Švýcarsko ve dvou - pohled ze zadního sedla.

20.7. pondělí –Weingarten – Ulm – Augsburg – Regensburg – Folmava – Plzeň – Praha, najeto 573 km.

Ráno vstáváme jak zmlácení, v noci bylo vedro k zalknutí, navíc najdu v mailu upozornění, že máme zaplatit propadlou rezervaci, což mě vysloveně nas…štve.  Rychle se nasnídáme, nutno dodat že výborně, a radši se vydáme na cestu k domovu. Teď už to valíme po rychlostních silnicích a dálnicích, nebudeme se moc zdržovat. Jen v Západních Čechách se chceme zastavit v Kladrubech podívat se na klášter. Roger hondu nijak nešetří, ostatně i mně vzadu hlavička poskakuje a mám se co držet. Dnes to ubíhá o poznání lépe a rychleji, za chvíli jsme v Ulmu a pak už to sypeme po dálnici bez zastávky až před Regensburg. Tam si dáváme na pumpě svačinu a rozhodujeme se, že dál pojedeme na Cham a Folmavu a ne na Rozvadov. Ukazuje se to jako rychlá a příjemná cesta, za chvíli jsme doma v ČR. Když zastavíme na české pumpě, přijíždí partička motorek a mezi nimi je opět deauvillka, až se musím smát, protože Hondu NTV vždy potkáme v důležitém okamžiku cesty. V Horšovském Týně uhýbáme na Stříbro a Kladruby, ovšem ztratili jsme přehled, co je za den a tak přijíždíme k areálu kláštera v Kladrubech a mě teprve na místě dojde, že je pondělí, tudíž jsou památky zavřené. Máme smolíka.  Tak nic, žádná kultura se nekoná. Roger si všiml objížďky na Plzeň a tak nad mapou diskutujeme, kudy k dálnici. Registruji si v mapě malou silničku vedoucí k dálniční benzínové pumpě, tam přece musí být nájezd! Roger mi moc nerozumí, ale dnes už jsme toho najeli tolik, že rezignuje. Zkusíme se na to podívat. Jedeme, z dálky je vidět dálnice a pumpa a kolem vede plot, ale vrata uzavírající vjezd jsou otevřená, hned za námi jede plzeňák v autě, evidentně si to zkracuje úplně stejně. Roger přibrzdí a salutuje mi „pani vachmajstrová, to je váš navigátorský majstrštyk!“. No pochvala je to nebývalá a moc mě těší, nicméně je to dílo náhody.  Teď už se nezdržujeme a valíme ku Praze. Těsně na hranicích Prahy u Ikey nás potkává nejhorší okamžik cesty. Roger ubere na předepsanou rychlost a v ten moment nás málem smete plzeňské BMW X6, které se kolem přežene ke sjezdu na obchvat. Blbec jeden! Dva tisíce kilometrů Střední Evropou bez potíží a takřka před barákem, aby se člověk bál o život. No ale nakonec jsme po devíti hodinách cesty přece jen doma, honda je zaslouženě v garáži, prádlo se pere v pračce a my sedíme v zahrádce Pod kaštany, pijeme pivko a probíráme, kam pojedeme příště.

Závěrem

Dojmy vstřebáváme ještě teď, ale zároveň již vybíráme trasu další dovolené. Spousta známých nás od Švýcarska zrazovala, že je drahé. Utratili jsme však jen pár franků za pití a některé ochutnávky jídel, hotel jsme platili už v Čechách. Zbývající ubytování v Rakousku a Německu, benzín, trajekt a tunel jsme platili v eurech.

Motorka šlapala (taky byla po servisu), počasí krásně vyšlo, spíš bylo vedro. Nepromoky jsme použili jednou a podržely nás. Kromě popsaných potíží s posledním ubytováním jsme neměli žádný zádrhel, lidi na nás byli milí a vycházeli nám vstříc, silnice skvělé, zážitků jsme si přivezli tolik, jako bychom byli na dovolené měsíc. Přesto nám zbylo hodně cílů, které jsme sice naplánovali, ale z časových důvodů jsme je vynechali. Jediné, co se nepovedlo, byl únik Becherovky z placatky v topcasu, který teď voní jako místní lihovar. Už víme, že některé drobnosti by komfort či zážitky umocnili, např. pořádně velká navigace, kamera, intercom a také pár koní navíc. Švýcarsko má mnoho dalších přírodních krás, hodláme to zopakovat!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE