Grüezi Swiss 2010

Den 7 – Furkapass a jiné

Dnes máme v plánu projet známý trojúhelník Furkapass – Sustenpass – Grimselpass s několika odbočkami na jiné alpské průsmyky. Nejprve si projedeme západní stranu Nufenenpass, která se dost liší od východní strany jak kvalitou tak charakterem silnice (rychlá silnice postavená z panelů na východě versus kvalitní asfalt a pomalejší zatáčky na západě). Na vrcholu Nufenenpass se potkáme se skupinou sportovců-cyklistů s početným doprovodem, včetně dvou motorek vybavených ampliony a defibrilátory. Potom se vrátíme do Ulrichen a cestou na Furkapass se potkáme s další skupinou cyklistů. Tentokrát je to setkání neveselé, protože dva z nich řídí dopravu a asistují u toho jak policisté tak záchranka. 



Furkapass si projedeme v obou směrech. Zde jsme měli v plánu koupit si na památku nějaké tričko (Daniel) a kšiltovku (já), ale je po sezóně a na vrcholu Furkapass je otevřený pouze jeden usmolený stánek s občerstvením.
V Hospental odbočíme na St. Gotthard, abychom si projeli jeho severní stranu. Odbočka z nové na starou gotthardskou silnici je za zatáčkou a zakrytá skálou, takže ji skoro přejedu. Stará silnice na této straně průsmyku je víceméně rovná. Ani výběr suvenýrů není nic moc. Alespoň, že je dnes na vrcholu pěkné počasí. Dokonce tak pěkné, že se tu jedna holka koupe v ledovcovém jezeru. Brrr!

Naší další metou je Sustenpass. Tenhle průsmyk je vůbec první alpský průsmyk, který Daniel před několika lety projel s kamarádem Jirkou. Já jsem tenkrát ještě neměl motorku. Nejprve projíždíme východní stranu a mohu říct, že je moc pěkná. Nahoře pak Daniel zavzpomíná na první návštěvu, dáme kafe a dort, okoukneme suvenýry (výběr je bohužel dost omezený) a, protože nám pomalu dochází benzín, sjíždíme do Innertkirchenu natankovat. Východní strana průsmyku byla pěkná, ale západní strana je prostě nádherná. Úplně nová silnice, co se pěkně kroutí, zvláště ve střední části, která vede lesem. Poloměry zatáček tak akorát, abyste nemuseli jet moc pomalu ani moc rychle. Pro mě osobně číslo jedna letošní dovolené. Jen mě při sjezdu trochu rozčiloval Daniel, protože se rozhodl zkusit focení za jízdy, takže jsem jen trnul, kdy to pošle mimo silnici.




Poslední průsmyk na dnešním programu je Grimselpass. Máme ho už natočený, takže jedeme na kochačku. Při pomalejší jízdě si naplno uvědomím, že mi začínají odcházet pneumatiky. Hlavně ta přední. Když při menších rychlostech pustím jednou rukou řidítka, rozvibrují se mi jak na superbiku při razantním výjezdu ze zatáčky. Letos jsem jim dal na Nordschleife pořádně zabrat. Asi jsem je měl před dovolenou vyměnit. 
Cestou do penzionu se stavíme v restauraci Baschi poblíž Geschinen. Dělají tu super steaky a já poprvé v životě ochutnám jako předkrm carpaccio. Zastávka v téhle restauraci byla neplánovaná a předčila naše očekávání, protože restaurace má michelinskou nálepku. Pravděpodobně ji však získala teprve nedávno, protože když jsme plánovali dovolenou, v Michelin Guide jsme ji nenašli. 

Najeto: 418 km 

Den 8 – Lichtenštejnsko

Včera se nám nakonec nepodařilo koupit ani tričko ani kšiltovku, takže na cestu domů vyrážíme přes Nufenenpass, kde měli při naší poslední návštěvě docela dobrý výběr. Bohužel (nebo možná samozřejmě) teď po ránu mají ještě zavřeno. Takže pokračujeme v cestě přes St. Gotthard (omezený výběr) a Oberalppass (velmi omezený výběr). Oberalppass je docela rychlý horský průsmyk, takže kromě silnice přes něj vede i železniční trať. 


Cestou do Lichtenštejnska zastavujeme v Churu, což je nejstarší švýcarské město. Zaparkujeme v historickém centru, projdeme ho skoro celé, ale nikde není žádná informační kancelář. Z internetu vím, že tu má být červená a modrá turistická trasa, ale přímo v centru chybí rozumné značení. Čistě náhodou narazíme na rozcestník červené trasy a pak už je jasné, proč není třeba mapa. Kromě rozcestníků jsou u význačných památek umístěné cedule s popisky v červené barvě. Celkově vzato si toho však v Churu moc neprohlédneme, protože v kostele sv. Martina se koná svatba, takže pro veřejnost je zavřeno, a katedrála nanebevzetí panny Marie byla otevřená pouze do dvou hodin.
Zastávka ve Vaduzu je poměrně krátká. Centrum města je malé a máme ho prošlé za hodinku. Kromě starých památek mě docela zaujme lichtenštejnský parlament, což je maličký komplex moderních budov na konci pěší zóny. Před odjezdem z města pak utratíme drobné CHF za čokolády a různé blbosti.
Z Vaduzu jedeme směr Feldkirch a potom po E60 směr Innsbruck, abychom se před setměním dostali do Rakouska. Cestou si projedeme ještě jeden průsmyk na rozloučenou se Švýcarskem – Arlbergpass. Za Landeckem se začneme rozhlížet po ubytování. Kupodivu to není tak jednoduché, jak jsem si představoval. Buď mají obsazeno nebo ceny připomínají drahotu. Navíc už je skoro tma. Nakonec se nám podaří sehnat zimmer frei u jedné babky za 50 EUR za nocleh se snídaní. Babku jsme asi vytáhli z postele, protože už je v negližé. Pokojíček je, až zrak přechází. Ale co, jednu noc v něm přežijeme. 



Najeto: 376 km 

Den 9 – BMW muzeum

Ráno nás babka při snídani podrobí křížovému výslechu třetího stupně. Však to znáte. Během snídaně (mimochodem moc dobré) dorazí vnoučata a když potom zaplatíme, hned jim odevzdá desátek. Do Německa se vracíme přes Fernpass. Tenhle průsmyk je noční můrou všech řidičů. Pokaždé, když jsme tudy jeli, byl provoz na stupni čtyři až pět. Ani dnešek není vyjímkou. Jedeme několik kilometrů v koloně aut hlemýždím tempem a předjíždění je skoro nemožné, protože i v protisměru jede jedno auto za druhým. Na německé straně je to lepší a jakmile najedeme za GaPa na dálnici, máme volnou cestu až do Mnichova. 
Mnichov jsme projížděli už mnohokrát, ale až dnes si můžeme dovolit zastávku v muzeu BMW, aniž bychom riskovali, že dorazíme domů pozdě v noci. Muzeum se nachází přímo vedle továrny BMW a tvoří komplex s budovou BMW Welt, kde se můžete seznámit s novými modely BMW, včetně motorek. Budova BMW Welt je architektonický skvost a je možné si ji prohlédnout i s průvodcem (pouze v neděli v poledne). S průvodcem se můžete podívat i do továrny BMW (za 6 EUR, cca 2.5 hod), ale to už by bylo na celodenní program, takže dnes si prohlédneme hlavně muzeum. 
Hned za vchodem do muzea je originální vizuální projekce o designu, realizovaná stovkami kuliček zavěšených u stropu a vytvářejících různé prostorové obrazce (kinetic sculpture). Co se týče exponátů, bylo by to na dlouhé vyprávění. Raději si prohlédněte fotky. Pouze stručně: V expozici motorek je u každé motorky, s vyjímkou pravzoru všech BMW, typu R32 (první boxer, motor a převodovka v jednom bloku a pohon zadního kola kardanovou hřídelí), kromě popisu a technických údajů i plánek, na němž je vyznačeno, co je na daném typu nového (například první kapotáž u R100RS). Daniela jsem nemohl odtrhnout od formulí, formulových motorů a BMW Isetta. Já jsem zase slintal nad BMW 507.
Po prohlídce muzea si ještě vyzkoušíme posez na současných modelech motorek BMW a po pozdním obědě vyrážíme na poslední část cesty. Na jednom dálničním odpočívadle u Regensburgu se u hajzlíků náhodou potkám s bývalou kolegyní, která se právě vrací z dovolené na Korsice. Domů přijíždíme za tmy po osmé hodině. 

Najeto: 599 km 

Závěr

Opět nám to vycházelo tak, že jsme se do penzionu vraceli každý den kolem deváté večer, takže odpočinková dovolená to rozhodně nebyla. Celou dovolenou jsme měli poměrně chladno, ale nakonec se to ukázalo být docela výhodou. Je lepší jezdit s termo vložkou, než se pařit ve třicetistupňových vedrech. Celkem jsme projeli 16 průsmyků a viděli spoustu zajímavostí. Zajímavostí jsme stihli navštívit asi polovinu, takže se do této oblasti určitě ještě vrátíme. 

Celkem najeto: 3893 km 

Spotřeba: Robert 4.38, Daniel 4.75

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE