EASY RIDERS BROTHERHOOD MC - BOR ( SOUTH SERBIA ) - velkorysost v jedné stopě

Chtěli bychom se s vámi podělit o nevšední zážitek z nedávné moto-dovolené, v jejímž rámci jsme letos absolvovali v sedlech svých nesourodých strojů ( TRIUMPH BONNEVILLE 780, BMW GS 1200, YAMAHA DRAGSTAR 1100 ) téměř 3000 km napříč Srbskem.

EASY RIDERS BROTHERHOOD MC - BOR ( SOUTH SERBIA ) - velkorysost v jedné stopě

Kapitoly článku

Srbsko je země jako stvořená pro poznávání a zážitkovou dovolenou s okouzlující atmosférou, kde čas neplyne tak hekticky, jak jsme zvyklí doma. Tato nepříliš navštěvovaná a neprávem opomíjená destinace ( respektovaný turistický průvodce Lonely Planet označil Srbsko za jednu z nejlepších destinací roku 2015 ) nás okouzlila nejen svou pestrou krajinou ( řeky, jezera, hory, … ), na české poměry luxusními cenami ( pivo od 17,00 Kč, cigarety od 50,00 Kč, ubytování v apartmánu od 175,00 Kč/os./noc ) ale především mimořádně přátelským a vstřícným přístupem jejích obyvatel. A to nejen těch, kteří to mají takříkajíc „v popisu práce“ ( majitelé a provozovatelé ubytovacích a stravovacích zařízení ), ale prakticky všech, na které jsme narazili. Všude úsměvy, zájem „odkud jsme“, „kam jedeme“, „jak se nám v Srbsku líbí“ …

Vypovídající byla také jediná dvě setkání s místní policií : v prvním případě jsme „zakufrovali“ ve městě Kućevo a „spáchali“ nějaký ten dopravní přestupek ( jednosměrka, otáčení ), ve snaze vymotat se ven z města. Náhle se vedle nás zjevilo policejní auto a jeho osádka ( místo, aby nás „zkásla“ ), se nás s úsměvem zeptala, jak nám může pomoct a nasměrovala nás správným směrem. Ve druhém případě nás uniformovaný policista oslovil na benzínce, zval nás do „kafany“ ( místní kavárna ) a chtěl si vyprávět o motorkách a o naší cestě.

Nejsilnější zážitek, pokud jde o poznávání mentality „domorodců“, nás však čekal na jihovýchodě Srbska, v oblasti, popisované průvodcem slovy : „Čas se tu zastavil, snad ani berňák sem nechodí“. Zhruba 50 km od Borského jezera, místa našeho plánovaného noclehu, v odlehlé oblasti, kde projedou tak 3 auta za hodinu, postihl jednoho z nás ( YAMAHA DRAGSTAR 1100 ) totální defekt zadní pneumatiky, neopravitelný jakýmoliv „antipich-sprayem“ nebo sadou na opravu pneu. Guma byla prostě „totálně na odpis“. Naštěstí, k defektu došlo při jízdě v přímém směru do kopce, takže „pilot“ celou situaci ustál. Stát se to o 2-3 km dříve, v prudkých klesajících serpentinách … raději nemyslet.

Takže, všichni zdrávi, další postup jasný : voláme asistenční službu. Nejdřív se nás „sluha-asistent“ snažil přesvědčit, že si máme pomoct sami a pojišťovna že to pak proplatí. Následně, po našem odmítnutí tohoto postupu, začal záležitost „řešit“ : přes chorvatský automotoklub, který se spojí s automotoklubem srbským, který se spojí s odtahovou službou v regionu, která se spojí s autorizovaným servisem, který se spojí s dodavatelem nové pneu … No servus, o zábavu ( a nekonečné čekání ) máme evidentně postaráno.

Krátká porada, zabezpečení místa defektu ( válec s bagáží, „oblečený“ do reflexní vesty a umístěný 100 m před strojem, odstaveným na krajnici ) a jeden z nás vyráží ( s bagáží, přeloženou z „defektního stroje“ ) sólo do místa plánovaného noclehu, zajistit ubytování. Zbývajícím dvěma nezbývá, než v úmorném vedru, na krajnici opuštěné silnice, čekat a čekat a čekat …

Po příjezdu k Borskému jezeru a zajištění noclehu, se pověřený „kvartýrmajstr“ převleče do plavek, vykoupe se a vychutnává skvěle vychlazené pivo Zaječarsko, připraven na dlouhé čekání na kamarády. Vtom mu padne do oka skupina motorek, mezi nimi YAMAHA DRAGSTAR 1100, tedy stejný „mastodont s kardanem“, jako náš „invalida“. Krátký pohled na SPZ-ku : BO - fajn, jsou místní, takže by mohli poradit. Rychlý dotaz u obsluhy výčepu :  jasně, támhle sedí a užívají si párty. Drsně vypadající skupinka asi dvanácti bikerů, potetovaných, v kožených vestách s nápisem EASY RIDERS BROTHERHOOD. Na dotaz „Hallo guys, do you speak English sombody ?“, se zvedne největší pořízek s plnovousem a s úsměvem praví : „Yes, of course. BTW my name is MANCHA“. Tak to ani náhodou, možná si tak říká, ale pro nás bude od počátku a na vždy LEONIDAS, jelikož tento usměvavý sympaťák vypadá, jako potetovaná reinkarnace spartského krále z filmu 300 : Bitva u Thermopyl. Po nastínění problému a žádosti o radu, zda by některý servis v okolí byl ( v relativně krátkém čase ) schopen sehnat novou pneu a vyměnit ji na motocyklu s kardanem, mávne LEONIDAS rukou a praví : „Buď v klidu a dej si pivo, všechno vyřešíme“. Načež poodejde stranou a začne telefonovat. Přichází zpráva od zbývajících dvou „ztroskotanců na krajnici“, že odtah se podařilo sehnat a je na cestě. LEONIDAS je tedy dotázán na adresu servisu, který nám může doporučit. Odpověď : „Buď v klidu a dej si pivo, všechno vyřešíme“. Přichází další zpráva, že motorka je naložena a je na cestě do města Bor, kde bude asi za hodinu. Středoevropan začíná být mírně nervózní, protože všichni se skvěle baví, ale pořád se jaksi nic neděje. Tak tedy další dotaz směrem k EASY RIDERS, kde že je nějaký ten servis, kde má být motorka vyložena a další odpověď „Buď v klidu a dej si pivo, všechno vyřešíme“.

Pak, z ničeho nic, LEONIDAS zavelí : OK, let´s go !“ a osm členů gangu se zvedne. „Jedeme ? To jako i já ?“, ptá se „ubytovací spojka výpravy“, v domnění, že ho někdo z EASY RIDERS sveze. „Yes, of course, sit on your bike and let´s go !“ zní nekompromisní odpověď. No nazdar, po 4 pivech, v cizí zemi, s cizými „týpky“, do neznáma, …. tak tedy : „let´s go !“

 

Cíl cesty je po cca 15 km, v centru města Bor, u hotelu Albo.  Souřadnice jsou zaslány zbytku výpravy, doprovázející odtahovku. U hotelu Albo, zatím LEONIDAS nastiňuje nejbližší běh událostí :

1)    Počkáme na odtahovku a společně ji doprovodíme do garáže k nejlepšímu mechanikovi ve městě, u něhož servisují všichni členové EASY RIDERS.
2)    Jeden ze členů klubu sehnal mírně jetou pneumatiku příslušného rozměru, včetně duše.
3)    Bohužel, pneu se nachází cca 50 km od Boru, ale žádný problém : jiný člen klubu pro ni zajede
4)    Celá oprava proběhne v režii EASY RIDERS a „čeští přátelé“ jsou mezitím zváni do nejlepší ( nikoliv cenami nebo luxusem, ale přátelským prostředím ) zahradní restaurace ve městě a následně do klubovny EASY RIDERS.

Odtahovka přijíždí  a plán se začíná realizovat. Cesta městem se podobá triumfálnímu pochodu ve starém Římě: každé druhé auto troubí na pozdrav, drtivá většina lidí na členy EASY RIDERS mává a zdraví je, při červené na semaforech, vystupují lidé z vedle stojících aut a jdou potřást členům klubu rukou … Nechápeme …

Po vyložení motorky v garáži a příjezdu do zahradní restaurace, se dosavadní hosté, rozptýlení u jednotlivých stolů, automaticky zvedají a s úsměvem se stěhují k jiným stolům, aby uvolnili EASY RIDERS místa pro „velkou tabuli“. Stoly jsou sraženy, dostavuje se majitel restaurace, následuje velkorysá objednávka jídla a pití. Vše v klidu a beze spěchu, posedí i objednaný mechanik a moto-spojka, která má před sebou stokilometrovou jízdu  pro náhradní pneumatiku ( jinak kouzelný „týpek“, jezdící v zimě - v létě na místní obdobě Babetty, jakožto poštovní messenger, kerý hrdě nosí na pošťácké uniformě Serbia Post koženou vestu s barvami EASY RIDERS BROTHERHOOD ).

 

Příjemný večer ubíhá, dozvídáme se mnohé o klubu, o městě, o kraji, o Srbsku, … Někteří členové klubu odcházejí, jiní, noví, přicházejí, zdraví se s námi a přidávají se do debaty ( někdy anglicky, někdy lámaně česko-slovensko-rusko-srbsky ). Vše plyne v naprosto pohodové, uvolněné a přátelské atmosféře. Nakonec jsme pozváni do klubovny klubu, kde se střídají další členové a příznivci EASY RIDERS a před kterou, jak se dozvídáme, pořádají každoroční rockový festival. Na náš dotaz „co tomu říkají sousedé ?“, neboť klubovna se nachází v samém centru města, se nám dostává vysvětlení mimořádné popularity klubu ve městě. Výtěžek festivalu je každoročně věnován sirotkům a postiženým dětem, členové MC ( přestože tetovaní ) dávají pravidelně a hromadně krev, podporují místní nemocnici, v rámci dětských dnů vozí děti po městě na motorkách a účastní se mnoha dalších charitativních akcí. A obyvatelé města jim to svou přízní vracejí …

Před půlnocí před klubem zaburácí „nově obutý“ Dragstar a my, středoevropané, začínáme „účtovat“. Ptáme se, kolik jsme dlužni a máme nutkavou potřebu se nějak revanšovat, protože takovéto odpoledne a večer v žádné cestovce nekoupíte. Odpovědí jsou nám nechápavé pohledy : „Jakýpak dluh ? Jakýpak revanš ? Nepřijmeme ani Dinár ! Ani Euro ! Pomoc přátelům z Česka, byla pro nás ctí a potěšením. To my jsme dlužni vám za příjemný večer“. Loučíme se srdečně ( pod popelníkem necháváme nenápadně alespoň symbolický obnos, jako „příspěvek klubu“ ) a jeden ze členů EASY RIDERS nás nočním městem vyprovází k výpadovce na Borské jezero, místo našeho ubytování.

A celých těch 15 km noční osamělé jízdy, nám v helmách letí myšlenky : Byl to sen, nebo skutečnost ? A jak bychom se v podobné situaci zachovali k motorkářům ( neřku-li cizincům ) v problémech my ? Byli bychom schopni, stejně přátelského a velkorysého přístupu ? Červíček pochybností vrtá a vrtá … Nebyli bychom příliš „praktičtí“, „ekonomičtí“, nebo „alibističtí“ ? Odpověď může přinést až čas a případná příležitost. Každopádně, přístup kluků z Boru, s jejich hesly „EVERYTHING IS EASY, WE ARE EASY RIDERS“ a „Buď v klidu a dej si pivo, všechno vyřešíme“, pro nás bude navždy inspirací.

HVALA LEPO EASY RIDERS !
HVALA LEPO SRBIJA !

Zdravo sledeći put!

  • Radek ( TRIUMPH BONNEVILLE 780 )
  • Honza ( BMW GS 1200 )
  • Martin ( YAMAHA DRAGSTAR 1100 )

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 38x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist