Tour de Europe...

Cestování na motorce se pomalu ale jistě začíná stávat součástí mého životního stylu a každý rok se pouštím o krok dál. Minulý rok před prázdninami se mi stal vážný úraz a já zůstala celé prázdniny upoutaná na lůžko. Ono v této pozici moc volnočasových aktivit vymyslet nejde, ale naštěstí se právě jela Tour de France a po poctivém sledování celého závodu bylo rozhodnuto. Chci vidět a projet Pyreneje.

Myšlenka byla a rok času přede mnou. Cesta daleká, a to si žádalo pořádný plán. Vzhledem k časovým možnostem termín byl jasně daný, začátek září. Počasí neřeším, tak nějak s pěkným počasím vždy počítám a zatím se mi daří.

Samozřejmě na začátku jsem v plánu neměla sama vyrazit na cestu, i pokus najít spolucestovatele přes inzerát proběhl, ale po důkladném zvážení všech pro a proti volím variantu: „nejlíp se jezdí v lichém počtu a tři jsou zkrátka MOC, pojedu sama a já se snad i těším“.

Plánuji, co vidět a při zjišťování a plánování cesty vím, že toho chci vidět a projet ještě víc. V Itálii to musí být noc strávená v městečku Tavullia. Přece jenom patřím ke skalním fanouškům, a co se týká fanouškovských preferenci, ještě jsem se k rituálnímu spálení všech věcí s motivem Valentina Rossiho neodhodlala.

Jen jak se dostat tak daleko? Lodí, vlakem, autem... Každý rok využívám služeb Rakouských drah a jezdím na delší cesty moto vlakem, ale vzhledem k tomu, že cestuji sama, a po přečtení pár příspěvků, kdy lidi jsou v těchto vlacích okradeni o vše, volím variantu „ po ose“. Původní plán byl nalodit se na trajekt v Janově a do Barcelony se přesunout odsud, ale přeci jen tento trajekt jede 17 hodin a pokračuje až do Maroka. A já jako sama žena na cestách jsem si nebyla společností Maročanů úplně jistá, i když oni by tu moji možná že i uvítali. Hledám další možnosti a zjišťuji, že pravidelně jezdí trajekt do Barcelony ze Sardinie. Tu miluji, znám a tak není co řešit. Odtud určitě pojedou jen turisti.

Stejně pořád červík v mojí hlavě hlodá a já rezervaci trajektu odkládám, co kdyby se druhý do party našel. Ale čím víc se blíží termín odjezdu, jedno červencové odpoledne sedám k počítači, kupuji trajekt na Sardinii, následně do Barcelony a kostky jsou vrženy.

Ubytování budu řešit přes booking, podle toho, kam který den dojedu. Pravdou je, že varianta spaní Pod trnkovým keřem mě taky napadla, ale už jsem zkrátka ve věku, kdy chci pohodlí a večer sprchu a postel. Vím, že pojedu do krajin, kde lacino není, ale s tím do toho jdu. Jediné ubytování, které před cestou rezervuji je Tavullia a u Montserratu. To jsou termíny, které jsou pevné, díky trajektům.

Příprava na cestu.

Delší dobu jsem řešila s motorkou špatné starty. Jako by vybitá baterka, ale ta je v pořádku a pravá příčina je velkou záhadou. Jinak tomu nebylo i celé jaro a léto. A tak přišel na řadu přes vícero doporučení Jirka. Volám, svěřuji se, popisuji problém, jsem vyslyšena a přivážím motorku. Zjišťuji, že Jirka jezdí RR tak je o společné téma postaráno a Triumphu se dostává velkého servisu včerně opět nového alternátoru. Každý rok nový. Nevěřím, že je to zdroj problému, ale nerozumím věcem mezi nebem a zemí a tak jenom doufám. Do toho objednávám navigaci. Abyste rozuměli, jsem opravdu ta pravá blondýna, s orientačním smyslem nula. A nemít navigaci, věřím tomu, že se do dnešního dne snažím najít cestu z Benátek. Motorku si dovážím těsně před závody v Hořicích a jedu na celý víkend testovat stav motorky právě tam. V pátek si to tak zvesela užívám, najdu bydlení, čekám na majitelku, hned otvírá a já NESTARTUJI!! To je zlý sen, 14 dní před cestou a pořád stejný problém. Volám Jirku (co mi servisuje moto) naštěstí je to jeden ze závodníků a do dvaceti minut je u mě. Vše měří, moto dobijí a taky pod jeho rukama startuje. Já si nakonec víkend užiji už bez poruchy, a i když slyším z různých stran – nechceš si to přeci jen rozmyslet, když moto není OK. Ale já vím, že nechci.

Moto putuje zpět do servisu, pro jistotu dostane nový alternátor a ještě navíc voltmetr, ať jsem v klidu, že dobíjím. Ještě nové pneu, řetězovku, vyměnit olej, namontovat navigaci... tohle vše v režii úžasných kamarádů, které mám kolem sebe.

Poslední týden hodit na papír předběžný itinerář cesty, koupit dálniční známku na přesun po Rakousku, uzavřít pojistku na situaci „co kdyby náhodou“ a hlavně se vyspat do růžova…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE