sumoto_leden



Španělsko ve víru (studených) vášní

Španělsko ve víru (studených) vášní

Kapitoly článku

Za Pyreneje jsem se letos vydal už začátkem dubna. Doufal jsem, že stačí přežít  2 tis. km zimy a deště a za španělskými hranicemi znovu najdu známé blankytné nebe a hřejivé slunce.

Oblečení do deště švýcarské firmy iXS jsem první dny skoro nesundával. Naštěstí je tak skvěle propracované, že jsem mnoha hodinové deště přežil v suchu a teple.

   Proč jsem nečekal na teplejší počasí, když jako důchodce mám času dost?

Před několika lety jsem ve španělské Seville prvně navštívil tradiční svátek“ Feria de Abril“

http://www.zivotnacestach.cz/feria-de-abril-de-sevilla-tydenni-ochutnavka-spanelskeho-zivota-sevilla/

a taky koridu, která v jejím rámci probíhá. Byl to zážitek těžko srovnatelný s čímkoliv, co jsem dosud poznal.

 Postavit se tváří v tvář divokému, půl tuny vážícímu, býkovi a mít na svoji ochranu jenom kus látky velikosti většího ručníku, to dokáže přežít jenom několik lidí z celé lidské populace. Z Čechů určitě nikdo. Letos se Feria konala nezvykle brzy a 14. dubna se v sevillské aréně měli představit dva toreadoři z TOP 10. nejlepších. Pokud jsem je chtěl vidět, nezbylo nežli si přivstat.

Feria de Abril je ale působivá i bez býčích zápasů.

 

 Sevilla je kouzelná i bez Feria de Abril

 

Poslední dva roky jsem si Španělsko a Portugalsko projížděl na kole.

Španělské hory

Nabalený na několikatýdenní putování se stanem se mi už moc nechce šlapat velká stoupání. Proto jsem letos vyrazil na motorce, té je to jedno- rovina jako hory a právě ty jsem si chtěl projet.

Ve Španělsku jich je požehnaně, dokládáto to i  jeho průměrná výška 650 m.n/m. Přitom má 5 tis. km pobřeží s 0 n/m, pro srovnání, průměr celé Evropy je 290 m.n/m.

 

 

Ze Sevilly jsem zamířil do kopců Sierra de Aracena a pak dál do portugalského  pohoří „Serra do Monchigue“k nejvyšší hoře oblasti Fóia. I když jsem ho viděl částečně v dešti mohu ho přesto každému doporučit. Čekají ho výhledy do neskutečných dálek a exotická vegetace banánových keřů, kamélií, korových dubů, citrusů a růží.

Kousek od portugalsko-španělských hranic leží u města Huelva jedna z nejnavštěvovanějších památek v Andalusii. Kotví tu repliky lodí s nimž se  v roce 1492 vydal K.Kolumbus hledat západní cestu do Indie. Když doplul k břehům neznámého kontinentu věřil, že je u cíle. A tak díky jeho omylu přišli indiáni ke svému jménu, španělsky Indové...indios. 

Při pohledu na ty dvacetimetrové bárky je těžké uvěřit, že jsou postaveny ve skutečné velikosti a že i ony ( v roce 1992, při příležitosti 500. výročí objevení Ameriky), dokázaly překonat Atlantik a do Ameriky doplout. Nejsou na nich žádné kajuty, kuchyně, toalety, lůžka..20-30 námořníků spalo mezi zásobami jídla, vody a živými zvířaty..S němým souhlasem Krištofa Kolumba jsem si na jeho lodi Santa Maria,kde on jediný měl kajutu, udělal své první selfíčko v životě.

 

Nedaleko odsud leží městečko El Rocio, kopie zašlých časů amerického divokého západu. Leží na písku, před domy a bary jsou zábradlí pro uvázání koňů na kterých se tu běžně jezdí. Žije tu jenom hrstka domorodců, jeden víkend v roce  sem ale zamíří přes milión poutníků. Pěšky, na koních či v maringotkách. Přicházejí se poklonit Madonně El Rocio

Dalším velmi atraktivním místem v Andalusii je- od loňského léta otevřená, „cesta smrti“ Caminito del Rey.

http://magazin.travelportal.cz/el-caminito-del-rey-stezka/

Prošel jsem si ji už loni, leží ale v tak krásné krajině, že jsem tam zavítal letos znovu. V kempu Parque Ardales u nedalekého jezera Conde de Guadalhorce mne v noci vzbudilo podezřelé šustění u hlavy. Ve světle čelovky jsem zahlédl lišku, jak si odnáší moji bagetu k snídani

V této oblasti je bezpočet krásných měst i cest s úžasnými scenériemi. Třeba  A343 z Alory do malebné Antequery

Sjel jsem odsud k moři, které je pro nás suchozemce přitažlivé teplé nebo studené a navštívil město Nerja, které je považováno za nejhezčí v této části pobřeží.

Od moře do nedaleké Granady jsem se vydal po A 4050.  Vede NP pohořím Tejeda přes Jete a Otivar . Úzká silnička se během několika kilometrů zvedne o 1.700 m. Díky nádherným výhledům a téměř nulovému provozu to byl super zážitek.

Téměř nulový provoz je až na výjimky, na andaluských silnicích všední jev. Mají velmi kvalitní asfalt a jak se tak vlní a klikatí nádhernou hornatou krajinou, představují motorkářský ráj a balzám na duši.

Silnice vedoucí krásným krajem bývají na mapách doplněny zelenou linkou. Snažím se plánovat své trasy právě po nich, často se ale jedná o silničky místního významu bez spolehlivých silničních ukazatelů. Stará pravda ale tvrdí, že kdo je připraven, není překvapen. S podrobnou mapou v ruce si do GPS zadávám tolik průjezdních bodů, kolik jich je pro spolehlivé navigování potřeba. Nakonec si pro jistotu už hotovou trasu vyvolám. A druhý den jsem často překvapen, kam jsem to dobrovolně vlezl…

Také města tu mají podmanivé kouzlo. Málo vody a velmi hornatý povrch stojí za řídkým osídlením krajiny a velkými vzdálenosti mezi většími městy. Bývala to významná duchovní i správní centra rozlehlých oblastí. Proto tu vyrostly nádherné katedrály, paláce a honosné domy konšelů či bohatých obchodníků, kteří kořením ze zaoceánských kolonií zásobovali královské dvory celé Evropy.

Trochu výjimečné postavení mezi památkami španělských měst má palác Alhambra v Granadě. Je ze všech památek nejnavštěvovanější, často označován jako osmý div světa. Byl sídlem Maurských panovníků, kteří tady až do roku 1492 vzdorovali postupu křesťanských králů.

Traduje se, že když poslední muslimský panovník opouštěl svůj palác a ze vzdálených hor se s ním pohledem loučil, vytryskly mu do očí slzy. A jeho milující, laskavá matka spustila.." nebreč tady jako ženská, když jsi se nedokázal ubránit jako muž!!!"

V současné době stojí za připomenutí, že téměř celý Iberský poloostrov byl dlouhých 700 let pod nadvládou muslimů. Díky masivnímu zájmu turistů z celého světa je dobré mít vstupenky do Alhambry zakoupené předem. V sezóně mohou být na několik dnů vyprodané.

Nad Granadou se vypíná nejvyšší pohoří ve Španělsku Siera de Nevada a za ním je NP Cabo de Gata- nejsušší místo v Evropě. Tato místa popisuji v předcházejících cestopisech.

 

Z Granady jsem zamířil do pohoří Sierras de Cazorla

 a pak dál do příjemného kempu na břehu jezera Contreras

 

Hranice s Francií jsem překročil nedaleko Biarritz a pokračoval na návštěvu tohoto Monte Carla Atlantického pobřeží. Počasí nebylo nic moc, prohlédl jsem si slavné kasino Municipal, ústřední mini plážičku Plage du Port-Vieux

a příjemným francouzským venkovem zamířil k slavnému poutnímu místu Rocamadour.

 

Na další cestě k domovu mi trochu vzrušení připravilo krásné, ale zasněžené pohoří Monts du Cantal. Ráno byla regulérní nula, na motorce námraza, zima mne vyhnala ze stanu na silnici docela brzy. Jel jsem v proudu domorodců, kteří ve vyhřátých autech spěchali do práce. Blikající kontrolka námrazy mi na klidu nepřidávala.

Cesta v serpentinách stoupala stále výš a výš, zdálo se být otázkou času, kdy v nějaké zatáčce trefím na zamrzlou kaluž. Ke vší smůle právě zavírali tunel pod průsmykem, chtě nechtě tedy hurá přes sedlo. K lyžařskému středisku a k hornímu konci lanovek jsem dojel nakonec ve zdraví, možná i díky poslednímu typu pneumatik Metzeler Tourance- NEXT. Byly skvělé celých cca 9 tis. km, z toho určitě 2-3 tis. mokrých. A navíc se téměř nesjely.

 Asi 200 km jsem kličkoval po trochu lepších polních cestách tichou, opuštěnou krajinou Centrálního masívu mezi pastvinami a vesničkami s několika domky. Dosvědčit mi to, kromě pár desítek krav, mohou maximálně dva traktoristi, víc svědků tam nebylo. Pár hodin jenom Já a velký kus nádherné přírody.

  Do Le Puy en Velay jsem přijel mírně utahaný, bylo ale krásné počasí a tak jsem si tohle slavné město mohl užít.

http://www.poutnik-jan.cz/zpravy-z-pouti--c/jubileum-ve-puy-en-velay-ve-francii/

Za Le Puy jsem najel po dlouhé době na dálnici a pokračoval do dalšího skvělého města na trase do Ženevy

Její dominantou je určitě nepřehlédnutelný vodotrysk, oddělující přístav od jezera. Jak jsem se dočetl je vysoký 140 m, každou vteřinou vytryskne 500 lt vody rychlostí 200 km/hod. Váha celého gejzíru je neskutečných 8 tun!

Vypínají ho prý za většího větru, já jsem ho stihl vyfotit odpoledne, později večer a ani ráno, i když bylo bezvětří, už nestříkal. Radost z  noclehu na krásném místě u Ženevského jezera mi to ale nezkazilo.

Když jsem se ráno konečně vysoukal ze spacáku, bylo už na jezeře živo, labutě snídaly, čluny se proháněly a letadla přistávala.

 

Cesta napříč krásnou švýcarskou krajinou je vždycky skoro duchovní zážitek, bylo nač se těšit. Známé Alpské průsmyky ležely sice stále pod sněhem, Jaunpass se svými 1.509 m. n/m mezi ně naštěstí nepatřil. Je odsud pěkný výhled na západní Bernské Alpy a je to i brána do jedné z nejmalebnějších oblastí Švýcarska do Bernese Oberland.

Projel jsem se švýcarským venkovem, za Liechtensteinskem najel na známou dálnici a upaloval k poslednímu noclehu v cizině, kousek před Innsbruckem.

 

Domů to bylo 803 km, díky dálnici jsem je v pohodě zvládl za rovných osm hodin. I se zastávkou na nic moc guláš na některé z Rakouských benzinek.

Závěr:

Duben není na cestování na motorce to pravé ořechové, ani ve Španělsku. Když právě nepršelo, foukal často silný studený vítr. Takže jsem jezdil zpočátku pěkně nabalený

 

Zažil jsem ale i krásné dny, kdy mi vyprané prádlo uschnulo za hodinu. Na fotce jsou vidět tři suprové věci, které každému vřele doporučuji.

Jednak super skvělé španělské víno z oblasti Rioja, letos jsem v tomto směru opravdu nic nezanedbal. I ta levnější v ceně do 4 Eur jsou vynikající a často při nákupu dvou lahví ještě s výraznou slevou

http://www.bonovino.cz/cs/regiony/rioja-doca

Další vychytávkou je malý kousek celtoviny, který používám při převlékání či přezouvání a slouží mi i při jídle místo stolečku.

Do třetice je to kempinkové křesílko. Měl jsem ho letos prvně a dokázalo povýšit můj cestovatelský komfort minimálně o dva levely.

Závěrem bych rád přidal něco z historie nepřehlédnutelného symbolu Španělska býka„ Toros de Osborne“.

Vznikl podobně jako orel firmy Mattoni, firma Osborne jím propagovala Brendy de Jerez. Když byla ve Španělsku zakázána reklama do vzdálenosti 150 m od silnic, odcupital býk  na vzdálenější vyvýšená místa a také výrazně povyrostl. Nakonec měl být zlikvidován úplně. Ve Španělsku se ale zvedla silná vlna protestů, býk se už zažil jako neoficiální symbol a po odstranění červeného názvu brendy uznal nejvyšší soud jeho kulturní a estetický význam a byla mu udělena milost.

Možná ještě trochu povzbuzení pro ty, kteří by se rádi někam vydali, nemají ale osvědčeného parťáka a z různých důvodů se obávají jet sami. Proč tedy zauvažovat o cestě sólo ?

Za prvé... "samota přináší svobodu". Nemusíte nic a můžete cokoliv, to se zase tak často nepoštěstí.

Za druhé...budete magnetem pro podobné osamělé cestovatele a spoustu lidí v kempech, kteří vítají každou příležitost jak poznat něco či někoho nového. Díky tomu i vy poznáte spoustu opravdu zajímavých lidí, kteří ve vás často zanechají hluboké stopy. Ke skupině motorkářů nepřijdou.

Za třetí... je to asi nejlepší cesta, jak poznávat jiná místa a jiné země. A taky sám sebe.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (33x):
Motokatalog.cz


TOPlist