Šest zemí za sedm dní v sedle TDM.

6.den  20.7.

6.den se probouzíme a na obloze už jsou mraky, které nevěstí nic dobrého.Musím se přiznat, že kdyby začalo pršet, tak by mě to dost mrzelo, protože dnes nás čekají ještě 3 velké průsmyky a v dešti by to nebyl žádný med.Rychle tedy bouráme stany a vyrážíme směr Ulrichen kam je to 35km.V Ulrichenu nakupujeme v obchodě pár drobností  a vyrážíme na Grimselpass(2165m).

 Provoz je velice slabý a tak máme silnici téměř pro sebe.Výhledy jsou nádherné, hlavně protější Furkapass je krásně vidět.Nahoře na odpočívadle mají z různého harampádí udělané motorky a v ohradě u restaurace živé sviště(byli tam i kamzíci, ale ti byli se sádry jako kulisy k danému prostředí),takže fotíme a už zas padáme dolů do údolí odkud nás čeká výjezd na Sustenpass(2224m).Pro mě osobně, byl tento úsek mezi obcemi Innertkirchen a Wassen nejhezčí z celé dovolené.Nevím jak to přesně popsat a každému vyhovuje něco jiného, ale tady se sešlo úplně všechno=suchá silnice,žádný provoz a hlavně zatáčky o správném poloměru  do kterých bylo pěkně vidět(žádné stromy a nebo vracáky kolem skály), takže až nahoru to byla nirvána jak blázen na kvalty 2-3-4.Nahoře na kopci proběhlo klasické focení a najednou u cedule staví černý naháč BMW R 1200R se španělskou SPZ. Chlápek tak kolem padesátky přijel sám a že by chtěl vyfotit, tak beru jeho aparát a cvakám.Pak si všimnu na jeho kufru samolepky Nordkap 2012, tak se mojí angličtinoněmčinou ptám, jestli byl až tam nahoře a on že „Si“ a já na něj že jede sám?, bez kamaráda? a on na to, že „Only solo“ .Koukali jsme s Jindrou jak blázni, že se někdo vydá přes celou Evropu, sám na takovou dálku(odhadem najel 8-10tis.km), protože přeci jen aspoň ve dvou se to lépe táhne, když  nastane nějaký problém, no nic, rozloučíme se a frčíme dolů na Wassen ve kterém podjíždíme švýcarskou dálnici na které stojí auta v pěkně dlouhé zácpě.Po chvilce stavíme u jedné skládky dřeva na oběd a než něco spolknem, tak se začíná obloha víc a víc zatahovat.

 Po kafču nasedáme na stroje a davaj na poslední průsmyk ve Švýcarsku a tím je Klausenpass(1948m).Už silnice vyznačená na mapě bílou barvou předpovídala, že kvalita nebude nic moc.Zas tak hrozné to nebylo, ale je fakt  že byla dost úzká a asfalt nic moc, navíc se k tomu přidalo mrholení, takže na tomto kopci jsme se moc dlouho nezdrželi a hodně opatrně sjíždíme dolů směrem na Glarus. Mineme jezero Wallensee a dál valíme na Lichtenštejnsko. Do hlavního města Vaduzu už přijíždíme za deště, takže rychle jen pár fotek na důkaz, že jsme tam byli a jedem dál na rakouský Feldkirch. Ve Vaduzu jsem kdysi byl a tak vím, že nemělo moc cenu zastavovat na delší čas, protože je to v podstatě jedna dlouhá ulice, která je posetá  bankami a drahými obchody, takže kromě šlechtického zámku nad městem, nic moc k vidění.Už neprší, ale vyloženě leje, tak tedy za Feldkirchem začínáme hledat ubytování.Jsme tak mokří, že by jsme raději do apartmánu, ale světe div se v této části Rakouska mi přišlo, že je nějak málo cedulí „Zimmerfrei“.Po delší době jednu nacházíme, ale nikdo nám neotevřel, tak nasedáme a jedem dál.V Nenzingu nacházíme kemp, ale je narvaný  k prasknutí, takže zase nic a pokračujeme v hledání.V Nuziders vidím ceduli kemp 200m, tak jedu po ukazatelích, ale po chvilce cedule nejsou a nemohu se chytit(navigaci jsem v tom lijáku raději schoval).Mám už docela nervy a v jednu chvíli se málem srazím s Jindrou, když zastavil po mém boku a já si ho přes déšť a mokrá zrcátka nevšimnul, no a při rozjíždění jsem zatočil ostře doprava a málem ho povalil.Nadával jak špaček, že jsem nervák atd. a měl pravdu, v té chvíli jsem byl fakt vzteklej, že nemůžu najít ten kemp.Později  jsem se mu za své chování omluvil a myslím, že to vzal, naštěstí on je dost kliďas a pohodář, takže se pěkně doplňujeme.Kemp jsem nakonec našel a prohlásil , že dál už v tomhle marastu nejedu.Šli jsme na recepci a ptali se na chatky, bohužel vše bylo plné, pak jsme se zkusili majitele zeptat zda neví o apartmánu v okolí, poradil nám nějakou adresu dole v obci, ale cena byla 40eur za noc, což nebylo zrovna málo.Poté se nás ale zeptal, proč nezůstaneme u něj a my, že jsme durch a on na to „Kein problem“, ukázal nám dvě místa pro stany a pak nás odvedl pod velký přístřešek, kde jsme si měli naše iglů postavit v suchu a pak přenést na místa.Aby to nebylo všechno, tak naproti recepci, nám ukázal velkou kotelnu do které jsme si mohli dát všechny věci a musím říct, že ráno bylo vše suché.Jinak kemp byl na špičkové úrovni!, nechyběli místnosti na sušení prádla,pračky,myčky atd. a jako bonus byla místnost se 4PC připojenými na internet.Cena za takto luxusní kemp byla neuvěřitelná-12eur  1os.+stan+moto. Večer jsme zasedli pod velký přístřešek a bilancovali celou dovolenou, když kolem nás pak procházel pan majitel, tak jsem ho zastavil a požádal o jeho adresu s tím, že mu za to, jak se o nás postaral pošlu láhev Becherovky(což jsem doma, také udělal). Dali jsme si posledního paňáčka na spaní a šli do pelechu celkem brzy, jednak jsme byli unavení-dnes najeto 364km a zítra nás čekala dlouhá cesta domů cca 640km.

7.den - 21.7.

7.den je od rána zamračený a nevypadá to vůbec  dobře, takže na poslední chvíli měníme trasu, protože původně jsem chtěl projet ještě Silvrettustrasse, ale v tomto počasí by nebylo stejně nic vidět(mrholilo+mlha).

 Sjeli jsme tedy dolů do obce, kde na pumpě kupujeme dálniční známku(4,50eur) a po dálnici uháníme na Innsbruck. Ještě před Arlbergským tunelem musíme do nepromoků, protože začíná zase dost pršet.Po zaplacení 8,50eur za průjezd tunelem míříme dál na  Innsbruck a dálnici opouštíme u sjezdu na Imst.Za chvilku začneme stoupat k úplně poslednímu průsmyku letošní dovolené a tím je Fernpass(1216m).Tato část cesty, ale za moc nestála, protože tam byl hodně hustý provoz a občasné přepršky tomu taky moc nepřidali.Konečně vidím odbočku na Garmisch-Partenkirchen a jako mávnutím proutku je silnice prázdná.Těsně před německými hranicemi v obci Ehrwald stavíme u pumpy a doplňujeme nádrže po okraj, protože se nám nechce tankovat na německé dálnici.Obloha se roztrhala a tak jdou nemoky dolů a vypadá to, že už by mohlo být pěkně.Za Garmischem najedeme na dálnici po které přes Mnichov a Regensburg  dojedeme až k odpočívadlu na kterém stavíme abychom se mohli rozloučit, protože za ním bude Jindra sjíždět  na Plzeň, kdežto já pokračuji pořád dál směr  Weiden a Cheb.V dálce jsou vidět pěkně „nacucané“ mraky a  taky že hned jak zastavíme, začnou padat kapky jak pětikoruny.Takže rychle do nepromoků, na žádné velké loučení není čas a stačíme si jen slíbit, že za rok zas někam vyrazíme.Nasedám a vyrážím vstříc dešti, který mě provázel až domů, kam jsem ve zdraví dojel kolem páté hodiny odpolední.Po zaparkování TDMky do garáže ještě písnu Jindrovi, abych se ujistil, že dorazil v pořádku a i když ho to taky pěkně spláchlo, tak domů dojel bez ztráty kytičky.

Za tento poslední přesun jsem natočil 638km

Co říci závěrem??  V minulosti jsem byl v Alpách či Dolomitech vícekrát a pokaždé jsme bydleli v jednom kempu či apartmánu a vyráželi na okruhy po okolí, což bylo dobré, že člověk jezdí z lehkou mašinou a má jistotu stálého noclehu. Letos to bylo úplně něco jiného a musím říct, že to mělo své kouzlo i když jsem si to původně nedokázal dost dobře představit, že každý den stavím a pak bourám stan atd. Jenže díky variantě jet pod stan, se dá takováhle dovolená  pořídit za slušné peníze(se vším všudy 7500kč) a to tuplem, když jedete na stroji  který měl průměrnou spotřebu 4,4l!! Samozřejmě, že pod tím stanem musíte mít štěstí na počasí, což jsme my měli, protože kromě prvního a večera předposledního dne, bylo celou dovolenou nádherně(což je v Alpách fakt klika) a já osobně si to pod stan zase rád zopakuji. Něco v hlavě na příští rok mám, ale zda to bude sever (Norsko) či jih (Sardinie) to se teprve uvidí......

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE