Grüezi Swiss 2010

Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, ke správnému motorkáři patří dovolená na horách jako k velbloudovi hrby. Protože Rakousko už máme docela projeté, rozhodli jsme se letos vyrazit trochu dál, do Švýcarska. Daniel našel na internetu spoustu zajímavostí, takže jsem byl zvědavý, co z jeho dlouhého seznamu stihneme navštívit.

Grüezi Swiss 2010

Kapitoly článku

Den 1 – Tranzit do Rakouska

 Když se ráno podívám z okna, ani se mi nechce vstávat. Prší a je docela zima. Prostě ideální počasí na tranzit. Na druhou stranu, alespoň budeme mít možnost vyzkoušet nové nepromoky na rukavice a boty. Před osmou vyrážíme v sestavě Daniel (Suzuki Bandit 650S) a já (Honda CB500) po trase Praha, Rozvadov, Mnichov, Garmisch-Partenkirchen a Landeck do Nauders v Rakousku. Po loňských zkušenostech s cestou do Dolomitů  jsme se totiž raději rozhodli rozložit si cestu do Švýcarska na dva dny. Po průjezdu Prahou přestává pršet a rozumné počasí nám vydrží to až do GaPa. Pak pro změnu leje jak z konve. Každopádně nové nepromoky se osvědčily.

První KPČ zastávka je až u pevnosti Nauders. Bohužel je zavřená a ani zítra nebudeme mít možnost si ji prohlédnout. Mají totiž otevřeno pouze ve středu a v neděli od tří do pěti. Jedeme tedy do Nauders, ubytujeme se a přemýšlíme, zda se ještě pojedeme projet po okolí (například na Kaunertal). Po zralé úvaze (zítra nás čeká náročný den) však raději vyrážíme na prohlídku hradu (bohužel zavřeno) a městečka s tím, že se někde stavíme na večeři. Je už podvečer, ale přesto se v jednom z kostelů rozezní zvony svolávající věřící na mši. Vyzvánění trvá snad čtvrt hodiny. Vypadá to, že kostelník zvoní tak dlouho, dokud se nesejde dost lidí, protože kostel je skoro plný. Chvíli v něm pobudeme, abychom dali odpočinout svým unaveným tělům, a pak se nenápadně vytratíme ... 

Najeto: 675 km

Den 2 – Passo Stelvio a jiné

Jsem tak natěšený, že ani nemůžu dospat. Dnes máme totiž v plánu během naší cesty do Zeneggenu, naší základny pro cestování po Švýcarsku, projet sedm průsmyků. První je Reschenpass (Passo di Résia), což je spíš taková cesta přes kopec než průsmyk. Cestou zastavujeme u známé věže kostela trčící z jezera resp. přehrady Résia. Věž kostela je netradičním mementem pro několik vesnic, které byly při stavbě přehrady zatopeny. 

Dalším cílem naší cesty je alpská Mekka všech motorkářů – Passo Stelvio. Za Trafoi zastavujeme, montujeme kamery a točíme první video.

Na vrcholu je plno. Počasí nám přeje. Výhled do krajiny je nádherný. Dáme si kafe a zákusek v restauraci Tibet. Než si koupíme suvenýry (samolepka a kšiltovka), přijede několik aut, která okamžitě zaujmou všechny přítomné. Nejsou to však Ferrari ani Lamborghini, nýbrž staré dobré Škodovky, které se účastní spanilé jízdy z Calais do Prahy (CzechWrecks 2010). 

Po nezbytném focení si projedeme jižní část Stelvia a kolem poledne pak vyrážíme do Švýcarska. Jedeme přes Umbrailpass, což je vlastně odbočka z jižní části Stelvia. Část cesty do údolí vede po šotolině, takže si musíme dávat docela pozor, abychom tu nepokřtili motorky. Potom pokračujeme směr Davos přes Ofenpass a Flüelapass. Oba průsmyky jsou docela pěkné, ale pokud budete mít možnost, doporučuji je projíždět ze západu na východ. Týká se to zejména Flüelapass, jehož západní strana aspirovala v Top Gear 10x01 na titul nejlepší alpská silnice.





Za Churem zastavujeme, abychom zavolali do penzionu, že jsme stále na cestě a že přijedeme později, než jsme plánovali. Projíždíme Oberalppass a točíme Furkapass. Už je podvečer a vrcholky hor se začínají halit do mraků, takže průjezd Furky je částečně v mlze. 

Po průjezdu Furky zastavujeme na focení. Západní část je stejně fotogenická jako Stelvio, protože nabízí pohled na dva průsmyky současně – Furkapass a Grimselpass. Navíc je ze této strany Furky dobře vidět i Rhónský ledovec, který kdysi zasahoval hluboko do údolí, ale za posledních sto let se díky oteplování zkrátil o 800 m.

Další zastávka je až ve Vispu. Projedeme totiž skoro celé město, ale nikde nevidíme odbočku na Zeneggen. Stavíme u pumpy, abychom se zeptali na cestu, a ejhle, prý stačí objet tu pumpu, přejet hlavní silnici a projet asi 10 km serpentin. Do Zeneggenu přijíždíme za tmy ve tři čtvrtě na devět. 

Najeto: 436 km

Den 3 – Grande Dixence 

Dnes nás čeká odpočinkový den. Chceme navštívit několik zajímavostí v blízkém okolí. První z nich je Grande Dixence, nejvyšší (285 m) vodní elektrárna v Evropě. U Sionu trochu zakufrujeme, než se nám podaří najít správnou cestu (je třeba odbočit na Val d´Héren), ale pak už je cesta v pohodě. Tedy až na rapidně klesající teplotu. Zatímco v údolí bylo ráno chladno a pršelo, na Grande Dixence byla zima a sněžilo. Když dojedeme na parkoviště pod přehradou, můžeme buď zaparkovat zde nebo využít vyjímku pro motorky a popojet ještě výš, podobně jako například na Ještědu. Asi po čtvrt hodině čekání na zelenou na semaforu to riskneme a jedeme nahoru na červenou. Ani to nestojí za to. Na horní parkoviště je to asi 150 m.
Máme štěstí, prohlídka přehrady začíná za pár minut. Přehrada je technický unikát v mnoha ohledech. Například: Kdybyste z betonu použitého na stavbu přehrady postavili zeď 10 cm širokou a 1.5 m vysokou, byla by dlouhá tak, že by obepnula Zemi (40 tisíc km). Zdrojem vody pro přehradu nejsou jen okolní ledovce, ale i několik ledovcových jezer, která se nachází pod úrovní přehrady. Voda z nich se přečerpává do přehradní nádrže, když je přebytek energie v elektrické síti. Turbíny elektrárny jsou umístěné v údolích až o 1880 metrů níž. Atd.
Prohlídka přehrady končí v poledne, takže musíme asi půl hodiny počkat, než začne jezdit lanovka na hráz přehrady. Posadíme se u zavřeného kiosku a než stačíme vyndat z batohu sušenky, objeví se roztomilý pejsek ... a máme po svačině. Škoda, že tu nejsme autem, abychom ho mohli vzít domů. Když pak přijde z oběda obsluha lanovky, přijde s nimi ještě jedna osoba – paní z kiosku. Typický příklad, jak si francouzsky mluvící euroobčané umí užívat života. 

Cestou z Grande Dixence navštívíme ještě dva unikáty, tentokrát přírodní. První jsou tzv. Erdpyramiden poblíž Euseigne, což jsou přírodní útvary vzniklé zvětráváním horniny obsahující kameny o podstatně větší odolnosti. Druhý unikát je největší podzemní jezero v Evropě Lac Souterrain v St. Léonard.

Protože ještě není moc pozdě, jedeme se podívat na Simplonpass. Je to hodně rychlý průsmyk. Jako jeden z mála udržovaný celoročně průjezdný a otevřený i pro provoz kamionů. Je používaný po staletí a první silnici zde nechal vybudovat Napoleon. 

Cestou do penzionu se stavíme ve Vispu na večeři. Výběr hospod v centru je poměrně chudý, takže se v hospodě sejdeme s krajany, které jsme odpoledne potkali na Grande Dixence. Fondue nemají, takže si dáme Rösti, což jsou nahrubo nakrouhané brambory zapečené se slaninou, sýrem, cibulí a bylinkami. Potom ještě natočíme noční video cesty z Vispu do Zeneggenu.


Najeto: 280 km 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.10
Známkováno: 52x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist