S MZtou za polární kruh

V noci by se spalo dobře, nebýt komárů. Musel jsem se celý schovat do spacáku a nechat jen malou díru na dýchání. I tak jsem byl poštípaný. Ráno jsem uvařil snídani a vyrazil směr falunské doly.

Falunské doly, památku UNESCO, nacházím bez problému. V informacích si kupuji prohlídku dolů v angličtině, čímž mám volný vstup do všech přilehlých expozicí, jakpak by ne, za 660 Kč.

Průvodce nás vede po schodech do štol. Falunské doly byly svého času největšími doly na měď a 2/3 mědi v Evropě byly odsud. Když se měď vytěžila, tak pod ní našli ještě naleziště zlata a stříbra, ale jen v malém množství.

Po prohlídce jsem prošel okolí dolu, prošel si exhibici lanařství, zajímavé byly dřevěné pletací stroje na lana. Pak jsem prošel i zbytek budov. Stanici na čerpání vody z dolu a navijárnu na vytahování vytěženého nákladu. Dále tam byla třídírna kamenů, muzeum počátků hornictví a fotografická výstava nerostů.

Po prohlídce jsem pokračoval dál, potřeboval jsem se dostat zpět k moři a pokračovat po E4 na sever. Cesta připomínala cestování po naší D1 - hromada aut (naštěstí byla silnice v dobrém stavu). Jelikož jsem během prohlídky dolů moc nepil a provoz mě dost unavoval, začala mě bolet hlava.

Najel jsem na silnici E4 a po 55 Km našel kemp u moře. V kempu mě překvapilo, že na mě obsluha začala mluvit česky. Pán byl původně Pražák, který si vzal Švédku a odstěhoval se sem.

Kemp je to příjemný, s kuchyní a teplou sprchou v ceně. Pán mi poradil procházku podél moře ke dvěma ostrovům, na které se dostanu po dřevěném mostě - perfektní procházka.

Dnes najeto: 281,9 Km

Ráno jsem se po snídani rozloučil s místním Čechem a vyrazil. Už od rána dost foukalo, ale jinak bylo hezky, podle GPS to měla být dost jednotvárná cesta - stále po E4, jen v půli cesty sjet, projet centrem města a zase najet na E4 (to abych se vyhnul placenému mostu).

Bohužel to byla dost otravná cesta, celou dobu foukal silný protivítr, jezdily kamiony a cesta byla nezajímavá a vůbec neutíkala. Udělal jsem jen pár zastávek. První na nákup jídla. Podle navigace jsem našel nákupní středisko hned u silnice, a i když to zprvu vypadalo spíš jako obchod se stavebním materiálem a průmyslová zóna, bylo to opravdu nákupní centrum.

Koupil jsem tam něco, co se jmenuje polar bread - jsou to takové nasládlé placky. Když jsem pak kupoval plechovky, tak jsem spíš tipoval, co kupuji, protože jsem vůbec nerozluštil názvy - snad to nebude žrádlo pro psy, nebo rajčatový protlak.

Při odjezdu jsem zápasil s USB nabíječkou - nechtěla fungovat. Rozebral jsem ji a složil, nic nenašel a po nějaké době začala fungovat. Po ujetí několika km zase přestala fungovat, tak jsem s ní za jízdy kroutil, až zas obživla. V půli cesty na odpočívadle zas přestala fungovat. Tak jsem ji opět rozebral a zjistil, že dochází ke zkratu mezi dráty vedoucí k USB konektoru, tak jsem to kolem rozřízl a zaizoloval.

Odbočku do národního parku jsem minul, a protože byly na silnici středová svodidla, musel jsem jet pár km, abych se otočil. Cestou se zatáhlo a vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Motorku jsem nechal na parkovišti u vstupu a vše, co se nevešlo do kufru na motorce, jsem vzal s sebou. K chatičce to bylo 2,7 km a začalo lehce pršet.

Jít v moto oblečení lesní cestou, nést na zádech tank vak a v ruce lodní vak, ještě k tomu nevědět, v jakém je chatka stavu a zda tam bude místo - to je fakt lahoda. Přišel jsem na místo a čekala mě luxusní chatička. Uvnitř nikdo nebyl. Jsou zde tři místnosti. Jedna hlavní se stolem, lavicemi, topením, a dvoulůžková palanda, další dvě místnosti mají stůl a palandu. Venku je ohniště, místo na sezení i kempování a kadibouda. Naštípané dříví, sirky a podpalovač je samozřejmostí.

Než se mi ohřála voda na čaj, šel jsem odlovit geocache, která je kousek od chaty, našel jsem ji až napodruhé, když mezitím padla mlha a začalo pršet.

Dnes ujeto: 290 Km

Ráno jsem naštípal dříví a vrátil se k motorce pro helmu, původně jsem ji chtěl nechat zamčenou u motorky, ale protože v noci pršelo, bál jsem se, že bude jak houba. Pak jsem se vydal na túru skrz park. Bohužel je park moc velký na to abych ho prošel za jeden den, zvláště když cesty připomínají místy stezky pro horolezce, než pro turisty. Navíc jak byla všude mlha po dešti a mokro, tak to na kamení a mechu pěkně klouzalo.

Navštívil jsem soutěsku, která je ikonou tohoto parku, vydrápal se na kopec, odkud měl být božský výhled, ale mlha ho zkazila. Aspoň jsem tam odlovil druhou kešku.

Cestou dolu jsem narazil na louky z kamení, které vznikly při sesuvu ledovce a následném omletí oceánem, než ustoupil níže. Při cestě zpátky začalo pršet, navíc jsem měl mokré boty od trávy, tak jsem se těšil do chatky a doufal, že tam budu první a dám si tak sušit věci na kamna.

Po příchodu do chatky jsem zjistil, že tu akorát byla parta puberťáků, které jsem potkal cestou a kteří něco načmárali do mého zápisu v knize návštěv. Zatopil jsem, postavil na čaj a začal sušit.

K večeru přišli dva Švédi, z nějakého důvodu ovšem nezůstali uvnitř, ale postavili si stan a na ohni ugrilovali lososa a uvařili brambory. Potom mě pozvali, že mají moc jídla a ať si dám s nimi lososa, kterého sami ulovili. K tomu dostávám i brambory čokoládu a čaj z vody z místního jezera.

Dnes nachozeno 16 km.

Ráno mě čeká nepříjemná cesta zpět na parkoviště, kdy zase dřu všechny věci k motorce. Navíc je zima, mlha a zataženo. Dozvídám se předpověď: od dvanácti má pršet. Předpověď se splnila o hodinu dříve. Vjíždím do průtrže mračen, na autobusové zastávce oblékám nepromok a nepromokavé návleky. Bohužel jsem je nandal špatně a tak po 100 Km zjišťuji, že mám po kotníky vodu.  Zastavuji pod mostem, kde je bohužel na silnici hluboká louže, takže na mě z aut stříká voda. Po vylití vody a nastartování motorka střelí do výfuku a chcípne. Nastartuji ji až po několikerém nakopnutí, vynechává, ale nakonec se chytí.

Když jsem ujel 300 Km, průtrž pozvolna ustává. Zastavuji na shellce, ždímám vložky do nepromokavých rukavic. Posílám do háje žebrajícího syrského uprchlíka, který zabalený v dece předstírá, že mu je zima. Ať si zkusí v tomto počasí jet na motorce, pak bude mít šanci něco vyžebrat. Dávám si kávu a párek v rohlíku. Mezitím jsem se ohřál a částečně uschl. V náhradních rukavicích pokračuji dál. Rozhodl jsem se, že když je tak hnusně, že nemá cenu někde zastavovat a že pojedu prostě až na polární kruh. Posledních 200 km téměř neprší, ale fouká silný protivítr a místy jsem rád, že motorka jede aspoň padesát.

Posledních cca 150 km je příšerných, vůbec to neutíká, krajina je nudná a nedá se jet rychle. Na polárním kruhu potkávám Indy a navzájem se fotíme. Jsem promrzlý a tak se na místě moc nezdržuji.

Pokračuji do města Jokkmokk, kde hledám hotel. Nacházím jeden starý zapadlý, bohužel je zamčený, tak jezdím po městě, než najdu jeden otevřený a dost drahý hotel s cenou 3000 Kč za noc! V ceně je i večeře a snídaně. Beru to.

U motorky zjišťuji, že vše v bočních kufrech a tank vaku je mokré. Takže se nemám prakticky do čeho převléci na večeři. V pokoji rozkládám vše mokré, takže můj pokoj rázem vypadá jako po výbuchu bomby.

K večeři je výborné neznámé maso (možná sobí či losí) nakrájené jako gyros s omáčkou a houby. K tomu si dávám místní pivo za 195 Kč. O půlnoci jdu ven zkontrolovat, kde je slunce - pod mrakem! Dělám pár fotek a jdu spát.

Dnes najeto: 556,6 Km

Ráno jsem přišel k motorce, která parkovala vedle BMW GS, jejíž majitel s manželkou právě balili. Protože mi přišlo, že je mezi motorky málo místa, vzal jsem svou a poponesl ji dál. Holanďan se smál, a že to prý se svou udělat nemůže.

Vyrazil jsem směrem na jih, vrátil se zpět na polární kruh, koupil magnetku a nálepku a jel dál. Cesta zpět po E45 byla téměř jen přírodou bez známek civilizace, sem tam nějaká odbočka, či malá vesnice, jinak nic. Čerpací stanice jsem naštěstí potkával, takže s benzinem nebyl problém.

Bohužel po 200 km přišla moje známá průtrž mračen a více či méně se mě držela po zbytek dnešní cesty. Když už to vypadalo, že nebude pršet a že se mraky rozhání, přišla další sprcha a tak pořád dokola. Navíc posledních 8 km před kempem byla silnice E45 bez asfaltu, jen jíl bláto a déšť – paráda.

V kempu byl místo recepce telefon, který po zvednutí vytočil paní, se kterou jsem domluvil chatku. V chatce je kde co, ale hlavně – topení, takže jsem přes noc opět sušil a sušil!

Všiml jsem si, že většina lidí na moji MZtu nijak nereaguje, ale když jde kolem východní Němec, usměje se a řekne „em-cet, héén héén“.

Dnes najeto: 386,6 Km

Dnešní cesta byla pouze po silnici E45. Hned ráno jsem natankoval a zjistil, že mám měkkou zadní gumu, tak jsem řešil, jestli má místní benzínka kompresor, protože jsem ho ve Švédsku viděl jen jednou. Měli ho, ale stejně jako na ostatních benzinkách je schovaný v takové skříňce ve zdi, proto jsem ho na jiných benzínkách neviděl.

Silnice E45 je na hodně místech ve stádiu rekonstrukce, většinou to znamená, že je asfalt vyfrézovaný částečně, nebo úplně, případně že jsou na silnici semafory s cedulkou, že budeme čekat 0-5 minut, když se člověk dočká, přijede pickup s majáčky, na semaforu skočí zelená a pickup vede kolonu a kontroluje cestu.

Dneska naštěstí nepršelo, ale foukal silný vítr, pro změnu z jihu, takže zase proti mně. Cesta teď vede víc do Švédských hor, takže vidím na vršcích kopců sníh. Cestou jsem našel technické muzeum na místním letišti. Bylo zaměřeno na vojenskou techniku. Sice bylo zavřené, ale i venkovní exponáty stály za to.

Kemp na přespání jsem našel 4km od hlavní silnice naprosto mimo civilizaci, jen pár domků kolem a kemp s pár chatičky. Starší dáma na recepci mi nabídla přespání ve srubu z 18. století za 350 švédských korun. Srub má dvě patra a mám ho celý pro sebe. Vybavení perfektní, kromě sprch a WC je zde všechno, zbytek je v hlavní budově.

K večeru jsem se šel projít k blízkému jezeru, na pláži byla chatička, ohniště a volně přístupná sauna. Vše v perfektním stavu. Chvíli po návratu si vedle mého srubu postavil stan Němec s Yamaha XJ900. Prý je první majitel, najel s ní 95 tisíc kilometrů, motorka je 28 let stará. Teď je na cestě z Nordkapu, kde byly 4°C, déšť, vítr a viditelnost skrz mlhu 30metrů. Obdivuji jeho i stroj!

Dnes najeto: 338 Km

Ráno mě probudil bohužel déšť. MZta nastartovala na první našlápnutí, ale bylo slyšet, že motor nejede plynule. Nechal jsem ho chvíli vrčet a pak vyrazil. Od srubu to bylo do prudkého kopce a já to nemohl vyjet. To u MZty neznám. Musel jsem několikrát zastavit, pořádně vytočit motor a pomalu přes klouzající spojku jet. Přičítal jsem to studenému motoru, ale když mi motor zdech po kilometru jízdy po lesní cestě, bylo jasný, že je problém jinde - okamžitě jsem zkontroloval svíčku a fajfku. Obojí bylo obalené v mokrém blátíčku, tak jsem to vyčistil a motorka jela dál. Fajfku to chce stejně vyměnit, protože se na svíčce viklá, ale nechtělo se mi hledat náhradní v kufru, tak až ji náhodou najdu, tak ji vyměním.

Dalších cca 100km bylo v dešti, ale nebyl to tak silný déšť jako jsem zvyklí a díky tomu, že jsem vše zabalil do igelitových pytlů, mi nic nepromoklo. Zbytek cesty bylo pod mrakem a bez problémů. Dneškem jsem ukončil třídenní putování po E45 a odbočil na místní silnici k národnímu parku Fulufjallets. Ubytoval jsem se v kempu 30km od parku. Vzal jsem nejlevnější variantu po stanu - pokoj v hotýlku patřící ke kempu se společným WC a sprchou.

Hned po ubytování jsem vyrazil do parku. Bylo příjemné řídit motorku beze vší bagáže. Jakoby ožila. Navíc i počasí se udobřilo.

   V parku jsem odlovil jednu geo-cache a našel v ní travel-brouka a nálepky národního parku. Pokračoval jsem k nejvyššímu vodopádu ve Švédsku, vyškrábal se stezkou nad vodopád a obešel ho dokola. Byla to báječná túra nádhernou krajinou. Místy byl stále sníh.

Po návratu do kempu jsem si dal pivo za 180kč. Měli tam na výběr různá piva, dokonce i Zlatopramen, ale já si dal místní Hoga Kusten.

Dnes najeto: 260,7 Km

Dneska jsem jel podél velké řeky a ráz krajiny se dost změnil. I jsem potkával mnohem více aut a podél cesty bylo mnohem více vesniček a čerpacích stanic. Část cesty mě navedla opět na mou starou známou E45. Opět rozkopanou.

Dnes bylo na programu navštívit další pohřebiště aut, tentokráte u norských hranic. Toto místo dříve sloužilo jako bazar ojetých aut ze Švédska pro Nory, jejichž finanční situace nebyla tak dobrá jako švédská a nemohli si dovolit nová auta. Zároveň to sloužilo jako vrakoviště pro vysloužilá auta. Ekonomická situace se časem změnila a Norové přestali mít o ojetiny zájem. A neprodaná auta i staré vraky tam zůstaly doteď ponechány přírodě, vandalům a příležitostným zájemcům o díly do veteránů.

 Cesta na tuto technickou zajímavost probíhala v poklidu, jen bych zmínil, že ač mají Švédi relativně dobré silnice, stále z nějakého důvodu existuje spousta vesniček a míst, kam jim nevede jiná, než malá hliněná cesta, kde se stěží vyhnou protijedoucí auta. Po těchto cestách pak člověk musí jet pomalu nekonečné kilometry. Jedním z těchto míst je i vesnice Basnati, kde byl onen autobazar. Skoro bych řekl, že tyto příšerné cesty mají Švédi a Norové úmyslně z nějakého zvrhlého důvodu.

Bývalý autobazar a bývalé i současné vrakoviště obsahuje stovky aut. Na louce jsou úhledně vyskládána auta, která měla jít na prodej, jen posekat trávu, sem tam vykácet stromy rostoucí skrz auta, auta vyleštit, udělat jim generálky všeho a hurá konkurovat AAA.

Zde jsou auta relativně kompletní (aspoň oproti mému předchozímu místu Skrotbilar), většinou mají palubní desky, občas mají i kola a polovina jich má i motor. Kupodivu u žádného vozu jsem neviděl jediné boční zrcátko, ty asi upadaly jako první.

Autobazar mi nepřišel tak zajímavý, jako vrakoviště v lese. No jen si představte, že jdete lesní cestou a najednou zakopnete o motor z auta, pak potřebujete přejít potůček a místo lávky máte dveře z auta. Pak člověk přijde ke starému mikrobusu a za ním stojí jak kolona naskládaná Volva a řada brouků, pak se vyškrábete do kopečka a ve třech řadách jsou naskládány vraky aut, různě staré, různě zničené. Některé z nich mají dodnes registrační značku, chrom z nárazníků už začíná opadávat, ale stále se nárazníky a kliky krásně blýskají, nejsou-li ovšem zarostlé mechem.

Do toho se příroda postarala o své, takže občas není poznat, kde začíná auto a kde končí příroda, jindy jsou auta tak zapasovaná do sebe, že není poznat, která část patří kterému autu.

K večeru jsem pokračoval dál a po hliněných cestách dojel do Norska, kde jsem se ubytoval v kempu. Bohužel sprchy jsou placené a já nemám ani jednu norskou korunu, a protože zítra zas přejedu Norsko-Švédské hranice, tak ani peníze řešit nebudu a bez sprchy to vydržím!

Dnes najeto: 420,4 Km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE