Alpy na skůtru, aneb první motodovolená 2013

 docela zima. Stan jsme postavili hned vedle záchodků ,aby to nebylo daleko a plánovali si, jak ráno vyrazíme navlečeni do alpské zimy.

DEN 2: STAYER- GG- CORTINA D´AMPEZZO (IT) 382KM

Ráno, s tím jsme ovšem nepočítali...oskar svítil, nebe vymetené. Honem do sebe hodit polívku -(Ňumi ňumi-naše oblíbená značka), párky, vysušit stan a plni očekávání tradá na GG! Jeli jsme přes Schladming,  kde jsme potkali bouračku motorkáře, vs nějaké auto. GSko bylo rozbité, motorkář byl v pořádku, vzhledem k tomu, že už tam bylo dost lidí, jsme kolonu objeli a vydali jsme se směr Warfen.
Warfen je docela zajímavý hrad. Asi po hodině přemlouvání jsem Dominika přesvědčil, že se musíme jít nahoru se podívat. Došli jsme k bráně, dle očekávání se muselo platit, otočili jsme se a šli zpět. Stálo to zato :-D. Také jsme se zajeli podívat k bráně Nejvetší ledové jeskyně světa, která je hned vedle v kopci. Tak jsme zase usoudili že bychom museli jít dlouho pěšky, proto jsme to vzdali.
Na GG jsme vjížděli pozdě odpoledne, při náznaku prvního kopce X9 začala protestovat, Dominik se vydal napřed svým tempem, zatím co já sem se plahočil nahoru občas i 60... Těsně před vrcholem jsme usoudili, že je něco špatně z X9, proto následoval telefonát do ČR, kde byl přítel na telefonu . Bylo nám prozrazeno, na co kouknout, jestli je něco špatně. Po dvou hodinách laborováni ,zkoušení a ladění jsme usoudili ,že je to prostě normální. Bohužel jsem měl moc těžké valečky a motor se nechtěl roztáčet do správných otáček.

 
Docela jsme byli překvapení, že tam není moc lidí, všichni říkali, že tam je milion lidí a hrozný provoz, nebylo však tomu tak. Po chvíli kochání jsme jeli směr Itálie. Samozřejmě hlupáci jsme nekoukali do prospektu a neinformovali se, a to nejdůležitější jsme projeli, což je samotný ledovec. Proto nám to přišlo dost nudné, a nechápali jsme, proč tam všichni jezdí, tak jsme si řekli, za ty prachy už nikdy.
Dominik měl zablokovaný krk takže jme koukali po hotelu. Po 10ti minutovém čekáni na recepci, jsme šli radši do kempu naproti.

DEN 3: CORTINA D´AMPEZZO- MERANO  150KM

Vysušit stan a hurá na cestu, dnešek měl být tím nejlepším. Hned za městem jsme začali stoupat na Passo di Giau. Po dlouhém stoupání a upocené X9, nás uchvátil výhled na Alpy a okolí. Po chvíli kochání začala cesta dolů, to 

jsem se svezl i já, z kopce X9 jela hezky. Zezadu se na mě neustále tlačil v-storm, od kterého se neustále ozývali 

škrtajíci stupačky a sem tam také kufry... V jeden moment mě stojan málem vyhnal ze silnice proto jsem zvolnil. Nicméně tohle tempo X9 nevydržela a po 2/3 

cesty dolů přestala brzdit... Naštěstí jsem uvařil zadní brzdu, takže to šlo zastavit samotnou přední brzdou. Blbé dualní brzdy, po chvíli chladnutí brzda začala brzdit a proto jsem se vydali směr Passo Pordoi. 

Nahoře jsme asi dvě hodiny seděli hned vedle obřího památníku z první světové války a kochali se tou nádherou kolem. Vzpomínali jsme na zimu, protože jsme tu nevědomky byly i v zimě lyžovat a  o tom ,že tudy pojedeme v létě na motorce ,jsme tenkrát neměli ani tušení, krajina byla k nepoznání. Cesta dolů byla opět v rychlém tempu, italové zde udělali krásný nový asfalt.

Dělalo nám docela problém najít kemp. Po dlouhém hledáni jsme uspěli, a zrovna včas, protože se řítila obrovská" Alpská průtrž mračen." Tu jsme přečkali ve stanu u teplého čaje a polívky(ňumi-ňumi)

DEN 3: MERANO- VAZ/ OBERVAZ (CH) 390KM

Ráno bylo vlhké a jediný,  kdo to odnesl byl foťák, který po vlhké noci stávkoval. Po chvíli vysoušení a a rozebírání jsem ho vzkřísil . V domnění že nás nečeká nic lepšího ,jsme se vydali směr Stelvio. 
Stelvio bylo úplně něco jiného než GG a jiné vrcholy.Rychlé zatáčky zde vystřídalo prudké stoupání a prudké zatáčky, to společně s vysokou nadmořskou výškou zbůsobylo, že X9 zase nasadila šnečí tempo a proto jsem se cestou nahoru hodně kochal. I přes výfuk jsem slyšel jak v ní "vaří" olej... Nahoře proběhlo povinně focení u cedule Stelvio a koulovačka. Poté směr Bormio a Passo Gavia.  V Bormiu jsme se rozdělili, Dominik jel do Livinga tankovat, zatím co já jsem se plahočil na Gavio. Opět úplně něco jiného. Cesta vede lesem a nahoře se otevře skalnatá planina.

Na Dominika jsem čekal docela dlouho, proto jsem to tam prozkoumal, koupil nálepky a pokecal s čechama.Ty mě obdivovali za to, že jedu na skútru takovou dálku a div se mi neklaněli .Cesta dolů byla úchvatná, samá zatáčka, úzká cesta a vůbec žádné auto. Ale naprosto nejlepší byl sjezd do údolí cca 20Km za Gaviem. Široká silnice, žádný provoz a nepopsatelně krásné silnice. Do toho jsem viděl na dohled  Yamahau T-max 530, to víte že nám to nedalo a chtěli jsme ho dohnat a hlavně předjet ... V momentě, kdy jsem ho měl co by kamenem dohodil, mi opět vypověděla službu brzda. Zrovna před zatáčkou, naštěstí nic nejelo, protože jsem byl nucen zatáčku projet hodně zeširoka. Zklamaný  jsem smekl, zpomalil a vyslal vpřed Dominika aby ho pokořil. T-Max byl pokořen, ale mě levá páčka (Levý přední kotouč, a zadní) odmítala cokoliv dělat. Buď nebrzdila, nebo brzdila pořád. Šroubovákem jsem roztáhl brzdič a měl jsem zakázáno brzdit levou páčkou

Následoval výstup na Bernina Pass, tohle byl jediný  pass, kdy jsem opravdu plakal, že nemám o 100 koní víc, protože to byla absolutní motorkářská fantazie. Žádný provoz, nový asfalt, široká silnice. Jako by někdo závodní trať vysekal do hory! Nahoře jsme poklábosili se slovákama na TRiumphu. Dominik se mi pochlubil ošoupanýma kuframa 

na V-Stromu a já jsem jenom uronil slzu, že jsem si to nemohl užít. Také jsme byli překvapeni, že se vytratili motorkáři stejně jako BMW GS, kterých bylo všude jak po žních (asi už to tam je moc daleko).Další na řadě byl Albula pass. To byl další nádherný zážitek. Motorkářský sen, vystřídala úchvatná Novozélandská krajina, která jako když vypadne v filmu pán prstenu. Opět nulový provoz, což umocnilo zážitek z té opuštěné a panenské krajiny.