Za honbami švýcarskými průsmyky

5. den

Jo panečku to je kosa. Teploměr ukazuje 10°C a to máme ještě sednout na motorku a jet do hor. Ale po chvílí dávám rozkaz vzhůru na stroje a vstříc na průsmyky. Je to velmi pěkný okruh a dá se tím strávit celý den, ale musí vyjít počasí. Což nám opět vyšlo. Z kempu se vracíme směr na Furkapass, ale odbočujeme směr Grimselpass (2165 m). Při sjezdu do údolí asi po 2 km je vodní elektrárna, na kterou se dá vyškrábat po krásných uklouzaných žulových kostkách. Sjezd do údolí je o ničem, ale nám to opět vynahradil výjezd na Sustenpass (2259 m). Od doby co vyjedete z poslední vesnice, Gadmen, na vás čeká nespočet krásných zatáček a malých tunýlků s minimálním provozem. Do zatáček je hezky vidět, takže za plyn stačí tahat a tahat. Ale pozor. Občas nějaká ta točka je zrádná a kdo to neubrzdí, tak poletí.

Na Sustenpassu dáváme oběd, výtečné Amore Mio. Následuje sjezd do Wassenu, pak vpravo a šup na St. Gotthardpass (2108 m). Kolem třetí hodiny jsme na Gotthardpasse, dáváme si párek s kolou a přemýšlíme, jaké počasí nás čeká na Nufenenpassu, který je ještě o více jak 300 metrů výš. Četl jsem v jiných cestopisech, že odtud do Airola vede stará a nová cesta. Jenže znáte to. Než se rozkoukáte směrovky tu práci udělají za vás a už jedete po té nové, tunelem. Při vjezdu do tunelu si všimám, že Kenny nějak nestíhá. Jedu tedy asi jen 60 km/h, ale i tak je kdesi vzadu. Zastavovat nechci a tak si říkám, že na něj počkám za tunelem, ale než jsem stačil dát pravý blinkr, čučím i s přítelkyní jak puk. Za tunelem je asi deset policistů, nějaké to auto a jeden z nich si stoupá do cesty a ukazuje mi, ať zastavím. Jakožto slušný občan Eurozony zastavím, německy pozdravím a to je vše. Kenny kolem mě akorát projel a nebrali ho. Jako první na mě spustil policajt zda mluvím německy, kroutil jsem hlavou, že ne. Zkoušel to italsky a pak francouzsky. Jenže z mé strany samá voda. Řekl jsem jen čeko turistiko a dal jsem mu můj OP, ŘP a malý TP. Chvíli na tu občanku zíral, ale pak začal něco mluvit o pase. Dal jsem mu tedy cestovní pasy a hned byl rád. Co mě zarazilo, tak že kontroloval stav pneumatik a výfuk. Ještě, že jsem laďák nechal doma, byl jsem moc rád, že mám origo. Vrátil mi papíry a já prošel tolik obávanými švýcarskými kontrolami. Nakonec mě Kenny říkal, že celou cestu za nimi jeli policajti a měřili. Tak naštěstí to dopadlo pro nás dobře. Cesta na Nufenenpass (2476 m) už byla bez problémů a počasí taky skvělé. Z passa sjíždíme přímo do Ulrichenu, kde máme kemp. Za celý den toho máme dost. Večer usínáme a ani nám nevadí, že začíná pršet.
Najeto 160 km

6. den 

Dnes nás čeká nudný přejezd do Francie, přesněji do Chamomix – Mont Blanc. Vyrážíme kolem desáté a slunce začíná mít sílu. Hrneme co nejrychleji, ale po okreskách, kde je dovoleno jen 80 km/h to moc nejde, ale i tak si troufáme. V Brig-Glis míjíme odbočku na Simplonpass, o kterém jsem toho už hodně slyšel, ale naše cesta vede pořád rovně. V plánu byla i návštěva Zermattu a nejvyšší betonové přehrady v Evropě Lac Des Dix. Nevím proč, ale měl jsem zato, že odbočka k Zermattu je u města Sion, ale pak jsem zjistil, že jsem se šeredně mýlil. Vracet se nám nechtělo a tak mrkneme na přehradu a při cestě zpět na přírodní útvar u města Euseigne. Ale počasí je jiného názoru. Vidíme, jaká je v dáli mlha a prší. To nám potvrzují i motorkáři, které potkáváme. Nezbývá nám, než se smutkem jet dál do Francie. Pokračujeme na Martigny, kde slušně bloudíme. Dle GPS máme jet přes centrum, které je ovšem uzavřeno skrz trhy, které se tu konají, naštěstí značené objížďky to jistí. Držíme se značek a po deseti minutách kličkování malými uličkami přijíždíme na křižovatku, ze které jsme před chvíli vyjeli. No nic, jedeme druhé kolo, asi jsem špatně zahnul. Jenže za dalších deset minut jsme opět na nám již známé křižovatce a lidi sedící na zahrádce u kavárny si asi říkají, že nás to musí bavit jezdit furt dokola. Pak si všimnu frantíka s autem a rozhodnu se ho sledovat, dobrá volba. Za chvíli už mažeme na Chamonix a ze silnice, která se zařezává do kopce koukáme na krásné údolí, kterým jsme přijeli. Projíždíme celnici, kde nikdo není a počasí se náhle mění k horšímu. Ale vidina toho, že je před námi nejvyšší hora Evropy nás táhne dál. Do Chamomix přijíždíme o půl druhé a začínáme hledat kemp. Ze čtení předchozích cestopisů jsem věděl, že je někde v okolí docela levný kemp. Ten nacházíme cca 2 km od Chamomix. Ubytování skvělé, internet, teplá voda a společenská místnost. Vše v ceně. Postavíme stany a jedeme do města na jídlo. Mont Blanc je zahalen v mrakech, ale slunéčko občas prokoukne. Projdeme centrum, navštívíme pár obchodů, koupíme si Francouzskou bagetu, která je více než vynikající. O obědu, který jsme si objednali ani nebudu psát, pač to co měl Kenny bych porovnal k vyvrhlému kravskému žaludku s přírodním olejem v poměru 1:1 (kilo trávy a litr oleje). Po vydatném zeleném obědu jdeme na nákup. Kenny si chce koupit nový stan zn. Quechua, který se dá postavit za 2 sekundy. V obchodě nám stan předvádí a je to v celku vymakaný, ale kam s ním. Jeden stan už vezeme a navíc tento je složený tak, že vypadá jako satelit. Mě se taky líbí, ale řeším kam bych ho dal. Nakonec neodoláme ceně a kupujeme jej taky. Prodavač se nám směje, že za dvě sekundy je postaven, ale další dvě hodiny jej budeme balit. Měl malou pravdu. Počasí se zhoršilo natolik, že jedeme do kempu. Kupujeme ještě pizzu v kempu a jdeme do společenské místnosti, kde je internet. Dáme o sobě vědět domů a kamarádům, že jsme v pořádku. Počasí na další dny slibuje jen déšť a tak se rozhodujeme, že zítra balíme a jedeme dál.
Najeto 180 km

7. den 

Ráno neprší, ale je hnusně. Jedenáctá rozhodne. Jdeme na špacír, ale počasí je neúprosné. Vracíme se s náladou pod psa. Kolem oběda se začíná vyjasňovat. Rychle balíme a směřujeme směr Martigny, Montreux a Vevey. Než vyrazíme z kempu, začíná pršet. Snažíme se ujet, ale nemá to cenu. Déšť je stále intenzivnější a tak zastavujeme na hranici a oblékáme se, ale jen do mikin, pač nepromoky leží doma na skříni. Do Vevey nás zastihne ještě několik prudkých přeháněk, ale pak se počasí umoudří a cca 5 km od Vevey nacházíme kemp. I slunce se nám ukáže. Sušíme mokrý hadry a přemýšlíme kam dál.
Najeto 100 km

8. den

Neprší a slunce svítí, to je nádhera. Jedeme na návštěvu Vevey a dát si pořádný maso. Místní kebab stál opravdu zato. Je tady nějak liduprázdno, přitom je to velice známé město. Ale moc nás to neokouzlilo. Odpoledne se spíše vydáme do vinohradu, který je nad kempem, ale prvně musíme překonat plot, poté železniční trať a nakonec silnici. Nad vinohradem se tyčí vyhlídka, ale ta je zavřená a tak nám nezbývá, než se kochat výhledem na Ženevské jezero z pod vyhlídky. Cestou zpět vidím poprvé v životě vlak TGV, který projíždí po trati nad kempem. Mimochodem, ta trať vedla cca 80 metrů od stanu a v noci, když jel hoooodně dlouhý nákladní vlak, tak jste měli po spánku. A těch tam „kurva“ projelo za celou noc.
Najeto 50 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE