Premiéra v Alpských kopcích

Den 1. - Nekonečná dálniční nuda - Praha -> Rozvadov -> Strasbourg

10.8.2013, sobota - Den odjezdu (Praha-Rozvadov-Strasbourg). Konečně. Původně byl odjezd naplánován na pátek, ale vzhledem k tomu, že propršelo celý večer, byl odjezd posunut na následující den co nejdřív. Porodní bolesti !! Co nejdřív znamená, že se vracím domů i s bagáží, abych si vytiskl cestovní pojištění a pak se ještě musíme stavit u Martina a vzít saně na stativ. Saně nejsou k nalezení, takže kupujeme nové.

Po tomhle parádním entrée konečně sedáme na stroje a vyrážíme směr Štrasburk, který má být prvním záchytným bodem po dni stráveném v sedle (později za největší omyl celé cesty, ale považujeme to také za zkušenost). Jen tam se nám povedlo sehnat poměrně levné ubytování a to těsně před odjezdem (nějakých 920 Kč pro dvě osoby v aparthotelu není zlé).
Do Rozvadova vše probíhá hladce a na Sv. Kateřině naposledy tankujeme za české. Poslední teplé jídlo je hambáč z řetězce žlutočerveného klauna, protože počítáme s tím, že zbytek výletu budeme na studené stravě.

Cesta je k uzoufání. Dálnice sice krásné, ale uspává to a do Strasbourgu daleko. Pár zpestření jako přejetí odbočky, nebo ztráta jednoho ze dvou členů výpravy: Nemohl jsem předjet kamion kvůli nečekaně husté šňůře aut a navíc mi za ním bylo chvíli i dobře bez toho větru. Jenže Marťas nevidíc mě ve zpětném zrcátku usoudil, že bude nejlepší počkat na nejbližším odpočívadle, jenže v tu chvíli jsem se rozhodl kamion předjet a odpočívadlo minul po boku kamionu v tu nejblbější chvíli. Následovala první telefonní naháněčka...To jsou jen malé náplasti na bolavou řiť z nikdy nekončícího asfaltu.

 Do Strasbourgu přijíždíme až kolem deváté večerní, rezervace stále platná: Bonjour, j'ai un ...eee..reservation..Ok nevermind, do you speak english ?...Hotel podle očekávání žádná sláva, ale horká sprcha a vidina spánku v posteli to všechno přebije.

Po očistě si vyrážíme do města ulovit něco na zub. Oh la lá tohle bude problém. Po X letech strávených na dovolené spíš u moře mi nedošlo, že co se týče dostupnosti potravin ve večerních hodinách, jsme v Evropě (ne-li ve světě) vážně unikát. Když se zeptáte recepčního jestli je tu otevřený nějaký krámek, tak se podívá na hodinky a podívá se na vás jako byste byli z Venuše (35 hodinový pracovní týden mluví za vše). Není otevřen jediný krámek. Končíme u kebabu, jehož příprava zabírá obsluze cca 35 minut...Merde !!. Po ne moc výrazném ukojení hladu jdeme konečně spát.

Den 2. - Brána do Alp - Strasbourg -> Basilej -> Lausanne -> Chardonne-> kemp La Pichette

Ranní procházka městem se chvíli nese v duchu večera, ale přece jen o něco pozitivněji. Nejdřív nacházíme otevřenou pekárnu - ceny překvapivě příznivé - .......á emporter je tu vše kolem 1 €. Po chvíli bloudění nacházíme dokonce i otevřený Carrefour, takže děláme první "zásoby" studené kuchyně - sýr, vodu, meloun, mlíko, pečivo a jogurt. Tohle složení se během výletu ještě několikrát zopakuje. Město za světla vypadá hezky, je tu klid a čisto. A mají moc pěknou katedrálu Notre-Dame de Strasbourg.

Po snídani (meloun je opravdu meloun, evidentně nedozrával někde ve skladu) vyrážíme směr Basilej, která má být vstupní branou do Švýcarska. Frantíci značej silnice a) na poslední chvíli a ideálně až když už není možnost se moc rozhodnout kam b) pokaždé jinak - tzn. že Basel se náhle mění v Basel - Süd a Basel - Airport ... merde alors! kde je sever ?...  Po další kulturní vložce v podobě zajížďky míříme směr Basilej. Na hranicích nás židi stáhli o 40 CHF za dálniční známku (za což jsme vzápětí schytali od našich anglických přátel posměch ..Oh those are just gypsies we did not pay a single penny..). Krátká prohlídka města a pokračujeme. Za městem první tankování za CHF - cena stejná, ale 27 CHF za bandu, takže zbytek cesty budeme žrát asi jen kořínky a bobule.
 

Pomalu se stmívá, takže to střiháme směr Lausanne. Na město bude dostatek času jindy. Po celém dni v sedle toho máme opravdu dost a hledáme kemp.
První kemp jsem minul a naštěstí pro nás. Druhý kemp je totiž La Pichette v oblasti Chardonne u Ženevského jezera. Noc pro dva tu vyjde na 20 CHF se vším všudy, což nás opravdu mile překvapilo. Po rozbití ležení jdeme vyzkoušet teplotu Lac Léman (Žen. jezero). Voda je skvělá a v tuhle chvíli bych neměnil za nic jiného. Následuje studená večeře v klasickém stylu. Jednoznačně se s Martinem shodujeme, že to tu zakempíme na celý následující den a noc.
Večer se seznamujeme s Petem a Kate. Manželský pár co má namířeno do Portugalska na 900 CBR a ZX-12R (masakr). Pete den předtím mazal řetěz a motorka mu spadla přímo na kryt převodovky. Kryt praskl a vytekl olej. Škoda 300€ + olej. Jakékoliv mazání řetězu po týhle historce probíhá opravdu veleopatrně i z naší strany.
 

Den 3. - Jezerní pohoda - Kemp la Pichette + La Pichette -> Bulle -> Jaunpass -> Aigle - > La Pichette

Parádní budíček v podání bagrování štěrku. Následuje symfonie orchestru technických služeb. V hlavní roli dirigent na traktorové sekačce a zdatně mu sekunduje virtuóz s křovinořezem.
Ráno konečně vidíme, jak krásně tu opravdu je. Kam člověk dohlédne, tam jsou vidět vinice. Jezero je obklopené horami a v dálce vidíme konečně i cukrové homole nejspíš v podobě Grand Combin.
Na nákup tentokrát jedeme do Lausanne. Coop poměrně pěkný obchod, nákup v klasické podobě plesnivého sýra, mléka, jogurtů a pečiva. Mléčné výrobky jsou jedna z věcí, kterou mají francouzi i švýcaři v rozhodně lepší kvalitě a v poměru k ostatním potravinám rozhodně levnější než u nás, na mléku si člověk skutečně pochutná.
Snídani si nemůžeme nechat ujít na vyhlídce v Chexbrés cca 200 m nad hladinou jezera.


Od jezera není vidět, že vinice skrývají nepřeberné množství cestiček "hore kopcom". Cestou vidíme nepřeberné množství "Caves". Cave je sklípek, obvykle domácí nebo mírně komerční, kde vám dají ochutnat místní víno a můžete si ho zde rovnou koupit. Nejvíce se zde pěstuje odrůda Chasselas, známa v údolí Valais pod jménem Fendant. Pod tímto označením ho v ČR seženete jen opravdu těžko a draze už jen proto, že 98% zde vyrobeného vína se tu také spotřebuje. Zbylá dvě procenta se vyváží především do Německa.
Po návratu do kempu následuje lehká údržba řetězu a odpoledne se jedeme rozhodně projet.
Přidává se k nám i Pete, který chce také provětrat svého "Fároše". Nástřel cesty vede přes Bulle do kopců, skrz Jaunpass do Aigle a zpět do Chardonne.
Cesta je dokonalá. Až na občasné nerovnosti je to jedna zatáčka za druhou a z gum nám konečně mizí poserproužky neboli jak říká Pete - chicken stripes.
Bohužel nemůžu zastavovat na vše, co bych chtěl fotit. Jsou tu ale nádherná maličká nádraží "zubačky" (vlak s ozubenou kolejí uprostřed, aby vlak zvládl větší převýšení) a scenérie pod horami také stojí za to.


Celkově náš malý výlet činil 180 kilometrů a nám se konečně rozlévá po tváři blažený úsměv. Přesně tohle jsme od silnic ve Švýcarsku očekávali. Večerní pohodu už jen doplní předchozí nákup ochutnávky piv. Odpadám jak mrtvola a Martin si ustýlá pod širákem.

Den 4. - Konečně poježdění v horách - La Pichette -> Martigny -> Vallorcine -> Chamonix-Mont-Blanc

Po ranních eskapádách s napínáním řetězu vyjíždíme kolem 12:30. Je vedro a času není moc. Obligátní zastávka pro jídlo, tentokrát v Lidlu a už se noříme hloubš a hloubš do hor. Cesta je pohodová, vede údolím Rhôny. Opět dominují vinice. 

Projíždíme skrz Martigny a šplháme na vyhlídku asi 200m nad městem. Je odtud výhled na celé údolí.
 

V očekávání pořádného svezení jsme se nespletli. Silnice se kroutí a stoupá. Během chvilky jsme o 500m výš a dále na Forclaz, kde se hřeben láme. Nádhera - staré železniční mosty, údolí, výstavba nové železnice v plném proudu. Dále pokračujeme na Vallorcine a Argentére a pak konečně do Chamonix. Od Ženevského jezera je to skutečně kousek.
Všude jsou neskutečné masy lidí (je tu nějaký festival) fronty karavanů a aut, kterým se nedá vyhnout. Naštěstí je můžeme objet, že ?

Údolí v sevření ledovců nám bere dech. Bohužel je dost pozdě a zataženo nízkou oblačností, takže platíme kemp (18,60 € se vším všudy) a jdeme na obhlídku okolí.
 

Jsme daleko od centra, takže tu není moc co dělat. Za kempem teče řeka, tak se ptám správce, jak se tam dá dostat (kemp je obehnán plotem). Jeho výmluvné Non, non, non...si vouz tombez...voda je prý moc studená a prudká, pokud nás strhne, tak z nás zbude asi jen krmení pro rybičky dál po proudu. I přesto se mi z něj podaří vymámit směr s ujištěním, že půjdeme jen po kotníky (8°C je 8°C).

Voda je opravdu ledová, ale jelikož se chystáme do města a máme po dni v sedle oba rozpálené zadnice, jdeme do toho. Jen tak ošplíchnout a pryč, je to fakt zatraceně studený.
 

Stavím stan, něco pojíme a jedem se podívat do města. Moje hrůza z parkování mimo vyznačená místa dostává zabrat. Parkoviště tu skoro není.
Jídlo vzdáváme při pohledu na zaplněné zahrádky a ceník. Alespoň kupuji domů ručně vyráběné bombony. Město je hezké, ale je evidentní, že to chce krapet větší budget. Uvidíme kam se dostaneme zítra.

Takže dnes návrat do kempu, teplá sprcha, nabít telefony a do spacáků.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE