Švýcarsko 2015

průsmyky, jezera, města ve Švýcarsku

Švýcarsko 2015

Kapitoly článku

Po dvouleté pauze konečně vyrážíme na trochu delší „expedici“  a  protože nám cestování chybělo  volíme trochu náročnější a dlouho odkládaný cíl-Švýcarsko. Vzhledem k pracovním povinnostem je cesta rozvržena na týden dovolené, tedy již tradiční hektický páteční útěk z práce a návrat za týden v neděli. Sestava  je klasická , Honda VFR 1200,CBF 1000 a třetí kolega tentokrát na BMW 1200 RT .

Pátek 19.6.2015

Páteční  odpoledne  využíváme  k  přesunu z České republiky co nejblíže k Alpám, čeká nás tedy svižná jízda po dálnici. Sraz   máme  v Benátkách n. J. u pumpy,po kávě jedeme směr Rozvadov  a Mnichov . Kupodivu vyrážíme bez pláštěnek na což nejsme zvyklí a řešíme co nás čeká,většinou právě první den zmokneme s tím,že další dny nám počasí přeje , tak alespoň 5 minutový deštík mezi Brodcemi a Benátkami .Zaprší nám i na obchvatu Mnichova ,kde přežijeme zácpy a po 500 km dojíždíme do cíle .Náhodně vybraný hotel u dálnice ve městě Brunnthal kousek pod Mnichovem. (tak nějak se mi líbilo začít cestu po Švýcarsku v Bruntálu J ) Ubytování je ideální,hotel u dálnice na trase s garáží pro motorky . Jelikož ceny ve Švýcarsku jsou asi největší v Alpách a frank nám za rok od naplánování stoupl asi o 5 kč , poprvé si bereme sebou jídlo ,abychom něco ušetřili .To spočívá v sušenkách ,klobáse s chlebem a lahví hrušky na osobu. První večer to trochu poznamenalo ,protože  po několika pivech na hotelové terase se rodí plán odlehčit kufrům a večeříme klobásu s …hruškou .V té kombinaci se rodí další plán ,uděláme si topinky …na pokoji je totiž elektrická plotna ,házíme tedy chleba přímo na sklokeramickou desku popíjejíce hrušku  .. .Nutno říct,že kromě totálního opojení hruškou naše zkušenosti s vařením jsou tak veliké ,že nás čoud a smrad  zaskočil ,vypouštíme tedy dým do chodby , čekáme příjezd hasičů a já si představuji kolik mi hotel strhne z karty za tu zasviněnou a poškrábanou Boschku plotnu.. Dnes už vím,že to prošlo , krušné bylo teda jen ranní vstávání po bruntálské opici. najeto 500 km

Sobota 20.6.

Po luxusní snídani směřujeme k tomu čeho jsme se báli ..oblékáme nepromoky.  Leje jak z konve  a nás čeká 380 km ,které jsme si měli již užívat a kochat se okolím .Jediná výhoda je,že se oblékáme v suchu garáže. Plížíme se po „ bundeskách“  k dálnici A 95 na Ga-Pa ,nevidíme nic a po nájezdu na dálnici stavíme u kraje , protože není vidět na krok .Padají už návrhy vzdát plánovanou trasu a dojet do Švýcarska po dálnici .  Samozřejmě trvám na svém, po dlouhém plánování a cestování na „gůglu“ odmítám cokoli vzdát .Úkol zněl jasně,jedeme dle plánu a  já slibuji,že v Rakousku přestane..

V Ga-Pa trochu přestává nebo to spíš už nevnímáme a čeká nás první průsmyk na cestě . Fernpass jsme projeli mezi kamiony a auty s přívěsy asi 30 km rychlostí .V dešti se předjíždět nedalo  resp. po pár pokusech jsme to vzdali,protože zácpa byla nekonečná . Průsmyk pro náklaďáky nás tedy zklamal i když okolí v mlze vypadalo pěkně.Chvíli kdy neprší prokouříme u kávy na kousíčku dálnice(další  bude opět v Rakousku za týden ) z které vjíždíme do Landecker tunelu a jelikož jen krápe a já  začínám vyhrožovat ,že schovám adresy z ubytováním ,demokraticky se rozhodujeme..,že jedeme plánovanou  objížďkou přes kousíček Itálie ,Reschen pass a Reschen am see  a tak  do Švýcarska  vjedeme z Itálie .

Vše výše zmíněné doporučuji , pass je skvělý , sice ucpaný , ale auta pouští a mě to předjíždění a kličkování nějak baví :-)Po 200 km přestávám řešit i déšť a užívám si zatáčky .Jezero i vesničky v Itálii nádherné ,opravdu jak v pohádce. Při přejezdu hranic u Müstairu  vědom si přísností švýcarské policie stavím na stopce , tím vyruším celníky , kteří nechápavě koukají co jako že chci..  ,od té chvíle přejíždíme hranice bez brzdění a vzpomínám na doby , kdy mne buzerovali na švýcarských hranicích za cokoli :-)  Přejezd hranice byl natolik idylický,že přestalo pršet ,sundáváme tedy aspoň návleky na boty a jdeme si prohlédnout kostel sv. Jana ,který je na seznamu Unesco ,tím máme za sebou  první kulturu :-) Pokračujeme do hlavního cíle dneška Svatého Mořice bez deště přes Fuorn pass (jediné místo ze Švýcarska  kde jsme byli na moto  v rámci expedice Dolomity ) ,kde nám zase chvíli prší a asi 30 vteřin padají sněhové vločky.Máme to tedy kompletní .Přesto  před městem sundáváme i pláštěnky ať nechodíme po městě milionářů jak kosmonauti .Procházíme krásným centrem ,nakoukneme do prvních luxusních výloh většinou s hodinkami ,kde v jedné ulici je 15 obchodů s hodinkami v cenách běžně kolem 50 až   několik set tisíci kč, to nás čeká potom v každém městě i vsi  a všechny obchody prosperují .

 Kupní síla je tedy v pořádku ,my si dáváme první kávu za  8 fr.  a nakupujeme první čum karty ,nálepky na moto  a magnety domů. V té chvíli se rozhoduji,že k večeři dojím klobásu :-) ,na ceny si samozřejmě zvykneme a první depku vstřebáme , protože pokud jsme zvyklí na samolepku za euro ,magnet za dvě ,tady je to 4-5 resp. 8 fr.

Původně jsem chtěl bydlet přímo v Mořici , ale tady jsem cenový šok zažil již před půl rokem při objednávání  a tak míříme   do městečka Tschappina asi 80 km od města a   čeká nás další průsmyk –Julier Pass. Poté krásné serpentiny k hotelu (asi 15 km) po sjezdu z hlavní silnice č. 13  které si užíváme přes další kapky  , nádherné místo a ještě lepší hotel –penzion Alpina Tschappina doporučuji všem ,ale motorkářům zvlášť !Skvělá paní domácí ,prostředky na mytí helmy,sušení bot i rukavic ,malá zoo ,panoramata ,venkovní sauna i vířivka  v sudu  nás nadchla a tak si dáváme místní hrušku ,jak jinak než Williams  a zapomínáme ,že panák nestojí 2 eur jako v Itálii ,ale mnohem víc ,k tomu pivo a vyrovnaný rozpočet doháníme tou klobásou z domova k večeři :)

Najeto 380 km ,většina v dešti .

Neděle 21.6.

Ráno slibuji kamarádům letní počasí a přejezd do italské části Švýcarska kolem Locarna, palmy a pláže. Při pohledu z okna ven kde chčije a chčije na mně koukají jako na blázna a přesvědčují mně o  tahání nepromoků . Trvám na svém a jedeme v dešti dolů směr Andeer  jen  v bundě .  Tajně si nadávám,ale překvapivě opravdu přestává a nás čeká nádherná silnice č. 13 a San Bernardino pass bez deště . Jedeme kolem dálnice po skoro prázdné silnici a v průsmyku si užíváme výhledy a ostrůvky sněhu kolem. Sjíždíme dolů,sundáváme mikiny a po příjezdu do Bellinzony teplota stoupá na 27 st. a tak už i já začínám věřit  tomu o čem jsem přesvědčoval :-)

Procházíme historickým  centrem ,prohlížíme krásný hrad a pokračujeme do Locarna k jezeru Lago Maggiore . Po 60 km od zasněženého průsmyku nás opravdu čekají palmy, pláže a plavky . Tady si uvědomuji jak je Švýcarsko výjimečné svou rozmanitostí. 

K tomu se přidává i jazyková změna a kulturní změna, jsme prostě jako v Itálii ,objednáváme  tedy espresso ristretto ,po italském pozdravu a poděkování na nás vychrlí samozřejmě plynnou italštinou , po německém slůvku automaticky přejdou do němčiny ,to samé se opakuje i ve francouzské části ,po.. sil vous plait a merci .. (jak jsem pyšný ,že umím ještě dalších 5 slov francouzsky) mluví po svém , po našem výrazu ..čumí jak puk.. přejdou do němčiny ,italštiny ,pak už s zoufalým výrazem  anglicky, ,kdy jim teprve  vysvětlím ,že nejlíp to jde česky a oni se omluví ,že umí jen ty čtyři jazyky a češtinu ne  .. závidím a stydím se zároveň, ego mi vylepší po přejezdu hranic do Itálie číšník ,300 metrů od hranic umí jen a jen italsky  a já nevím jak se řekne platím …,objednávku samozřejmě zvládám ,aqua minerále ,pasta a espresso umím :-) .

 Z Locarna míříme totiž právě do Itálie , kde se chceme i levně najíst , opět nádherná cesta , silnice 337  na  ST. Maria Maggiore a zpět přes Simplon pass do Schweizu . Určitě tahle exkurze do Itálie stojí za to. Z průsmyku už sjedeme jen do Vispu a celkem  frekventovanou silnicí do cíle , obce sloužící především jako parkoviště-Täsch ,kde máme zamluvené dvě noci .

Dál to totiž  motorovým vozidlem nejde a my zítra tedy  míříme vlakem do Zermattu a lanovkou na Klein Matterhorn . Najeto : 270 km

Pondělí 22.6.

Ubytování v Täschi je takové zvláštní , pěkný hotel ,ohromné garáže ,hotel však skoro prázdný mimo sezonu ,tak nějak nikde nikdo ,tady i vidíme poprvé rozdíl mezi našimi hospůdkami a místními.Švýcaři prostě nechodí na pivo ! Při objednávce druhého už se koukají divně , k pivu nám běžně nosí zdarma tyčky,olivy a jiné maličkosti,to je příjemné, dokonce se i najíme a trochu to vylepšuje cenu piva J Většina místních prostě jí a pije doma ,šetří a užívají si  svého luxusu jinak,krásné domy a auta ,ale jít na jedno (čili na  7) prostě neznají .Jaký rozdíl oproti plným restauracím ve Francii či Itálii ,kde si užívají jídla,vína a společenského života. Běžně vidíte manažery  jak obědvají sendviče na lavičce ..

V jediné místní hospodě tedy sedíme sami.Ráno vyrážíme na vlak a do Zermattu .Jen krátce,pohádkové město plné luxusních  hotelů, obchodů ,starých dřevěných domů a turistů (Japonců co kupují ty hodinky za skoro milion :-) ). Nastupujeme na lanovku za 100 franků ,když je nejvýše položená v Evropě ,tak co se dá dělat  .Počasí nádherné ,sluníčko ,focení ,vystupujeme nejdříve na Swarzsee ,kde dáváme kávu a kocháme se pohledem na možná nejvíc fotografovanou horu Evropy –Matterhorn ( 4478 m ,sedmá nejvyšší hora Alp)  .Lézt se tam nechystáme ,je to poslední zdolaná čtyřtisícovka a i dnes je často uzavírána pro horolezce kvůli sesuvům půdy a naše horolezecké zkušenosti končí zdoláním Bezdězu při festivalu .Jedeme tedy lanovkou na ten malý „zub“ ( 3884 m) kde nás čeká sníh ,nula stupňů  a já stavím dle slibu manželce sněhuláka a fotím a fotím . Jako bonus je nahoře 15 metrů pod zemí ledový palác ,kde je v rámci jízdenky free vstup.  Určitě pro každého motorkáře co jede  kolem tuto kulturní zastávku - pěško-vlako-lanovko vložku doporučuji . Jen je to prostě na celý den , tím pádem najeto 0 km  v slunečném dni .

Úterý 23.6.

Ráno nám chvíli prší  , ale serpentiny na Crans –Montanu již jedeme za sucha ,pěkné městečko opět plné obchodů je známým střediskem lyžování ,stavíme jen na chvilku a pokračujeme směr Sion. Celou dobu jedu po paměti  z googlu ,přece jen jsem to „projel“ za dobu plánování mnohokrát a pro jistotu mám zaplou i navigaci kterou neposlouchám .  Tady se  ale rozhodnu jednou poslechnout „nejkratší“ cestu dle Garmina protože chceme  jet k jezeru St. Léonard  před Sionem a zbytečně ho nehledat.Je to největší podzemní jezero v Evropě , ale podzemní  a uprostřed vesničky, takže se hledá špatně. Garmin nám zkratkou pomohl tím, že jsme skončili uprostřed vinic  kam mně navedl a držíc brzdu jsem trčící z kopce dolů čekal  až mně kamarádi(kteří zastavili naštěstí nad kopcem  ) vytlačí a já se otočím , být tam sám , prostě jet dolů už musím , ale když se  Vám změní  silnička v cestičku a nevíte co bude dál … ,nakonec z toho máme krásné fotky a zážitek , objeli jsme to ale  masňácky po silnici a jezero našli –ohromný ukazatel J Pokračovali jsme do Sionu ,kde jsme dali další turistickou vložku na hrad Tourbillon a Valére  ,kde jsou jedny z nejstarších varhan na světě. Město určitě stojí za návštěvu  .Údolím jsme pokračovali do Martigny a passem Forclaz dojeli do Francie a cíle dnešního dne-Chamonix.

Je paradoxní , když  se těšíte  , jak se levně najíte v jednom  z nejznámějších lyžařských středisek , ale je to tak J. Samozřejmě je rozdíl kde ,což ve Švýcarsku neplatí , tam je skoro jedno ,pokud jíte/pijete v zapadlé vísce či nej  atrakci ,takže když už kafe,tak ve 4 000 m a když už jídlo ,tak na hlavní třídě :-)

Každopádně dnes jsme projeli passy ,údolí ,krásná města a viděli opravdu hodně .Usínáme s  výhledem na Mt .Blanc  po 170 km ujeté v pěkném počasí.

Středa 24.6.

Z Chamonix   jedeme přes kousek Francie a město Boneville směr Ženeva, jenom zde  tankujeme ,čeká nás toho dost. Dnešek tedy ve znamení francouzské části CH a Ženevského jezera.

Ženevu jsme chtěli jen projet a zastavit na povinné focení u vodotrysku . Město jsme navštívili jindy a jinak , navíc zácpy byli po  prázdných silnicích a průsmycích nepříjemné a počasí drželo až moc , bylo stále přes 25 st. Voda však nestříkala ,asi se jim to ucpalo nebo co    a tak míříme přes Nyon do Lausanne  .Tady sundáváme oblečení  ,přivazujeme na moto cyklo zámkem ( dost vtipné ,protože např. bundu za poutko ..)  a bereme žabky ,je vážně krásně . Po návratu po 2 a půl hod. z dálky vidíme ověšené motorky a ze zadního kufru kolegy  se houpají klíče ( samozřejmě i od zapalování ).. vytáhne tedy klíče ze zámku  otevřeného kufru ,kde je  např. navigace  a pracně odmotává lanko zámku ,provlečeného poutkem bundy  a helmou ,není nad zabezpečení ,ještě ,že tady se fakt nekrade :-)

Město jak jinak než krásné ,katedrála ,centrum ,olympijské muzeum vynecháváme , je takové vedro,že dáváme pivo ..přece jen jsme policajty nepotkali ,fakt ne,vůbec ne ,jen v Čechách si to neriskneme  nikdy a  nikde a  v zemi kde by nás zavřeli a pokutu bychom splatili prodejem motorky  si vychutnáváme Heinekena  za 8 franků a věříme,že to vypotíme zážitky..

Další zastávkou je   neméně krásné Vevey ,projdeme se po nábřeží ,vidíme sídlo firmy Nestlé a fotíme se u sochy Charlie Chaplina ,který zde  žil ve stáří a zemřel .  Kolem jezera jsou jen vily celebrit z celého světa  za vysokým plotem,takže moc toho vidět po cestě není .

Pokračujeme celkem nudnou cestou kolem jezera až k poslední zastávce a přes protesty kolegů  míříme na exkurzi hradu Chillon .Možná  nejznámější hrad země nemůžeme vynechat ,dokonce dostaneme i průvodce v češtině,takže velké plus   a vracíme se do cíle a ubytování v  Montreux .

Tam večer projdeme  pobřeží , vyfotíme se s Freddiem Mercury  (teda sochou ),který pro změnu žil zde a údajně je jeho popel rozprášen v jezeře  a jdeme na pizzu.

Najeto ve vedru kolem jezera 180 km

Čtvrtek 25.6.

Další den se vracíme zpět do hor , tentokrát směr Interlaken a Jungfrau . Jedeme tedy po silnici č. 11 k Thunskému jezeru ,mezi ním a Brienzským jezerem odbočujeme k serpentinám do Lauterbrunnenu kolem legendární vlakové dráhy Interlaken –Jungfrau (tento zážitek si necháme na jindy,přece jen je na to  třeba celý den ) .Poslední město kam se dá dojet autem je známé především krásnými vodopády ,které si prohlížíme a vyhlížíme Jungfrau i ostatní čtyřtisícovky. Dál už to jde zase jen vlakem či lanovkami stejně jako v Zermattu. Vracíme se tedy do Interlakenu kde obědváme na promenádě v restauraci sítě Hooters  což  kdo zná ví,že je také zážitek :-) Čeká nás však další kouzelné městečko s jezerem –Brienz .

Tam  dokonce zkoušíme i teplotu vody v jezeru , jelikož je stále vedro ,pouštíme se do větší akce a smáčíme i stehna ..Dál se to nedá . Po sportovním výkonu už míříme jen do penzionu pod passy v Innertkirchenu . Tam nacházíme opuštěný penzion a tel. číslo .Majitel nám sdělí kde jsou klíče a že se máme obsloužit . V místním Coopu kupujeme lahve vína a  polévku v pytlíku ,tu pak  vaříme v hotelové kuchyni na obrovských plotnách .Tento  zážitek  jsme zvládli  tentokrát bez dýmu . Víno prokládáme místním schnappsem  a tak se nám ráno vstává hodně těžce …opět skvěle naplánováno,protože po opici nás čeká den plný průsmyků a zatáček .

Najeto : 200 km ,vedro

Pátek 26.6. 

 Z města vedou passy na všechny strany, projedeme si teda dva tam i zpět, abychom se vrátili a  pokračovali dál v cestě .

Ty dva totiž nelze vynechat –Grimselpass( 2165 m) a Furkapass (2436 m) .U prvního máme trochu dilema či jet a užívat si krásné zatáčky nebo každých 100 metrů zastavovat, fotit a kochat se..Kolem je to nepopsatelně krásné a co teprve nahoře ta panoramata …:-)

,jsme tedy rádi, že pojedeme ještě zpět . Nahoře u jezera Grimselsee  obědváme ,nakupujeme suvenýry a míříme dolů , abychom vjeli rovnou na nejvyšší průsmyk ve Švýcarsku Furkapass . Zatáčky jsou ostřejší ,sněhu mnohem víc a je tu také podstatně menší provoz .Dáváme kávu u historického hotelu Belvédére těsně pod vrcholem což byla dobrá volba,na vrcholu totiž není žádné občerstvení , shop  ,jen cedule a sloup ,že zde probíhá hranice kantonů Uri a a Valais .

Fotíme tedy místo kde se natáčela i bondovka Goldfinger a otáčíme zpět na Grimsel . Po návratu do Innertkirchenu tentokrát odbočujeme na Sustenpass  (2262 m) ,jehož součástí je 300 m   dlouhý tunel  a opět krásné vyhlídky.Sjíždíme do města Wassen , kde po dlouhé době opouštíme silnici č. 11 a směřujeme po dvojce  přes   poslední průsmyk – Klausenpass ( 1948 m) .

Ten je podstatně starší ,užší a silnice méně kvalitní. Nahoře v hotelu Passhohe dáváme polévku a sjíždíme dolů,kde na nás čeká stádo krav přes silnici . Auta naproti do nich najíždějí , aby laskavě uhnuly , krávy jedny ,my trpělivě čekáme na jejich rozhodnutí ,protože nechat se sundat po 2000 km krávou nechceme :-)  Po zoo vložce nás čeká cesta přes Glarus  k Walensee .Původně jsme se tam chtěli vykoupat,ale únava nás žene už  k poslední zastávce v centru Vaduzu .Byli jsme zde několikrát autem ,fotíme tedy jen moto v centru, kupujeme lichtenštejnské suvenýry a jedeme se v této zemičce ubytovat . Večer poslední pivo za franky ,tady trochu levnější ,přísun příloh k pivu ,ale překonává vše předchozí , tyčky a olivy už známe,tady ale dostáváme sýrové prkýnko ,masové prkýnko a  k poslednímu pivu   sendviče . Nakonec se tedy najíme nejen dle hesla,hlad je převlečená žízeň  :-)

Najeto :  280 km a  i přes nadmořské výšky teplo

Sobota 27.6.

Projíždíme Lichtenštejnskem do Feldkirchu  v Rakousku  a po týdnu hurá na nudnou  dálnici . Tento den máme jedinou kulturní  vložku ,muzeum BMW v Mnichově. Po týdnu nám také zaprší , naštěstí ve chvíli kdy vcházíme do BMW Welt . Tam nás překvapuje vstup zdarma a i vlezné do vedlejšího muzea je v pohodě -9 eur . Muzeum je určitě zajímavé , luxusně pojaté   a jsem rád ,že jsme se zde konečně stavili . Čeká nás už jen dojezd do Železné Rudy a pivo ,pivo ,pivo ,podstatně levnější ,ale jídlo si musíme objednat ,jsme prostě doma :-) Mimochodem penzion Bobešova bouda ,kde jsme spali doporučuji ,příjemná cena ,skvělé jídlo ,obsluha a pohodlí.

Najeto : 440 km , zataženo ,déšť jsme přečkali   v muzeu

Neděle 28.6.

Posledních 240 km do Ml .Boleslavi kdy už  pelášíme v pohodě  za svými manželkami a dětičkami  čímž jim děkujeme , že nás pustili :-):-)

Švýcarsko je země nádherná,rozmanitá a i pro motokáře velmi zajímavá . Jen je na tom kousku země tolik k vidění , že pořád litujete , že je to takto na skok . Vynechali jsme oblast Davosu kde jsme byli kdysi lyžovat ,Interlaken  jen projeli,protože další den na přírodu a památky prostě nebyl a sever kolem Curychu  ,Luzernu a Bodam see necháváme na příště   ,je to přece jen nejblíže k nám .Moto trasy nejsou  tak přelidněné  jako třeba Stelvio , potkáváte desítky nikoli stovky motorkářů na passech .  Některé průsmyky však stále  slouží svému účelu a jsou jedinou cestou , potkáme tam tedy překvapivě i kamiony , kdy je tedy lepší zastavit a kochat se . Nádherné jsou ale i úzké zapadlé cestičky kde potkáte jedině krávy , všudypřítomné kostely i v těch nejodlehlejších místech  a kopcích .Přírodu i památky budeme vstřebávat dlouho a to jsme viděli jen zlomek , nezbývá než doufat ,že se do nějaké části podíváme podrobněji.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.20
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist