Kapadokia,
Aleppo, křižácký hrady Jestli jsme doteď působili jako magnet, tak teď jak hromada magnetů. Všichni koukaj, skoro všichni mávaj a někteří i pokřikujou. Kamení nehází nikdo. Úsměv na tvářích a neskrývaná radost ze setkaní s něčím takovým, jako jsou dva pošuci na něčem, co možná nikdy neviděli. Ubytování, no jak to napsat. Turistika, neosobní továrna na peníze. Spíme za 45USD, takže dobrý, atmosféra v hotelu nestojí za nic. Ale ten výhled, ten výhled by mohl zdobit hlavní síň přírodních krás světa. Jezero se starým kamenným hradem pod námi o kousek dál
Hasan Dagi - do půlky zasněžená sopka vysoká asi 3500m. Uuuuaaaa. Ještě že se už nefotí na kinofilm ....
Kapadokie začíná věru monstrózně.
To co pokračuje připomíná záběry z hloupého filmu retardovaných mimozemšťanů - uuuu, aaaaa, a hele taaamhle, a tohle, zastaaaffff to musíme fotit, hele a tohle, tyyyy joooo. To snad není možnyyyy, co ještě přijde. A tohle. To si snad ta příroda už dělá prdel, nebo coooo???? Nesmysl a asi i nemožné popisovat to, co je tady na každém kroku. Ještě že máme výdobytek moderní doby - digitální fotografii. V
Derynkuyiu lezeme do podzemního města starého cca 3000let. Ano 3000let, to není překlep! 65m hluboký o 7 podlažích. Větrací šachta hluboká 85m Téměř konstantní teplota po celý rok. V zimě teplo, v létě zima.
Předchůdce tepelných čerpadel. Během nebezpečí a velkých zim se sem obyvatele schovávali a byli tak v bezpečí. Super co? Jako bezpečnostní dveře sloužily obrovský kameny kola, kterýma se prostě zatarasila chodba a zezadu se to šprajclo. Nechápu,co by tam dole dělal klaustrofobik. Nahoru jsme se s Kač oba těšili, jak malý děti na ježíška. Moooc rádi jsme viděli sluníčko. Spíme v
Goreme, v hotelu který byl představenej před domek vytesaný do skály. Představený před domek, kterej tam někdo vykutal před 2000lety. Hustyyyy! A to prosím za necelých 30Eur pro oba se snídaní .... Výhledy a panoramata neumím popisovat. Ne že bych trpěl nedostatkem slovní zásoby, ale prostě to nejde. V podvečer procházka městem v kraťasech, tričku a sandálech. Jsme lidi! K tomu véča na terase se zapadajícím sluníčkem a těsně před západem projížďka na bloudovi po okolí. Roman tyčka jako cip!
Uchysar, vedlejší vesnice s hradem, který stojí na kopci. Kopec je celý prolezlý a prokutaný místnůstkama a příbytkama, které tam už kdysi sloužili pro bydlení lidem. Teď to vypadá jako umělecké dílo holandských sýrařů továrny Ementaler .... Večer šíša, pivko prima pokec a v deset v pelíšku.
No a dneska jsme se vydali na
TR/SYR hranice. Podle mapy to vypadalo na cca 300 krásných kiláčků přes hory. Bohužel to byl ten případ, že v mapě to vypadá nějak, a realita taky nějak. V tomto případě nějak hodně jinak. Nakonec to bylo kiláků 480, v pasiku v 1990m.n.m. ležely zbytky sněhu, v jednom údolí bouřka, teplota 14 - 30st. Příroda super, města zase trochu jiný, kupodivu víc civilizovaný než v centru
Turecka, nové střechy, nové traktory. Jen bordel je všude dost podobnej. Před hranicema radši ještě přikupuju 6ltr benzinu. Kdopak ví, jak to bude vypadat za čárou, že.
Turecká strana hranic úplně v poho. Mísťnáci nám ochotně ukazujou kam si dojit pro jaké razítko a během cca 15min se šineme územím nikoho mezi vysokým plotem z ostnatým drátem na syrskou stranu. Vítá nás usměv se slovy
Welcome to Syria! Potřesení pravicí, seznámení a pokynutí kudy kam. Opět budíme pozornost. Ale takovou jinou. Trošku s respektem a úctou. U každého okýnka nás automaticky pouštěj dopředu, raděj co a jak. Tady dostanete tohle razítko. Tady tohle. Tamhle běžte zaplatit pojištění. Tamhle vám pojistku vypíšou pak se ke mě vraťte . Všude s úsměvem a pár vtípkama. Neskutečný, krásný, příjemný. 30USD stojí pojistka na měsíc, musí se koupit ke Carnetu du passage, který jsem musel vyřídit už v Praze. 10USD se platí za každý vstup do země. Pár razítek, úsměv a opět Welcome to Syria sir and madame. Enjoy your stay! Uuuuaaaa. To byly hranice??? Jaký to bude ve vnitrozemí .... První dojem je o dost zaprášenější, ale není tu takovej bordel jako v
Turecku. Dost mě překvapil první železniční přejezd - přibrzdil jsem si, to jooo, ale ne dost. Fungoval trošku jako katapult, stojánkem jsme si drbli tak, že mě bouchnul zespoda do nohy ale dobrý. Po chvilce nová dvouproudá dálnice, jede se 120 asi tak ve čtyřech pruzích. Čas od času někdo v protisměru. Nikdo se nediví, jen se troubí. To kvůli bezpečnosti - pozor jsem tady, ať se ti něco nestane. Před
Aleppem doprava houstne. Vzduch taky. Teplota stoupá. Vlhkost pod hadrama taky. Kač se ukázala jako dost dobrej navigátor. Když jsme si nebyli jistý, z okolo stojících aut se někdo ozval, where are you from? How do you like my country? No nebyla to s ohledem na okolnosti nejvhodnější chvilka na takovýto druh otázky, ale rozhodně to potěší. Když jsme jim řekli co hledáme, pokaždé se ozvalo - follow me, I will show you way. Super! Něco jako když se člověk v autě s pražskou spzkou ztratí v Brně a oni tě pošlou na druhej konec tý obydlený zatáčky před Vídní, žeee.
(opakovaná vlastní zkušenost) Měli by se v Brně učit. A nejen tam. Klíďo si troufám tvrdit, že v celý Evropě. Hotel nacházíme, nedbaje poznámky v průvodci - rezervace nutná. Mají plno. Inu což. Najdeme jinej. Hned vedle Hotel Syria, 22USD na noc pro oba přímo v centru města. Asi 500m od citadely a starého suku. Zítra se tam vydáme. Blouda jsme dali na hlídaný parkoviště do místnosti s harampádím a odpadkama. Teď couráme po nočním městě, všude pohodička, úsměvy. Dali jsme si kebab a nakoupili první sladkosti. Jaký ty jsou .... uuuuaaaa. Čerstvé pistácie v karamelu, a v tom, a teď tohle a marcipán a ...... Mňammmmmm Aleppo super, súk úžasnej plnej vůní, chutí, barev, nálad. Ke koupi co si člověk vzpomene. Na co si nevzpomene vlastně nepotřebuje. Spoustu toho ani nezná.... Fakt dobrý. Citadela je větší a propracovanější než jsem si dokázal představit. Má několik pater, důmyslný systém ochrany a člověk se tam může pohybovat jak chce. Bez jakejchkoliv zákazů či omezení. Po něčem co je starý 1000let ... Vychytávka jako sviňa, vstupní vrata za mostem jsou pod úhlem 90st. - to aby se nedaly prorazit beranidlem. Pak další troje. Všechny tak říkajíc za rohem. Nad každýma vratama díra pro vylévání rozžhaveného oleje.
Úkol zněl jasně: Nesmí projít za žádnou cenu! Město i súk jsou rozděleny na části, které jsou zaměřeny na něco - kovotepci, měďotepci, prodejci mobilů, bot, košil, koberců, klikových hřídelí,ložisek, pneumatik, atd, atd. Krásně tu vedle sebe žijou muslimové s křesťanama. Jednotlivé čtvrti dělí tak max 500m. V jedné to vypadá jako v
Evropě, i holky se tak oblíkaj, v druhé části zahalený ženský, že jim mnohdy nejsou vidět ani oči. Jídlo příjemný. Další den, v pondělí vyrážíme prozkoumávat staré křížácké hrady z 11. - 12.st. kdo neuvidí jen těžko pochopí. Maj tady takový vychytávky jako rezervoiry na vodu,každej na 4500m3. Zdi tlusté 5m. Umělé ručně kutanej příkop o hloubce 28m - kutali ho 85let a pak za tři roky je muslimové dobyli, křižáci odtáhli a hrad zůstal prázdnej. Dali jsme si tam čaj v kostele, kterej byl starej 920let... Na dalším místě měli zdi postavené z kvádru 9x1x3m, další třeba 5x3x4m a tak. V horách. Na místě, kam to je z nejbližšího údolí 3 dny chůze pěšky. Každej kvádr má naprosto rovný hrany a pasujou do sebe jako kostičky Lego. Jak to kdo udělal zůstává do dnes zahaleno rouškou tajemství.
Kalat al Hosn neboli
Krak de Chevalier – údajně nejkrásnější křižáckej hrad na světě.
Zachovalej, krásnej ale jen jsme u něj spali. Z pokoje bez jakýhokoliv pohybu vyhled přímo na něj. Kyčovité, krásné, majestátní. Budeme se tu ještě stavovat při cestě z
Libanonu a chceme si ho prohlídnout i uvnitř. Cestou sem jsme se párkrát museli ptát na cestu - cestičky v horách bez jakehokoliv značení byly nad naše orientační schopnosti.Zastavili jsme třeba u jednoho týpka se skútrem a jeho první bylo- Hey, whats that??? A koukal na blouda .... Odpověděl jsem mu, bike like yours, a už jsme byli kámoši. V takový pidi dědině, kde nebylo fakt nic krom vystrčeného grilu na kuřata u silnice jsme zastavili, že se jako posilníme. Přišla se na nás podívat celá vesnice. Děti, babičky, chlapi. Čaj jsme dostali, hned dvakrát, děti chovali, bonbóny rozdávali. Bavili se arabsko česko anglicky. Prča. Příjemná prča. Pak jsme spolkli půlku kuřete a oni si řekli o cca 160Kč.... Úplně ten dojem pokazili. Ujeto 406km. Chvílema bylo i 32st. Buď můžete číst dál, anebo se s námi podívat ještě do
Jordánska kliknutím na
Jordánsko v nabídce cestopisů na cestopis nesoucí název Cesta tam a zase zpátky
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
