Cesta skrz ALPY 2009

3. den Samnaun ( CH ) => Disentis ( CH )

O půl osmé vstáváme a v osm jsme na snídani. Nebe je bez mráčků, tak jsme za dvacet minut na pokoji a začíná to nanovo. Navléknout hadry, nanosit kufry a v 9:00 vyrážíme. Po domluvě jsme se vrátili zpět k tvrzi, abychom udělali pár fotek.
Poté jsme to vzali znovu směr Samnaun. Projeli jsme to malé, ale velmi krásné městečko, zase pár fotek a dotankovali stroje až po hrdla. Samnaun patří do bezcelní zóny a natural 95 tu koupíte přesně za 0,89 €, nebo za 1,31 CHF.
O půl jedenácté opouštíme bezcelní zónu a míříme na silnici č.27 směr Zernez. V centru městečka odbočujeme vlevo na silnici č.28 směs Ofenpass. Po pár kilometrech přejíždíme malý vrchol, kde se ukazuje pěkný výhled na krajinu a tak to stavíme na stojany. Je kolem dvanácté a tak dáme něco k obědu. Konečně můžu vyzkoušet nový vařič a uvařit si polévku. Liborovi to moc nevoní a tak do sebe hrne pečivo s paštikou. Chvilku se povalujeme na pěkné travičce, dáme ještě malou sůšu a zase na stroje. Kousek sjíždíme dolů a poté začínáme pomalu stoupat po klikaté cestě a můžeme se kochat nádhernou švýcarskou krajinou. Já si trochu nostalgicky zavzpomínal na rok 2004, kdy jsem si koupil svoji první motorku ( CBR 600F ) a spolu s dvěmi kolegy si poprvé vyjel na super dovolenou do těchto končin. Po chvilce jsme přijeli na Ofenpass ( 2149 m n.m ). Pozdravili jsme ostatní motorkáře, něco nafotili, malá tatranka a pokračujeme dále.Přijíždíme do městečka Santa Maria, kde míjíme malou ubytovnu, kde jsme trávili před pěti roky celý týden a vyjížděli do různých koutů Alp. Zavzpomínám, ale pokračujeme dále, neboť jsme ve skluzu. Po chvilce přejíždíme hranice zpět do Itálie, napojujeme se na SP50, poté na SS38 a už jsme před Stelviem. Za chvilku nás čeká 24,3 km dlouhé stoupání a 1808 m převýšení. Passo Stelvio je mezi motorkáři jeden z mezníků a ten kdo tam nebyl, jako by nežil. Počasí bylo nádherné a mohli jsme jít na to. Začínáme stoupat a tomuto kopečku se jen tak něco nevyrovná. Jedna zatáčka střídá druhou pomalu se nám z toho začíná motat hlava. Z počátku je to příjemné stoupání, ale ke konci se to blíží spíše plazení se po silničních terasách. Skoro kolmá stěna a v té je vestavěná silnice. Kolem půl třetí pořizuji první fotky. Hned pokračujeme dál a po pár minutkách jsme nahoře. Konečně si můžeme trochu orazit, neboť s tou naší zátěží je to docela makačka. Vítá nás Passo dello Stelvio ( 2760 m n. m ). Máme docela problém najít volného fleka na zaparkování motorek, ale daří se nám. Lidí jak much a tak jdeme omrknout co tu mají pěkného. Já opět dokumentuji naši návštěvu, pár fotek nekonečných zákrut a také zasněžený vrcholek Ortler ( 3905 m n.m ), což mluví za vše. Malá póza u tabule, občerstvení a kolem 15 hodiny jsme vyrazili dále směr Švýcarsko. Pokračujeme dále a kousek před Bormiem odbočujeme doprava po SS301 směr Livigno, které patří také do bezcelní zóny patřící Itálii. Po úzké silnici přijíždíme do Livigna a znovu dotankujeme naše stroje až po hrdla. Cena naturalu 95 je 0.90 €. Na delší prohlídku není čas, proto vyrážíme hned dál. Po chvilce stoupání přijíždíme na Forcola di Livigno ( 2315 m n.m ). Projedeme hranice a po malém klesání odbočujeme vpravo na silnici č. 29 směr Švýcarsko. Po krátkém stoupání přijíždíme na Berninapass ( 2328 m n.m ). 
Pár fotek u cedule a razíme dál. Poté následuje krásný rychlý úsek pozvolného klesání. Opravdu jsem si to užil a zavzpomínal, jak jsem se tam proháněl před pěti lety. Přijíždíme k železničnímu přejezdu a koukám, že svítí červená. Nalevo je odpočívadlo, tak hned využívám situace a už parkujeme naše stroje. Na obzoru se ukazuje nádherný ledovcový útvar, který nelze nevyfotit. Jedná se o první čtyřtisícovku na naší cestě se jménem Piz Bernina ( 4049 m n.m ). Vytahuji foťák a dělám další fotodokumentaci. Za chvilku projíždí vlak a tak pokračujeme dál směrem Sankt Moritz. Po chvilce jízdy odbočujeme doleva na silnici č. 27 a už projíždíme Moritzem. Máme sekeru a tak ani nezastavujeme. Vlevo míjíme jezera a po pár kilometrech odbočujeme vlevo na silnici č. 3 směr Julierpass ( 2284 m n.m ).
Začínáme stoupat a za pár kilometrů přijíždíme na nahoru. Je deset minut před osmnáctou hodinou, tak rychle nafotit pár momentků a jedeme dál. Pokračujeme směr sever až na větší křižovatku a tam odbočujeme doleva na silnici č.19. Jedeme raději dle předpisů a to celkem pomalu, neboť po celém Švýcarsku je povolená max. rychlost po bundeskách 80 km/h. Hodina pokročila a tak se začínám dívat po nějakém levnějším ubytování. Zhruba po hodině jízdy přijíždíme do městečka Disentis a hned na kraji je pěkný hotel. Jen jsme nakoukli a věděli, že z toho nic nebude. Draho jako sviňa. Jedeme dál a ptám se kolemjdoucího dědy, kde seženeme levný nocleh. Něco nám poradí, tak jedeme pomalu dál. Po pár metrech nacházíme popsaný bar jménem Nangijala. Vlezu dovnitř a jdu se poptat na ubytování. Máme kliku a jdeme se podívat nahoru. Když jsme to viděli, tak asi to nejhorší, kde budu kdy spát, ale byli jsme utahaní a tak jsme to vzali. Cena byla celkem přijatelná a to 45 CHF se snídaní. První dotaz barmana byl ,kdy to zaplatíme. Řekl jsem mu, až se v klidu ubytujeme, tak pak zajdeme na pivko a tam to srovnáme. Nanosili jsme kufry a pokoj byl najednou plný. Dostali jsme povlečení, tak si jdeme povléci. No můžu s jistotou říci, že jsem nespal v horším zařízení. Pokoj tak dva na čtyři metry i s umyvadlem. Pomalu jsem se tam ani neotočil. Povlíknuto, vysprchováno a tak jdeme na pivo. S potěšením jsem zjistil, že mají v nabídce české pivo. Objednám si a frajer mi přinesl lahvovou třetinku Staropramenu za 4.90 CHF. Málem mě švihlo, ale co jsem měl dělat. Dali jsme jedno, zaplatili nocleh a rychle to jdeme zaspat. 

Najeto 414 km, počasí slunečné 23°C, cena ubytování 45 CHF se snídaní

4. den Disentis ( CH ) => Turtig ( CH )

Budíček ve čtvrt na osm, nějaká ta hygiena a jdeme na snídani. Už večer mi barman říkal, že snídaně je samoobsluha, ale to jsme ještě netušili, jak to bude vypadat. Jeden hambáč pro každého krčící se v omlácené ledničce, banán, džus a čaj jsme si museli uvařit. V rychlosti jsme pojedli a jdeme se strojit. Nanosit kufry, pověsit na stroje a v 8:40 vyrážíme. Počasí je nic moc, obloha zatažená tak uvidíme. Jedeme směr Oberalpass ( 2046 m n.m ), je to zhruba 30 kiláků po silnici č.19. Projíždíme ještě pár vesniček a za chvilku začínáme stoupat. Levá střídá pravou, ale musíme bohužel zpomalit, neboť silnice začíná být mokrá. Po pár metrech začínají padat kapky a Libor na prvním odpočívadle nasazuje mokré hadry. Já jsem pokračoval dál s tím, že na něho počkám nahoře. Za chvilku jsem u patníku, dělám foto a čekám na Libora.
Koukám na nebe a tak nějak věřím, že pršet nebude a nechávám pláštěnu v kufru. Po chvilce Libor přijíždí a tak jedeme hned dál. Míjíme malé jezero, projíždíme tunel a při výjezdu to přišlo. Valí se na nás mlha jako prase a začíná znovu lehce pršet. Zastavuji hned na prvním odpočívadle a než navlíknu mokré hadry, tak začíná pršet pořádně. Libor mě protlemil, protože jsem docela zbytečně zmokl. Začínáme klesat po pěkné klikatici, ale jedeme pomalu, neboť je vidět tak na pět metrů a fest prší. Přijíždíme do Andermatu, dáme se doprava směr na Wassen po silnici č.2. V centru se napojujeme na č.11 směr Sustenpass. Přestává pršet a tak je hned veseleji. Kolem desáté přijíždíme na Sustenpass ( 2259 m n.m ) a silnice je už skoro suchá. Vyjíždíme k malé chajdě a dáváme stroje na stojany. Beru foťák a jdeme kousek po malé cestičce na malý kopeček. Něco jsme nafotili a ke štěstí se ukazuje modrá barva na obloze. Sundáváme mokré hadry a po půl hodině startujeme dále. Odjíždím a Libor se nějak nemůže utrhnout z odpočívadla. Pomalu jedu dál a zhruba po 300 metrech mě ohromí nádherný pohled na ledovec. Jak jinak, stavím to na stojan a tahám z kufru foťák. Libor nejede a tak můžu v klidu fotit nějakou tu tapetku mého stroje. Nad ledovcem se tyčí Sustenhorn ( 3503 m n.m ) a za ním vykukuje Dammastock ( 3630 m n.m ).
Po chvíli přijíždí Libor a vysvětluje, co ho zdrželo. Přijela tlupa motorkářů a tak si je chtěl vyfotit. Kluci se vyrovnali do lajny a na povel sesedli ze svých stejnokrojů, byla to totiž skupina policajtů z Zürichu na manévrech po Alpách. Udělali jsme ještě pár fotek a mezi tím projeli kolem kluci ve stejnokrojích. Snažím se je zachytit na sekvenci, ale je to mizérie. Libor provádí ještě pár úprav na obutí a můžeme pokračovat. Silnice je už úplně suchá a tak je cesta veselejší. Pokračujeme dále po pěkné klikatici dolů do údolí a po půl hodině přijíždíme do malé vesničky Wiler, koukáme napravo a kdo tam není. Kupa policejních motorek zaparkovaných před malou hospůdkou. Jedeme dál a po sto metrech Libor ukazuje, že jedeme zpátky se mrknout na kámoše. Je čas oběda, tak parkujeme naše stroje vedle kámošů a jdeme něco pojíst. Ještě před tím udělám pár fotek devíti policejních BMW.
Dáme oběd a po hodince malého relaxu pokračujeme dál brázdit alpské průsmyky. Přijíždíme do městečka Innertkirchen, dáme se doleva na č.6 a jedeme směr Grimselpass ( 2165 m n.m ). Stoupáme, míjíme dvě jezera a přijíždíme na místo o půl druhé. V dáli se tyčí pár kopečků, tak jsem je nafotil a pokračujeme dál. Obloha se začíná zatahovat a trochu se ochlazuje. Sjíždíme pěkné zákruty a za chvilku jsme v městečku Gletsch. Odbočujeme doprava na č.19 směr Oberwald. Projíždíme městečko a zastavujeme u malého obchoďáčku dokoupit něco k jídlu. Za čtvrt hodinky pokračujeme dál směr Brig-Glis stále po č.19. Dochází nám šťáva, tak v Bellwaldu tankujeme ( 1,59 CHF/l). Náš další cíl je Matterhorn ( 4478 m n.m ) tyčící se ve Valliských Alpách. Projíždíme přes horské vesničky a je jich už nějak moc. Přijíždíme do Brig-Glis a napojujeme se na č. 9 směr Visp. Po chvilce jsme tam, v centru odbočujeme doleva a míříme směr Zermatt. Navigace mi ukazuje, že se do Zermattu nedá dojet , ale to ještě nevím proč. Přesto pokračuje dál. Jedeme po takové úzké silnici v údolí a zatím toho není moc vidět. Zhruba po deseti minutách jízdy se ukazují nějaké vrcholky a konečně uvidím v oblacích zahalený Matterhorn. Hned zastavujeme a tahám foťák, neboť počasí vypadá mizerně. Dělám pár fotek, ale mraky tam sedí a vrchol nikde. Jedeme dál a přijíždíme do městečka Täsch kolem čtvrt na pět. Na značkách se objevuje zákaz vjezdu a v tu chvíli je mi jasné, proč mi navigace ukazovala konec zde. Hledám místo kde zastavit a dávám to na férovku na chodník u mostu. Beru foťák a jdu na to. Naštěstí se nám vrcholek po chvilce ukáže a tak mám docela radost. Sice fotky nic moc, ale lepší než nic.
Jdu se zeptat, jak se dostaneme blíže k Matterhornu, resp. do Zermattu, i když trochu tuším. Je to přesně, jak jsem si myslel. Ve Švýcarsku mají celkem slušnou síť železnic a na takováto místa je to jediná možná cesta, teda pokud nechcete jít pěšky. Nakonec zjišťuji, že jsem nefotil Matterhorn, ale Klein Matterhorn ( 3920 m n.m ). Pěkně mě to štve, ujeli jsme takovou dálku a nakonec tohle. Vše je proti nám, ale to je život. Je docela pozdě a počasí stojí za starou bačkoru, neboť začíná lehce pršet a Matterhorn nikde. Vrchol je v háji, tak sedáme na motorky a rychle ujíždíme před deštěm. Vracíme se stejnou cestou do Vispu a najíždíme na hlavní. Odbočili jsme doleva směr na další cíl, což byl Fafleralp. Ujíždíme tmavým mrakům a bohužel nás dostihly velice rychle. Ujeli jsme pár kilometrů a začíná vydatně pršet, tak zastavuji u první pumpy ve městě Turtig. Chvíli čekáme a místo aby přestávalo, tam přidává. Jdu se poptat paní sedící u pokladny, jaké hlásí počasí na další dny. Vrátil jsem se a Libor mi říká „ hele tady je nějaký kemp „. Hledám recepci a ona je přímo u té pokladny na pumpě, což mi opět říká Libor. Jdu se poptat a už s klíčem v ruce a plánkem kempu jdeme ke karavanu.
Nakonec jdeme do toho a o půl šesté jsme ubytovaní. V klidu dáme sprchu, uvaříme něco k jídlu a uděláme zásadní rozhodnutí. Domluvili jsme se, že máme už tak velké zpoždění a cestu na Mont Blanc budeme muset letos vynechat. Plánujeme proto novou trasu, tak abychom dohnali ztrátu a přitom viděli co možná nejvíce z původní trasy. Jdeme spát a věříme tomu, že ráno bude lepší počasí.

Najeto 247 km, obloha polojasná i deštivá 16- 20°C, cena ubytování 32,50 €

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE