Šest zemí za sedm dní v sedle TDM.

3.den - 17.7.

3.den jsme se probudili do vymetené oblohy s mozolem na obzoru.Nabalili mašiny a davaj směr Švýcarsko na které jsem se já osobně těšil nejvíce,ale napřed nás čekal průjezd bezcelním rájem v Livignu, které nezklamalo a benzin stál opravdu 1,06eur, takže jsme dotankovali stroje a vydali se do švýcar přes passo Forcola(2315m).Na hranicích sice stáli celníci, ale jen mrkli na značky a mohli jsme pokračovat dál.Hned za hranicemi se stoupá na Berninapass(2323m) a já tak mohl zavzpomínat na rok 1990, kdy jsme tam jeli s mým nejlepším kamarádem v Moskviči, kterého nám půjčili  jeho rodiče.Tehdy nám bylo 18let a já si tenkrát slíbil, že se tam jednou vrátím, protože ta nádhera se musí vidět aspoň dvakrát za život.Po pár fotkách u cedule jsme se spustili dolů k Svatému Mořici,kterým jsme jen projeli a už zase šplháme do kopců, tentokrát na Julierpass(2284m).Opět klasika s foťakem v ruce u cedulí a pokračujeme dál na Thusis, kde se zastavujeme v Lidlu a k našemu překvapení tam byli ceny zboží na přijatelné úrovni.Lehce orazíme, nasedáme a dál valíme na Bonaduz, Ilanz, Disentis za kterým se to začíná pěkně zvedat k Oberalppasu(2044m) na něm prohodím pár slov z klukem a jeho přítelkyní , kteří sedlají KTM SM-T, popřejeme si šťastnou cestu a valíme dal na Furkapass(2431m).Na tyto dva průsmyky jsem se moc těšil a nezklamali mě(hlavně Furka je super! točili se tam scény z filmu James Bond-honička s auty  kolem hotelu Belveder,který stojí v jedné zatáčce),ale až později jsem musel uznat, že byli ještě hezčí průsmyky.

 Pod Furkapassem, jen míjíme odbočku na Grimmselpass(ten si dáme až na zpáteční cestě) a pokračujeme do městečka Nuffenen  ve kterém má být kemp.Našli jsme jej snadno a i když tam bylo celkem dost lidí, tak místo pro dva stany se našlo snadno.Tady se ukázala švýcarská přísnost, protože baba na recepci chtěla snad i rodné listy a vypisoval jsem dvě lejstra(to nikde předtím nebylo) kvůli jedné noci.

Cena za nás oba byla 34CHF a tento den jsme najeli 290km.

4. den - 18.7.

4.den ráno je opět nádherně a tak jsme se těšili na další cestu. Dnešní plán byl dorazit až k Mt.Blancu a pak se někde v Savojských alpách složit na noc, tak nasedat a jedem.Nechci říct, že tato část cesty byla nudná, bylo se pořád na co dívat, ale vedla údolím, což byla v podstatě pořád rovina. Přes města Brig-Gils,Sierre a Sion jsme se dostali až do Martigny,kde jsme zastavili na dotankováni(tady po spočítání průměrné spotřeby mi vyšlo 4,1l a Jindrovi 4,4l, neuvěřitelné ), dali kafe a hurá zpátky do kopců směrem na passo  St.Bernard(2469m).

 Nahoře na kopci projíždíme hranice s Italií a klesáme do Aosty. Provoz údolím z Aosty na Courmayeur až pod  Mt.Blanc je celkem hustý a navíc pěkné vedro, takže jízda nic moc, ale po ujetí cca 30km přišla odměna ve formě výhledu na horu Mt.Blanc(4807m) a protože nám počasí opravdu přálo, tak ten pohled byl fantastický!

 Fotíme,fotíme a nabíráme směr Francie, konkrétně přes passo Grand Saint Bernard(2188m) a šup, už jsme ve Francii. Krajina se rázem mění a ty hory jsou zas jiné než jsme viděli doposavad, člověk by řekl Alpy jako Alpy, ale není to pravda.Zase si zvykáme na jiné značení a pod kopcem v obci Seez odbočujeme na silnici č.D902, která by nás měla dovést přes Val dIsere až na průsmyk Col de Iseran(2770m), což byl nejvyšší bod letošní dovolené a vůbec nechápu, jak tam můžou jet  při Tour de France průměr 35km/h.

 Cyklistů bylo celkem dost, ale nic co by vyloženě vadilo  a jelikož už bylo dost pozdě cca 18h, tak po krátké zastávce a klasickém focení, vyrážíme hledat nocleh.Celkem příjemný kemp jsme našli v Bessans, sice umývarky a WC byli sestaveny s unimobuňek, ale vše nové a čisté, no a v neposlední řadě nás překvapila cena 7,40eur za osobu,stan a moto. V tomto kempu jsme také spali v nejvyšší nadmořské výšce na této cestě-2029m a bylo to znát, v noci mě byla kosa jak blázen a navlíkal jsme na sebe všechno možný, včetně ledviňáku.

Dnes dali 362km.

5.den - 19.7.

5.den ráno jsme vstali a na sedačkách našich strojů byla tenká ledová krusta, no to se muselo vyfotit!!Balíme věci a jedem do centra města poslat pohledy(teda jen Jindra, já totiž tušil jak to dopadne), ty pohledy byli poslány z Bessans 18.7. a do ČR dorazili 24.8., no prostě frantíci,takže posláno a jedeme dál po stopách Tour de France k jejímu dalšímu vrcholu-Col de Galibier(2646m), co k tomu říct, prostě nádhera a zase nádhera.

 Provoz žádný a cesty máte téměř pro sebe,počasí ve formě azurově modrého nebe, tak co si může duše motorkáře víc přát.S Galibieru klesáme k městečku Briancon, kde dotankujeme do plných, protože nás bude později čekat přesun po italské dálnici a tam v létě dle dostupných informací byla cena benzínu 1,92eur.Za Brianconem stoupáme na další průsmyk Col de Montgenevre(1854m), který nás zavede zpět do Itálie. Pokračujeme krásnou krajinou do Sestriere(zimní olympiáda 2006) a přes Perosu dojedeme až do města Pinerolo, kde se z časových důvodů napojujeme na dálnici A55 po které jedem až do Turína, za kterým pokračujeme po A4 dál na severo-východ, kde se těsně před Novarou stočíme po A26 přímo na sever k Lago Maggiore. Po dálnici jsem ujeli cca 200km a zaplatili 13,50eur na poplatcích, což mi přijde celkem dobrá cena, když uvážím kolik času to ušetřilo.Na konci dálnice v městečku Varzo, míříme opět do kopců a to konkrétně na Simplonpass(2005m), za kterým se přehoupneme zpět do Švýcarska.Je už dost pozdní večer, ale to nám nebrání v tom, abychom každou chvíli zastavovali a fotili tu nádhernou švýcarskou krajinu ve které je vytesaná ještě hezčí silnice(a mosty-ty Švýcaři fakt umí!).

 Sjíždíme dolů do údolí a hned v prvním městečku Brig nacházíme kemp, jenže je dost pozdě cca 20.30h a recepce prázdná, no nic, říkáme si, postavíme stany a ráno zaplatíme, ale v tom se u recepce objeví kluk a spustí na nás, že kemp patří majiteli restaurace, která je hned vedle a mohl by být tam a taky že byl.Chlapík v lehce podroušeném stavu chtěl nejdřív 24CHF za nás oba,ale když jsem vytáhnul 20CHF a pak hledal drobný, tak mi vzal z ruky tu dvacku a mávnul rukou,žádný pasy  nebo nějaký lejstra, vůbec  nic, no prostě pohodář. Stavíme stany,dáme pár piv,pokecáme s klukem  od nás co tam byl s přítelkyní a lezli po okolních kopcích a díky tomu se dozvídáme, že zítra odpoledne by nás mohl chytit nějaký déšť.No uvidíme ráno, teď hajdy na kutě máme toho za dnešek dost a aby ne-ujeto 510km!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE