Švédsko + Norsko 2014

Neděle 6. 7. (550 km)

Snídáme, balíme a kolem desáté hodiny se vydáváme na dlouho cestu. Míříme na E6 – hlavní tepnu od severu až na jih Norska. Očekávali jsme klidnou cestu po dálnici, ale chyba lávky, z 500 kilometrů dlouhé cesty je dálnice jenom zhruba 100 kilometrů od Osla. Je to tedy klasická norská cesta, kde převládá sedmdesátka a každou chvíli projíždíme nějakou obcí. Ale zase ty výhledy... Bohužel místy lehce prší, což cestu příliš nezpříjemňuje. Navíc se většině řidičů nechce moc předjíždět ani pomalejší kamiony, takže často postupně předjíždíme delší kolony, abychom se následně po tankování opět dostali na jejich konec. Do Osla tak téměř po 10 hodinách dojíždíme vyčerpaní a brzy jdeme spát.

Pondělí 7. 7. (309 km)

Předpověď na pondělí není příznivá, zhruba od poledne má prakticky celý zbytek dne pršet. Volíme tedy návštěvu Munchova muzea a pak chceme pokračovat do Göteborgu – žádné procházení centrem v dešti stejně nemá smysl. Muzeum obsahuje většinu díla norského malíře, asi proto je vstup provázen bezpečnostní prohlídkou. Hned na začátku expozice se dostáváme k asi nejznámnějšímu obrazu – Výkřik. Ten má dokonce osobní hlídačku. Některé obrazy vypadají dost děsivě, ale návštěvy určitě nelitujeme. Když vyjdeme ven, už prší, takže spěšně nasedáme na skútr a jedeme pryč. Déšť nás ale provází dál a zesiluje, než si nasadíme nepromoky, tak už mám řádně promočené rukávy. Prší ale dál a ještě víc, směrem na jih už ale vede dálnice, tak se přece jenom jede lépe. V Göteborgu už neprší, a tak můžeme v kempu v klidu postavit stan a povečeřet. Zhoršující se počasí a nevalná předpověď na další dny nás utvrzuje v myšlence dřívějšího návratu domů.

Úterý 8. 7. (30 km)

Celé úterý máme vyhrazené na prohlídku Göteborgu, parkujeme tradičně úplně v centru a jdeme navštívit katedrálu, která je vlastně takový normální kostel. Kolem opery po nábřeží procházíme k dalšímu kostelu – tentokrát trochu netradičnímu. Feskekörka – rybí kostel – je klasická rybí tržnice, dáváme si tady blíže nespecifikovanou rybu (každý jinou). Nejdřív prodavačka neví, jak se ryby jmenují v angličtině, následně nám to říká její kolega, ale nám to stejně nijak nepomáhá. Chutnají každopádně dobře a my spokojeně pokračujeme k Muzeu umění. Před ním stojí socha Poseidona, který podle našeho průvodce musel po svém představení podstoupit kvůli pohoršení místních podstoupit zmenšovací operaci. V muzeu se Anička nejvíc těší na expozici francouzských impresionistů, která ale jako naschvál je zrovna v rekonstrukci. Lehce zklamaní tak chceme vyrazit do kempu, ale venku je právě pořádný liják, a tak ještě chvilku trávíme v koutku se suvenýry. Cestou chci ještě vyřešit jeden technický problém – jelikož se nám cesta odbočkou do Norska o dost prodloužila, potřebujeme vyměnit ve skútru olej. Nejdřív se snažím sehnat použitelný olej, ten ale stojí v přepočtu přes 500 Kč za litr, a tak zkoušíme ještě další benzínku, jestli nenajdeme levnější. U třetí benzínky to vzdávám a kupuji dva litry, shodou okolností je zrovna tady volně k dispozici garáž, kde podle obsluhy můžu nechat použitý olej, výměna tak probíhá zcela bez problémů. Večer ještě naposledy procházíme kemp a shodujeme se, že už se těšíme domů.

Středa 9. 7. (625 km)

Máme v plánu ve 13:00 je trajektem z Trelleborgu do Sassnitzu, z Göteborgu je to ale ještě 300 km, takže vyrážíme docela brzy. Cesta utíká naprosto bez problémů, do Trelleborgu přijíždíme kolem poledne a zastavujeme se ještě nakoupit nějaké drobnosti pro rodinu. Lístek na trajekt si chceme koupit až na místě, což se ale neukazuje jako úplně nejšťastnější, protože stojí dvakrát víc, než kdybychom si ho zarezervovali předem. Holt ne vždy všechno vyjde ideálně. Naloďujeme se tedy a vyplouváme na čtyřhodinovou cestu. Tentokrát to nějak víc houpá a nám to nedělá moc dobře, a tak už z daleka vyhlížíme cíl. Původně jsme chtěli přespat ještě na severu Německa a ve čtvrtek už dojet domů. Jelikož to ale do Brna je stále přes 800 kilometrů, rozhodujeme se, že pojedeme, co to půjde. Vyhlížíme si kemp u Berlína, kde podle mojí mylné interpretace informací na internetu má být recepce otevřená až do 22:00. Přijíždíme ve 21:45, když do auta právě nasedá nějaká paní, která vzápětí vystupuje a ptá se nás, jestli tady chceme přespat. Až poté jsme zjistili, že recepce je oficiálně otevřená do 18:00, měli jsme tak po smůle s trajektem zase docela štěstí. Po delší době je v noci dokonce tma, takže bleskově naposledy stavíme stan a jdeme spát.

Čtvrtek 10. 7. (608 km)

Ráno s úlevou naposledy balíme stan a vyrážíme domů. Česká republika nás vítá deštěm, takže opět oblékáme nepromoky, nadšení z toho, že už jsme skoro doma, nám to ale nekazí. Že jsme opět "doma", na silnicích poznáváme hned za hranicemi, řidičská kultura nám bude určitě chybět. Domov se blíží a my děláme osudovou chybu, když sjíždíme na jídlo na 66. kilometru – nájezd na dálnici je zde totiž zavřený a my musíme jet po dálnici 10 kilometrů zpět, než se znovu napojíme na správný směr. Alespoň už přestalo pršet, takže volíme ještě zastávku v Třebíči u našich a pak už konečně hurá domů.

Celkem jsme najeli 6369 kilometrů (možná nesedí celkový součet dní, protože jsem některé odhadoval). Spotřeba při dálničních 110 - 120 km/h se blížila 5 litrům, při klidné (pomalé) jízdě přes Norsko jsme jeli pod 4 litry. Kompletní galerii naleznete zde.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE