Saharský Bandita

Resumé – Tunisko ano, nebo ne?

Možná bych měl cestopis psát s větším odstupem, aby veškeré křivdy a negativní pocity byly překryty vzpomínkou na velké dobrodružství a spousty nových a mnohdy krásných zážitků. Na druhou stranu mohu lépe popsat veškerá úskalí, která na cestě do Tuniska čekají.

Turismus

Předně se připravte na fakt, že Tunisko se plně přizpůsobilo stylu cestování, který zde 90% turistů upřednostňuje. Tedy pobyt v ohromných hotelových resortech na pobřeží ve stylu all-inclusive, válení na pláži a občasný jednodenní výlet autokarem např. na pouštní „dobrodružství“. Tudíž vstup pro  nezávislé cestovatele je poněkud nepohodlný. Začíná to zařízením víza, kde Vám však ambasáda vyjde zcela vstříc. Za víza pro dvě osoby jsem platil 5.600 CZK a mimo žádosti musíte předložit zpáteční lodní lístek (letenku) a doklad, že máte zarezervované ubytování pro všechny dny (noci), kdy hodláte být v Tunisku. Hotelů je sice v Tunisku hodně, ale na bookingu apod. jich je pouze malá část a jejich hledání není zrovna nejjednodušší. Po příjezdu čeká trochu papírování, ale nejedná se o nic složitého. Osobně jsem služby placených „poradců“ nepotřeboval.

Jelikož většina turistů neopustí za celou dobu pobytu hotel, je poněkud obtížné (zvláště v menších městech) najít restauraci, kde by bylo možno povečeřet. Přes den je dostatek fast-foodů a bister, ale navečer musíte obvykle vzít zavděk s hotelovou restaurací.

Pohyb na cestách

Pokud nehodláte zdolávat pouštní pisty (což na druhou stranu bude to, proč se sem většina motorkářů vydá), není potřeba mít enduro. Cesty jsou vesměs v lepším stavu, než v ČR. Až na horské oblasti převládají roviny, roviny a zase roviny. V menších městech může být povrch trochu horší. Jediné, co bych nedoporučil, jsou supersporty. A to pouze z toho důvodu, že výskyt zpomalovacích prahů je hodně velký, jejich profil je poněkud odlišný a byla by škoda nechat na nich spodní díl kapotáže (ale potkal jsem zde i litrové GSX-R, tak to asi nějak řešit půjde). Benzínka je na každém rohu a cena benzínu se pohybuje okolo 18-19 CZK za litr. Na jihu byl často k dostání jen méně kvalitní benzín (91-92 oktanů). Bandit se s tím však celkem vypořádal. Navigace je bez problému, jelikož silniční síť není příliš hustá a systém ukazatelů logický. Pozor ve městech kde jsou místní popisky pouze v Arabštině, což způsobuje tu a tam menší problémy.

Někde jsem četl, že řidiči v Tunisku nejezdí agresivně, ale pouze špatně. Nejsem si jist, zda autor vůbec někdy řídil na tamějších silnicích. Stejně tak nevím, zda to nazývat agresivitou, hrubostí, či pouze naprostou lhostejností. Všechna auta mají klakson a místní se jej nebojí použít. Každý rozjezd na světlech se nese v duchu troubení, jakmile padne oranžová. Na dlouhých rovinkách se předjíždí bez ohledu na to, zda se v protisměru nachází jiné vozidlo, či nikoliv. Navíc není běžným zvykem při předjíždění nějak zásadně zrychlovat, takže manévr trvá poměrně dlouho. Vozový park je v podstatě podobný tomu v Evropě, jen převažují vozy Francouzské provenience. Pouze někdy potkáte auto, kterému chybí přední maska, světla, kapota a blatníky (v horším stavu bývají užitková vozidla). V okolí Tunisu se nám několikrát stalo, že jsme byli vytlačeni ze silnice – a opět nikoliv vyloženě agresivním, ale spíše zcela lhostejným způsobem. Nebyl to jen můj pocit. Loni jsme urazili v jedné stopě kus cesty po Thajských silnicích a také má žena potvrdila, že na rozdíl od Thajska, měla v Tunisku z místních řidičů strach.

Lidé

Možná by se spíše slušelo říci muži. Ačkoliv je zde oficiálně rovnoprávnost, na ulicích převažují muži a chování k ženám lze popsat jako jejich ignoraci. Zde se možná skrývalo největší zklamání z celé cesty. Samozřejmě se zde jako v každé společnosti nachází mnoho skvělých a velice příjemných lidí a některé z nich jsem měl tu čest potkat. Bohužel obyvatele jako celek osobně nemohu hodnotit příliš pozitivně. Převážně se místní k turistům staví s lehkou xenofobií a preferují cizince spíše nepotkat. Možná je to pouze projev lehké lenosti, aby nebyli vytrženi z obvyklého klidu běžného dne, který se sestává z posedávání v kavárně spojené s pokuřováním Šíši (začíná se obvykle již kolem desáté ráno a svou pozici do večera nemění, takže mám jisté pochyby o výkonnosti místní ekonomiky). U mladších ročníků je situace odlišná a bývají často velice příjemní, komunikativní a snaží se být vždy nápomocni. Velikým problémem je nakládání s odpady, dá-li se to v místním podání vůbec tak nazývat. Veškeré odpadky se jednoduše odhazují tam, kde právě stojíte. Ona v podstatě není ani jiná možnost, jelikož Tunisko je země bez odpadkových košů. To se bohužel negativně projevuje na kráse místní krajiny. Jak jsem uvedl výše, odpadky kam se podíváš. Většina těchto negativních vlastností je poněkud alibisticky omlouvána tradicí.

Ano, či ne

Mé předchozí řádky možná vyzní hodně kriticky, avšak chtěl jsem (samozřejmě velice subjektivně) popsat, co na nezávislé cestovatele čeká. Případné problémy jsou však vyváženy tichou krásou hor na jihu, tvořících poslední hranici před vstupem do respekt budící pouštní krajiny Sahary. Tunisko nabízí nádech pouštního dobrodružství, avšak v zemi politicky vcelku stabilní a hlavně zcela bezpečné, která nabízí alespoň základní služby pro nepříliš zkušené cestovatele. Kadžým dnem samozřejmě negativní vzpomínky mizí z paměti a při pohledu na fotky se vrací pouze to krásné. A toho krásného dokáže Tunisko nabídnout více než dost.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE