Vandr Saharou 2.0

Účinkující:   

Virgil...
...poté co si před 15 lety odletěl ze sedadla svého chopperu, aby vzápětí navštívil před ním jedoucí Octavii Combi zadním sklem a následně se hodil na půl roku marod, se na motorky se doslova vysral. To že nikdo nevěřil, že se dá tahle tůra dát nejen bez příprav a zkušeností, ale také bez vlastní motorky a vybavení, ho vyhecovalo k tomu, aby mi na to dal "pac".

Výhody a nevýhody:
+ dokáže z bezových klacíků uvařit svíčkovou
+ kdyby se přece jenom někdo našel komu nedokáže naplácat, zastřelí ho
+ umí arabsky objednat dvě Coly a pak poděkovat
- když má špatnej den, dokáže ho nasrat v podstatě úplně všechno



Vaccel...
...na tůry jezdí nejradši sám. Je pak ze všech nejrychlejší, vždycky si prosadí svoje a když mu dojdou čisté ponožky, tak se prostě může otočit a jet domů. Dokáže dva roky nemýt motorku a pak všem nadšeně vykládat v jakém je skvělém technickém stavu.



Výhody a nevýhody:
+ všechno opraví
+ nic ho nerozhodí
- až na zalepení píchlé duše
- jeho klidem dokáže vytáčet ostatní

3. Květen 2014, restaurace River, Tachov, Česká Republika, Evropa.

Po pátém pivu a vášnivé diskuzi na téma: Co všechno musí člověk mít a umět aby dojel po ose až na Saharu a také se vrátil zpět to náš kamarád, říkejme mu třeba Oťas, přiklepl. Půjčuje Virgilovi jeho XT660 na tůru se mnou. Dlouho do noci se pousmívám při poslouchání výčtu argumentů proč to se mnou Virgil nikdy nezvládne: ta mašina na to není dělaná, má malou nádrž, je moc slabá a těžká , a ještě k tomu nemá pořádné kapoty. Virgil nikdy nedal víc než 120km v kuse a pocestě umře na vyčerpání :-). Oba se šklebíme a bereme to jako výzvu. Ještě tu noc mu objednávám a on-line platím listek na trajekt. Mazaně, aby nebylo cesty zpět. Jak jistě čtenář tuší, druhý den se náš kamarád probouzí a těžce lituje. Slib že všechna poškození jeho stroje dáme do perfektního pořádku ho neuklidnil. Ještě před odjezdem nám jmenuje prodejní cenu, zřejmě počítá s tím, že mu jí vcelku nedovezeme. Moc dobře ví, že výprava se mnou na GG nepovede.

 A pak se dlooouho nic neděje...

... až pět dní před odjezdem se Virgil probouzí a začíná shánět vybavení na jeho první mototrip v životě a to rovnou do tuniské Sahary.  Jeho nákup vybavení se omezuje na karimatku za 300kč a slušivý klobouček. Sviňák ví, že já mám vše s sebou. To že nás od sebe dělí 500 kilometrů přípravu zrovna neusnadňuje a tak mu posílám e-mailem alespoň seznam vybavení které beru, aby se měl čeho chytit. 
 Jeho největší starost je: "Jak budu nabíjet moje elektronický USB cigáro?".

Den D -1, dálnice Česká Republika - Německo...

...po 500 kilometrech a 10 hodinách k nám doráží Virgil s prdelí na kaši. Mluví o trestu Božím a překonaných rekordech. 
Při poslední kontrole mašin mě bodne do očí stav mých pneumatik. Ze dvou třetin sjeté. Nějak jsem zapoměl, že už se vloni dokutáleli až do Španělska a s pocitem že jsem je měnil nedávno jsem se na ně ani nekoukl. A to jeden den před odjezdem! Smůla. Ráno se vlečeme směrem Janov s mizerným noclehem ve stanu na pumpě v Itálii.  900 km po dálnicích na enduro gumách. Už ve Švýcarsku dojídáme poslední energetické tyčinky které jsme měli s sebou až půjde do tuhého. 

Nekonečných 25 hodin  na lodi...

...úspěšně prospíme. Chvíli před vyloděním zjišťujeme, že Virgil doma zapoměl nabíjecí kabel na mobil. Za pomoci nože a papírku od bonbónu bastlíme "nabíječku". Kabel, kterým budeme nabíjet přímo z baterie motorky. Uff...

Opravdu to fungovalo. Baterie po třech minutách žhnula a pobublávala, ale udržela mobil v chodu celý den. Poslední den cesty vypustila duši. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE