Alpský ráj 2010

Jedno z dalších krásných rán je tady. Obloha jasně modrá absolutně čistá, nikde ani mráčku. Budí nás ohromný rachot motoru. Vypadalo to, jako když dorazí minimálně dvacet harleyů. Zjišťujeme ale, že nad naším penzionem krouží malá, žlutá helikoptéra. Po chvíli usedá za domem a najednou je penzion plný zdravotníků a dokonce i policie. Dozvídáme se, že nějaké staré paní v protějším pokoji se udělalo špatně, tak si zavolala doktora a on přiletěl vrtulníkem. Jo, mají to tam jinak zařízené. Když babču odvezli a vše se uklidnilo, trápím se s upevněním kamery na motorku. Jarda má MD80, je to takový prcek z Číny. Ještě jedna technická k té kameře. Je nová a nebylo na ní nastavené správné datum, tak se tímto omlouváme. Nakonec ho lakýrnickou páskou lepím k zrcátku. Nevíme co z toho bude, neboť nejhorší je trefit směr, abych netočil nebe, nebo jenom silnici. Mám přiděláno a tak zase valíme natankovat do Samnaunu. Dnes vyrážíme na poslední den naší cesty. Zítra nás čeká přesun směrem blíže domů. Máme před sebou na zdolání 4 průsmyky a moc pěknou trasu. Vyrážíme směrem na Malles Venosta, kde uhýbáme doleva směr Švýcarsko. Projíždíme městečko Santa Maria val Müstair. Tady zavzpomínám na rok 2004, když jsem byl poprvé na motorce v Alpách. Měli jsme tady základnu a jezdili po okolí, stejně jako nyní. Trocha nostalgie a za městem začínáme pomalu nabírat obrátky. Máme před sebou Ofenpass ( 2149 m n.m. ) a už se nemohu dočkat. Vím co nás čeká a tak dnes poprvé zapínám kameru a točím cestu nahoru. Hodně luxusní asfalt, šířka akorát a tak taháme fest za plyn. Mám Libora před sebou, tak se ho držím zuby nehty, abych ho měl v záběru. Jarda si jede v klidu svým tempem a kochá se okolní nádherou. Ten pass je moc pěkný, ale docela krátký. Stavíme nahoře u chajdy, kupujeme suvenýry a ještě děláme pár fotek. Ukazuje se nám kousek zasněženého vrcholu Ortlesu. Neodolal jsem a šel se taky pomazlit s medvědem.

Začíná se poměrně oteplovat a my pokračujeme dál. Sjíždíme dolů a za chvilku uhýbáme v Zernezu dolů k jihu směr Sankt Moritz. Projíždíme a v městečku Silvaplana nabíráme směr doprava na Julierpass ( 2284 m n.m ). Další zajímavý úsek cesty před námi. Loni jsme ho jeli s Liborem a tak si to užíváme znovu. Zastavujeme nahoře u cedule a jdeme se pokochat výhledem na okolí. Pár fotek a jdeme něco pojíst k obědu. Nakoupili jsme po cestě v marketu pár dobrot a tak se do toho pouštíme. Dojíme a chceme si koupit nějaký suvenýr. Než se rozhoupeme, tak přijede autobus plný důchodců a ti berou vše útokem. Toalety se málem rozboří a v obchůdku nebylo k hnutí. Rychle pryč, nebo přijdeme ještě k úrazu. Pokračujeme severně do Thusis, kde to uhýbáme na západ směrem k dalšímu dnešnímu cíli. Po cestě zastavujeme na krátkou zastávku u jezera Sufner See. Začíná být pěkné vedro, tak odkládáme jednu vrstvu do kufru. Jsme kousek od odbočky na Splügenpass a tak vyrážíme dál.Libor se trochu loudá, tak s Jardou vyjíždíme. Po pár metrech je sjezd na Splügen a tak odbočujeme. Myslel jsem, že to Libor taky uhne, ale za chvilku se řítí po hlavní a já na něho koukám z vedlejší. Je to v háji, ale jedeme dál. Projedeme město a zastavujeme na výjezdu. Zkouším volat, ale nic. Čekáme a já to zkouším dál. Po deseti minutách čekání jedeme nahoru na Splügenpass ( 2123 m n.m. ) a dávám si telefon tak, abych ho slyšel. Jarda vyrazil napřed a tak se ho snažím dohnat. Zapínám kameru a jdu na to. Po chvilce dojíždím Jardu a mám ho v záběru. V tom mě vibruje telefon, tak rychle zastavuji. Určitě volá Libor. Volám mu zpátky a navádím ho správným směrem. Ten drak je cca 30 kiláků před Bellinzonou. Navedl jsem ho za námi a pokračuji dál. Silnice se začíná kroutit jak had a tak si můžu užívat nekonečných zatáček. Přijíždím nahoru a Jarda už točí parádní výhled na okolní krajinu. Tady taky zjišťuje, že kráva Milka není modrá, ale hnědá. Hezky nás ti Švýcaři tahají za nos. Já vybaluji foťák a jdu si pořídit pár snímků pro cestopis.

Libor dorazil zhruba po dvaceti minutách. Má za sebou o pár kiláků navíc a je docela nasraný. Měli jsme na něho počkat, ale když on se tak loudal. Je to ponaučení pro nás oba. Jsem tu poprvé a je na co koukat. Fotíme, točíme a zase nasedáme na stroje a pokračujeme dál směrem dolů.

Jedeme kolem jezera a pokračujeme směrem k městu Chiavenna. Tady odbočujeme doprava směr poslední průsmyk v dnešním dni Malojapass ( 1815 m n.m. ). Pěkný asfalt, patří k těm kratším úsekům a poměrně frekventovaným. Ke konci se to pěkně zavírá a doprava houstne. Najíždíme na parkoviště na levé straně a jdeme dokumentovat. Začíná pěkně foukat a blíží se fronta se změnou počasí. Vyrážíme dál a další zastávka je u jezera Lej da Silvaplana. Všichni fotíme pěkné panorama svých motorek, abychom si měli co vystavit v garážích.

Vracíme se přes Sankt Moritz, přijíždíme do Zernezu a dáváme si naposledy naši oblíbenou cestu plnou zatáček kolem řeky. Jsme konečně na základně. Máme toho za dnešní den celkem dost za sebou, tak si dáváme sprchu a jdeme na poslední večeři. Opět výborná a pan domácí za celou dobu nezklamal. Pokud bude někdo přemýšlet o podobné cestě, tak vřele doporučuji penzion Alpenrose v rakouském Spiss. Po večeři jsme prohlíželi natočené video na compu pana domácího. Docela dobrá kvalita za ty peníze. Pan domácí se s námi rozloučil, neboť brzy ráno odjíždí někam do háje. Zaplatili jsme ubytování a jdeme spát. Ráno nás čeká přejezd zpět do Viehhofenu přes Německo.

Najeto 355 km

6. den Spiss ( A ) => Viehhoffen ( A )

Ráno už není zdaleka tak příjemné, jako ty předešlé dny. Jednak se vracíme pomalu domů a počasí není takové, jak bychom si přáli. Jdeme na snídani a venku začíná pršet. Po snídani si sbalíme svoje krámy, navěsíme kufry na motorky, navlékneme nepromoky a vyrážíme. Naposledy natankujeme levný benzín a valíme směr GaPa. Projíždíme Landeck a chceme se napojit na dálnici. Zastavují nás policajti a odklání všechny na druhou stranu. Jedu naslepo bez navigace a ta mě stále otáčí. Pokračujeme dál a po deseti kilometrech se konečně napojíme na dálnici. V Königskapelle se uhýbáme severně na bundesku a jedeme směr GaPa. Začíná více pršet a cesta se stává docela nepříjemnou. Těšil jsem se, že se pokocháme pohledem na vrchol Zugspitze, ale počasí nám to zřejmě dnes nedopřeje. Máme před sebou ještě jednu vrcholovku Fernpass ( 1209 m n.m. ). Čím víc se blížíme, tím více prší. Za chvilku leje jako prase a jedeme maximálně 40 kilometrovou rychlostí. Voda se valí a připomíná mi to letošní chcavec v Dolomitech. Je to čím dál horší a mám chuť zastavit. Jsme asi jediný blázni na motorce, co ještě pokračují v jízdě. Vím, že když zastavím, tak tam ztvrdneme hodně dlouho. Proto raději pokračuji dál, ale není to vůbec příjemné. Ještě že mám na štítu pinlock proti opocení, jinak bych už vůbec nic neviděl. Cesta je opravdu nepříjemná a nebezpečná, přesto jedeme dál. Nastavuji na navigaci nejrychlejší trasu do cíle a dlabu na nějakou zajímavou cestu. Konečně se napojujeme před Innsbruckem na dálnici a je to už o něco rychlejší cestování. Přestává ta průtrž a prší jen tak, aby se neřeklo. Za chvilku odbočujeme na bundesku směr Schwaz. Čas pokročil a ozývá se hlad.
Zastavujeme u Sparu a jdeme si koupit něco k jídlu. Motorky parkujeme pod střechou u nákupních košíků a sušíme rukavice na rozpáleném motoru. Začíná znovu lejt jako z konve, tak čekáme minimálně půl hodiny, než se to přežene. Znovu se oblékáme do nepromoků a pokračujeme směr Gerlospass. Projíždíme Gerlosem a začíná pěkné stoupání a klikatá cesta. Asfalt je velmi kvalitní, ale bohužel stále prší. Tak na místo ostřejší jízdy se musíme spokojit s pomalým přesunem. Projíždíme Gerlospass ( 1507 m n.m. ), zastavujeme na malý odpočinek a poslední fotky z našeho putování.Zaplatíme mýtné a sjíždíme dolů do Krimmlu. Vodopády valí jako blázen, takhle jsem je ještě neviděl. Počasí tomu nahrává, ale nás to zrovna dvakrát netěší. Ani nezastavujeme a jedeme dál na Mittersill. Pomalu přestává pršet a tak začínáme aspoň trochu osychat. Blížíme se k Viehhofenu, tak se kousek za Zell am See zastavujeme dotankovat, abychom ráno mohli v klidu vyrazit směrem domů. Dorazili jsme k Frau Embacher a chceme se fláknout na pokoj a sundat ze sebe ty vlhké hadry. Jeli jsme dnes skoro celou cestu v nepromokách a rádi bychom to už sundali. Ubytování jsme si zamlouvali při odjezdu, tak naháním paní domácí. Ta mi ale říká, že má plno. Vysvětlila mi to tak, že přijelo více lidí na více nocí a tak máme peška. Byl jsem trochu nasraný a myslím, že to viděla, tak nám nakonec nabídla takový malý pokoj dole v suterénu. Byly tam jen dvě postele, tak ji říkám, že jsme tři. Prý jde rozložit a tak jdu za klukama jim ukázat, kde se můžeme nakonec složit. Byli jsme zvyklý na lepší, ale na jednu noc to vydržíme. Možná i proto nám paní domácí dala cenu 10 Eur za kus i se snídaní. Rychle do sprchy a hurá na poslední večeři. Máme dnes důvod si dát pořádný steak a pár piv k tomu. Venku na terase začíná být zima, tak si sedáme po chvilce dovnitř hospody. Je tam narváno, neboť je ve vesnici nějaká slavnost. Paní hostinská běhá v kroji, babky popíjejí vínečko a my si sedáme do takového kamrlíku, kde se to postupně zaplní až do posledního místa. Venku nám vyhrává muzika a babky si prospěvujou. Jenom to počasí moc nepřeje. Posedíme, popijeme a jdeme se vyspat na tu zítřejší cestu domů.

Najeto 319 km, cena ubytování 10 € se snídaní

7. den Viehhofen ( A ) => Vysoké Mýto ( CZ )

Moc jsem se nevyspal a Jarda asi taky ne. Mačkali jsme se jak dva hošani na rozloženém gauči a pohodlí tam tedy moc nebylo. Byl jsem rozlámanej a to máme před sebou přes 500 kiláků. Venku je hnusně a tak si jdeme spravit chuť na snídani. Opravdu tady ty snídaně nemají chybu. Je tu všeho a tak se pořádně naboucháme, abychom dlouho vydrželi. Počasí se neumoudřilo, tak nosíme kufry a navlíkáme opět nepromoky. Nastavuji do GPS cestu domů už jenom ze zvyku, ale hlavně pro info, kolik kiláků máme ještě před sebou. Vyrážíme kolem půl desáté a čeká nás poslední den naší dovolené. Dnes už to bude jenom nezáživný přesun po dálnici a pak po rozbitých okreskách až domů. Je to každý rok stejný šok z těch parádních silnic na ty naše polňačky. Silnice je mokrá, tak musíme být opatrný, abychom to poslední den někde nezahodili do škarpy. Valíme na Salzburg, Linz a tam to uhýbáme na Budějice. Ještě před tím zastavujeme na dálnici na malou svačinku. Oběd máme naplánován až za čárou. Počasí se trochu lepší a silnice začíná osychat. Kolem půl druhé jsme u naší oblíbené hospůdky. Konečně se pořádně nadlábneme doma. Kolem půl třetí pokračujeme dál v cestě. Už neprší, tak nepromoky dáváme do kufru. Trochu se ochladilo a tak ještě po cestě zastavujeme se trochu přiobléct. Společná cesta končí ve Slatiňanech, kde se loučíme s Jardou. Jarda valí na Pardubice a my pokračujeme na Mýto. Kolem půl šesté jsem konečně doma. 

Najeto 532 km

Závěr:

Když mám sám za sebe hodnotit naši cestu, tak proběhla velmi dobře. Počasí bylo objednané a vše zásadní co jsme chtěli vidět, se podařilo. Je pravdou, že jsme poslední dva dny trochu zmokli, ale to nejlepší jsme projeli za krásného počasí a na cestu domů by to byl zbytečný přepych. Takže za mě vydařený týden vytoužené dovolené. Příští sezónu si určitě něco podobného znovu nadělíme.