Švédsko + Norsko 2014

Na tom, že bychom se chtěli podívat do Skandinávie, jsme se s Aničkou shodli už dávno. Dlouho ale nebyla ta správná příležitost, až letos se všechno konečně sešlo. První obrysy cesty se začaly rodit zhruba v listopadu, kdy jsme si koupili průvodce. Toho jsme bez konkrétních představ po večerech průběžně pročítali. Jelikož jsme po Švédsku chtěli cestovat se stanem, ideální variantou logicky bylo mít vlastní dopravní prostředek. Půjčení auta na 2 – 3 týdny by vyšlo na dost peněz, takže mě postupem času napadla trochu šílená myšlenka – vyrazit do Švédska na skútru. Kromě očekávatelného problému se sbalením to vypadalo jako ideální varianta. O tom se mi podařilo přesvědčit i Aničku, takže zbývalo vyřešit nosiče na boční kufry (na Majesty 400 se originální nosiče nevyrábí), což se víceméně podařilo, a naší expedici už nestálo nic v cestě.

Celkový zavazadlový prostor se díky tankvaku a trojici kufrů dostal přes 200 litrů, jelikož jsme ale museli kromě oblečení a běžných potřeb na cestu sbalit stan, karimatky a spacáky, bylo balení i tak docela andrenalinovou záležitostí. I toto jsme ale zvládli, a tak jsme v pátek 20. 6. mohli z Brna vyrazit na cestu. Původně jsme chtěli vyrazit v sobotu ráno a dojet do Rostocku, odkud jsme v neděli ráno měli trajektem přeplout do Dánska. 780 kilometrů hned první den v nás ale budilo respekt, takže jsme vyrazili už v pátek a přespali u kamaráda v Praze.

Sobota 21. 6. (604 km)

Zhruba o půl deváté vyrážíme po dálnici do Německa. Pokus o poslední natankování v ČR nám nevyšel, a tak pokračujeme dál bez zastávky. Řidší síť čerpacích stanic mě postupně znervózňuje čím dál víc, takže nakonec raději sjíždíme do Drážďan a tankujeme ve městě. Na cestě jsme necelé dvě hodiny a malé protažení a kafe přichází k chuti. S pravidelnými krátkými zastávkami pokračujeme až k Rostocku, poblíž něhož máme vyhlídnutý kemp na břehu Baltského moře. Cestou nás potkalo pár přeháněk, ale ochrana na skútru je perfektní a ani nezastavujeme, abychom si oblékali nepromoky. Do kempu dojíždíme asi v 16:50 a zjišťujeme, že recepce je otevřená do 17:00 – takže jsme na místě akorát. Poprvé stavíme stan (s vybalováním nám to trvá snad hodinu) a jdeme se projít a hledat něco k snědku. Končíme v restauraci přímo v kempu, číšnice odmítá pokusy o komunikaci v angličtině, tak se jakž takž domlouváme německy. Po večeři se jdeme projít na pláž a chvíli si užíváme pohled na bouřící moře a lodě plující z Rostocku. Kolem desáté zalézáme do spacáku, trajekt vyplouvá v devět ráno, takže musíme vstát poměrně brzy.

Neděle 22. 6. (234 km)

Vstáváme někdy po sedmé, po základní hygieně začínáme balit. To nám ještě moc rychle nejde, takže nakonec vyrážíme po osmé. Jelikož jsem si špatně nastavil GPS, musíme zastavit a já začínám být nervózní, jak to stihneme. Nakonec to bylo úplně bez problémů a po půl deváté už čekáme na nalodění. Spolu s námi na začátku fronty čekají dvě anglicky mluvící slečny, které prosí Aničku o fotku. Následně parkují na trajektu za námi a chvíli se neúspěšně pokoušejí připevnit kola připravenými pásy. Nakonec to vzdávají a kola zahazují na zem. Nám se připevnění podařilo, a tak opouštíme podpalubí a vydáváme se nahoru. Dvouhodinová cesta ubíhá rychle – kafe, pár fotek a jsme tam.
V Gedseru z trajektu vyjíždí souvislá kolona vozidel, ze které se po chvíli odpojujeme a na parkovišti dolaďujeme oblečení, které jsme v rychlosti při vyloďování trochu odflákli. Čeká nás jen asi 170 km do Kodaně, takže jedeme v klidu a kolem poledne si dáváme "obědovou" pauzu – kafe a luxusní párek v rohlíku se slaninou uspokojují hlad i chuť. Do kempu kousek od Kodaně dorážíme v polední pauze. Čekání na ubytování si zkracujeme obhlídkou okolí kempu, vypadá hezky. Po druhé hodině konečně stavíme stan a po sprše vyrážíme na prohlídku centra Kodaně. Skútr v centru není problém zaparkovat (stejně jako nikde dál na cestě) a pěšky procházíme nábřeží. Nemůžeme vynechat Malou mořskou vílu a pak přes vojenskou pevnost Kastellet míříme pomalu zpátky ke skútru. V kempu si vaříme za asistence kachen večeři a jdeme do televizní místnosti, kde je i wi-fi. Vyřídíme přes Skype telefonáty domů, při tom koukám na fotbal a jdeme spát.

Pondělí 23. 6. (375 km)

Tentokrát vstáváme o něco později, snídáme, pomalu balíme a z kempu vyrážíme až někdy před dvanáctou. Přes Öresundský most konečně dojíždíme do Švédska a kolem Malmö jedeme na sever. Cestou nás potkává další déšť a jelikož je před námi dost temno, zastavujeme a oblékame se do nepromoků. Po chvilce samozřejmě pršet přestalo, takže nejvíc vody jsme nabrali při předchozí zastávce. Do Gränny, kde chceme přespat, je to ale ještě minimálně 250 km, takže po cestě bez problémů usycháme. Na dálnici se brzy rozptyluje fáma, o které jsem četl na fórech – že Švédi pečlivě dodržují rychlostní limity. Na dálnici, kde je povoleno 110, jezdí většina cca 120 – 130. Na druhou stranu jezdí určitě klidněji a předvídatelně. Dorážíme po šesté večer, Gränna je městečko jako z pohádky, takže vyrážíme na procházku. V supermarketu zkoušíme místní pivo, je to slabota, protože běžně se může prodávat jen slabá desítka, silnější pivo i ostatní alkohol je k dostání jen ve státních prodejnách. Na břehu jezera Vättern si dáváme večeři a vyrážíme ještě do přístavu udělat pár fotek. Pohled na město při západu slunce vypadá ještě o stupeň lépe a my můžeme jít spokojeně spát.

Úterý 24. 6. (327 km)

Dnes nás nečeká dlouhá cesta, do Stockholmu je to něco přes 300 km, což při kvalitě švédských silnic bude malina. Po sbalení tedy ještě zastavujeme na náměstí v Gränně. Není problém nechat bundy a helmy položené na skútru, nikomu to ani nepřijde zvláštní ... kéž by to tak šlo i u nás. Navštěvujeme polární muzeum věnované tragické polární expedici z konce 19. století, kromě toho je tady momentálně i výstava fotek. Nakupujeme upomínkové předměty, v cukrárně typické bonbóny (které nám moc nechutnají) a jedeme do Stockholmu. GPS nás neomylně vede k Aniččiným příbuzným, u kterých už jsme očekáváni a luxusně pohoštění. Vybalujeme svoje věci a užíváme si opět pohodlí postele. Ve Stockholmu už je světlo docela dlouho do noci, takže se nám večer ještě nechce moc spát a usínáme před půlnocí.

Středa 25. 6. (0 km)

Ve středu s naším hostitelem Danem jedeme veřejnou dopravou do centra Stockholmu. Tady nás v rychlosti provádí starým městem a ukazuje, kde co je. U královského paláce sledujeme slavnostní střídání stráží (divadlo pro turisty) a vyrážíme směrem na Djurgården. Dan se odpojuje a pokračujeme pěšky sami. Cestou po nábřeží si dáváme lehký oběd, který Aničku vůbec neuspokojil, a dorážíme k Vasamuseet, což je muzeum s potopenou lodí ze 17. století. Anička – stále myslící na jídlo – není nakloněna prohlídce, takže pokračujeme dál. Kolem Nordiska museet, které moc neláká ani mě, postupně přicházíme ke Skansenu. Ten představuje muzeum pod otevřeným nebem a zároveň zoo. Jelikož do konce otevírací doby už ale zbývá jen asi hodina a půl, rozhodujeme se, že ho navštívíme až ve čtvrtek. Aspoň si tedy konečně dáváme ještě něco k jídlu, což některým výrazně zvedá náladu. Vydáváme se tedy zpátky k metru, cestou ale potkáváme Aquaria Vattenmuseum, které vypadá zajímavě, a tak jdeme dovnitř. Jednotlivé místnosti zde představují různá prostředí – tropický prales, oceán, korálový útes, atd. Různobarevné ryby, žraloci, mořští koníci nebo piraně – to všechno jsme viděli a za návštěvu to určitě stálo. Po návratu do našeho přechodného stockholmského bydliště jsme opět uvítání výbornou večeři a zvažujeme, jestli tady nezůstat až do konce naší cesty. Dan nás trochu odrazuje od cesty na sever a navrhuje, abychom jeli raději do Norska, polární kruh a půlnoční slunce nás ale lákají, takže přes malé pochybnosti jsme stále rozhodnutí pokračovat podle plánu.

Čtvrtek 26. 6. (90 km)

Abychom se alespoň trochu odvděčili za péči, nabízíme, že nachystáme k obědu chilli con carne. Podařilo se, i když doma děláme určitě lepší, a po obědě tentokrát na skútru vyrážíme znovu do centra. Cesta trvá 30 minut, tohle číslo nás při cestování po Stockholmu potkává až podezřele často. Ve Skansenu je spousta domků, které ukazují život v různých částech Švédska, zastavili jsme se například v pekárně, kde paní pekla trvanlivý a placatý chleba, který nabízela s máslem na ochutnání (mňam). Těšíme se ale hlavně na zoo, kde konečně vidíme losy i soby. Cestou k nim nás ale fascinují i tuleni rozvalení na kamenech uprostřed jezírka. Spokojení se přesouváme na domluvenou schůzku s mým spolužákem Tomášem (30 minut), který ve Stockholmu momentálně taky pobývá. Ten nás zve na pizzu, která je vynikající a obrovská, takže si ji balíme ještě na druhý den. To chceme vyrazit na ostrůvky kolem Stockholmu – archipelago. S tím nám Tomáš výrazně pomáhá, takže plán na pátek máme vymyšlený. Při zadání adresy "domů" zobrazuje GPS opět 30 minut a já musím kontrolovat, jestli jsem náhodou nezadal cestu zpět do centra. Večer krátce posedíme s Danem a Stáňou, ale tentokrát jdeme spát trochu dřív, protože Dan ráno vyráží autem do ČR.

Pátek 27. 6. (60 km)

Plán pátečního výletu je jasný – dojedeme do Vaxholmu (jak jinak než za 30 minut) a odtud lodí poplujeme na ostrov Finnhamn. Loď stíháme tak tak, protože nevíme, kde přesně zastaví, nicméně naskakujeme a vyrážíme na plavbu mezi tisíci ostrovy a ostrůvky. Počasí je perfektní, co víc si můžeme přát. Po hodině a čtvrt vystupujeme na Finnhamn a výražíme na procházku po ostrově. Je tady i hostel nabízející malé chatky, ale je teprve začátek sezóny, takže moc lidí nepotkáváme. Po asi dvouhodinové obchůzce se vracíme do kavárny poblíž místa nalodění a dáváme si kafe. Cestou se ještě zastavujeme na malé molo udělat pár fotek, ale když se mezi vyhřátými kameny mihne zmije, Anička vyžaduje okamžitý přesun. Zpáteční cesta vede trochu jinudy, ale v záplavě ostrovů kolem se tak jako tak neorientujeme, dokud nezahlédneme hrad u Vaxholmu. Skútr poslušně čeká na parkovišti vyhrazeném pro motorky obklopen asi dvacítkou dalších strojů. Přijíždíme na poslední přespání ve Stockholmu, Anička ještě přepírá oblečení, abychom na dalších 14 dní začínali s čistým štítem (prádlem). V internetovém bankovnictví večer zjišťuji nemilou věc – za každé tankování u bezobslužných benzínek se na účtu blokuje 400 – 500 SEK (i když tankujeme vždy cca za 100 SEK), musíme si tedy na "platící" účet poslat další peníze, aby bylo čím platit. Jak později zjišťujeme, peníze se blokují na celý měsíc, je dobré s tím tedy předem počítat, případně místo debetní karty použít kreditní, jak to ostatně dělají i Švédi.

Sobota 28. 6. (405 km)

V sobotu mají přijet děti našich hostitelů – Jonáš a Cornelia, takže odjezd posouváme na odpoledne. Stáňa nám nabízí, ať ještě zůstaneme, ale s ohledem na předpoveď počasí už nemáme moc na vybranou, protože v dalších dnech má pršet. Čekání si krátíme koupelí ve vyhřáté vířivce a po příjezdu Jonáše a následně Cornelie povídáme a povídáme. Po obědě dostáváme ještě vynikající koláč, který opět podlamuje naše rozhodnutí se někam přesouvat. Nakonec ale přece jenom před čtvrtou hodinou vyrážíme. Sigtunu a Uppsalu kvůli zdržení prohlížíme jen ze sedla skútru a ujíždíme směr Sundsvall. Tahle cesta je asi nejchladnější delší přesun z celé výpravy, 12 °C nás řádně vymrazí a jsme rádi, že jsme nerealizovali myšlenku "Vezmeme si jen kevlarové rifle, ať ušetříme místo...", bohužel boty jsme až tolik neřešili a prodyšné tenisky na cestu byly asi největší krok vedle. Ale mohlo by to být i horší. Po příjezdu kolem deváté hodiny zběžně projdeme kemp, vaříme si čaj a zalézáme se zahřát do spacáku, v tom je nám konečně teplo.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE