jako ta smečka. :) Pokračujeme do města Curtea de Arges, ze kterého vede druhá velmi navštěvovaná silnice s označením 7C – Transfagarasan (2034 m n. m.). Stavíme na fotku u party motorkářů z Turecka, kteří jedou něco podobného co my. Navzájem se fotíme a pokračujeme dál. Jedeme z jižní strany a jsem zvědav, jaké bude počasí po projetí tunelu na vršku, jelikož doteď bylo jasno. Za tunelem vjíždíme do mlhy. Projíždíme okolo stánků a pod nimi svačíme. Přijíždí dvě české motorky, s jejichž osádkou se chvíli bavíme. Pokračují do Chorvatska k moři. Počasí se nakonec malinko umoudřilo a alespoň na chvíli jsme viděli část klikatící se silnice na severní straně. Náš další cíl cesty je hrad Bran. Zastavujeme v kempu (58 lei/2 os) nedaleko hradu. Po postavení našeho bydlení sedám na motorku a jedu sehnat něco k jídlu. Ve vedlejší vesnici nacházím obchod, ve kterém se mi podaří tankvakem zavadit o stojan s brambůrky. Vidím jen vykulené oči nakupující babky, a když se otočím, stojan už padá. Po cestě jsem zahlédl menší kostelík. Zajel jsem k němu a z okolních chýší vybíhají děti. Přijíždějící povoz nemůže projet, tak ještě uhýbám s motorkou a chvilku fotím. Přišlo mi, že jsem byl pryč chvilku, ale Jája měla jiný názor. S vysvětlením, že jsem si musel fotit cikánčata, jsem moc neuspěl. :)

Počasí: ráno 16°C jasno, přes den 22°C, polojasno
Trasa: Horezu-Curtea de Arges-Fagaras-Bran
Najeto: 327/1561/7976

 

Den 4 (5.7.2014):

Vstáváme už v 6 h, balíme, snídáme. Jedeme na lehko k hradu Bran, platíme parkovné (3,5 lei) a prodíráme se přes stánky ke vstupu. Nemáme dost lei, platební kartu to odmítá a eura neberou. Nacházíme bankomat a platíme vstup (50 lei) do hradu. Uvnitř byl neskutečný nával, nedalo se pořádně projít. Po půl hodině se nám podaří prodrat před skupinu s průvodcem, což znamená, že se konečně můžeme po hradě volně pohybovat. Vracíme se do kempu a nabalíme věci na motorku. Při odjezdu z kempu využívá jedna korpulentní ženská od vedlejšího stanu situace, kdy Jája šla pěšky k výjezdu z kempu, a smutně mi mává na rozloučenou. Míříme na Babele, což jsou skalní útvary nacházející se nad městem Busteni.  Po příjezdu k lanovce se ptám kluka, který vybírá parkovné, kolik stojí lanovky. Volá asi na 100 m vzdáleného místního naháněče, který nás přesvědčuje, že ač od spodu je to v mlze, nahoře je krásně. Moc mu nevěříme a pokračujeme do Bulharska. Na hranicích jsme zbaveni povinnosti platit za most spojující oba státy. K mostu jedeme po šílených panelech, které pamatují asi dost. Náš první cíl v Bulharsku jsou skalní kostelíky v Ivanovo. Nejdříve špatně zadávám polohu do GPS a stojíme v jiné vesnici u opuštěné benzinky. Chci si ji vyfotit, ale zrcadlovka píše chybu spojení těla a objektivu. Skvělé! Zrovna teď. Mám s sebou ještě portrétní objektiv, ale širokáč je širokáč. Nakonec přicházím na způsob, jak alespoň provizorně fotit. Objektiv jsem nedocvakl, foťák funguje, jen není možné měnit clonu a automaticky ostřit.
Poznámka pro majitele zrcadlovek: Později jsem zjistil, že při určitém ohnisku objektiv funguje. Využil jsem toho a nastavil clonu na 8, zmáčknul jsem tlačítko hloubky ostrosti a zároveň pootočil objektiv mimo kontakty. Tím jsem docílil trvalého nastavené clony na výhodnou hodnotu pro univerzální využití (velká hloubka ostrosti, nejlepší kresba).
Kostelíky nacházíme už navečer, takže je zavřeno. To nám nevadí, jelikož k jednomu vystoupáme po schodech a přes mříže vidíme vlastně všechno. Jdeme se ještě podívat na vyhlídku. Přemýšlíme, že tu zůstaneme přes noc, ale hejna komárů nás odrazují. Sedáme na motorku a ještě pokračujeme v cestě. Za soumraku tankujeme a ptáme se pumpařky na kemp. Prý až na pobřeží okolo Varny, což bylo nějakých 130 km. Začínáme koukat po nějakých místech na přespání, když v tom projíždíme okolo odbočky k „Beli Lom Lake“. Hroznou cestou se dostaneme k jezeru, kde sedí několik rybářů. Hledáme místo na přespání, čehož si všimne jeden rybář a naznačuje, že si to máme rozbalit u něj, že pojede pryč. Slibuje, že v 5 ráno opět bude tu. Už za tmy se v rychlosti koupeme a mizíme ve stanu.

Počasí: ráno 18°C jasno, přes den 25°C přeháňky
Trasa: Bran-Busteni-Bucuresti-Pyce-Ivanovo-Beli Lom
Najeto: 413/1974/7976

 

Den 5 (6.7.2014):

Okolo páté hodiny nás budí rybáři, kteří nedaleko nás spouštějí na vodu čluny. Po snídani a nabalení všech věcí na stroj vyrážíme na Varnu. Po cestě se zastavujeme u tzv. lesa z kamenů (Pobiti kamani), který se pyšní dutými kamennými sloupy o výšce až 7 metrů. Vstupné činí 1,5 E za osobu a jsem poučen, že se v Bulharsku krade, a že si mám přeparkovat motorku na parkoviště. Mám pochyby, protože z tohoto místa na motorku vidím a to jejich parkoviště je v lese. Po přeparkování zjišťuji, že tam sedí jakýsi hlídač. Po procházce mezi kamennými útvary jedeme na Varnu. Bavíme se při pohledu na dvě osoby na žebřících, které se snaží upevnit plachtu na billboard. V okamžiku, kdy projíždíme, plachta padá na zem. Jejich vyčítavé pohledy byly k nezaplacení. Ve Varně mi bankomat vydává 20 bankovek po 10 lev a já poprvé zažívám pocit mít narvanou peněženku k prasknutí. Poté se vydáváme peněžence ulevit do místního supermarketu. Vysílám Jáju pro malou svačinu. Cestou asi zapomněla, že tu jsme na motorce, protože se vrací s několika plnými taškami (24 lev). Za starých časů se jezdilo na Zlaté Písky a my jedeme prozkoumat, jak to tam vypadá teď. Jednoho Rumuna v SUV mám sto chutí vytáhnout z auta, jelikož nás míjí opravdu na centimetry v celkem vysoké rychlosti. Zastavujeme v kempu Laguna, na recepci platím 64 lev za dvě noci a po prozkoumání nejvýhodnějšího místa rozbalujeme bydlení. Shazujeme ze sebe motohadry a vyrážíme se koupat. Po příchodu ještě přesouváme stan k altánu s posezením a grilem. Netuším, jak to ta holka tušila, ale nakoupila věci na grilování. Vydávám se posbírat po kempu suché větve. Jája mezitím připravovala brambory se slaninou a se zeleninou. Po tom, co jsem odešel, se prý po kempu ozývaly zvuky, jako když někdo kácí stromy. Já o tom nic nevím. Večer jdeme na pláž do hospody na wifi, dáváme pivo a horkou čokoládu (6 lev).

Počasí: ráno 13°C jasno, přes den 27°C jasno
Trasa: Beli Lom-Varna-Zlaté Písky
Najeto: 138/2112/7976

Den 6 (7.7.2014):

Ráno se rozhodujeme, že si dojedeme do obchodu pro snídani. Nacházíme obchod několik kilometrů od kempu. Bohužel nedaleký hotelový komplex zapříčinil ceny, na které se netváří ani moje narvaná peněženka. :) Bereme tři věci a jedeme do kempu. Jdu se zeptat recepční na servis foťáku ve Varně. Ochotně mi googluje servis a volá tam. Dostávám adresu a jedu do Varny. Podle GPS jedu přímo před malinký servis. Pán mi německy vysvětluje, že jde o kabel v objektivu. Má jich tu spoustu, ale tento ne. Posílá mě pryč s tím, že stejně nemá čas. O jiném servisu neví. Jen o bazaru. Dál nepátrám, dá se fotit provizorně i takto, pouze to déle trvá, než manuálně zaostřím. Po cestě zpět kupuju maso na gril na večer a tankuju. Po příjezdu jdeme k moři, kde jsme celé odpoledne. Dřívím, které zbylo ze včera, roztopím gril a děláme si burgery. Během několika minut jsou v okolí dva psi a pár koček. Večer se jdeme projít podél pláže do Zlatých Písků, kde se těží i ze vstupu na molo (1 lev). Jdeme na pivo a víno do hospody, kde se nás ujímá číšník ovládající jak češtinu, tak slovenštinu. Měl jsem opravdu žízeň, takže první pivo hned zasyčelo. Číšník to okomentoval slovy: „Čechy, moc piva“.

Počasí: ráno 18°C jasno, přes den 31°C jasno
Trasa: Zlaté Písky-Varna-Zlaté Písky
Najeto: 49/2161/7976

Den 7 (8.7.2014):

Chci jít ve 4 h ráno fotit, ale nějak to nezvládám a pokračuju ve spánku. O dvě hodiny později vstáváme a balíme. Pár kilometrů od kempu jedeme ke skalnímu klášteru Aladža (5 lev/os). Ve skalní stěně se nachází několik pater místností, které jsou přístupné po vybudovaných schodech. Pokud chce někdo ztrácet čas u zamřížované díry v zemi, 800 m v lese jsou „katakomby“. Jedem přes Varnu, kde nás předjíždí bílé BMW X6 a jen těsně míjí boční kufr. Zastavujeme v městečku Nesebar, které je na listě UNESCO. Zaparkujeme motorku a já se vydám fotit. Po příchodu se Jája baví s motorkářem na CB 500 z Čech. Zjišťujeme, že se známe přes motoforum. Přejeme si šťastnou cestu a pokračujeme směrem na jih Bulharska. Na pumpě nás oslovují Češi jedoucí na motorkách z Kosova. Jsou z něj nadšeni, což rádi slyšíme. Před vjezdem do Turecka chceme zůstat ještě den u moře. Hledáme tedy v Tsarevo kemp. Jeli jsme podle značek camping, ale nikde nic. Zastavil jsem u informací, kde seděla mladá holka, která uměla jen bulharsky. Během chvilky přijela (podle podoby usuzuju) její matka. Ta mi doporučila známého kemp (za 10 lev/os) s tím, že přijede a dovede nás tam. Za pár minut sedáme na motorku a jedeme za autem do kempu. Příjezdová cesta je hrozná, Jája musí pěšky. Nakonec jsme nedaleko pláže na oploceném pozemku u bungalovu. Večeříme u pláže v restauraci a užíváme si poslední večer v Bulharsku. Zítra nás čeká Istanbul.

Počasí: ráno 20°C jasno, přes den 30°C jasno
Trasa: Zlaté Písky-Varna-Burgas-Tsarevo
Najeto: 240/2401/7976

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.03
Známkováno: 64x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist