Směr Matterhorn

Den osmý

Včera jsme u pivka vybrali na mapě náhradní cíl, takže jsme hned po snídani vyrazili. Národní park GRAN PARADISO je asi hodinu cesty jihozápadně od Aosty. Čas nás nehonil, takže jsme to pojali jako pohodový výlet. Zastavovali jsme, fotili Alpy a vše co nám přišlo nějak zajímavé. Silnice končila v krásném alpském údolí. Udělali jsme si lehkou procházku, posvačili a frčeli zpátky. Trošku jsme záviděli turistům stoupajícím po pěšinkách do hor a probírali tuto možnost v některé z dalších dovolených. Krajina byla opět moc pěkná, ale začínali jsme pociťovat přesycenost horami. Takže zpět do kempu a chce to změnu! Kousek před cílem jsme míjeli menší hrad. Vypínal se na skále jako kulisa z pohádky. Radili jsme se, zda se k němu vypravit, ale nakonec jsme od toho upustili (dnes mě to trošku mrzí). V podvečer jsme vypadli pěškobusem do města, abychom zjistili, že Západ nedoženeme, ani kdyby nám šel naproti. (Placeno 2x15E)

Den devátý

Nastal čas otočit kormidlo směrem k domovu. Ráno jsme sbalili a vyrazili po jižní straně Alp k městu MELIDE v jižním výběžku Švýcarska. Měl jsem zde typ na SWISSMINITUR. Jak název napovídá, jedná se o dokonalé zmenšeniny známých míst ve Švýcarsku. To bylo něco! Znova a znova jsem žasnul nad detaily hradů, zámků, nádraží, letišť. Pohyblivé modely byly dokonalé a nebýt přítomných lidí, mohla by se leckterá fotka vydávat za originál. V kabince lanovky, jedoucí na vrcholek hory, dokonce ,,chodili“ lidi dokola! Ve vymodelovaných krajinkách pamatovali i na mini-motorkáře. Před jedním klášterem ,,měli“ dokonce nějakou mši. Fakt pecka!U jezer LAGO DI LUGANO a LAGO DI COMO je pozoruhodně teplé klima. Rostou tu například i palmy, které by člověk očekával několik set kilometrů jižněji. Díky tomu jsou tam mraky turistů, aut, hrozné zácpy a vysoké ceny. Nic nenasvědčovalo tomu, že prší téměř v celé střední Evropě. Okolí jezer si zkrátka, co se klimatu týče, žije svým životem.Popojížděli jsme v hrozných zácpách po pobřežní silnici a trvalo dost dlouho, než jsme oblastí jezer projeli. Jednou do nás v tom blázinci z boku šťouchlo auto. Nabral nás do kufru a odhodil nás bokem, ale ustál jsem to. Dotyčný řidič raději rychle zmizel. Zbyla nám po něm jen památka, lehce škráblý boční kufr. Měl jsem v horku toho popojíždění po krk, a když jsem před sebou konečně uviděl volnou silnici do hor, potáhl jsem s chutí za plyn a úplně pookřál.
Hledali jsme nějaký kemp, ve kterém se ubytovat. Našli jsme ho až v městečku APRICA poblíž EDOLO. Už jsme tudy na této dovolené jeli, při okružní jízdě přes passo Stelvio a Gavia. Byl tam klid, tak jsme brzo zalezli do spacáků. (Placeno 22E)

Den desátý

Po snídani jsme namířili k přírodnímu parku BRENTA. Tuto část Dolomitů jsme ještě nestihli navštívit, a když už jedeme okolo, tak je škoda neudělat nějaký výšlap. Cestou se na nás počasí mračilo čím dál víc, a když jsme konečně dorazili na místo, snášel se na nás nepříjemný déšť. Zabočili jsme do prvního kempu. Nechtělo se nám v dešti stavět stan a pak v něm čučet do večera, tak jsme uvítali, že mají v nabídce i ubytování v obytném přívěsu. Za 25E/osobu bez snídaně docela nářez! Navíc jsem musel jít dvakrát urgovat povlečení a chybějící plynovou bombu k vařiči. Vysvětlit Italce v recepci co po ní požaduji, byl pak výstup vhodný do varieté. Pantomima s vařičem, u kterého na druhém konci hadice chybí plynová bomba, byla obzvlášť vydařená!  Byli jsme ale v suchu, pojedli jsme a dorazili zbytek slivovice. Usínali jsme s nadějí, že ráno uvidíme víc než jen bílou mlhu.

Den jedenáctý

Do rána přestalo sice pršet, ale výšlap nepřipadal v úvahu. Každou chvíli mohlo znovu začít a popravdě bychom toho ani moc neviděli. Nemělo smysl dál trčet ve starém přívěsu za 50E a čekat, jestli se náhodou na chvíli neroztrhnou mraky. Sbalili jsme a vypadli směrem k domovu. Cesta je daleká, předpověď počasí hrozná, tak ať máme rezervu. Najeli jsme u Trenta na dálnici, a sjeli z ní u Brixenu. Při jednom otáčení jsem pak neudržel motorku a spadli na bok. Řidič auta, které jelo kolem, nám pomohl zvednout motorku. Nevím, jestli jde ve dvou lidech zvednout plně naložené Varadero, ale byli jsme za tu pomoc rádi. Kufr vydržel a byl jen poškrábaný, padací rámy opět prokázaly svůj smysl.Jeli jsme dál raději po Italské straně Alp, protože zprávy z Rakouska, co se počasí týče, za moc nestály. Minuli jsme u Lienzu odbočku na Grossglockner, u Spittalu najeli opět na dálnici a mazali směrem k domovu. K večeru jsme se potkali se slibovanou tlakovou níži a po hodině jízdy v pořádném dešti jsme to zapíchli v penzionu kousek od Grazu. Byl otevřený jako jediný ze tří, které jsme našli, a nebyl vůbec levný. V televizi ukazovali veliké záplavy v Rakousku, tak jsme měli obavy, jestli se dostaneme v pohodě domů. (Placeno 65E)

Den dvanáctý

Ráno nepršelo, ale z potoka za penzionem šlo zlověstné hučení. Pojedli jsme a honem pryč, ať ujedeme co největší kus bez deště. Černé mraky byly chvíli vlevo, chvíli vpravo, ale na nás nespadla ani kapka. Za Bratislavou si nás vzal na mušku nějaký místní idiot v osobáku a nalepil se za nás asi na 3 metry. Uhnul jsem mu do mezery do pravého pruhu a on jel souběžně se mnou a bránil mi vjet zpět do levého. Podobnými kousky se v hustém provozu ,,bavil“ asi 20 kilometrů, než sjel z dálnice. Krásné přivítání do našich končin...
Pár kilometrů před domem manželka navrhla, že bychom si mohli dát oběd ve vyhlášeném motorestu. Díky tomu zpoždění jsme náhle vjeli do pořádné bouřky, a protože jsme neměli nemoky, tak jsme to nakonec přece jen slízli. Deset kilometrů od domu! Móóc pěkné!

Závěrem:

Opět krásná dovolená v sedle motorky! Viděli jsme kus světa, spoustu krásných i zajímavých míst. Varadero se i přes větší hmotnost osvědčilo a šlapalo jak hodinky. Najeli jsme kolem čtyř tisíc kilometrů při průměrné spotřebě 6 litrů. Celá dovolená pak včetně lanovky u Matterhornu vyšla ke třiceti tisícům. Kompletní fotogalerie s popisem fotek je k nahlédnutí na www.j-kov.rajce.idnes.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE